SUV? Díky, nechci. Kia K4 vrací do hry hatchback se spalovacím motorem a lidskou cenovkou

Když se dnes vysloužilý model odebírá do důchodu, v lepším případě ho nahradí elektromobil, v horším zůstane zcela bez nástupce. Krok, k němuž přistoupila automobilka Kia, tak logicky způsobil pozdvižení. Oblíbený, ale letitý Ceed, vyklidil výrobní linky v Žilině loni v srpnu, a i když z dotyčné fabriky nyní vyjíždějí elektrické modely EV4, Kia se rozhodla linii Ceedu nezaříznout. Se zcela novým pojmenováním, ale stejným určením přichází Kia K4, hatchback a kombi nižší střední třídy.

Proč vzbudil tolik zájmu, je jasné. Přijít v dnešní době s úplně novým spalovacím modelem je bizarní samo o sobě – tím spíš, že se nejedná o SUV, nýbrž o typ karoserie, od níž se zákazníci dávno odklonili. Jenže odklonili se doopravdy? Nebo mají o klasická auta stále zájem? Na tyto otázky nám v nejbližší době odpoví právě K4. A my vám zodpovíme ty ostatní.

Nebudu v hatchbacku za exota? 

První dojem můžete udělat jen jednou a rozhodne o tom, zda k vám protějšek bude přistupovat se sympatiemi, nebo ostražitostí.

Kia K4 vzhled rozhodně nepodcenila a mé sympatie i zájem si získala během vteřiny. Nepatřím k odpůrcům SUV, ale nízká klasika ladných tvarů mě vždycky chytne za srdíčko. Kdepak exot – v tomhle hatchbacku budete za osobnost s názorem a velkou mírou vkusu. Ká čtyřka s protáhlou siluetou a dlouhatánskou přídí vypadá parádně, výrazná horizontální světla ji opticky ještě rozšiřují. Ne že by to potřebovala – s šířkou 1,85 přebíjí Volkswagen Golf i Škodu Octavia, nad oběma vítězí také rozvorem, takže slibuje zajímavý prostor uvnitř. 

Jenom slibuje, nebo i plní?

Tentokrát žádné plané sliby. Po nástupu dovnitř by vám zařazení mezi hatchbacky vůbec nepřišlo na mysl. Pohodlně rozvalit se lze na všech čtyřech plnohodnotných sedačkách (ta prostřední vzadu je holt vždycky trochu kompromis) a vzadu vám před koleny stále zbývá spousta marnotratných centimetrů. Skoro by se nabízela možnost umístit dozadu posuvná sedadla, aby si rodina dle potřeby vytvořila více místa v kufru, tato šance však zůstala nevyužita. 

Pasažéři vzadu si musí zvyknout jen na vyšší podlahu, což znamená, že kolena budou skládat do ostřejšího úhlu a chodidla v objemnějších botách si pod sedačku před sebou dost možná nezasunou. K tomu přidám jeden užitečný tip: bacha na nohy, pokud si zujete boty nebo na nich máte titěrné sandálky. Elektrická sedačka řidiče při jeho výstupu odjíždí směrem dozadu a může vám nechráněná chodidla nepěkně pošramotit. Vyzkoušeno za vás. 

Co se vejde do kufru?

Slovy čísel přesně 438 litrů, při sklopených zadních sedadlech 1217 litrů. Na poměry třídy je to moc pěkná hodnota, a pokud vám v praxi kufr připadá malý, může za to obří kabina, která zvyšuje očekávání. Ve čtyřech lidech jsme se sbalili na prodloužený víkend bez problémů a zbylo i rezervní místo na obligátní nákupy lokálních dobrot. Situace by byla ještě příznivější, kdyby se Kia nerozhodla umístit pod podlážku obří polystyrenovou vycpávku s několika malými výřezy na vercajk. Místo téhle zbytečnosti by se sem v pohodě vešla dojezdová rezerva nebo další rozměrná přihrádka na bagáž. 

