načítám data...

7 dní Clubmana

10. října 2020, 17:00 10 komentářů BigBen

... aneb jak jsem chtěl zhejtovat MINI Countryman, ale osud rozhodl jinak.

zobrazit celou galeriiBen Rothbauer: 7 dní Clubmana

Z nebe, tedy vlastně z cloudu, mi spadla do klína možnost zahrát si na novináře. Díky firmě UOL Účetnictví, kde jsou stejně jako já postiženi chorobou jménem MINI, jsem dostal možnost otestovat na týden MINI Countryman. Nemohl jsem se dočkat, jak na něm najdu všechny jeho chyby. Proč? Protože lepší auta už přece byla. Jsem zastánce původní koncepce a správné MINI musí mít tři dveře, to je přece jasné. Nedočkavostí hned v pondělí ráno stepuju na recepci UOL a čekám na klíče. Po krátkých papírových formalitách se dozvídám, že slibovaný MINI Countryman není. WTF? Půjčí mi místo něj MINI Clubman a prý jestli mi nevadí, že bude rovnou ve verzi MINI Clubman John Cooper Works, který má 225 kW, což je 306 starých dobrých koní s automatickou převodovkou a samozřejmě ve verzi 4x4. Nejdříve jsem polkl, a pak se mi musel po tváři zcela jistě rozhostit úplně infantilní úsměv. Všechno zapomenuto, čert vem Coutryman. Zákon schválnosti funguje dokonale, auto je lakováno v současné trendy šedé barvě, odstín novodurová trubka, kterou fakt nemám rád. V tomto případě jednotu šedi nastěstí rozbíjí červené doplňky a všude přítomná loga WORKS. Při pohledu na obří nádherná sportovní kola a prémiové nízkoprofilové pneumatiky je vše odpušteno. Na barvu to nejezdí. Co se všemi předsudky, které jsem si předem připravil? Nevadí, budou se hodit i na Clubmana.

Dostávám instruktáž, jak se auto ovládá, ale to je přece jasné! Jsem chlap, IT expert, MINI mám doma, s automatem jsem jezdil a manuály nečtu. Sedám za volant, pan Novotný se ještě ujištuje, že všechno funguje, řadím zpátečku, abych vyjel z řady aut … a nic. Auto se ani nehne. Řadím znova a opět nic, stojím. Řadím dopředu a taky nic. Pan Novotný si sedá za volant, řadí a popojede dopředu, a pak dozadu. Sedám si za volant já a řadím dozadu a nic, řadím dopředu a taky nic…. Pan Novotný si znovu sedá za volant, řadí a úplně normálně popojede dopředu, a pak úplně v pohodě dozadu. Sedám si za volant já a řadím dozadu, nic se samozřejmě neděje, a pak řadím dopředu a co by se tak asi mohlo stát, nestane se zase nic… Po chvilce bádání se ukazuje, že já mačkám volič převodovky jako pistoli a zde je tlačítko „unlock“ na boku. To jsme my, ty staromilci, co tvrdí, že lepší auta už byla. Takže první trapas mám za sebou a mohu vyjet.

