Alfa Romeo Giulia 2.2 JTDm "Q"

O Alfě Romeo Giulia se toho od roku 2016 kdy fakticky existuje, napsalo mnoho. Od oslavných ód po proklamace plné optimismu a očekávání. Dnes již začíná být pomalu jasné, že auto ani zpola nenaplňuje představy, kvůli kterým bylo přivedeno na svět. Nicméně na poměry koncernu FCA (nově gigantu společně s PSA) se stále jedná o docela úspěšné a hlavně povedené auto. V tuzemsku se nachází v poměrně nevýhodné pozici. Alfa Romeo a vlastně ani Fiaty se tady výrazné oblibě netěší. Navíc jak známo Čech který disponuje částkou asi tak milionu korun na nákup vozu. Tak ten se nejspíše úplně prvně porozhlédne u Škody, možná zkusí BMW, AUDI a Mercedes. Nutno dodat, že Giulia se může poměřovat s tím nejlepším v rámci třídy. Bohužel jí škodí cenová politika a tak trochu i proklamace samotného výrobce. Ono, vyrobit technicky vyspělé auto podle receptu, který využívá i prémiová konkurence. To v Itálii umějí. Tady je všechno v pořádku. Motor vpředu napříč pohon zadní nápravy a víceprvek. Pro mě je tohle auto zajímavé že vypadá tak trochu jako menší Maserati Ghibli. A vlastně by tak teoreticky mohlo i fungovat. Ghibli má spoustu nedostatků, ale i hodně pozitiv a nabízí minimálně tu věc, které třeba zdejší paní redaktorka Viola říká “Italské kouzlo“. Ano je to něco co jde špatně popsat, dokud se tím nesvezete jako řidič. O vrcholovém provedení Giulia QV se šestiválcem od Ferrari neustále básní zase Krab. Nejen v diskuzích, ale i všude jinde.

Inu vrcholným provedením, o kterém už sem slyšel i věci jakože tohle není normální auto. To je supersport. Tak tím já sem se bohužel nesvezl. Zatím nikde a nikdy. Ono jich totiž zase až tolik není a ani obyčejná Giulia nečíhá na každém rohu. Ono nechme nějaké verze konkurující M BMW a výtvorům AMG stranou. Jaká je naprosto obyčejná, ale velmi dobře vybavená verze? Pohon všech čtyř kol, pod kapotou čtyřválcová 2.2 spalující vášnivě diesel. To vše spojené s automatem od ZF. Myslím, že to je taková běžná varianta pro nějaké denní použití, která stojí proti všelijakým CDI, a bavorákům z kolekce musím se vejít do budgetu. Nechci tady psát o odezvách na plyn a zvucích to jsou podružné věci a opravdu takových popisků je všude plno. Proto některé věci vezmeme opravdu zcela subjektivně a tak jak mi prostě přijdou. Ne z pohledu majitele většího a silnějšího auta. Prostě z pohledu uživatele. Běžného člověka. Ne petrolheada který bude špačkovat už jenom, protože automat a nafta….

Vzhledově je vlastně i docela základní Giulia pěkné auto. V dnešní době se dokázala vymanit z davu a tvarově je vlastně docela svá. Zejména přední část je skvostná. Z pohledu na zadní partie je jasné, že se hrálo tak nějak na jistoty. Silueta mi přijde trochu půjčená z Německa. Je to ale o tom na co měnit něco co funguje jinde dobře. Někdo tvrdí, že auto je moc baculaté a nahrbené. Mě přijde naopak sympaticky přikrčené a jakoby svalnaté. Jisté je že v provozu působí neotřele a má dynamické křivky. Přitom nepoutá nějakou zbytečnou nechtěnou pozornost. Proč nechtěnou? Protože jako majitel sedanu za milion nechcete, aby na vás každý všude civěl. Chcete svůj klídek. Protože BMW si taky dnes nekupujete pro nějaké exhibicionistické choutky. Osmnáctipalcová kola Turbine v kombinaci s červeně lakovanými brzdiči působí na první pohled skvěle. Dotváří jakousi atmosféru, která kolem celého auta panuje, ještě než se nasoukáte dovnitř. Co naplat i příplatková metalíza Vulcano působí naprosto úžasně a odráží obrazy okolí jako ten nejlepší porcelán. Přestože se proslýchá, že je velmi náchylná k odření a různým typům deformací. Co naplat kdo by tvrdil, že Giulia je ošklivé auto nejspíš bude sám sobě trochu lhát. Proč jsem psal, nasoukáte dovnitř a ne pohodlně usadíte?

