Toyota Corolla 2.0 GR Sport: Zas o kousek lepší

Věřili byste, že je aktuálně na trhu už ve dvanácté generaci? Pyšní se titulem nejprodávanějšího auta světa a radost dělá i českému importérovi. A přestože se nedávno oblékla do žádaného dresu SUV, pořád si drží i varianty kombi, sedan a hatchback. 

Pro letošní modelový rok dostala Corolla mírný facelift, a když říkám mírný, je to ještě mírně řečeno. Pokud nemáte starší verzi hodně dobře nakoukanou, nejspíš nepoznáte rozdíl. Na přední masce se najde pár detailů, přibyly nové designy kol a odstíny laků, největší zmenou tak budou nejspíš Bi-LED světla, která svítí vskutku parádně.

Navenek viditelných novinek tedy skutečně není mnoho, na druhou stranu ukazují, že málo někdy stačí, aby auto vypadalo svěžeji, zajímavěji, prostě líp. Toyota nepotřebuje zásadně měnit něco, na co zákazníci stojí fronty. Corolla, zejména s kombíkovou karoserií, patří k jejím nejprodávanějším modelům, a už předtím vypadala se svou nízkou protáhlou siluetou velmi dobře. 

Vítejte v 21. století

Uvnitř jsou změny vidět trochu víc. Máme tu totiž novou digitální přístrojovku a infotainment, což jsou věci, které má člověk na očích pořád. Oba displeje mají pěknou grafiku i zobrazení a ve výsledku to působí podobně jako úpravy zvenku – najednou je zde prostředí tak nějak civilizovanější. Stále jde o konzervativní kabinu, ale to bude pro leckoho spíš plus. 

Jenže tak úplně bez chybičky zmíněné dva displeje nejsou a hned si povíme proč. V případě toho centrálního bude některým vadit poměrně extrémní vytrčenost nad palubní desku. Corolla umožňuje velmi nízký posez, což mnozí vítají, jenže pokud vám pánbůh nenadělil příliš centimetrů na výšku, obrazovka může už kapku překážet. Na druhou stranu má ale infotainment konečně soudobé parametry, a i když přišel o tlačítka po stranách (shame!) a chvilku trvá se v něm zorientovat, oproti tomu předchozímu je to rozdíl nebe a dudy. 

Na pohledné přístrojovce zase ruší všudypřítomný nápis “Rež.adapt.temp.” Můžete ho změnit na “Režim tempomatu” nebo “Rež.omez.rychl.”, ale úplně se ho zbavit prostě nemůžete. Je to blbost, ale mně teda pěkně lezla na nervy. A abych to vzala z jedné vody načisto, ovládání bezpečnostních asistentů prostřednictvím čudlíků na volantu taky nepovažuju za šťastné. Dostat se do menu si vyžádá několik kliků, což odvádí od řízení, navíc se musíte zorientovat ve zkratkách jako PDA, RCTA nebo SEA, což taky každý na první dobrou nedá. Nakonec si asi zvyknete, ale šlo by to líp. 

Až na těchto pár much se mi kabina Corolly líbí. Jde samozřejmě o druhou nejvyšší výbavu, ale už nemám pocit, že bych seděla v autě o deset let starším, jak se občas u toyotích interiérů stávalo. Sedačky jsou velmi příjemné a v zatáčkách drží tělesnou schránku na místě, materiály působí občas až ušlechtilé (ano, kromě klavírního laku – ten je někde dodrápaný už teď), sem tam se najde pěkný detail v podobě červeného prošívání nebo plaketky GR a nechybí moje milovaná točítka a tlačítka v hojném počtu, dokonce včetně kolébkových spínačů pro vyhřívání sedaček.  

Stěžovat si nemůžu ani na prostor – je ho dost a potomek, který již dorostl do rozměrů průměrného dospělce, si na zadní sedačce nestěžoval. Ze zadní řady tak zazněly jen námitky na absenci USB slotů, vpředu bych zase ocenila nějakou odkládací přihrádku uprostřed. Takto jsem drobnosti musela cpát do cupholderů nebo do kapes ve dveřích. Vzhledem ke karoserii kombi je přítomen i slušně prostorný kufr, který má ještě mělké spodní patro a pod ním rezervu. 

Pohon skvělý, převodovka méně

Corollu kombi, verzi GR Sport nevyjímaje, můžete mít se dvěma hybridními motorizacemi – s benzínovou jedna-osmičkou, nebo dvoulitrem. Silnější benzín s dopomocí elektromotoru nabídne celkový výkon 196 koní, a to už je na auto s hmotností necelých 1500 kilo pěkná hodnota. U Toyoty jde už o pátou generaci hybridu a vylepšení je opět znát. Corolla není vozem pro petrolheady nebo geeky, proto je pohonné ústrojí naladěné tak, aby na sebe při jízdě pokud možno vůbec neupozorňovalo. Prostě a jednoduše funguje – tiše, hladce s svižně.

Za prvé je tu velmi rychlá odezva na sešlápnutí plynového pedálu, což je paráda jak při rozjezdech, tak třeba při předjíždění. Papírové zrychlení má Corolla 7,7 vteřiny a subjektivní dojem vás nepřiměje o tom pochybovat. V nižších rychlostech, zejména po městě, přitom dokáže urazit celkem slušný podíl cesty na elektřinu – poznáte to podle kontrolky na přístrojovce, jinak byste si nějakého přepínání vůbec nevšimli. Na levé straně přístrojovky se pak můžete kochat hodnotami své elektrické jízdy.
Dynamika zůstává parádní i na okreskách a na dálnici, zde však už citlivé jedince (jako třeba mě) sem tam potrápí projev bezestupňové převodovky e-CVT. Monotónní hučení bez gradace je pro ni stále charakteristické, i když – abych byla spravedlivá – i zde vývoj zaznamenal změnu k lepšímu. Autu je ke cti také fakt, že i když řve, tak alespoň jede. 

A taky nežere. Přiznám se, že jsem se trochu škodolibě pokoušela vymáčknout z Corolly co nejvyšší spotřebu, jenže ani stylem jízdy brzda-plyn ve městě a porušováním rychlostních limitů na dálnici se mi nepodařilo natočit více než 5,6 litru, a to prosím pěkně s plně naloženým autem. Řidič klidný nebo znalý pravidel úsporné jízdy podle mě bez problémů trumfne i udávanou hodnotu 4,4 litru WLTP. Za těchto okolností nemusí nikomu vadit, že nádrž pojme pouhých 43 litrů benzinu. Převodovka mi sice v některých momentech stále pije krev, celkově však na mě vylepšený hybrid udělal obrovský dojem – naladěním, rychlostí i konzumací paliva.

Pozitivní dojmy si odnáším i z jízdních vlastností. Do auta s nízkou karoserií sedám stále řidčeji, tudíž mě pokaždé potěší už jen samotná změna těžiště. Corolla je hodně nízká a v zatáčkách sedí jako přilepená k silnici. Ve srovnání s běžnou konfekcí SUV či crossoverů nemůže být řeč o bočních náklonech, a když přidáte přesné, byť hodně lehké řízení, můžete se cestou na chalupu i docela zábavně povozit. Auto taky velmi slušně brzdí, u hybridů nad poměry.

Otázka vnímání komfortu je samozřejmě značně subjektivní a v tomto ohledu nejsem právě náročný uživatel, ale měla jsem dojem, že běžné záplatované silnice Corolla zvládá se ctí – aniž by drncala nebo uskakovala. Konkrétní auto mělo volitelný adaptivní podvozek a rozdíl při přepnutí do sportovního režimu byl skutečně znát. Ani tehdy se však auto obutné na příplatkových osmnáctkách neproměnilo v tuhé prkno, které by posádku obtěžovalo. Pokud byste si za osmnáctky nepřipláceli, dostanete standardní sedmnáctky. Bohužel však s paketem Dynamic (osmnáctky jsou jeho součástí spolu s povedeným head-up displejem, sledováním mrtvého úhlu, asistentem bezpečného vystupování a upozornění na dopravu za autem) musíte oželet i adaptivní podvozek, zkrátka buď všechno, nebo nic. Příliš smyslu mi to nedává, ale je to tak.

Verdikt

Toyota Corolla zůstává tím, čím vždycky byla a kvůli čemu ji miluje bez nadsázky celý svět – univerzálním autem, které bude fungovat stejně dobře jako služebák i jako rodinný dopravní prostředek. Ani teď nepřináší nic revolučního, ale v detailech se pořád zlepšuje. Hybrid je skvěle naladěný a taky infotainment dohnal moderní standard. V téhle verzi má navíc příjemný sportovní šmrnc, i když to už se bavíme o autě za milion. Nejde pochopitelně o žádné okreskové náčiní, ale cestu si v ní můžete užít – je hbitá a nezaskočí ji výmoly ani retardéry. Když se smíříte s převodovkou, určitě budete kamarádi.

Technické údaje:

Motor: zážehový čtyřválec 1 987 cm³
Výkon hybridního systému: 196 koní (144 kW) v 6 000 ot./min
Převodovka: e-CVT
Maximální rychlost: 180 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 7,7 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 4,4 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 5,6 l/100 km
Cena od (s danou motorizací): 832 900 Kč (nejnižší možná výbava Comfort)
Cena s danou motorizací a výbavou: 990 400 Kč (výbava GR Sport)