Autíčkářův týden: Oturbený trabant a adventní drift v Nissanu

Citroën chystá ‚revoluční‘ odpružení

Současným Citroënům, hlavně těm na vrcholu nabídky, něco chybí. Něco, co by je odlišilo od konkurence a zařadilo do vlastní kategorie. Tento problém je o poznání více markantní u prémiové odnože DS, která prodává přeznačkované modely s vyšší marží. Bývalo pravidlem, že Francouzi nabízeli alternativu k upjatým německým sedanům. Zejména Citroën vyráběl vlajkové lodě s excentrickým designem na hydropneumatickém podvozku. Co na tom, že elektronika si žila tak trochu vlastním životem a ergonomie nejspíše vycházela z dosud neobjeveného živočišného druhu. Když jste do práce přijeli vozem, na jehož přídi se skvělo logo šípového ozubení, demonstrovali jste osobitost, vytříbený vkus a odlišnost od davu. Ačkoliv současné produkci DS nelze vyčítat nenápadný design, jízdní komfort minulých modelů vzal s opuštěním technologie hydractive za své. Do zvláštní kategorie by se mohla značka navrátit s připravovaným ‚revolučním‘ systémem odpružení. Podle prohlášení vývoje půjde o nový způsob využívající poznatků Hydractive 3+. Ať už to znamená cokoliv, mělo by se to nejdříve objevit pod kapotami vozů Citroën. Znamená to snad, že zatímco si manažer bude dopřávat pohodlí příští C5, jeho nadřízený v DS5 bude sbírat vybělený chrup po podlaze při každém přejetí retardéru? Právě měkoučké odpružení a něco z bláznivých technologií je přesně to, co by z nesmyslně tvrdých modelů DS udělalo božské vozy, razící svoji vlastní filosofii luxusních vozů nikoli v závěsu za Němci, nýbrž po jejich boku.

Babička Pagani

Také teskníte nad fotografiemi automobilových sbírek nepředstavitelné hodnoty? Pokaždé když vidím arabského šejka naparovat se před desítkami legendárních siluet vystavených na piedestalu, je mi z toho tak nějak smutno. Ferrari F40 pečlivě přikryté bílým plátnem naposledy otočilo klikovou hřídelí, když jej domýšlivý majitel vytáčel zastudena před obchodními partnery. Sportovní vozy by měly jezdit, dělat radost, závodit a nakonec třeba i bourat. Cokoliv je lepší než mumifikace zaživa ve sbírce ‚nadšence‘, který ani nedokáže řídit bez automatické převodovky. Kam sáhodlouhou úvahou mířím? K jednomu konkrétnímu kousku s logem Pagani a roztomilou přezdívkou ‚La Nonna‘ –babička.

La Nonna vznikla v roce 1998 jako Zonda C12 s původním motorem M120 od AMG. Hliníkový dvanáctiválec se sekvenčním vstřikováním má objem spalovacích prostor 6 litrů a 1,2 tuny těžkému sporťáku poskytovalo odpovídající dynamiku všech 394 koní na zadní nápravě. Později byla zondí babička upravena na model C12-S se sedmilitrovou verzí téhož motoru. Nejdenalo se však o žádného exkluzivního klienta, který se o zmiňovaný kousek tak příkladně staral. La Nonna celou dobu sloužila jako testovací vůz malého výrobce, na kterém postupně vznikaly veškeré komponenty použité na modelech Zonda. Časem přestával výkon testovacího kousku stačit a tak babičku nahradil model 760. Nyní se La Nonna nachází v showroomu značky, který vznikl přestavbou z bývalé továrny, a v budoucnu ji čeká vystavení v továrním muzeu. Mimo zajímavého příběhu drží vůz ještě jedno prvenství. Jedná se o Pagani s největším nájezdem. Po letech testování se tachometr dokázal přehoupnout přes milion najetých kilometrů. Pokud bychom měli uvažovat o voze, který je takové mety schopen, jen stěží byste vedle naftových Mercedesů a Volv hádali právě Pagani. Klobouk dolů, babičko.