Tady začíná totiž první rozpor. Kdy se začíná italské kouzlo překrývat s tím mít prostě kompaktní sedan. Řekněme prémiový nebo neobvyklý vůz. Ano srdce řidiče a fanouška do aut zaplesá. Sedí se totiž krásně nízko jako ve sportovním voze. Pozice za volantem je dobrá a sednout si prostě tak aby se s tím dobře a rychle jelo, není vůbec problém. Na rozdíl od některých starších aut z produkce Alfy jsou sedadla dobře dimenzovaná. A i když jste o něco větší postava, jak průměrný Ital nemáte problém sedět pohodlně. Navíc ta sedadla jsou opravdu pěkná s výrazným bočním vedením i v základní kůži působí luxusně. Asi největší bolest jsou hlavové opěrky. Tvrdé malé a nevzhledné. Je to jako opírat hlavu o zeď paneláku. Nicméně chápu, že tohle auto necílí primárně na pohodlné cestování. Interiér jako takový působí dobře ale poněkud stroze, A to se bavíme, prosím pěkně o voze ve velmi dobré výbavě. Kus v základu bych raději vidět nechtěl. Nevím proč, ale trochu to ve mně zpoza volantu evokovalo starší BMW e91. A ano sem si vědom, že i to hodně lidí psalo a i tvrdí. Je to pravda. Opět nevidím na tom nic špatně. Totiž interiéry starších BMW fungují velmi dobře, a přestože vás neohromí luxusem, jsou velmi příjemným místem k životu. Použité materiály jsou poplatné době a ceně auta. Čili Alfa není prakticky v ničem pozadu za velkou trojkou z Německa. Myslím, že o možnosti konfigurace a individualizace jsou vcelku široké. Bohužel nemůžu posoudit, jak to celé funguje po nějakém nájezdu v řádech desítek tisíc a víc. Zatím sem viděl jen zánovní kousky, kde je vše v pohodě. Nic nevrže, vše funguje lehce a přece. Startování tlačítkem na volantu je příjemná frajeřinka. Drobnost, která osvěží každý start vozu. Řazení pádly pod volantem vypadá efektivně, ale v naftovém voze se svou vlastní hlavou při řazení jsou tak trochu k ničemu. Volant, pedály, usazení za volantem to vše evokuje řekněme závodnickou atmosféru.

Motor pod kapotou spalující naftu samozřejmě nějaké závodnické choutky trochu tlumí. Když k tomu člověk přistupuje bez předsudků, jedná se o velmi dobrý motor a ani tu zábavu úplně nekazí. V první řadě na běžné cestování v nižších a středních otáčkách neprodukuje žádné vibrace ani pazvuky. Za studena je chod samozřejmě trochu ala traktor. Po dosažení provozní teploty je vše v naprostém klidu. Za druhé pro běžného uživatele jde o naprosto pohodový motor, kde nemusí člověk řešit ani sledovat nic. Převodovka řadí hladce a motor se ve středních otáčkách cítí dobře, tak že ani nevíte, že tam někde je. Pro denní běžné cestování ideál. Spotřebu se daří bez sebezapření držet kolem 8 litrů na 100 km. Já vím. Žádná hitparáda a dokonce i s dieselovým Ghibli jde v podstatě sem tam jet za méně. Řekl bych, že u moderního dieselu je to prostě daň za nízké emise a takzvanou čistotu. Co když ale chcete jet dynamicky a trochu si užít? Já osobně sem od toho nečekal nic. Při debatách o ježdění dravě s takovými auty mi vyskakuje dost často kopřivka. Začínám mít pocit asi, jako když poslouchám Hanku Zagorovou. Nebo omylem naladím ČRo. V tunelu. Neodbytnou touhu někoho praštit anebo prorazit hlavou betonovou zeď. V dálničních rychlostech Giulia funguje bezvadně. Směrová stabilita je skvělá a aerodynamický hluk je slyšitelný někde hodně za povoleným dálničním limitem. Po pravdě řekl bych, že držet v podstatě rychlost kolem 200 Km/h konstantně by nebyl problém. Na maximálku 230 se vyhoupnete na delším hezkém úseku jak nic. To je dálnice. Ano na té se bude pohybovat auto s dieselem a čtyřkolkou pravděpodobně nejčastěji. Co ale nějaká ta okreska?

