Suzuki Swift Sport Hybrid: Těší mě, pane Kompromisní

První elektrifikovaný Swift Sport si přímo říká o velké mezigenerační srovnání, které odhalí v celé nahotě nejen vývoj sportovních vozů, ale i ponurou budoucnost automobilismu. O tom se každopádně můžeme jen dohadovat, protože srovnání nebude. V předchozí generaci Swiftu Sport jsem nikdy neseděla, a pokud jste se těšili na zasvěcenou analýzu změn, z celého srdce se vám omlouvám. K oblíbenému Suzuki jsem přistoupila jako pověstná tabula rasa, což má kromě různých nevýhod i jednu výhodu – mé zážitky nejsou zkreslené absolutně ničím, snad kromě té atraktivní červené barvy a sympatického kukuče.    

Na Swift jsem se opravdu těšila, protože se o něm po hospodách hodně napovídá. Ze všech těch historek jsem si odnesla spoustu očekávání, se kterými se vypořádáme v druhé části testu. Nejdřív se totiž podíváme na celkový dojem. Že se mi autíčko líbí, už jsem naznačila. Není to jen tak nějaký blob, jak se vozítkům této minikategorie občas stává. Zachovalo si hezky definované tvary a roztomilosti má tak akorát, aby člověk ještě nepotřeboval inzulin. A ty výfuky jsou pravé!

Za volantem vás obejme útulná atmosféra. Nedá se říct, že by tu bylo málo místa, alespoň na délku. Dokonce i do zadní řady se mohou posadit dospělí, pokud jde o průměrné jedince. Na šířku už je to horší a se spolujezdcem si občas oťukáte lokty. Vzhledem k rozměrům auta je ale vnitřní prostor vlastně celkem slušný. 

Asi nečekáte prémiové materiály, že ne? Tohle je upřímný automobil, který si nehraje na velkou honoraci. Plasty jsou spíš tvrdé, sedačky sice skvěle tvarované, ale potažené obyčejnou textilií a jedinou snahu o design zde prozrazují analogové budíky s červenými detaily. Nicméně slícované je to pěkně, nic nevrže a ani ergonomie nekulhá. Radiomapa sice nepatří k výkřikům poslední techniky, ale spárovat telefon se mi podařilo hned, CarPlay to umí, co víc by člověk potřeboval. No, jednu věc možná ano – lepší audio. Tohle je opravdu mizerné… A neškodila by ani pokročilejší parkovací kamera, tahle mi nevím proč připomíná záběry z Neváhej a toč. 

Swift Sport se jakožto samostatný model sice prodává pouze v jedné úrovni výbavy, je to ale úroveň slušná. Takže tu najdete takové věci jako adaptivní tempomat, sledování jízdy v pruzích nebo upozornění na možnost kolize. Dlužno říci, že zejména poslední zmíněný asistent je poněkud přecitlivělý a nekomentoval by snad jen jízdu po holé pláni bez jakýchkoliv předmětů v dohledu. Teď přeháním, ale ne moc.  

Na přeplňování Swift přešel již v minulé generaci a tentokrát jde zase o kus dál. Ano, mluvím o nápisu hybrid, který vidíte na zádi. Cestu za elektrifikací prozatím tohle Suzuki nebere smrtelně vážně, čistě na elektřinu jezdit neumí. Mildhybridní ústrojí složené z 48V startér generátoru, 48V akumulátoru a měniče napětí má pravděpodobně přesně ten účel, který si domýšlíte – o něco stlačit hodnoty emisí CO2 a alespoň dočasně zavřít ústa přísnému evropskému úředníkovi. Na spotřebě ani na výkonu se pomoc elektřiny moc neodrazí, docela zajímavý je ale efekt na projev motoru. Nástup výkonu je tak plynulý, že byste skoro hádali atmosféru. Tak hezky se elektromotůrek postaral o vyplnění turbolagu. 

Po vypuštění na okresku se autíčko začne radovat jako psík, kterému jste konečně odepnuli vodítko. Pneumatiky popadnou povrch silnice a drží se ho díry nedíry. Silné, ale nekousavé brzdy se dávkují mile přesně, zatáčku kola v rozích karoserie vykrouží jedna radost a na výjezdu se motor nadšeně žene do otáček. Neškodilo by více zvukového doprovodu, ale i tak je to hodně příjemná kratochvíle. Teď je ta chvíle na mezigenerační srovnání, které nepřijde. Bohužel. Můžu se podělit jen o to, jak moc se realita liší od původního očekávání, které jsem si vytvořila na základě článků, historek a zkušeností druhých. 

Čekala jsem, že Swift Sport bude ostré auto, a to není. Podvozek je tuhý, ale třeba oproti nedávno testované Pumě ST pořád relativně pohodlný. Motor neječí, řízení není extrémně strmé, dráhy řazení jsou sice krátké, ale k perfektní přesnosti jim dost chybí, celkový pocit z jízdy zkrátka postrádá syrovost a špetku brutality, kterou v sobě třeba ostré Fordy mají. Nemyslím si však, že je to špatně. Swift Sport je díky tomu o moc lepším autem na každodenní ježdění. Ano, pokud byste (jako zpočátku já) čekali pořádnou masáž zadnice a boj s živly, můžete ho označit za kompromisní, ale když chcete malé auto, s nímž si můžete vesele zablbnout na okreskách a pak se jakoby nic vrátit k běžnému dennímu režimu, je to pecka. A protože je vozítko malé, lehké, obratné a tak akorát výkonné, bude vás bavit i na klikatých okruzích typu Mýta nebo Sosnové. Pro učení vedení stopy, přesného řazení a rychlosti rukou je Swiftík ideálním společníkem – nabídne totiž velmi hezký poměr rychlosti a ovladatelnosti, přitom není přísný a bere celou věc spíš s humorem než s ambicemi. Nedokážu říct, jestli oproti minulé generaci vyměkl, jak by se možná dalo soudit z o pár kilo vyšší hmotnosti, pár koní nižšího výkonu a nápisu hybrid na zádi. Možná. Vzhledem k ceně je to každopádně velmi zábavný mild-sporťáček.

Dobře, obratnost v zatáčkách bychom od miniautíčka asi i čekali. To pravé překvapení přišlo až na dálnici. Že bude maličké auto jako Swift obratné ve městě a zábavné i rychlé na okreskách, to bych čekala. Nečekala bych ale, že si na dálnici bude počínat jako vozidlo o dvě čísla větší. I ve vysokých dálničních rychlostech zůstává jako přilepené k asfaltu, ani náznak odskakování nebo nejistoty. Asi jediná věc, podle které poznáte, že sedíte v drobkovi, je hluk, s jehož tlumením se v těchto podmínkách nejspíš už nepočítalo. Na autíčko, jehož půdorys připomíná spíš čtverec než obdélník, je to úctyhodný, až ohromující výkon. 

Verdikt

Swift Sport je svým způsobem geniální entry model pro začátky se sportovní jízdou. Je snadné ho ovládat a nezkušeného řidiče nebude testovat žádnými podpásovkami. Můžete ho ale brát i jako jednoduché bezprostřední vozítko, druhé auto do rodiny, jehož role se ze dne na den mění – jednou od něj budete žádat převoz dětí na kroužky, jindy trochu zábavné jízdy po okreskách. Obojí zastane se ctí. Mildhybridní systém vám při tom všem může být totálně egal, nebude vás ničím vyrušovat. Euroúředník se nažral, Swift zůstal, zaplaťpánbůh celý.

Technické údaje

Motor: Přeplňovaný zážehový čtyřválec 1373 ccm
Výkon: 95 kW (127 k) při 5 500 ot/min
Točivý moment: 235 Nm při 2 000 ot/min
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 210 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 9,1 s 
Provozní hmotnost: 1095 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce (WLTP): 5,6 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 6,8 l/100 km kombinovaná
Cena testovaného auta: 524 900 Kč