Happy to be alive, část třetí, už opravdu poslední!

Minulému dílu jsem nechal otevřený konec, a teď to hodlám dorazit. Kdo lační se dozvědět, cože jsem to nakonec pořídil za druhý rodinný přepravník, bude doufám uspokojen (když už ne spokojen s mou volbou ;-) )

No, poznal někdo z budíků v úvodním obrázku, co by to mohlo být? (nejsou z mého auta). Jestli tipujete něco německého, nejste moc daleko od pravdy, snaha přiblížit se německé kvalitě a postavit konkurenta pro Golf tu opravdu byla. A jestli tipujete něco italského, dejte si pomyslný bod. Kdo podle budíků poznal Stilo, před tím opravdu smekám. Ale vraťme se zpátky na D1 u Ostravy, směr na Olomouc…..

Já: „Přemýšlels o tom, že bys ho prodal? Nejede to nejhůř, a vzadu to vypadá docela velké.“

Pavel: „No hele, původně jsem o tom nepřemýšlel, ale jestli se ti to auto líbí, tak bysme se možná domluvili, nechám ti ho pár dní, pojezdi si, vyzkoušej si ho, a když ti sedne, tak uvidíme. Třeba se nechám ukecat….“

Takže to dopadlo přesně takhle. Koupí auta ze známého zdroje. Jako bych to nemohl udělat rovnou… Pavla jsem vysadil doma, a domů dojel Stilem. Naskládali jsme do něj s manželkou všechny tři děti, nejmladšího dopředu, protože to tak má prostě rád, chce koukat na cestu, na řidiče, a tak…hodně mi připomíná mě samotného, kdy jsem jako kluk nejradši jezdíval napasovanej v tátové stodvacítce mezi předníma sedačkama (takové banality jako dětské sedačky, nebo nedej bože pásy, se tehdy neřešily, a mám dojem, že ve škochtli snad vzadu ani pásy nebyly….)…ale to jsem odbočil. Prostě jsme se jeli projet, manželka naznala, že vzadu mezi klukama má místa dost, pak jsem to prubnul i já, a bez větších připomínek (nojo, mám širokou pánev a trošku pivásek, a občas z návštěv vzadu jezdívám, takže proto…). Pak jsem asi týden jezdil s autem do práce, a po tom týdnu jsem Pavlovi zavolal, kolik za něj chce, že vracet mu ho nehodlám…. A tak jsme se domluvili, přepsali, a mě přistál před barákem Fiat. Můj první ital….s nádechem němce. Asi je zbytečné ho představovat, auto je to zcela běžné a zcela nedoceněné, na trhu ojetin atakují první ročníky výroby hranici patnácti tisíc, jak jsem se dočetl někde v recenzi ojetiny, je to tak nezajímavé auto, že ani nepřitahuje zloděje, a bazarníci si nedávají práci se stáčením tachometrů, protože ten pelech prostě nikdo nechce. Dělá chybu, nebo ne? Můžem se na to podívat mýma očima, pokud souhlasíte. Po dvou měsících a asi třech tisících odjetých kilometrech to nebude recenze v pravém slova smyslu, spíš půjde o nějaké shrnutí prvních dojmů, které z toho auta mám, a hlavně jestli je koupě takového auta vůbec dobrý nápad. Recenze, pokud bude zájem, přijde později, až bude zkušenost opravdu dlouhodobá.

Fiat vyráběl Stilo ve třech karosářských variantách, tří-  a pětidveřový hatchback, a verzi Multiwagon, přičemž moje auto je právě Multiwagon, jinak řečeno kombík. Auto charakterizuje zvýšená střecha, což je pro mě výhoda hlavně při soukání se na zadní prostřední sedačku, jinak je vyšší silueta (hlavně při bočním větru) spíš na obtíž. Můj konkrétní kus je osazený naftovým motorem o výkonu 85kW, vyrobený byl v roce 2003, první přihlášení v Itálii, odkud byl v roce 2008 Pavlem a jeho otcem pro konkrétního zákazníka dovezen. Ten auto vlastnil a u Pavla pravidelně servisoval až do roku 2018, kdy si přes rodinu pořídil za dobrou cenu nové auto, a pro Stilo už neměl využití. Nechal ho vnukovi, který na něm za necelých 5.000 km oddělal spojku, a auto tak chvíli stálo. Pak se ho ujal Pavel, který ho původně měl jen opravit, ale domluvil se s majitelem na odprodeji. Měl ho něco přes rok, vyměnil poškozenou spojku, udělal rozvody, a průběžně s ním jezdil. No a pak jsem ho ukecal já…. Mám tak auto s jasnou historií, reálnými kilometry, po velkém servisu, ve slušném stavu. Poté, co jsem serval ze sedaček hnusné potahy, na mě vykoukl i překvapivě hodně dobře zachovaný interiér. Do rozpočtu, který jsem měl, jsem se pohodlně vešel, ještě jsem k autu dokoupil originální 16“ alu z pofacelift verze, které mu prostě sluší.

Co mě na tom autě baví, a co se mi líbí:

– Ze všech tří variant se mi kombi líbí nejvíc, ale co…já jsem na kombíky ujetej. Auto na pohled působí robustně (zlí jazykové říkají „otekle“), cenu za design by asi nevyhrálo, ale celkově by se asi dalo zhodnotit stylem neurazí/nenadchne. Mě se ale docela líbí.

– Motor je celkem tahoun, umí auto slušně rozhýbat, a je mu nejlíp někde kolem 2.500 otáček, do 4.000 se ochotně vytáčí, pak ztrácí dech.  Spotřeba není nijak drastická – zatím jezdím dlouhodobě za 5,5/100. Měl by být nenáročný na údržbu, ale stejně po každé jízdě chvíli dochlazuju, a studené to nehoním.

– Dvě schránky před spolujezdcem, velké kapsy ve dveřích, malá schránka vedle volantu, velký kufr s jednoduše tvarovanými stěnami…úložného prostoru je opravdu dostatek. Díky vysokému stropu se vejdou i věci, které bych nečekal. Kufr má navíc nízký práh a téměř nevýraznou hranu, takže nakládání čehokoliv je výrazně usnadněno.

– Drobné vychytávky, které mají zpříjemnit život – okno pátých dveří se dá otevírat samostatně, sedačky vzadu mají zapuštěné hlavové opěrky, díky čemuž se dá celá zadní lavice sklopit téměř do roviny. Systém MyCar, který umožní spoustu věcí nastavit, jen je potřeba se jím proklikat. Lze obsluhovat pouze při stojícím autě, za jízdy se dá nastavit pouze omezení maximální rychlosti, je vidět, že nad tím někdo přemýšlel.

– Palubní počítač je fajn věc, ukazuje docela dost údajů, v jedné sadě má údaje celkové, druhé lze nulovat při každém tankování, pak mi ukáže dojezd, spotřebu na nádrž, průměrnou rychlost atd. Se spotřebou ani moc nekecá. Celkem fajn.

– Zadní stěrač, který se sepne automaticky při zařazení zpátečky, pokud jsou přední stěrače zapnuté, začne stírat zadní okno. Taky fajn věc, kterou nemá leckteré mladší auto.

A určitě si vzpomenu na další věci, které mě takhle spontánně nenapadají.

Co mě sere, a kvůli čemu bych to auto shodil ze skály:

– Nemůžu na prvním místě nezmínit řidičskou polohu. Ať dělám, co dělám, pořád končím v pozici „krátké ruce-dlouhé nohy“. Palubní deska je prostě hlubokááááá, volant se nedá stavět podélně, pouze výškově, zarazil bych ho na doraz, ale prostě….nemůžu. Najít si tak polohu za volantem je při konfekční postavě, kterou disponuji (180/90) celkem obtížné.

– Když už jsme u polohy, tak přední sedadla jsou taky zajímavá záležitost. Jsem zvyklý si sedačku zarazit nadoraz dolů, tady i v nejspodnější poloze mám pocit, že se chystám řídit autobus. K dovršení všeho se při nastavení výšky sedadla hýbe jenom sedák, mezi ním a opěrákem sedadla tudíž vzniká mezera, kterou mi v zimě potáhne na bůček…

– Řízení poskytuje nulovou zpětnou vazbu. Díky tomu, že sedím v autě, vím, že tam někde vpředu jsou dvě kola. Elektrický posilovač ale spolehlivě utlumí jakoukoliv informaci, kterou bych od nich čekal. Je to jako Playstation, prostě kroutíte, a před předním oknem se mění směr… nepřijde mi nejisté, ani přeposilované, ale prostě necítíte to spojení s přední nápravou jako v jiných autech. Auto má umět i režim CITY, který má usnadnit točení tou kulatou věcí před vámi, nepoužívám ho, a to tak, že vůbec. Jednou jsem to měl zapnuté, abych viděl, jak to funguje, a naznal jsem, že je to zbytečnost, další kolonka ve výbavě, která je k ničemu. V recenzích na Stilo se dočtete víceméně podobné dojmy ohledně řízení, je jedno, kterou začnete číst, shodnou se na tom všichni napříč spektrem.

– Použité plasty v interiéru – nejde o materiál, ze kterého je zhotovena palubní deska, výplně dveří nebo středový panel, to je bez připomínek. Sere mě materiál použitý na tlačítka, jmenovitě u systému MyCar a ovládání klimatizace, tudíž věci, které máte pod prsty docela často. Plast na nich teplem degeneruje, a lepí!!! Ano, lepí!!! Podle otisku prstu na spoušti klimy tudíž poznám, kdo s autem jezdil přede mnou. Je to fakt nepříjemné, a výsledný dojem z jinak slušného interiéru to kazí, a to tak, že dost.

– Zpětná zrcátka jsou prostě malá. Jakože fakt hodně, a to hlavně na výšku. Za auto v nich vidět je, ale ocenil bych větší.

– Páčka stěračů není vyloženě otravná, spínání stěračů ale postrádá jistou logiku….po první jízdě v dešti si manželka postěžovala, že muset držet páčku, aby se stěrače vůbec hýbaly je úplně na hovno. Musel jsem jí vysvětlit, že zatímco z koncernu je zvyklá hýbat páčkou nahoru, tady se na věc musí opačným směrem, to jest dolů. Přepínání cyklovače je rešené formou prstýnku, přičemž i na nejpomalejší rychlost stěrače setřou po pěti vteřinách, to je hodně krátký interval. Spínání zadního stěrače je řešené formou ddruhého prstýnku, takže pokud si za jízdy chcete setřít zadní okno, máte buď možnost páčku odtlačit od sebe, a počítat s pěti rychlými setřeními (anžto jste si právě ostříkli zadní okno, nebo si to auto aspoň myslí), nebo kroutit prstýnkem s pravým zápěstím zalomeným pod volantem. Tohle šlo určitě udělat jednodušeji.

– V zadní sedačce je integrovaný prostřední tříbodový pás. Fajn věc, pokud funguje. Můj byl zaseklý, přemýšleli jsme, co s ním, a zjistili, že lze poměrně snadno demontovat a rozvinout. Po opětovné montáži se zdálo být vše bez problému, až do chvíle, než jsem sklopil opěradlo. Pás se v krajní poloze zasekl, a nešel uvolnit. Na vině byl chybějící plastový puclík, který má být v páse nalisovaný, a který má zabránit tomu, aby se při sklopení opěradla pás dostal do krajní polohy. Nabastlili jsme tam něco provizorního, zatím to drží, a všechno funguje, jak má.

Tím výčet negativ prozatím končí, třeba ještě na něco přijdu a doplním. Pokud mám hodnotit výhodnost koupě staršího Itala, tak zatím se mi to jeví jako smysluplná investice, zvlášť v kontextu plné historie popsané výše. Chápu, že ne každé auto je takové, ale i tak…myslím si, že konkrétně Stilo jako auto je dost nedoceněné, a pokud někdo hledá auto za dva platy, neměl by ho opomenout (pokud se vyhne specialitám typu Abarth s převodovkou selespeed, kvůli jednomu konkrétnímu kousku jsem se známému nemohl přestat smát….řešil jeden problém za druhým, nedoporučuju ani prosklenou rolovací střechu, hodně ráda se kazí). Tolik můj nákupní poradce, těším se na příspěvky v diskuzi!

Mějte fajn den!