Toyota Proace Max 2.2 D-4D: Nejstarší nové auto v Evropské unii se pořád nemá za co stydět

Už několik týdnů se věnuji Festivalu mobility Toyota a Lexus v Hradci Králové, v rámci kterého jsem si prozkoumal sbírku novinek této japonské automobilky. Přečíst jste si tak mohli mé dojmy ze statických premiér Toyoty Urban Cruiser nebo Hilux Electric a Lexusu ES či první jízdní „mikrotesty“ nové Toyoty C-HR+ a Toyoty RAV4.

Svůj den na hradeckém letištním polygonu jsem však nevěnoval jen nejnovějším Toyotám a Lexusům. Vyzkoušel jsem si i naopak tu úplně nejstarší Toyotu, jakou nabízí. Vlastně se momentálně jedná o konstrukčně úplně nejstarší nově prodávaný automobil s hmotností do 3,5 t v celé Evropské unii. Jmenuje se Toyota Proace Max 2.2 D-4D a v rámci výrobní škály značky zaujímá roli největší dostupné dodávky. To chce test!

Kde se vzala?

Nejprve si však probereme, jak se vlastně tato dodávka v nabídce Toyoty objevila. Ani totiž nemusíte být příliš pozorní, abyste poznali, že konstrukčně s japonskými vozy nemá společného vůbec nic. Naopak si hned všimnete, že docela hodně společného má s italskými Fiaty.

Není také divu. Původně se jedná o Fiat Ducato. Toyota ho přebírá tak, jak je, jen na něj lepí svá loga. Respektive, abych byl přesný, byla u modernizace elektrifikovaného Ducata, která proběhla před dvěma lety, a zasadila se o výrazné technické vylepšení tohoto automobilu. Jenže tuto verzi jsem si neprojížděl. Píšu vám o klasickém a zcela italském dieselu. Tady vážně Japonci nesáhli prakticky na nic.

Dumáte nad tím, proč Toyota vlastně Ducato prodává, když doma v Japonsku vyrábí celou fůru vlastních dodávek, které by k nám mohla jednoduše dovážet? Já se dopátral vysvětlení, že spolu s menšími modely Proace a Proace City, vycházejícími pro změnu z francouzských Peugeotů, se tak stalo kvůli značkové filozofii Beyond Zero, pomocí níž se Toyota snaží jít ve snižování emisí dál než jen ke 0 g CO₂/km.

Řeší i dodavatelské řetězce, nakládání s odpadem a distribuci vozů po celé planetě. Jako celosvětově největší výrobce ostatně docela musí. No a v případě evropských dodávek jí vyšlo, že mnohem ekologičtější i ekonomičtější než přepravovat vlastní konstrukce přes půl světa bude v Evropě prodávat to, co už tam vzniká. Takže se domluvila s koncernem Stellantis, jenž je v tomto oboru dlouhodobě lídrem kontinentu, a prodává jeho konstrukce.

Ano, zprvu to může působit trochu zavádějícím dojmem. Však když chci Toyotu, tak chci přece Toyotu, ne Peugeot nebo Fiat. Ale nezapomínejte, že dodávky se kupují hlavně podle poměru cena/výkon, kde cena hraje tu zásadnější roli. O obrázek na kapotě jde až v poslední řadě. A touto optikou dává dodávka Fiat, jež je i jednou z levnějších, dokonalý smysl.

Proč je nejstarším novým autem v EU?

Tak se stalo, že Toyota prodává Ducato. A je to docela sranda, protože takto získala auto konstrukčně asi o patnáct let starší než veškeré modely, které si vyrábí sama. Opravdu, Fiat Ducato v současné generaci přišel na evropské trhy už v roce 2006. Tedy plných deset let před Brexitem, v období rozmachu turbodieselů a v éře, kdy nám prezidentoval Václav Klaus. Fascinující, že?

V průběhu času si prošel jen několika facelifty – jedním výrazným v roce 2016, upravujícím i vzhled, a druhým technickým, v rámci něhož proběhl zmíněný update elektrické verze. V podstatě je to ale už plných dvacet let stejné auto. Když to přeženu, tak to znamená, že Ducato si momentálně můžete koupit jako nové, ale už i jako nefalšovaný „youngtimer“. Hehe!

A jelikož já mám stará auta rád, toto „staré-nové“ auto jsem si prostě musel vyzkoušet. Jistě, všichni ho z cest známe. A mnozí ho mají za svého služebáka. Ale já vám o něm i tak chtěl napsat. Zvlášť když jsem zjistil, že i dnes vůbec není špatné! Svému majiteli, potažmo řidiči, pořád nabídne solidní službu. Podívejme se na něj blíž.