Předsudek první – dlouhý Clubman nemůže jezdit jako motokára

Startuji páčkou jako v letadle, okamžitě se ozve bublání výfuků. Červený indikátor vyjede na maximum, asi ukazuje úroveň zábavy. To platí, zvuk je dokonalý, ještě stojím a už si ho užívám. Kam teď? Hned za rohem začíná dálnice D5, takže je jasno. Nenapadá mě lepší místo na vyzkoušení jak MINI Clubman John Cooper Works zrychluje. Nájezd na dálnici a plyn k zemi, Clubman okamžitě podřazuje, všichni kolem mě jedou najednou tak pomalu… Bomba! Sakra! Tady jsou vlastně radary, to bude důvod. Auto mi dali s plnou nádrží, ale budget na pokuty přibalený není. Zrychlovat Clubman evidentně umí, největší kouzlo MINI je ovšem v průjezdu zatáčkou. Jak se tedy chová jezevčí verze MINI v zatáčkách? Sjíždím z D5 na pražský okruh směr Radotín, Clubman vykrouží parádní oblouk, je cítit, že hmota a délka je větší než u třídveřového MINI, ale drží jak na kolejích. Další cíl je nejbližší kruhový objezd na křížení dálnic v Lahovicích, propletenec nadjezdů, podjezdů a uprostřed veliký kruh. Nájezd rychlostí v mezích zákona a vykroužím dvě parádní kolečka. Tak tohle mě vážně baví, je potřeba zmenšit poloměr. Kruhový objezd u Zbraslavi, nikdo na něm, tak jdem na to. Výsledkem je úsměv od ucha k uchu. Tohle nikdy neomrzí, je potřeba zmenšit poloměr. Další cíl je kruhový objezd na vrcholu Břežanského údolí. Pod kopcem zastavuju a musím si vydechnout. Dělám na mobil pár fotek drobných detailů auta a posílám kamarádům, ať hádají co jsem dostal na hraní. Dochází mi baterka v mobilu, bezdrátovou nabíječku nacházím v loketní opěrce a Clubman si připisuje pomyslné plusové body. Startuji. Přepínám z komfortního režimu na sportovní, chci TO slyšet! Cílem není vyjet Břežanské údolí tak, aby si ostatní klepali na čelo, ale zvolit takovou rychlost, kterou lze konstantně projet pokud možno všechny zatáčky. Nedaří se, do kopce potkávám několik cyklistů. Musím zpomalit, pustit auto v protisměru, vybočit, a pak rychle předjet. Sám vím, jak moc nemám rád, když mě na kole auta předjíždějí těsně a pomalu na úzké silnici. MINI Clubman John Cooper Works se toho nebojí, podřadí, výfuky vyprsknou, cyklista vyděšeně uhýbá, otáčí hlavou a očekává minimálně rozzuřený Ford Mustang. Tohle se úplně nepovedlo, předjetí je dílem vteřiny, ale děsit cyklisty nebylo v plánu. Zatáčka střídá zatáčku a na vrcholu kopce Clubman obkrouží malý kruháč a ani se nezapotí. První předsudek, že Clubman nebude tak zábavný jako 3-dveřové MINI padá. Tohle jsem nečekal. Je čas se vydýchat, uklidnit a dát si pauzu…

Předsudek druhý – MINI bude vždycky malé a nic se do něj nevejde

Je horko, klimatizace funguje a jak rychle. To je věc, na kterou už jsem ve svém starém Cooperu S R53 skoro zapomněl, tam funguje jaksi „britsky“. Drtivá většina výkonu Clubmana je zřejmě dedikována chlazení, začínají mi velmi rychle mrznout nohy. Červený indikátor zábavy je na polovině. Dneska většinu dne jedu krokem, zábava to moc není. Auto o mně zřejmě ví všechno. Clubmana jedu ukázat kamarádovi. Zkouším použít navigaci, ulici, kterou hledám, integrovaná navigace nezná. Ulici nakonec najdu na mapě v mobilu a jedu podle paměti. Nebudu ztrácet čas hledáním jak spárovat telefon s autem a manuály nečtu. S kamarádem se shodujeme na tom, že MINI Clubman John Cooper Works je nečekaně pohodlný a nerovnosti silnice žehlí lépe než jeho VW. Dan má dva metry výšky a nemá problém si udělat v MINI pohodlí. Druhý předsudek, že MINI je malé, padá. Pokud se tam vejde Dan, pak naložíte cokoliv.

Předsudek třetí – MINI v úpravě John Cooper Works ženskou nezajímá

Jak nejlépe vyzkoušet půjčené auto? Manželka má jasno, dojedeme na nákup. Objevuji díky tomu bezklíčové otevírání auta a přestávám neustále zapomínat v autě dálkový ovladač, který jsem pořád ze zvyku chtěl někam strkat. Zadní dveře Clubmana se otevírají do stran jako u americké lednice, jen výrobník ledu tady chybí. Zadní křídlo tak zůstává stále na svém místě a při nakládání se do něj praštím hlavou. Nákup nemá pochopení pro sportovní jízdu a velmi brzo se rozsype po celém kufru. K čemu jsou tam dobré háčky a kapsy zjístíte až doma. Manželka si užívá svižnou jízdu a zamýšlí se nad kvalitou podvozku a jak je možné, že nízkoprofilové pneumatiky jsou schopny vyžehlit skoro každou pražskou díru, a pak prohlásí: „Tak ho kup…“. Třetí předsudek je tak zbořen.

