10 zapomenutých skvostů českého (a československého) automobilového průmyslu

Znáte jiný stát o deseti milionech obyvatel, který by měl víceméně nepřerušenou tradici vlastní výroby a vývoje automobilů? Já ne. A i v našem malém automobilovém rybníčku se najde spousta zajímavých rybek, na které se pozapomnělo. Jsou mezi nimi překrásné zlaté rybky, nevrlí sumci, na které bychom raději zapomněli, i nesplněné naděje. Pojďte se podívat na ty, které redakci Autíčkáře zaujaly nejvíc!

10. Škoda Felicia Fun

Divoká devadesátá léta. Doba budování kapitalismu a demokracie, doba ekonomické obrody a nevyhnutelně také doba, kdy se k nám začaly poprvé ve větší míře dostávat tvrdé drogy. Jaký efekt to mělo na českou populaci, včetně automobilových designérů, vidíte tady. Vzít Felicii pickup, nastříkat jí nažluto, očalounit nažluto sedačky, a potom jich přidat druhý pár do korby, podobně jako u Subaru Brat? A prodávat to jako ideální auto pro surfaře, kterých bylo v České republice druhé poloviny 90. let bezesporu nespočet? To vyžaduje kvalitní materiál!

-BobAsh-

9. Tatra 600 kabriolet

Kopřivnická produkce osobních vozů měla v ČSR vždy výsadní postavení. Právě pro svou nedostupnost se Tatry staly ideálem petrolheadů, kteří jsou dnes ve věku našich dědů. Poválečný typ 600 nebyl běžnému občanovi volně dostupný. A co může být ještě vzácnější než automobil vyhrazený pouze vysokým soudruhům? Správně, jedině automobil vyhrazený soudruhovi nejvyššímu.  Vůz původně vznikl jako prototyp pro sériovou výrobu a po velkém úspěchu na Ženevském autosalonu 1949 byl připraven k dalším testům. Rozlet krásnému projektu však zarazily Stalinovy 70. narozeniny. Aby se Josifu Vissarionovičovi stát zalíbil, bylo rozhodnuto zaslat prototyp darem do Sovětského Svazu. V té době už naštěstí Stalin trpěl natolik rozvinutou paranoiou, že jízda v otevřené karoserii byla zcela vyloučena. Nedříve se tento bílý kousek stal služebním vozem jeho osobního řidiče, později se dostal do služeb Moskevské polikliniky. Zpět do Čech se unikát vrátil vlastně náhodou. Když jej jeho tehdejší majitel chtěl přestavět na Tatru 603, kontaktoval původního výrobce.  Bílý kabriolet byl vyměněn za černou limuzínu a poslední výkřik kdysi slavného karosářského řemesla se opět navrátil domů. Jediný vyrobený exemplář se v současné době nachází ve stálé expozici Vysokomýtského regionálního muzea věnovaného karosárně Sodomka. Autor místopřísežně prohlašuje, že vidět takový unikát na vlastní oči za malý výlet rozhodně stojí.

-Adam-

8. Škoda 706 RTO Kabriolet

U kabrioletů ještě na chvilku zůstaneme a ani Vysoké Mýto neopustíme. Tentokráte již nejde o osobní vůz ale rovnou o autobus. Jestliže máte pocit, že na stránkách věnovaných pálícím se gumám nemá nudný náklaďák na lidi co pohledávat, tak vězte, že tento autobus je poněkud odlišný. Nejšílenější nápady vznikají často z nejobyčejnějších věcí a odříznout střechu autobusu napadne jedině vizionáře. Nebo šílence, hranice je často dosti mlhavá.  Vozy 706 RTO byly, vzhledem k výsadnímu postavení Karosy na českém trhu, všudypřítomné. O to pronikavější překvapení muselo být, když najednou nepřijel okoukaný model zcela kompletní. Vyhlídková varianta se snad ani v originálním provedení nedochovala. Zlaté české ručičky naštěstí nezahálely a tak naše silnice brázdí hned několik replik ve službách soukromých dopravců. Jedním takový skvostem se každý rok můžete projet po Praze v rámci historických jízd a jestliže se tak rozhodnete, jistě se v největším českém kabrioletu potkáme.

