Volvo EX30: První jízdní dojmy

EX30 je malý vůz s velkými ambicemi a vedení českého zastoupení značky se tím nijak netají. Volvo chce hrát jednu z klíčových rolí na trhu s elektromobily a právě EX30 má být tím trumfem v rukávu. A je třeba mu uznat, že základní předpoklady pro to rozhodně má. Tak především je to cena. Základní provedení startuje na částce 869 000 korun, i v prostřední variantě se EX30 stále vejde do jednoho milionu a vrcholné provedení Twin Motor Performance si z vašeho konta odčerpá 1 144 000 korun. 

Jasně, nejsou to úplně malé peníze, ale když se podíváme na dnešní trh, levněji to v tuto chvíli nejde. Přitom parametry Volva vypadají alespoň na papíře víc než zajímavě. Nechme stranou jízdní výkony vrcholného provedení, já sám vlastně ani pořádně netuším, k čemu může být zrychlení z nuly na sto za 3,5 vteřiny v městském crossoveru dobré. Udávaný dojezd WLTP od 344 až po 476 kilometrů ale působí velmi dobře a i těch základních 272 koní musí víc než stačit.

Když už jsem zmínil crossover – ono to tak musí být, jinak by to nebylo dost cool. Dnešní trh bere SUV, nebo nic, ale když si necháte trochu odstup a podíváte se na na EX30 znovu – on je to ve skutečnosti sympatický kompaktní hatchback. A z toho mám já osobně opravdu radost, trochu jsem se obával, že auta normálních rozměrů a proporcí již zcela vyklidila pole a budeme všichni navždy odsouzeni jezdit pseudo-offroady, protože je to sice na nic, ale zato hustý…

Teď už ale k tomu, proč jsme se vlastně včera v Holešovicích všichni sešli – k jízdám. Na karoserii není žádné jasně viditelné označení provedení, takže jsem naskočil do nejbližšího auta a zahájil předstartovní přípravu. Auto nemá klíč. Vůbec žádný klíč. K dispozici pro případy jako tento, kdy jde auto z ruky do ruky, je jakási malá černá krabička (Volvo o ní hovoří jako o přívěsku) bez jakéhokoli tlačítka, kterou zkrátka stačí mít u sebe. Auto ji vycítí, odemkne se a oživí všechny palubní systémy. Potom už stačí jen zařadit D, a jedeme. V tom je krása elektromobility. Majitel EX30 však nebude potřebovat už ani ten přívěsek, pro přístup k autu postačí aplikace v mobilu. Nová doba…

Z údajů v techničáku jsem vydedukoval, že sedím ve vrcholném provedení Twin Motor Performance. Ok tedy, bude sranda. Interiér EX30 ctí principy minimalismu. Ono to k elektromobilu vlastně perfektně sedí, tady nepotřebujete všechny ty ukazatele a budíky, nemusíte sledovat teploty, tlaky, otáčky ani nic jiného. Elektromobil je uživatelsky nesmírně přívětivá věc. 

EX30 podobně jako nedávno Autíčkářem testovaná Tesla za volantem již nemá vůbec žádný informační panel. Všechno se odehrává na displeji uprostřed palubní desky. Toho jsem se maličko obával. Jasně, nepotřebuju víc než tři údaje – aktuální rychlost, stav nabití baterie a kontrolku převodovky, abych věděl, že tam mám D jako dopředu, ale i tak jsem si říkal, že mít displej (klidně i úplně maličký) přímo před sebou je prostě tak nějak lepší. Po krátké jízdě ale musím říci, že jsem žádný problém nevnímal.

Zbytek displeje je určen radiomapě. Ta je postavená na základech systému Android, takže aplikace, které znáte z vašeho mobilu, tu máte rovnou v hlavním menu – nemusíte z něj odcházet do zrcadlení telefonu. Příjemné je, že narozdíl od onoho amerického elektromobilu Volvo zachovalo základní ovladače. Blinkry a stěrače ovládáte normálně páčkou pod volantem, druhá páčka potom obsluhuje převodovku. Proč nutně měnit něco, co funguje? Potěšily mě některé detaily. Třeba parkovací senzory, které kromě klasického pípání a nějaké té grafiky ukazují vzdálenost od překážky také v centimetrech. Proč to dávno neumí všechna auta? Snad jen nastavení zrcátek, které se také odehrává na displeji (a následně pomocí tlačítek na volantu) by mohlo mít klasický konvenční ovladač.