Předsudek čtvrtý – MINI v úpravě John Cooper Works není použitelné ve městě

V pražské dopravní zácpě je 306 koní výkonu k ničemu. Mám čas zkoumat další tlačítka a funkce auta. Hraju si s přepínáním z komfortního režimu do sportovního a zpět. Při přepnutí na SPORT auto začne bublat víc z výfuků a já se bavím pozorováním reakcí okolo stojících řidičů a kolemjdoucích chodců. Ulicí Vyšehradskou a V Tůních lze projet, aniž by mi upadl podvozek. To je dobrá zpráva, můj MINI Cooper S R53 si tam skoro pokaždé škrtne lízátkem pod předním nárazníkem i když jedu krokem. Objevil jsem, že kromě SPORT režimu a komfortního MID existuje i režim GREEN. Kdo by to byl řekl, když se komfortní jmenuje MID, dá se tušit, že by režimy mohly být alespoň tři. No co, manuály nečtu. V práci v centru Prahy ukazuji Clubmana finanční ředitelce, ani se neptá na cenu a září jako sluníčko. Ovládání je jí povědomé z BMW, hned je v autě jako doma. Líbí se jí. Chce ho! Čtvrtý předsudek o nepoužitelnosti sportovního auta ve městě se rozplynul. Jestliže jsem dojel až na Václavák a nevypadly všechny šrouby, můžete s ním kamkoliv.

Předsudek pátý – S 300 koňma pod kapotou se z Vás stane na silnici idiot

Jezdím s Clubmanem JCW pátý den a teprve teď si uvědomuji, jak dobře se mi sedí. Na dokonalost sportovní sedačky jsem si zvykl okamžitě a stala se samozřejmostí. Z pohody na palubě mě vytrhne policista dávající znamení, abych zastavil. Já to tušil, že budu potřebovat budget na pokuty. Kolik jsem vlastně jel? Netuším. „Dobrý den pane řidiči, silniční kontrola, předložte řidičský průkaz a doklady od vozidla,“ zazněl strohý příkaz. Sáhnu do svého pouzdra na doklady, předložím mu oba doklady. Policista se spokojí a o nepřiměřené rychlosti se ani nezmíní. Kontroluje doklady, několikrát obchází auto, zavolá kolegu, společně cosi kontrolují ve svém autě a nakonec jdou oba ke mně a důrazně položí otázku: „Pane řidiči, můžete nám předložit doklady od vozidla ve kterém sedíte? Předložený technický průkaz je sice na Vaše jméno, tovární značka souhlasí, ale typ, model a registrační značka nikoliv.“ V ten moment mě nejdříve polilo horko, a pak jsem se začal smát. Dal jsem mu omylem techničák od svého MINI… Chlapům se evidentně ulevilo, začali se smát a dusná atmosféra se uvolnila. „Vy to máte půjčené? Kolik to jede? Venco, v techničáku má napsáno 250 km/h! To jsme rádi, že jsme Vás nemuseli honit. Ukážete nám motor?“. Druhý trapas mám za sebou a mohu pokračovat v jízdě. Uvědomil jsem si, že jsem vlastně ani nejel rychle, byla to běžná kontrola. Pocit, že mám pod pedálem 300 koní je skvělý, to vědomí, že mohu předjet prakticky kohokoliv mi stačí, nemusím si nic dokazovat. Problém s tím má evidentně poslíček s pizzou, dneska už třetí, který mě právě předjel přes plnou čáru v krabici od bot. Snad ho nebudu muset za rohem seškrabovat ze stromu. Další problém s Clubmanem JCW mají řidiči AUDI, co mají také dva výfuky jako MINI. Jejich potřeba mě předjet je neutuchající. Jednoho z nich vyděsil můj start-stop systém. Stojím na křižovatce, on vedle mě, díváme se na sebe. Zelená, pustím brzdu, auto nastartuje a zabublá do výfuku. Řidič AUDI vykulí oči a vyrazí jako blázen s efektem černého naftového oblaku. Předsudek pátý je nesmysl, idioti jsou kolem mě.

Předsudek šestý – MINI John Cooper Works má velkou spotřebu

Prší, dnes nebude dobrý den, indikátor zábavy spadl až úplně dolů. Jak to vůbec měří? Jak to může vědět? Při bližším zkoumání zjišťuji, že ten červený sloupec vedle tachometru není indikátor zábavy ale palivoměr. Manuál jsem samozřejmě nečetl. Zastavím u pumpy, stojan po levé ruce, vystoupím, ale víčko nádrže tu není. Můj Cooper S R53 je víc anglický, takže víčko je vlevo. Clubman je více evropský a nádrž má na pravé straně. Stojím daleko a mají tu krátkou hadici, takže vracím hadici zpět a přeparkovávám správnou stranou auta k jinému stojanu. Pumpařka stojí ve dveřích obchodu, snad mě nevidí. Viděla. Při placení se místo pozdravu zeptá. „Máte to nové, že?“ Třetí trapas mám za sebou a mohu pokračovat. Vypočítávám, že má kombinovaná spotřeba je 10,2 litru na 100 km, ale při jakém jízdním stylu? S 300 koňma pod kapotou? Takovou spotřebu má moje auto zcela běžně a výkon je menší. Nuluji počítadla a vydáváme se s dětmi na výlet. Trasu 150 km v kombinaci režimů MID a GREEN ujedu za 8,3 litru na 100 km. Toho jsem u svého auta snad nikdy nedosáhl. Spotřebu pouze na GREEN režim už nezjišťuji. Předsudek šestý je v troskách…

