Vítej zpátky Alfo!

Upřímně řečeno jsem měl věčných návratů Alfy už plné zuby. Giulia byla odložena a její premiéra přeplánována tolikrát, že už většina smrtelníků začala nad Alfou lámat hůl a spílat Sergiovi, že Alfici neudal do rukou stabilního koncernu Volkswagen AG, který by ji určitě dostal zpět na výsluní. Včera večer v 19.00 však konečně nastal ten okamžik, kdy se světu představila nejen finální podoba (no, ta už byla z několika úniků známa dřív), ale také specifikace vrcholné varianty QV.

Můžeme se klidně donekonečna hádat, jestli má Giulia moc tlusté boky a šikmé šilhavé oči nebo jestli je dokonalá a kompaktní, to nejdůležitější je zraku skryto a přiznám se, že mi při přelouskávání tiskové zprávy průběžně padala čelist, přestože se v ní příliš konkrétních technických údajů nenalézá. Začněme motorem. Přítomnost pohonné jednotky aristokratického původu o objemu 3.0 a šesticí válců do V už byla nějakou dobu potvrzeným “tajemstvím”. Jenže čekali byste, že Alfa dostane 510 koní, když sesterské Ghibli jich má “jen” 411? Čekali byste stovku za 3,9 s? Quadrifoglio verde je najednou zelenější (nejen barvou, motor bude umět vypínat válce a šetřit benzín) a zdravější, než kdy byl…  A jestli je zvuk na videu níže skutečně reálným projevem oné jednotky, můžou v Mnichově jejich blbě vytvarované silikony falešný hlukopudič rovnou zapsat mezi exponáty muzea tragédie. Motor je však jen třešničkou v záplavě dalších krásně znějících zpráv.

Ze slov CEO Haralda Westera je jasně cítit, že Alfa se hodlá vůči zavedené prémiové trojce silně vymezit, protože prémiové sedany jsou dle něj “oceánem nijakosti” a má do značné míry pravdu – rozdíly mezi Audi, Mercedesem a BMW jsou v některých verzích nepostřehnutelné. Giulia proto chce “postavit vše okolo řidiče, který bude ponořen v centru dění”, což zní jako totální opak široce zaměřené 159. Ale pojďme k těm nejlepším záležitostem. Alfa Giulia QV prý má poměr výkonu a váhy menší, než 3 kg/k, což je poněkud masakr. M3/M4 se dívají z uctivé vzdálenosti a nestíhá ani současný lídr C63 AMG – jeho 2x přeplňovaný osmiválec sice poskytuje stejný výkon, avšak Alfa boduje nízkou hmotností. Má vážit hodně pod 1,5 tuny a to je na auto této třídy opět masakr. Jenže stačí se podívat na výčet použitých materiálů a dává to smysl. Kapota, střecha nebo kardan jsou z karbonu. Dveře, nápravy, brzdový systém a blok motoru jsou hliníkové, samotné brzdové kotouče jsou pak karbonkeramické. A dále je zmíněno použití jiných plastových či kompozitních částí tak, aby hmotnost byla co nejnižší. Zároveň však má mít karoserie nejvyšší tuhost v krutu ve třídě a rozložení hmotnosti obligátních 50/50. Podívejte se na profil a uvidíte malé převisy. Úplně se mi derou do klávesnice sousloví jako nízké těžiště, snaha o minimalizaci rotačních či neodpružených hmot, mrštnost, lehký předek…   Nezní to skvěle? A to jsem ještě zapomněl řícit, že přenos síly na silnici bude mít za úkol chytrý diferenciál s vektorováním točivého momentu.

Ale ještě nekončíme. Spliter pod předním nárazníkem je aktivní. Vzadu zase z pod nárazníků kouká difuzor. Můžeme očekávat přítlak, ale zároveň i velmi nízký aerodynamický odpor. Řízení má být rychlejší a přímější, než cokoliv ve třídě. Těšíme se, že se s volantem bude kroutit stejně skvěle, jako za dob superrychlého řízení Alfy 156. Potěšující je také fakt, že systém jízdních režimů DNA bude mít konečně více, než jednu použitelnou mapu – kromě režimů Dynamic a zcela “neAlfích” Normal a Advanced efficient přibude nový režim Racing. Prý bude kousat…

Nemáme nejmenší tušení jaké budou specifikace běžných Giulií pro běžné lidi (pravděpodobně můžeme očekávat benzíny 1.4 a 1.6 a diesely 2.0 R4 a 3.0 V6 od VM Motori), a ani si nedovoluji odhadovat, jestli docela mohutný ponton nezapříčiní poněkud nezáživný odulý vzhled základních variant. Docela bych si však vsadil, že Alfa se trefí a i levné Giulie budou těžit z layoutu, váhy, nízkých převisů a hlavně řidičské vize znovuzrozené Alfy. QV by pak mohlo být přímo bombastické!  Ale nepředbíhejme, nechvalme, počkejme. Na trhy by měla přijít až za dlouhý rok.