-Adam-

7. Škoda 720

Pro mě je nejzajímavějším českým autem jednoznačně Škoda 720. A to dost možná právě proto, že ani nešla do seriové výroby a zůstala jen u konceptu a tak můžeme jen snít jaká by v praxi opravdu byla. Koncept byl ovšem opravdu skvostný, až se nechce věřit, že pocházel od Škodovky a dokonce už z roku 1972. Zaprvé, je zde design, který byl zcela na úrovni aut ze západu. Klasický tříprostorový sedan, dlouhý zadní převis a krátký ten přední, to vše zabaleno v úhledné karoserii od věhlasného studia ItalDesign. Koncepce s motorem vpředu a pohonem zadních kol v kombinaci se zmíněnou karoserií typu sedan nabízela výborné rozložení váhy a díky nezávislému zavěšení všech kol můžeme tedy odhadovat i slušné jízdní vlastnosti. Motor s rozvodem OHC a příčným vyplachováním nabízel na svou dobu slušných 62 kW z objemu 1,5 l a ve sportovně orientované verzi fastback pak dokonce krásných 70 kW. Chce se až brečet, když si člověk uvědomí, jak zoufale technologicky zastaralé byly motory s rozvodem OHV z tehdejší sériové produkce. A kdyby ještě tak zákazníci tušili, že s těmito motory budou muset vydržet dalších neskutečně dlouhých 25 let. Kdoví, jak by dnes vypadala scéna kolem amatérských závodníků a úpravců, kdyby šla Škoda 720 do seriové výroby. Jen si to představte, namísto bídné 1.3 s upocenými 50 kW a mizerným projevem by se všude válely relativně moderní OHC motory s mnohem větším potenciálem pro úpravy. Nebo by snad dokonce vznikla sportovní varianta GTI s DOHC hlavou a já bych namísto v E30 jezdil ve Škodovce. Se vší hrdostí a zcela po právu.

-Greeny-

6. Tatra MTX V8 

Hned na začátek musím říct, že Tatra MTX V8 není moje nejoblíbenější auto. I kdybyste mi dali pistoli k hlavě, nedokázal bych zfleku říct, která Tatra to bude. (A není to jen tím, že mít pistoli u hlavy, tak mám úplně jiné starosti.) A vybrat si nejvíc nejrychlejší placku, není to tak trochu klišé? Neudělal by tohle desetiletý hošík, který sní o bohatství a plné garáži supersportů? Jo, jasně, udělal, ale tahle Tatra není jen další z rychlých placek. Je totiž mnohem víc. Je ukázkou toho, co by náš automobilový průmysl mohl dokázat. I přes svůj věk je stále nejrychlejší české auto (udav se, Octavie RS) a její design, který vznikl v hlavě Václava Krále, se prostě neokouká. SuperTatra má prostě vše, co by supersport měl mít. Motor uprostřed? Ano! A je to osmiválec? Samozřejmě, původem z Tatry 613, převrtaný na objem 3,9 litru s výkonem až 225kW. A co mrkačky? Že váháš! A je to fakt tak rychlý? No setsakramentsky! Že tyto atributy táhly povrzuje i fakt, že i přes plánovanou produkci sto kusů, ke které bohužel nedošlo, se po představení na autosalonu v Praze nashromáždilo skoro 200 objednávek. Dokážete si představit, že by doopravdy k sériové výrobě došlo? Nebylo by skvělé, kdyby existovalo více, než 3 kusy (které jsou naštěstí již všechny v ČR)? Určitě bylo, protože pak by existovala šance, že se někdy do jedné alespoň posadím, která se neblíží limitně nule.

-Fernie-

5. Škoda VOS

Jsou auta, která jsou zajímavá proto, že bychom na ně měli být hrdí. A potom jsou auta, která jsou zajímavá, přestože by na ně i na okolnosti jejich vzniku leckdo raději zapoměl. Škoda VOS patří do té druhé kategorie. Její jméno znamená Vládní Osobní Speciál a v podstatě to byl takový lehký tančík, zamaskovaný do podoby luxusní limuzíny. Tedy, lehký… těžce pancéřovaná verze měla čtyři a půl tuny a i lehčí varianta pro doprovod měla 3,6 tuny. To si vyžádalo použití podvozku a motoru z nákladní pragovky a v případě těžké verze, která se téměř nedala vyvětrat, také montáž klimatizace, vyplnivší celý kufr. Výsledkem bylo příšerné, těžko řiditelné monstrum, které navíc sloužilo k přepravě monster v lidské podobě, pracujících ze všech sil na tom, aby už v Československu nikdy nic zajímavého nevzniklo. Přesto si tato obří (na délku měla 5,7 metru!) Škodovka zaslouží svoje místo na seznamu, protože taková byla doba.

-BobAsh-

4. Aero 50 Dynamik

Aero 50 bylo na poměry československa třicátých let poměrně luxusním a výkonným sportovním vozem (dvoulitr o výkonu 50 koní tehdy neměl jen tak někdo), ale ve srovnání s těmi opravdovými "grand tourery" od Bugatti, Mercedesu či Alfy Romeo působilo přeci jen poněkud skromně a zakřiknutě. Tedy alespoň do té doby, než se do něj pustila karosárna Sodomka z Vysokého Mýta. Skromný kabriolet narostl do délky více než pěti metrů a do téměř dvoumetrové šířky. Kromě rozměrů ale dostal především fantastické proporce, rozmáchlé křivky a nádherné detaily. Výsledek dostal jméno "Dynamik" a svým způsobem je ztělesněním všeho toho, co bylo v Československu před druhou světovou válkou v pořádku – a po ní už ne. 