Ještě než půjdeme jezdit, je tu jeden ‘slon v místnosti’, o kterém si musíme něco říci. Jak už jsem zmínil v úvodu, Volvo EX30 je na poměry elektromobilů levné auto. A to dokonce i ve srovnání s neprémiovým segmentem a dokonce i s čínskými značkami. Ježiš, jo, vím, já vás slyším, EX30 je taky čínské auto, ale opravdu nelze srovnávat EX30 postavené dle standardů Volvo a auta, které sem vozí skutečně ryze čínské značky. Tak daleko Čína vážně není.

Jak to teda ve Volvu udělali, že se jim podařilo srazit cenu novinky? Zjednodušováním. A tady byla druhá moje velká obava a zároveň druhá dobrá zpráva z včerejších jízd. Ano, auto je postavené maximálně jednoduše, ale zároveň chytře. Promyšlená jednoduchá řešení já totiž úplně miluji. Osadit každý výdech klimatizace osmnácti servomotorky, jak jsem to viděl v nedávno testovaném BMW, to je sice ohromující, ale zároveň naprosto zbytečný overengineering. 

Volvo udělalo celou kabinu hezky, všechno je vyrobeno kvalitně, nic nepůsobí odfláknutě a ani při jízdě není nikde cítit ani náznak nekvality. Naopak – všechno, čeho se dotýkám a na co v kabině koukám, je hezké, solidní a je vidět, že se každým jedním povrchem někdo zabýval a někdo nad ním přemýšlel. Dva příklady za všechny – nastavení sedadel je celé integrované do jednoho ovladače. Pootočte, posuňte vzad či nahoru a sedačka se nastaví, jak potřebujete. Snadno, jednoduše, intuitivně. 

Nebo audio. Zákazníci Volva jsou na kvalitní audiosystémy zvyklí, ani základní aparatury ve Volvech nikdy nebyly žádná chrastítka. Jak to tedy udělat jednoduše (a levně) tak, aby kabina zůstala čistá a prostorná a zároveň netrpěl zážitek z kvalitního zvuku? Lidé z Volva společně s tradičním dodavatelem, firmou Harman Kardon, integrovali do palubní desky soundbar. Zní to jednoduše, ale jednoduché to patrně nebylo. Nicméně podařilo se. Ve dveřích nejsou vůbec žádné reproduktory a zvuk v kabině je opět na špičkové úrovni.

A teď už teda konečně pojďme jezdit. Dnes to bude skutečně jen o prvních dojmech, na plnohodnotný redakční test si musíme ještě počkat. Jaké tedy jsou? Mám celkem tři. Teda vlastně čtyři, ale ten čtvrtý, teda že 428 elektrických koní umí až nesmyslně zatlačit do sedačky, asi nemá smysl zmiňovat. Za prvé tedy – auto je celkově příjemně tuhé. Ne přehnaně, aby snad bylo nepohodlné, ale působí i na rozbité cestě jistě a solidně. Za druhé – čísla na displeji odpovídají plus minus těm na papíře. Tohle chce samozřejmě ověřit v rámci řádného testu, ale auto jsem dostal s baterií nabitou na 51 % a displej ukazuje dojezd 200 kilometrů. 

Asi nejdůležitější je ale můj třetí dojem z EX30. To auto se prostě dobře ovládá. Proplétám se s ním pražskou odpolední špičkou a jsme jako jeden. Není to ani přes svůj výkon žádný hot hatch, ale v tom je právě jeho kouzlo. Tohle auto se ovládá tak snadno, že po chvíli si ani neuvědomujete, že řídíte. Všechno funguje přirozeně, bezprostředně a snadno.

Ani mě proto nepřekvapuje, že Volvo již teď v České republice eviduje 420 objednávek. A to není u značky, která tu běžně prodá něco okolo 2500 aut za rok, vůbec malé číslo. Je vidět, že EX30 a elektromobil obecně již dnes dokáže oslovit poměrně široké spektrum zákazníků, ne jen nadšence a geeky. Ostatně prvnímu majiteli EX30, kterému byl jeho vůz před pár dny předán dealerem Volva v Ostravě, je 75 let.

O zápůjčce pro řádný redakční test už jednáme, snad se brzy povede vyzkoušet si EX30 naplno, nejlépe v rámci dlouhodobého testu. Čím dlouhodobější, tím lepší.