Předsudek sedmý – Nový MINI Clubman už není to „pravé“ MINI

Nedá mi to, abych neporovnal starý Cooper S R53 a nový Clubman. Přestává mi vadit, že Clubman má asi o sedm dveří navíc než Cooper. Oba sedí na vozovce jako na kolejích. Starý je méně komfortní a víc retro. Clubman je více luxusní, plný techniky a moderních hračiček. Starému víc ječí motor, Clubman víc bublá z výfuku. Starý snadno zaparkujete, protože z místa řidiče vidíte na každý konec auta. U Clubmana oceníte parkovací senzory nebo kameru. Z přemýšlení mě vytrhne tchán s otázkou, zda bych ho nesvezl. Ukázkovou jízdu zhodnotí slovy: „Jede to pěkně, to ano, ale asi bych si na to nezvyknul, to řazení, těch hejblat všelijakejch, drncá to, blbě se mi z toho vystupuje. Moje auto je pohodlnější…“. V kategorii „řidič důchodce“ tedy Clubman neobstál a 15 let starý Renault ho válcuje. Jedu se ještě naposledy projet. Protijedoucí MINI mě zdraví máváním a probliknutím světel jako vždy. Ano, bez rozdílu, zda jedu ve starém nebo novém, MINI komunita a láska ke značce je tu stále. To je odpověď, kterou jsem hledal. Předsudek sedmý…, ale vy už víte….

„Nyní nechávám prostor pro otázky z publika, prosím pána s divným obličejem.“

„Quentin Tarantino, Hollywood. Připravuji remake filmu Italian job. Bude lepší, rychlejší a drsnější než předchozí verze. Je MINI Clubman John Cooper Works vhodná volba pro takový film?“

Odpověd: „Samozřejmě Quentine! V případě potřeby se mrtvola do kufru vejde.“

„Další dotaz prosím paní s šátkem na hlavě.“

„Adina Nejezchlebová, svačinářka v ČKD. Mohu dojet s Clubmanem pro rohlíky?“

Odpověd: „Pro rychlý dovoz rohlíků je to ideální volba, i chleba doveze.“

„Další dotaz… pán, co mává koštětem…?“

„Nyjéé ty vole, já du enom wokolo, mi tu zametáme ulyce, ale Zoltán řykal, že MYNY je stará popelnice a žádný love nepotrebuješ voe.“

Odpověď: „Děkuji za odborný dotaz. MINI opravdu není popelnice, jak vidíte, tvarově neodpovídá, nabízená paleta barev se neshoduje a ta částka taky nesouhlasí.“

„Další dotaz prosím, pán se slamákem na hlavě?“

„Václav Semeno z časopisu Chataři a zahrádkáři, já bych se rád ještě vrátil k tomu zavazadlovému prostoru. Je tam opravdu tolik místa? Víte, to je ožehavé téma pro naše čtenáře, zvláště my chataři, jaksi víte….“

Odpověď: „…ano, samozřejmě, zavazadlový prostor jsme dokonale otestovali, vejdou se do něj dvě mikrovlnky a dva pytle hlíny na muškáty do úložného prostoru pod podlahou. Takže přesně to, co potřebujete.“

„Další dotaz od pána v závodní kombinéze.“

„Luboš Řechtáček z Auto moto revue, pořád se oháníte tím, kolik má auto koní, ale máte to změřené?

Odpověď: „Tak určitě! Pro všechny pochybovače přikládám snímek, na kterém je jasně vidět 308 koní.“

„Dále poprosím slečnu s bičíkem, vzadu se hlásí….“

„Anna Nechytíšmě, Prague Cats Team. Je možné MINI Clubman JCW použít jako tažné vozidlo pro přepravník na koně?“

Odpověď: „Clubman má síly dost i na tahání přívěsu. Doporučujeme vlek barevně sladit s autem a při tažení nevyužívat sportovní ambice vozu, aby se Vám kůň během přepravy nepoblil.“

 

Technické údaje

Motor: 2 turba, 4 válce, 2 litry, stačí mu Natural 95 

Výkon: 225 kW (306 koní) / 5000 ot./min.