-BobAsh-

3. Wikov 35 "Kapka"

Automobilku Wikov, odnož strojírenského podniku Wichterle a Kovařík, kdosi trefně označil za "automobilového Cimrmana" neboli mistra slepých uliček. Stejně jako velikán české vědy, techniky, umění, vzdělanosti a všeličeho jiného i automobilka Wikov přicházela s geniálními nápady a vynálezy, jen obvykle ne v tu správnou chvíli nebo tím správným způsobem. Proto jsou dnes vozy Wikov sběratelsky tak ceněné – když byly nové, téměř nikdo je nechtěl a tedy nekupoval. Nejzářnějším příkladem toho všeho byl model Wikov 35 "Kapka", představený v roce 1935. Tvary jeho karoserie, kterou navrhl legendární Paul Jaray, odpovídaly tehdejším představám o tvaru kapky a tedy i o tom, co je aerodynamické. O několik let tak předešel nejslavnější průkopníky aerodynamických karoserií, Tatru T77 i Chrysler Airflow. Kde byl háček? Za prvé samozřejmě v tom, že ne všechno, co aerodynamicky vypadá, také aerodynamické je. A pak také v tom, že oproti standardnímu Wikovu 35 vážila "Kapka" o zhruba metrák více, což negovalo jakékoliv přínosy aerodynamické karoserie. Vyrobily se podle některých zdrojů tři, podle jiných dokonce šest. A žádný se nedochoval.

-BobAsh-

2. Tatra V570

Když v konverzaci zazní jméno průkopníka aerodynamiky Paula Jaraye, musí nevyhnutelně zanedlouho dojít i na Hanse Ledwinku. A když už se začne mluvit o Jarayovi a Ledwinkovi, musí všechno skončit u jejich vztahu s Ferdinandem Porsche a u nápadé podobnosti mezi Tatrou V570 a Volkswagenem Typ 1, známým též jako "Brouk". Kdo od koho a jak moc opisoval už nejspíš bude navždycky předmětem debat a dohadů. Faktem zůstává, že Tatra V570 byla malý rodinný automobil se čtyřmi sedadly a kapkovitou karoserií, s trubkovým páteřovým rámem a dvouválcovým, vzduchem chlazeným motorem boxer umístěným za zadní nápravou s dvojicí kyvných poloos. A vznikla zcela určitě dříve než "lidový vůz" nacistické organizace Kraft durch Freude, který se později stal miláčkem mírumilovných hipíků. Podobnost byla dost nápadná na to, aby to stačilo na soudní proces, který skončil v roce 1961, kdy Volkswagen raději zaplatil mimosoudní vyrovnání ve výši tří milionů marek.

-BobAsh-

1. JK2500

Možná jste jako malí snili o tom, že budete popeláři nebo kosmonauti. A nebo jste byli divné děti, které sní o tom, že budou mít vlastní továrnu na auta, která budou sami navrhovat a také s nimi jezdit. Pokud patříte (stejně jako já) do té druhé kategorie, pak je JK2500 (někdy ne zcela správně označovaný jako Tatra JK2500) zhmotněním takového snu. Jeho tvůrce, konstruktér Július Kubínský, ho v roce 1954 postavil za pomoci kolegů z Karosy Vysoké Mýto (dříve karosárny Sodomka). Cílem celého snažení bylo vytvořit malosériové kupé třídy GT, které by se dočkalo alespoň omezené produkce. V podmínkách Československa v 50. letech to však nebyla zrovna procházka růžovým sadem. Nebyly peníze, nebyly díly, nebyla ochota. Proto měl výsledek přední zavěšení z válečného KdF (tedy v podstatě z Brouka), šestiválcový motor z Alfy a vlastními silami vyrobenou zadní nápravu De Dion. Později byl motor nahrazen výkonnějším osmiválcem z Tatry 603 Sport. Na malosériovou výrobu takto buržoazního stroje sice nakonec samozřejmě nedošlo, ale vůz zůstal v majetku svého konstruktéra, který ho mnoho dalších let běžně používal.  A co mohlo být v socialistické ČSSR víc cool, než mít osmiválcové kupé, které jede 200 km/h? Mít osmiválcové kupé, které jede 200 km/h a které jste si sami navrhli!

-BobAsh-

Zapomněli jsme v našem seznamu na něco? Máte jiný názor na to, která česká auta byla nejpozoruhodnější? Dejte nám vědět v komentářích!