Horská dráha v Písku

   Je mi jasné, že ne každý Autíčkář tady prohání svého oře na okruhu, ale napadlo mne, že by některé z Vás mohl zajímat takový report mých dojmů z ježdění a hlavně trati samotné. Ve Vysokém Mýtě jsem byl už dostkrát, Sosnovou jsem také navštívil, Czechring mne bohužel nijak neláká díky svým betonovým zátarasům, tak kromě Motorlandu v Bělé pod Bezdězem už mi z těch „malých“ tratí zbýval jen Písek. Očekával jsem klasický technický okruh ve stylu právě Mýta nebo Sosnové. Ale už po prvním kole mi bylo jasné, že tato trať je mezi ostatními celkem výjimečná.

   Jedno slovo – převýšení. To je ten hlavní rozdíl. Sosnová je naprostá rovina a Mýto sice nějaké převýšení má, ale ve srovnání s Pískem je celkem mizivé. Pro někoho ne tak podstatná věc, pro můj zážitek aspekt poměrně zásadní. Že se na tak malou trať vejde tolik řidičsky velmi zajímavých míst, jsem opravdu nečekal. Další zajímavou věcí je také rozdílná kvalita povrchu v jednotlivých úsecích. Někde je povrch poměrně hrbatý, jinde zase krásně hladký. Krom své MRky jsem měl možnost se po okruhu nechat svézt i v BRZ (díky Matěji), takže se naskytla i možnost nádherně porovnat chování auta klasické koncepce motor vpředu a pohon na zadek (i když jen z pozice spolujezdce) spolu s konstrukcí s motorem uprostřed při téměř stejném výkonu v přímce. Ale vezměme to popořadě.

   Hned cílová rovina je tvořena právě dosti hrbatým povrchem. Následuje krátká pravá následována rychlejší levou, která se navíc krásně otevírá. Zde se také mění povrch na nový krásně hladký asfalt. Z obrázků a videí to není tak poznat, ale kousek za jejím apexem je takový dolík, po kterém trať začíná znatelně stoupat. A to je jedno z těch nádherných míst. Pokud člověk prodá tu pravou před tím a dobře si najede do té levé, dá se krásně projet na plný plyn, což mne opravdu bavilo. Nechat se krásně vynést do toho stoupání až k pravému obrubníku. Se správným nájezdem a průjezdem tady MRka krásně držela s plynem na podlaze, zatímco BRZ se snažilo být stále hravé a mělo tendenci jít bokem. Stoupá se po krátké rovince. Vrchol kopce je tvořen velmi utaženou šikanou levá/pravá/levá. Obrubníky jsou tu velmi vysoké, takže skoro nepoužitelné.

    Hned za vrcholem kopce je další nádherné místo. Trať začíná prudce klesat do táhlé levé, kterou následuje rychlá pravá a hned prudké brzdy do vracáku. Sešup z kopce je v MR2 nádherně na srdce. Motor uprostřed a klesání v zatáčce mají za následek to, že by mne auto rychle vytrestalo při prudším ubrání plynu nebo nedej bože přibrzděním. Takže průjezd musí být pod plynem a ubírat jen velmi lehce a pomalu. Krásně je cítit, jak podvozek pracuje a auto má tendenci se smýkat. Hlavně žádné prudké pohyby. A ještě si musí člověk ohlídat průjezd následnou pravou, aby se do nebezpečně se blížící vracečky neřítil na vnitřku. Tady je naopak zase BRZ velmi stabilní, takže při průjezdu klesáním se dá pohodlně korigovat rychlost. Maximálně se dostaví trocha nedotáčivosti, ale nic hrozného.  Po levém vracáku následuje oblouk, tvořený dvěma navazujícími levými, který auto přivádí k další vlásence, tentokrát pravé. Tady je dobré si připravit nájezd, aby se téměř 180ti stupňová zatáčka dala projet co nejširším obloukem. Trať zde začíná stoupat a navíc je lehce pozitivně klopená, takže se člověk může nechat vyvézt až na vnější obrubník. A to už projíždím dalším krásným místem.

   Trať se zvedá, stačí se doprava a postupně povoluje. V podstatě na apexu je horizont, takže průjezd je trochu naslepo a začíná lehké klesání. Toto je alespoň pro mě zároveň nejrychlejší místo na trati. Samozřejmě záleží na autě. Já tu dosahoval cca 120km/h . Z onoho horizontu jsem měl ze začátku celkem strach, opět kvůli motoru uprostřed. Prostě jsem věděl, že nesmím ubrat. Při dodržení plného plynu MRka opět drží jako přibitá, zatím co BRZ si chtělo zase malinko hrát :). Následují tvrdé brzdy do velmi pomalého a technického úseku levá/dvojitá pravá/levá. Navíc v nájezdu se mění povrch zpět na hrbatou a strupatou verzi. V tomto místě opět nejdou využít obrubníky – zase jsou velmi vysoké. Pokud to tam někdo rovnou nepošle přes ručku, tak je to takový understeer festival asi bez ohledu na auto. Projíždí se to opravdu pomalu a člověk má z rukou celkem vánočku. Pak už následují dvě poslední pravoúhlé levotočivé zatáčky a jsme v cíli. Zajímavostí tady je „obrubník, umístěný v trati“. Pokud by se tím člověk řídil, dělal by z krátké rovinky před nájezdem na cíl takovou mikro šikanu v případě, že se nechá řidič vynést v předchozí zatáčce a zároveň chce mít široký nájezd na cílovou rovinku. Samozřejmě se to dá projet rovně, ale to by znamenalo prodaný výjezd a prodaný nájezd v oněch posledních dvou zatáčkách. V praxi to tedy nakonec každý řeší tak, že má obrubník mezi koly.

A tím máme za sebou jedno kolo v Písku :). Jak to vypadá v praxi se můžete podívat na můj onboard . Předně chci dodat, že se tu nijak nesnažím porovnávat ani hodnotit BRZ a MR2. BRZ jsem neřídil, jenom jsem se vezl, takže se jedná hlavně o pocity, které jsem z auta měl z pozice spolujezdce. Trať mne nejen na svoji kategorii dosti chytla za srdce a už teď se těším, až se tam projedu znova. Věřím a doufám, že by to alespoň některé z Vás mohlo zajímat a příště se tam třeba potkáme. Budu se na Vás těšit.

PS: Fotky jsem pochytal na Googlu :). 

Onboard pro jistotu ještě zde: