Tak tedy bylo, nebylo, ve Vysokém Mýtě stála fabrika. Založil ji roku 1895 jistý Josef Sodomka. Vyráběl v ní kočáry a přestože nikdy nezískal výsadní postavení na trhu a podnik si občas procházel hubenými lety, vypracoval se a štít továrny brzy zdobil název ‘První východočeská parostrojní výroba kočárů’. Počátkem dvacátých let dvacátého století potom přišly velké změny. Mocnářství nahradila republika, kočáry nahradily automobily a Josefa Sodomku nahradil Josef Sodomka mladší, jeho syn. Ten se v té době vrátil z Mladé Boleslavi, kde byl na zkušené u firmy Laurin & Klement, a přivezl si s sebou zpět do Vysokého Mýta nadšení pro automobil.
Otec mladému Sodomkovi postupně předal otěže ve vedení továrny. Mladý Sodomka okamžitě začal tvořit novou podobu podniku. Kapitálu mnoho nebylo, na stavbu vlastního automobilu by to nestačilo, byli tu však šikovní lidé schopní postavit kočár. A od kočáru k automobilové karoserii není zas tak daleko. Brány továrny tak opustil roku 1925 první automobil – kabriolet postavený pro místního podnikatele na podvozku Praga Mignon. Následující rok již bylo vozů přes třicet a výroba kočárů mohla být brzy zcela ukončena. Společnost vstoupila do své zlaté éry. Vznikla Carroserie Sodomka.
Tvorba zakázkových karoserií byla tou dobou v kurzu a slavné karosářské společnosti měly zakázky na roky dopředu. A Sodomka mezi nimi. Vznikají jednotlivá zakázková auta i menší série modelů, staví se auta na podvozcích Praga, Aero, Laurin & Klement i Tatra, Sodomka se nebrání ani zahraničním podvozkům od Fordu, Lancie, Bugatti či Rolls Royce. Přidává se i výroba užitkových vozů a autobusů – ty budou mít v budoucnosti ve Vysokém Mýtě velký význam. Sodomka však stále tíhne především k automobilům. Objíždí se svými výrobky autosalony, jméno Sodomka má již v Evropě svou váhu, auta si tu objednávají zámožní průmyslníci i filmoví herci, výrobu otevřeného vozu postaveného na americkém podvozku La Salle si zadá i britská královská rodina.
Hezkou tradicí se stává i ceremonie představení nového modelu – Sodomka nechává vyrobit zmenšenou maketu každého významějšího nového vozu v podobě šlapacího autíčka. To pak na přehlídkách děti zaměstnanců Sodomky předvádějí – a hned po nich přijíždí na scénu nový ‘dospělácký’ automobil.
Bezstarostná léta však naruší světová válka a po ní se celý svět změní. Celý podnik je prakticky okamžitě znárodněn a ze Sodomky se stává řadový vedoucí. Prioritou je teď výroba autobusů, proletariát je třeba dopravit do továren. Výroba automobilů ve Vysokém Mýtě zůstává jen okrajovou činností a nebýt nadšení Sodomky a zaměstnanců závodu, skončila by úplně. Na cestu do Jáchymova buržoazní kapitalisté nepotřebují zakázkový kabriolet.
A v této pochmurné době začíná příběh bílého autíčka. Bílé autíčko se zrodilo v Tatře Kopřivnice a říkalo se mu Tatraplan. Elegantní karoserie navázala na předchozí modely značky, předstihla svou dobu a nabízela posádce rychlost i luxus. Bílé autíčko však mělo být výjimečné. Nedostalo čtyřdveřovou aerodynamickou karoserii jako jeho sourozenci, nedostalo vlastně žádnou karoserii. Bylo posláno k Sodomkovi. Autíčko mělo být hlavní hvězdou stánku Tatry na autosalonu v Ženevě v roce 1949. A muselo se na tento bál patřičně vyparádit.
Sodomka jako by tušil, že se tu jedná o labutí píseň a vrcholné dílo jeho karosárny, započal práce na nejambicioznějším projektu v historii firmy. Bílé autíčko muselo dostat skládací plátěnou střechu. Ta měla ve složeném stavu zmizet v karoserii přesně v místech, kde mělo bílé autíčko motor. To opravdu nebyl snadný úkol. Na voze se pracovalo ve dne i v noci, volné víkendy ve Vysokém Mýtě přestaly existovat, bílé autíčko muselo být perfektní. A bylo.
Ve tvrdé konkurenci na Ženevském automobilovém bálu získalo bílé autíčko cenu za druhé místo v soutěži elegance, místní zástupce Tatry přijímal objednávky jako na běžícím páse a ve Vysokém Mýtě už začali připravovat dokumentaci k výrobě dalších bílých autíček. Tu však zasáhl zlý panovník. Padesátá léta právě začínala a komunistické zlo se rozlézalo do všech koutů království. Bílé autíčko bylo označeno za buržoazní přežitek a protože si tou dobou začali být všichni rovni, neměl luxusní kabriolet v novém světě místo. Navíc se blížily narozeniny soudruha Stalina, který si byl se všemi nejvíc rovný, a bylo potřeba mu na důkaz naší ponížené rovnosti zaslat dary. A tak soudruzi přijeli do Vysokého Mýta, bílé autíčko zabavili, zabalili a odeslali s blahopřáním do Moskvy. Aby bylo jasné, kdo si tu je se všemi rovný, byly veškeré plány na výrobu dalších bílých autíček zrušeny.
Zde by naše pohádka mohla pochmurně skončit, ale na padesátá léta je té pochmurnosti ještě málo, pojďme se tedy podívat na osud tvůrce bílého autíčka, Josefa Sodomky. Jeho znárodněná továrna změnila název, jméno kapitalisty na štítu nahradilo slovo Karosa a z bran tohoto závodu vyjížděly téměř výhradně autobusy – ostatně vyjíždí dodnes. Po odstranění Sodomky ze štítu firmy začali rovní si soudruzi pracovat i na jeho odstranění z továrny samotné – a nejlépe pak na odstranění ze světa úplně. Kapitalista se ve Vysokém Mýtě těšil velké oblibě, což se nehodilo do obrazu vykořisťovatele a zosobnění zla starého světa. Přes všechny snahy a dlouhé trýznění ve vyšetřovací vazbě se však nepodařilo najít nikoho, kdo by dokázal Josefa Sodomku obvinit z nějakého alespoň trochu hrdelního zločinu. Pro jistotu dostal přesto rok vězení a po propuštění byl ponechán svému osudu. Jen do Karosy už se vrátit nesměl. Nakonec si přecijen našel cestu zpět ke svému oboru. Získal práci ve zkušebně v Liazu v Mnichově Hradišti, kam denně dojížděl Velorexem. Tak skončil nejslavnější český karosář a tvůrce legendárních luxusních vozů.
Pohádky by však měly mít šťastný konec. Nebude to jednoduché, ale pokusím se o alespoň trochu šťastný závěr. Podíváme se ještě na osud bílého autíčka. Stalin si byl vědom svého rovného postavení mezi všemi ostatními soudruhy v Sovětském svazu a proto jezdil výhradně pancéřovanými vozy – ve svém bílém autíčku tak nakonec zřejmě nikdy ani neseděl. To tak putovalo mezi jinými sobě rovnými soudruhy a o jeho osudu dlouho nebylo nic známo. Až se jednoho dne našlo samo. Jeho nový majitel totiž pojal nápad přestavět vůz na Tatru 603 a dotazoval se v Kopřivnici, zda by to vůbec bylo možné a co všechno by takové práce obnášely. V Kopřivnici měli své bílé autíčko rádi a nemohli se smířit s představou, jak z něj někdo odřezává kusy elegantní Sodomkovy karoserie. Začalo proto vyjednávání. Tatrováci byli neodbytní a nakonec se jim podařilo vyměnit bílé autíčko ja zbrusu novou Tatru 603.
V roce 1976 se tak bílé autíčko vrátilo domů. Kdo byste ho chtěl navštívit, najdete ho v krásném zrenovovaném stavu v Kopřivnici, je součástí expozice muzea Tatry. Osobní vozy se dnes nevyrábí ani v Sodomkově podniku, ani v Kopřivnici, obě továrny však stále stojí, výroba autobusů a nákladních aut v nich běží a za kvalitu svých výrobků se nemusí stydět. Vím, že pohádky končí většinou veseleji a že se obvykle Stázina se dostane Kubovi za ženu, já však lepší happy-end nabídnout neumím.
14. července 2017, 08:20
4
Nedávno som v divadle vo vestibule videl výstavku na počesť dua Voskovec-Werich... fakticky je mi do plaču keď vidím, čo všetko bolo u nás v 30. rokoch správne a čo po vojne už nebolo správne...
14. července 2017, 10:42
3
Bezva článek o zajímavym (a smutnym) příběhu. Vždycky mě zamrzí, kde by tahle země byla, kdyby nebylo komunistů.
14. července 2017, 15:03
2
Spis kdyby tu zil jiny narod. Komunisty nekdo zvolil. A ma to v umyslu zopakovat.
14. července 2017, 17:45
2
Já ty tehdejší lidi cháu, že komunisty volili. Samozřejmě to byla obrovská chyba, ale všichni si pamatovali Mnichov, pamatovali si Rudoarmějce ve většině republiky, Beneš tomu taky dost nahrál.
To, že maj tolik procent dneska, je daný jen idiocií lidí, co nevidí dál než na špičku vlastního nosu. Teď jsem byl nedávno v Praze a u Václaváku na mě křičel nějakej bezďák, ať volim komunisty, protože je to tady prej všude bordel. Prostě strana takovejhle lemplů.
16. září 2019, 12:04
0
Tak ono to asi bylo ještě trošku jinak. O osvobození se postarali přátelé z USA a Ruska. A ti si potom "rozebrali" ty "osvobozené" země. Mnichov tomu samozřejmě taky nahrával.
A jak říká Miloš, polovina voličů jsou dneska blbci...
14. července 2017, 10:42
2
Na evropský poměry a rok 1949 úžasně pokrokový a čistý design. Ale mám pocit, že za velkou louží v té době přicházely na trh už coby masová produkce některý typový řady Fordů nebo třeba Hudsonů, který si v mých očích s touhle Tatrovkou vůbec nezadají.
Evropa byla strašlivě pozadu.
14. července 2017, 15:31
1
Skvele napsany pribeh, ktery uz tak skvely neni...kdyz jsem byl v museu Sodomky na namesti ve Vysokem Myte, mam stejny pocit, jako ted. Totalni zmar, ktereho nedosahli ani Nemci behem druhe svetove. Trpet by si zaslouzil kazdy, kdo komunisty podporoval nebo dokonce podporuje jeste ted. Ta bezmoc a beznadej je priserna a fyzicky boli.
Mimochodem, pri me navsteve muzea tam zrovna toto nadherne bile auticko bylo. Je to jedna z nejhezcich veci, ktera kdy v Cesku vznikla... (fotky jsou az na konci, mam to v jednom albu s predchozim setkanim... https://photos.app.goo.gl/S3dmFOu2k8kUyG2Q2)
14. července 2017, 20:20
0
Děkuji za článek. Četl jsem ho ve frontě na STK. A taky děkuji za tip na museum ve Vys.Mýtu. V týdnu budu projíždět a snad se tam stavím.
14. července 2017, 23:16
0
Sodomka a Gomorka... :)
Pěkný článek, jedním dechem...
15. července 2017, 11:57
1
Skvělý článek. Bohužel mi znovu oživil ty pocity bezmoci a vzteku, když jsem vycházel z Kopřivnického muzea a představoval si, kde bychom mohli být, nebýt komunistů. Bohužel doba se pomalu vrací (předvolební průzkumy: 1. estébák a jeho banda přisluhovačů a na druhém místě banda estébáků). Je mi blivno. :-(
15. července 2017, 15:01
1
Kdo by to byl řekl, že zde budu musit použít své znalosti psychoterapeuta-amatéra.
Hele, zapomeň na své pocity bezmoci a vzteku a nech se inspirovat něčím radostnějším. Třeba tím, jak posledních sedmadvacet let museli všichni naši polistopadoví a současní politici, milionáři, miliardáři a vůbec všichni, kteří mají vliv na kvalitu Tvého života, ti kteří mají zásluhu na tom, jak je společnost dnes naladěna, zapírat příslušnost ke komunistické praxi své a svých pokrevních předchůdců. Je to přeci hrozné, vytěsňovat svoje pravé Já. Takže oni jsou na tom hůř než Ty. Óóó raduj se!!
Já si myslím, že kdybych tlesknul a na to tlesknutí zmizeli všichni (a jejich pokrevní příbuzní), kteří si nějakým způsobem zadali s "komunismem" ve smyslu, jak ho vnímá dnešní mladá generace, tak si tu možná nemám s kým psát (a nebo bych se s vámi sešel zase v pekle u jednoho infernotového portálu, neboť mi strana, vláda a koneckonců i policajti a STB (a hlavně!!! moje mladická drzost a neostýchavost) umožnila šmelit s naftou v takovém rozsahu, že jsem měl k dispozici okolo 10.000 Kč/měsíc od vyučení až do Listopadu.
Dnes je opravdu neradostná situace celkově na planetě, možná nejhorší, ve které se kdy lidstvo ocitlo. Lidstvo ale pořád rádo hledá jednoduché, viditelné a stravitelné pravdy, protože na ty se dá lépe najít jednoduché řešení...ono to ale (čehož jsme neustále svědky) prostě nefunguje.
Co kdybych na to Tvé "za všechno mohou komunisté" protiargumentoval tím, že sled vývoje ústící v komunismus na našem území byl takový; v Mnichově se vzdali závazků vůči nám Angličané a Francouzi (Angličané se v průběhu války opět ke svým závazkům přihlásili a odmítli Mnichov. Rétorika Francouzských novinářů na obranu Mnichova byla; copak mohou naši politici dopustit, aby trpěli Francouzští nevinní občané kvůli zrůdným nárokům Československa?). V Teheránu, na Jaltě a Postupimí potvrzeno zase předali Američané a Angličané budoucí Československo do sféry Stalina. Ale jako pozitivum pro nás zase bylo, že jsme se o fous nedostali mezi válečné zločince, když i Protektorát BuM a Slovenský štát byly spojenci Říše.
Hele fakt není nic černobílé. A jako další pozitivum na podporu Tvé radosti; skoro určitě si troufám tvrdit (na základě mých zkušeností), že pro Tebe (i pro mne a většinu lidí) by se nic zásadního nezměnilo, pokud by jsme tehdy nebyli určeni do Východní sféry vlivu.
S pozdravem Komúnisti žerou listi.
15. července 2017, 15:53
4
Tohle je už trochu těžké téma na naše motoristické periodikum, ale těžko se mu vyhnout, když se bavíme o předlistopadovém československém průmyslu. Neřekl bych, že by se tu nic nezměnilo, kdybychom nepadli do Východního bloku. Celá země prošla silnou demoralizací, protože lidem byla upřena možnost dělat na špičkových věcech pod vedením špičkových odborníků. Rozběhnuté projekty i celá odvětví průmyslu tak vlivem plánování v rámci RVHP skončila ze dne na den - to jsou velké škody, jak ekonimické, tak lidské. Věci jako Škoda 720, vrtulník HC-4, čtyřtaktní motocykly ČZ a stovky dalších - to všechno byl svět, který nám byl zakázán, o to všechno jsme byli okradeni. Dneska nemá smysl nad tím fňukat, to je prostě historie. Bylo by ale dobré se z toho poučit, uvědomit si, že věci, které tu teď řešíme a o kterých hystericky mluvíme jako o málem civilizační krizi, jsou malichernosti. A naopak - že svoboda a právo nejsou jen vzletné fráze pošahaných hipíků a jaké křivdy se mohou dít i jednotlivým obyčejným slušným a pracovitým lidem, když se tyto hodnoty přestanou chránit.
15. července 2017, 16:24
0
Jasný, souhlasím. Mně to nekroutí palce u nohou, když narazím na názory, o kterých si myslím, že vznikly z nedostatku vstupů, jakými jsou informace a zkušenosti. Spíš jsem to sem napsal kvůli vyváženosti a jako střípek informace, která by mohla zůstat v hlavě čtenáře a měl by se od čeho odrazit, pokud ho někdy v životě přepadne chuť dané věci jít více pod povrch. Také jsem se spousty věcí, lidi, tvorby, umění, dějů, situací a názorů buď bál, nebo mi připadaly směšné a opovrhoval jsem jimi. Mám ale docela štěstí na svou vnímavost a paměť a tak, když ve mně začíná nazrávat přívětivá platforma pro něco mnou zatím nepochopené, mám se od čeho odpíchnout. I když objektivní pravda je ta, že stárnu a blbnu :-D
A v Americe zase bijete černochy!
P.S. A co si nemohu ještě odpustit i když tím klesám, tak SOOBa a Talbot mi třeba zařízli demokratičtí kapitalisté, Gruppe B taktéž a je toho nepočítaně.
Ale jak už jsem psal, nic není černobílé.
15. července 2017, 18:48
1
Srovnání se Saabem nebo skupinou B znacne kulha. Ano, projekty i podniky cas od casu konci na obou stranach, ve svobodnem svete je vsak nikdo nemuze "zariznout", zadny "kapitalisti" totiz ve skutecnosti nejsou. Pokud podnik skonci, znamena to, ze neuspel. Duvody muzou byt ruzne, spatne hospodareni (Saab) nebo zavadny produkt (skupina B). Pokud pomineme oblast zlocinu, nemuze prijit kapitalista a zavrit to, protoze se domluvil s Lojzou odvedle, ze auta bude od ted delat jen on, protoze proto. To je planovane hospodarstvi, to je socialismus a to nefunguje. Ano, i v nasi spolecnosti existuji vyjimky a mnozi radi argumentuji dotacni politikou, ale to je/mela by byt jen okrajova vec, socialismus je na planovani zalozen.
16. července 2017, 12:34
0
He he, a to víte, že koncern WV patří z významné, mám pocit 30%, části spolkové zemi Dolní Sasko? Nebo že firmu BMW musel někdy v 60. letech zachraňovat stát, bez toho by to byla dávno zaniklá, zapomenutá lehce výstřední značka typu SAAB?
Žádný systém není bez chyb a omezení, když podniky provozuje kapitál, chce svůj zisk a růst hodnoty akcií pro akcionáře. Není zisk v plánovaném rozsahu, pár čtvrtletních uzávěrek dopadlo hůř než se předpokládalo, končíme, majitele zajímá že podnik vyrábí zajímavá auta, s perspektivní technologií, se zajištěným odbytem u jistého okruhu zákazníků stejně málo, jako to zajímalo soudruhy ve vedení státního podniku ve Vysokém Mýtě. Že se podnik drží nad vodou, ani zdaleka samo o sobě nestačí. A nemyslete si, jestli se s Julií nepovede skutečně velký průlom, zaříznou takhle i vaši milovanou Alfu.
16. července 2017, 12:35
0
...ech, samozřejmě koncern VW, škoda, že se nedá editovat.
16. července 2017, 13:10
0
Omlouvám se všem, toto jsem opravdu nechtěl, jak říkají latiníci; moje kulpa.
Cílem mého sdělení rozhodně nebylo vyvolat diskus v tomto směru a dloubat dřeň.
17. července 2017, 15:30
0
Také sem svým příspěvkem nechtěl vyvolat politickou diskuzi, jen sem se bohužel nechal trochu unést. Samozřejmě, že nechci tvrdit, že za všechno zlé můžou jen komunisti, ale jsou věci, které napáchali a které už nejdou vzít zpátky. Zůstávají jen jako memento té doby a bohužel spousta lidí na to zapomíná a jen vzpomíná na zlaté časy za železnou oponou.
Vím, že spousta naší politické garnitury patřila do KSČ a bude trvat ještě hodně let než se náš politický rybníček vyčistí. A to neplatí jen u politiků (konec konců můj fotr je dodnes také zarytý komunista, což je jeden z mnoha důvodů, proč se spolu nestýkáme).