Nesmrtelné Porsche

Nejen Range Rover si je vědom svého dědictví, také Porsche na něm staví kariéru již od konce druhé světové války. Ačkoliv zlí jazykové tvrdí, že jde o nejvíce faceliftů na jediném modelu, ikonická 911 ve své bohaté historii prodělala mnoho zásadních změn a dala vzniknout plejádě odnoží a sportovních verzí. Bohatá historie značky je pak tvořena nejen supersporty jako 959 a cestovní 928, ale i lidovými modely 914 a 924. Jak se minulost značky zaplňuje zajímavými modely, je k nim přitahováno stále větší portfolio movitých zákazníků. Najít dnes klasické Porsche ve výborném stavu není nic snadného a tak se náročného úkolu zhostil samotný výrobce. Vybraná prodejní místa se brzy rozšíří o oddělení klasických vozů s nabídkou pečlivě zrenovovaných ojetin, prodávaných za asistence proškolených zaměstnanců. Přibude i možnost servisovat veterány a youngtimery v autorizovaných servisech s výběrem originálních náhradních dílů, datujících se až k prvnímu modelu 356. Proč se vůbec německý výrobce snaží realizovat na poli ojetin, když by jej měly zajímat především nová auta? Zaprvé, image značky se točí kolem historického odkazu a ten je třeba neustále udržovat. Nepochybuji, že se nové vozy po boku vyleštěných veteránů budou prodávat o poznání lépe. Zákazník se sveze, pokochá a nalákán ikonickým vzduchem chlazeným kupé zauvažuje o koupi moderního potomka. Zadruhé, do dnešní doby je v provozu více než 70 % prodaných vozů, kterým jejich majitelé neváhají poskytnout odpovídající péči. Představte si, nakolik bychom dnes byli zahlceni krabicoidními sedany s motorem vzadu, kdyby se podobnému zdraví těšily všechny produkty AZNP. Zdá se, že tolik skloňovaná koncernová spolehlivost a robustnost se drží alespoň u vlajkových lodí VAG, když už ne u běžných modelů.

Abarth 124 WRC

Ačkoliv se koncernu FCA v Evropě příliš nedaří, jedna z jeho poboček kupodivu čile nabírá na obrátkách. Společnost Abarth, dvorní úpravce Fiatu, za letošní rok zaznamenala 50% nárůst prodejů oproti loňsku a koncern se z jejího úspěchu snaží vytěžit maximum. V typicky italském očekávání je naplánováno více než zdvojnásobení počtu dealerů a do showroomů se brzy dostane hlavní tahák nabídky, 124 Spider. Ačkoliv je k očekávané novince po vzoru klasického PR přibalena ohavnost v podobě 500X Abarth, je to právě roadster s japonskými kořeny, který všechny zajímá. Pod kapotu by se měla dostat přeplňovaná čtrnáctistovka se třemi výkonovými stupni. Nejslabší verze bude mít pod kapotou 160 koní, což je stejná hodnota, se kterou se představil Fiat 124 Spider v USA. Oslabení evropského Fiatu na 140 koní je tak nejspíše marketingový trik, jak upozornit na značku Abarth. Druhý výkonový stupeň nabídne 190 koní, což konečně nabídne potenciál přetáhnout zákazníky sesterské Mazdě. Nejvýkonnější mutace poskytne více než 200 koní na zadní nápravě a z lehkonohého sporťáku učiní kapesní raketu. Osobně jsem zvědavý, jak se bude s rostoucím výkonem měnit technika. Všechny uváděné hodnoty by totiž měl poskytnout ten samý motor, naladěný na různé výkony. Prozatím není jasné, zda se budou lišit turbodmychadla, brzdy atp. Tovární díly pasující na MX-5, které by bylo možné kanibalizovat z poškozených Abarthů, by byly svatým grálem úpravců. Mám tak naději, že si jednou pořídím ojetou MX-5 ND, osadím ji pasujícími díly doma v garáži a vyrazím na místní setkání podobně smýšlejících šílenců. Nezní to přímo skvěle?  