Krouticí moment : dostatečný, stejně většina populace neví, co to je 

Převodovka: osmistupňová AISIN

Maximální rychlost a zrychlení: jede jako splašená kráva

Kombinovaná spotřeba: fun faktor je 100%, kdo by si ho kazil sledováním spotřeby

Velikost nádrže: pět dní

Cena: 300 koní za hubičku nikdo nedává, na předváděčku dostanete zajímavou slevu

 

Děkuji Janě Jáčové a Pavlu Novotnému z UOL Účetnictví za nezapomenutelný týden.


Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Kuře
10. října 2020, 17:56
2

;D
Indikátor zábavy... Pane vy ste vůl;))

Ale super čtení, pobavilo;)
Dostaneš ještě někdy toho Countrymana? Zajímalo by mě co bys na něj řekl, protože za mě je to krám...
S Clubmanem sem nejezdil, vzhledově se mi nelíbí ty zadní dveře, ale jinak dobrý;)

reagovat
BigBen
10. října 2020, 21:07
0

Vždycky jsem říkal, že správné MINI má troje dveře. Pětidvéřový model se mi vyloženě nelíbí, ale u Clubmana mi přestalo vadit, že má asi o 5 dveří navíc :-) Zvykneš si na ně za dva dny a pak ti to přijde cool , speciálně v kombinaci se dvěma prskajícími výfuky :-)

Ronoath
10. října 2020, 18:42
5

Tak tohle je nejlepší test nového auta poslední dobu! Perfektně sepsané, bavil jsem se podobně, jako ty, když ses tím vezl:-)

Fakt super!

Na Countryman jsem taky zvědavý, ale přiznám se, ty zadní dveře Clubmana mi na tom autě připadá tak bláznivě, že kvůli tomu bych ho chtěl...

reagovat
krab
10. října 2020, 20:19
0

Pobavilo... parádní. Miník je vždycky fajn...
My dělali jednou taky porovnání R53 Cooper S a novej Cooper S (dali mi to taky s automatem, ale krátkej). Ale nebyl to JCW naopak ten Cooper S R53 měl upravenou řemenici a pár dalších věcí, takže více méně asi jako dobovej JCW jezdil. No a mě ten starej padnul do ruky okamžitě a o dost líp než celej tejden s tím novým. Byl fajn, ale čekal jsem lepší řízení, sportovnější projev, rozpustilejší náturu. Namísto toho to nový Mini umí být překvapivě kultivovaný a tichý skoro jako by to ani Mini nebylo. Ale jinak furt dobrý...

Škoda jen, že se často dozvídám, že ta kvalita těch aut pokulhává i dlouhodobá spolehlivost. Ale v tom UOL už budou mít jistě hromadu zkušeností a jak tam píšeš, zatím pořád miníky jezdí...

reagovat
Jakub Pospíšil
12. října 2020, 08:27
2

Dotazy z publika mě velice pobavily. Super recenze :)

reagovat
So
Solii
12. října 2020, 13:03
0

Bravo. Mnohem lepší článek, než zdejší oficiální testy z webu za poslední dva měsíce. Já sice chápu, že doba je těžká a korporátnící vlastnící jenom Miaty a jiný verky musí přes tejden nečim jezdit a půjčená auta tedy chválit, ale z těch testů se fakt nic mimo obecné chvály nedovím. A teď mi nadělte mínusy.

reagovat
Viola Procházková
12. října 2020, 16:41
0

Opravdu parádní dílko, smekám!

reagovat
Jokke
14. října 2020, 07:08
0

Naprosto paradni pocteni. Bavil jsem se celou dobu ????
Jinak k autu: myslete si co chcete, ale prave todle je to nejlepsi/nejhezci soucasne Mini dle meho, a jediny, ktery bych si dovedl predstavit platit nejakym zpusobem ze sveho. A je mi uplne jedno, ze s puvodnim Mini to uz nema vubec nic spolecneho, a ze vubec neni mini. Mozna bych si vystacil s verzi S, ale prece jenom, kdyz uz takovy auto, tak v tom nejlepsim moznym.

reagovat
Jokke
14. října 2020, 07:08
0

Otazniky jsou palec nahoru :/

BigBen
14. října 2020, 10:00
0

Jokke: "...kdyz uz takovy auto, tak v tom nejlepsim moznym."
S tím naprosto souhlasím. :-)