Dodge Durango

Tohle velké SUV jsem poprvé objevil jako spolujezdec a pozdeji řidič při dlouhém nočním přesunu a byl jsem opravdu rád, že jsme jeli zrovna Durangem. Byl to sice “jen” 3.6 Pentastar kdo pohyboval autem, ale ono to vlastně stačilo. Na takové dlouhé cestě (a kvůli únavě z 40 km dlouhého výšlapu ještě namávější cestě zpět) byly důležité hlavně velké a pohodlné sedačky v první i druhé řadě. Najít si polohu pro řízení nebo pro odpočinek nebyl vůbec problém. Těm předním nechybělo odvětrávání, vyhřívání a elektrický posuv, cestujícím vzadu musel stačit výhřev sedaček. Klimatizace se dá ve všech třech řadách sedaček ovládat nezávisle na předku a s tepelnou pohodou by teda problém být neměl. Kvůli nenechavým rukách spolucestujících se dají funkce na zadních pozicích ovládat a nebo zamknout od řidiče.

Durango se vyrábí ve dvou konfiguracích sedadel – šesti a sedmi místné. V šesti místné jsem nikdy nejel, víc vám proto nepovím, ale o verzi pro sedm pasažérů si něco řekneme. Sedačky se vyklápí z podlahy kufru a je za nimi dokonce nějaké místo na nákup (když jsou sedačky sklopené, je kufr doslova obří). Nic slavného, ale na většinu situací to bude stačit. I tady jde klimatizace nastavovat nezávisle na předních řadách. To přispívá k tomu, že se tady vůbec nejezdí marně. Na středně dlouhé cesty tady klidně mohou cestovat i nadprůměrně rostlí lidé. Dostat se na sedadla v kufru není díky dobrému systému skládání prostředních sedadel a velkému nástupnímu prostoru vůbec žádný problém. Třetí řada sedaček má jednu super vychytávku na trestání rozverných pasažérů (u Dodge to tak asi nezamýšleli, ale co už). Přes infotainment se dají elektricky sklopit opěrky hlavy a tím je možné uštědřit políček do zátylku těch kverulantů vzadu. Říkali jsme tomu tlačítku punishment button a myslím, že to dokonale vysvětluje jeho podstatu.

Sice jsem říkal, že na normální cestování stačí bohatě Pentastar, ale tak nějak víme, že V8 HEMI bude důstojnější pohon. S 5.7 l motorem auto získá zajímavou dynamiku a hlavně zvuk. Navíc, když se celé auto zhoupne při probuzení motoru, je to pocit k nezaplacení. Oba motory mají osmistupňový měničový automat, který se nebojí podřadit, ale stejně se snaží držet motor spíš v nižších otáčkách. S Pentastarem logicky řadí častěj, ale rušivé to není. Řadit ručně se dá, ale když se motor dostane do omezovače, převodovka odřadí na vyšší kvalt. Řadit se dá pádly pod volantem nebo samotnou řadičkou, která docela slušně padne do ruky. Motor má hodně síly už v nižších a středních otáčkách a vlastně ani není potřeba ho nějak zásadně a často vytáčet.

S V8 se dá slušně vyblbnout hlavně na rovinkách, to samozdřejmé zrychlení a výkonová rezerva jsou super. Auto skvěle maskuje rychlost, nebýt brumlání osmiválce ve vyšších otáčkách, ani nepostřehnete, že jste jednou nohou bez řidičáku v MHD. V zatáčkách podvozek naštěstí podrží auto v ledasjaké situaci, ale příjemné nebo zábavné to úplně není. Auto se moc nenaklání a když už, je to v rychlostech a situacích, které pro něj ani pro vás nejsou příjemné. Podvozek je naladěný spíš tvrděj a osobně bych ocenil, kdyby byl trochu měkčí a líp tlumil nerovnosti. Jak se chová na limitu nevím, neměl jsem nikdy potřebu to zjišťovat. Nejlíp je autu na dálnici nebo na svižné okresce. V zadokolkové verzi auto umí jít lehce bokem (jak jen otevřený diferenciál dovolí) a při nižší adhezi zvládne donut. Čtyřkolka přidá na jistotě na cestě a podrží až neskutečné manévry v komplikovaném terénu (na poměry SUV). Tady se příbuznost s Grand Cherokeem nezapře. Přepínač režimů 4x4 zvládá takové ty obligátní volby, nikdy jsem to moc nezkoumal protože nenastala situace, kdy by to bylo třeba.

Je hezké, že umíme takovou stodolu rozhýbat až se nestačí měnit čísla na digitálním přístrojovém štítu, ale druhá věc je to ubrzdit. To se naštěstí daří. Není to žádný zázrak, ale stačí to. Prostě to brzdí tak, jak je třeba, a tak, že se nebojíte, a to je myslím docela slušný výsledek.

Spotřeba je u amerik vždycky velké téma. Tady to, na poměry velikosti auta a výkonu, ale není tak špatné. Je potřeba počítat s tím, že s Pentastarem budete jezdit tak za 9-10 a s R/T verzi tak za 10-12. Naštěstí se do nádrže vleze skoro 100 litru paliva, chvilku to teda vydrží.

Celkově jsem s různými exempláři a verzemi Duranga jezdil několik měsícu a najel slušnou porci kilometrů a nikdy mne nic nenaštvalo tak moc, že bych psal naštvané dopisy do Dodge. Naopak jsem vždy ocenil jak je to velkoryse postavené auto. Všude spousta místa, kvalitní interier (fakt!), příjemný volant s vyhříváním a multifunkcí, slušný posez a poměrně svižný infotainment hodně pomáhají komfortu cestování. Durango je prostě pohodlný služebník na výlety (po sklopení sedaček se tam pohodlně vyspí dva lidi) a na běžný den s charakterním motorem, který umí svým zvukem a zátahem vykouzlit úsměv na tváři.