Auto je samozřejmě na nějakou pravou divočinu docela těžké. Přece jen váží dle chytré knížky celých 1793 Kg. Já mám ale obecně v autech, která umí připojit pohon všech čtyř kol pro strach uděláno. Přestože Alfa Romeo deklarovala, že se auto bude primárně chovat jako zadokolka. Takové to pěkné heslo, hravost zadní náhonu a jistota čtyřkolky. Jaké bylo překvapení, když jsem zjistil, že to funguje opravdu hezky. Hlavně docela předvídatelně. Okresky i s poměrně nekvalitním povrchem jde projíždět za vzdáleného klapotu dieselových koní opravdu velmi rychle. Podvozek je jistý. Perfektně tlumí nerovnosti. Auto neodskakuje a dokáže držet zvolenou stopu s tím, že záď občas lehce vybočí ale spíše nonšalantně. Celé je to takové hravé ale nezáludné. Řidič pořád cítí, že to je on kdo to má v rukou. Je pravda, že v nějaké chvilce, která je vypjatější člověk nenávidí automat. Ne vážně řadí skvěle a vlastně asi lépe než 99% z nás lidí. Jenže jak známo někdy není ta nejefektivnější cesta ta nejzábavnější. Stejně tak bych mohl nadávat na stabilizaci. Jenže tady stop. Pro obyčejného uživatele jsou to věci, které dávají smysl a fungují. Takže je vše asi v pořádku. Řízení. Uživatelsky je docela příjemné. Řidičsky jsem nepochopil, kde je ta všemi opěvovaná přesnost a tak dále.

Alfa Romeo Giulia v dieselu s automatickou převodovkou. To je skoro jako protimluv. Jenže ono to jako celek funguje vážně hezky. Jedná se o auto, v kterém odvezete rodinu a i se rozumně pobavíte za volantem, pokud chcete. Zároveň nabízí jistou dávku originality a trochu toho temperamentu a neotřelých řešení made in Italy. Jasně nikdy to nebude to v interiéru tak pompézní jako to dělá Mercedes anebo tak perfekcionisticky slícované s čistými liniemi jako v Lexusech. Z prvních ojetých kusů víme, že ani kvalita zpracování z dlouhodobého hlediska není kdovíjaká. Na druhou stranu poruchovost není výrazně vyšší jak u přímé konkurence a zpracování je pořád lepší jak u násobně dražší Tesly například. Co podle mě Giulii škodí nejvíce, je pozice v rámci koncernu FCA. Respektive celkový marketing a propagace vozu směrem do světa. Tvrdím, že postavit tohle auto VW a vložit do té krásné masky logo například Audi bude tohle auto bestseller. Byl by to trhák nejen u nás, kde má Alfa nedobrou pověst, ale i v USA. Dost možná i v Číně na kterou se původně jako na odbytiště dost spoléhalo. Osobně nechápu proč.

A nakonec asi ta největší bolest. Cena tohoto kusu před slevou byla astronomických 1,600,000 Kč. To je cenovka, kterou ani opravdu bohatá výbava včetně nejlepšího dostupného infotaimentu, adaptivního tempomatu, natáčecích světlometů a několika dalšími pakety neobhájí. Právě protože Alfa Romeo nemá za sebou potřebnou image výrobce kvalitních a odolných aut. Přitom si opravdu dnes s nejbližší konkurencí v ničem nezadá. Nejblíže myšlenkou a provedením je jí Jaguar XE. Sám nevím, zda bych se pro Giulii rozhodl a nedokážu napsat relevantní důvody proč ano či ne. Každopádně za současnou cenu jen něco málo přes milion Českých Korun bych se snad už přesvědčit nechal. Pokud člověk neřeší následné starosti s prodejem a věci jako obrovskou ztrátu hodnoty je tohle auto příjemná alternativa pro lidi s chutí se odlišit. S chutí se povozit a ne se nechat jen vozit. Je potřeba se jen překonat a vystoupit ze své komfortní zóny. Kde převládá hlavní názor založený na časech dávno minulých a to sice Alfu Romeo nebrat.