Dodnes králem praktičnosti…

Ať už mluvíme o Fiatu, Toyotě nebo jakémkoliv jiném provedení s momentálně asi deseti dalšími logy, platí, že tato dodávka nestárne. Ano, u podobného druhu karoserie se roky počítají pomaleji, protože na něj nejsou kladeny takové nároky stran technické či jízdní vytříbenosti. Stačí být jen dobrým přepravníkem zboží. Avšak i tady zvládá být auto už dvě dekády na špici segmentu.

Je tomu tak proto, že se blýskne dodnes ideálně tvarovaným, pravidelným nákladovým prostorem. Kde se má konkurence často tendenci směrem nahoru trochu sbíhat nebo něčím vyčnívat, Ducato/Proace Max zůstává krásně rovné a pravidelné. Platí to i o stropě, jelikož výztuhy nezasahují příliš do prostoru. Již ve zkoušené, prostřední výškové verzi se díky tomu po celé ploše projde i průměrně vysoký Evropan, aniž by se musel ohýbat.

… i příjemným místem k sezení

Není to však jen o prostoru za sedadly řidiče. I v kabině je mu docela dobře. Líbí se mi třeba, že vůbec nepůsobí dojmem dvacet let starého vozu. Ano, materiály jsou užitkové. Leč jinak díky poslední modernizaci drží krok s dobou. Vždyť jsem se dočkal i digitálního přístrojového štítu, automatické klimatizace, dotykového displeje nebo parkovací kamery.

Také jsou tu různé praktické poličky a schránky, přičemž vrchní před spolujezdcem je dokonce klimatizovaná. Obrovská okna pak zajistí dobrý výhled a skvělý rejd zase překvapivou manévrovatelnost. Vyřizování denních záležitostí je tu tak velmi snadné.

Bez chyb není

Samozřejmě, zcela bez ztráty kytičky to není, to by bylo podezřelé. Fiat Ducato/Toyota Proace Max třeba nepotěší polohou pedálů, jež jsou po italsku kapku vyosené, ale hlavně mají takový zvláštní chod, kdy je nutné šlapat víc vodorovně než u osobáků. Naftová a kupodivu nepříliš hlučná dva-dvojka zase kvůli zpřevodování poměrně solidně zrychluje ve městě, ale mimo něj už by se jí šiklo pár koníků navíc.

I jízda samotná prozradí roky i zaměření. V autě to místy docela duní a podvozek překonává všechny díry s intenzivním lomozem a poskakováním. Je cítit, že by potřeboval přiložit minimálně tak půl tuny, aby začal pořádně fungovat. Ostatně celé auto je takové maličko… neotesané, až surové. Ale je fér mu to vyčítat, zvlášť když je tak staré, relativně levné (prodává se od 780 000 Kč bez DPH) a jinak odvede dobrou práci? Za mě ne.

Verdikt

Ať už mluvíme o Toyotě Proace Max, původním Fiatu Ducato nebo jakékoliv další inkarnaci, platí, že toto auto i po všech letech umí udělat radost. Jistě, lomozí, drncá a je to místy trochu obhroublá dodávka. Avšak jeho nákladový prostor se stále řadí mezi nejlepší a jeho interiér nabízí vše potřebné i několik moderních prvků jako bonus. K tomu se dá sehnat za fajn peníze. To vše je pro pracovní vozidlo této třídy mnohem důležitější. Zkrátka, toto nejstarší nové auto v Evropské unii se pořád nemá za co stydět.

Omlouvám se za sníženou kvalitu fotografií, Tomáše jsem s sebou tentokrát neměl a prostoru na hraní si s foťákem moc nebylo.

Technické údaje

Toyota Proace Max 2.2 D-4D L3H2 Comfort 140k

Motor: turbem přeplňovaný vznětový čtyřválec 2184 cm³
Nejvyšší výkon: 103 kW (140k) při 3500 ot/min
Nejvyšší točivý moment: 350 Nm při 1400 – 2500 ot/min
Převodovka: manuální šestistupňová
Provozní hmotnost: 2125 – 2315 kg 
Maximální rychlost: 156 km/h
Spotřeba udávaná výrobcem: 7,5 – 9,9 l/100 km
Základní cena: 780 000 Kč bez DPH (Toyota Proace Max 2.2 D-4D L2H1 Life 120k)
Cena testované verze: 1 105 000 Kč bez DPH (Toyota Proace Max 2.2 D-4D L3H2 Comfort 140k)