Trabant 1.8T quattro

I když stavba tohoto unikátního automobilového počinu je již staršího data, profesionální fotografie spolu s informacemi o jeho původu se vynořily až nyní, a tak by byla škoda se o ně nepodělit. Nenápadné lidové vozítko z NDR se dostalo do rukou polského nadšence a zažilo zajímavý vývoj, který se jiné 601 ještě nepodařil. Původní pastelový odstín, chromované ozdoby a dvoutaktní šestistovka pod kapotou sice zcela odpovídaly době vzniku, nikoliv však vkusu majitele. Pod kapotu se v osmdesátých letech nastěhoval 1.1 litrový čtyřtaktní čtyřválec z Volkswagenu Polo. Poměrně záhy následovala výměna za větší 1.3 litrový motor z téhož vozu. Pozvednutá dynamika miniaturního tudoru však stále nebyla adekvátní ambicím majitele. Tak byl později bakelitový přízrak osazen 1.8 litrovým motorem z Golfu GTI, který byl později nahrazen za dvoulitr z novější generace.

Tímto by úpravy splašené krabičky na svačinu skončily, nebýt nehody majitele v Audi TT. Na zahradě se tak vedle sebe ocitly dva automobily ze zcela jiného světa. Pokroucené torzo západoněmeckého sporťáku rezavělo vedle pozapomenutého projektu z druhé strany železné opony. Stalo se, že se majitel rozhodl s obojím něco dělat, a na svět přišel Darth Vader mezi Trabanty. Navenek nenápadný custom nalakovaný do decentní hnědé metalízy, zevnitř vyspělý sporťák s pohonem obou náprav a turbem dopovanou osmnáctistovkou. Pod bakelitovou kapotou se nyní tísní 270 koní a 369 Nm, což dokáže katapultovat trockistický vehikl na sto kilometrů v hodině za 4,5 sekundy. Maximálka je otázkou velikosti přívěšků řidičova přirození, avšak pro představu poslouží údaj zrychlení z nuly na dvě stě kilometrů v hodině. Celý dramatický počin se odbyde dříve, než Rus řekne ‚pamětihodnosti‘, tedy 15,5 sekund. Kromě originálně zpracovaného interiéru zaujme fakt, že celý vůz je schopný 100% funkce včetně ABS a ESP z havarovaného Audi. Že bychom tu měli adepta na sleepera roku? Rozhodně jde o projekt výjimečný detailním zpracováním, nenápadným vzhledem a celkovou dotažeností.

Černý pátek v driftujícím Nissanu

O počátku pojmu ‚černý pátek‘ se vedou spory. Zatímco jedni jej přisuzují označení policie pro den, ve kterém se občané v obchodech chovají obzvláště neukázněně, druzí termín spojují s počínající ziskovostí ztrátových obchodníků před Vánoci. Stejně tak se vedou spory, zda je dobrý nápad stát několikahodinové fronty a absolvovat krvavé potyčky o zboží, nebo zda raději zůstat doma a o výhodný nákup bojovat na internetovém portálu. Naštěstí se oslava konzumu a komerce obejde, alespoň v našich končinách, bez obětí na životech či počítačových periferiích. Můžeme si tak v klidu vychutnat ještě jednu alternativu k předvánočnímu shonu. Když už na černý pátek nutně musíte vyrazit do obchodu, proč raději nevybrat ten, ve kterém nejsou žádní zákazníci? Co takhle vyjet v tisícikoňovém Nissanu 370Z? No a když už tam dorazíte, doporučuji si na volné ploše mimo pozemní komunikace vyzkoušet trochu toho adventního driftování…