Zadní sedačky jsou dělené 60:40, uprostřed však najdete šikovný otvor na prostrčení lyží. Okometricky se do ní vejde spíš jeden pár než dva, ale ověřené to nemám. S trochou šikovnosti to možná zvládnete.

Jak je to s kvalitou interiéru?

Materiály v kabině víceméně odpovídají třídě a nenacházím žádné partie, které by mě urážely přehnanou tvrdostí či snad odfláknutostí. Naopak. V nejvyšší výbavě GT Line, kterou mám na testování, realita dokonce předčila očekávání.

Sedadla z umělé kůže mají světlé vsadky a lemování, které dodají jinak černému interiéru trochu života, kontrastní detaily nechybí ani volantu a středovému tunelu. Vypadá to moc pěkně, skoro luxusně, a jednoduchý čistý design bez zbytečných dekorací mi vzdáleně připomíná zen z modelů Volvo. 

Plast se saténovým finišem, nahrazující lány lesklých ploch na dveřích i kolem řadičky, to už je skoro na standing ovation. Znamená to, že se můžu těšit na konec módy klavírního laku? Kéž by!

K dokonalému štěstí mi tu scházejí už jen dvě bezdrátové nabíječky, které by se do přihrádky zabrané pouze jednou zcela jistě vešly. Ten, kdo zrovna nenabíjí, by tak nemusel strkat telefon do cupholderu (jiné místo jsem pro něj v přední části nenašla). S úložnými prostorami v kabině K4 zrovna nehýří a kapsy ve dveřích jsou vyloženě podměrečné, s trochou přemýšlení si ale poradíte. 

A co infotainment (když jsem boomer)?

Dlouhý displejový pás zahrnující přístrojovku, panel klimatizace a samotnou radiomapu sice působí ultramoderně, uživatelsky je však velmi přívětivý. Až na jednu mouchu, kterou si odbydeme hned. Na prostřední obrazovku patřící klimatizaci je přes volant opravdu blbě vidět a nezáleží na tom, jestli jste malí, nebo velcí. Tohle řešení, které se nachází skoro ve všech aktuálních Kiách, se prostě moc nepovedlo.

Na druhou stranu – pro ovládání teploty a foukání jsou tu pořád fyzická tlačítka, takže displej budete používat jen na pokročilejší funkce, tudíž ne tak často. Další tlačítka slouží pro rychlý přístup do nastavení, k médiím, telefonu nebo třeba oblíbeným funkcím, které si sami přednastavíte. Displej infotainmentu reaguje rychle a spolehlivě, zrcadlení telefonu je bezproblémové a při dalším nastartování už se připojuje samo. Nemám námitek.

Na přístrojovce si vyberete preferovaný typ zobrazení – nechybí ani klasické budíky – a viditelnost je perfektní bez ohledu na světelné podmínky. Na orientaci v celém systému stačí skutečně jen chvilka a nepřekvapí vás žádná záludnost.

Budou mě otravovat povinné asistenty?

Budou, nemá smysl lhát. K těm obzvlášť zarputilým patří hlídání pozornosti řidiče, kterého se zbavíte jen zalepením kamery ductapem. Upozornění na překročení povolené rychlosti však elegantně deaktivujete jediným podržením tlačítka mute na volantu a stejně rychle lze umlčet i lane-assist. 

Ne všechny asistenty jsou ale otravné či zbytečné. Monitorování slepého bodu se určitě hodí a také kontrola příčného provozu dokáže řidiči vytáhnout trn z paty, když couvá z parkovacího místa a nemá k ruce závozníka, který by mu ohlídal volný výjezd. Adaptivní tempomat zase zpříjemní dlouhé cestování na dálnici a v Ká čtyřce je docela příjemně nastavený.

Co dostanu ve výbavě?

S nejvyšším stupněm GT Line skoro všechno. Přední sedačky jsou opatřeny funkcí výhřevu a stejně tak volant, všechno se ovládá pohodlně tlačítky na dveřích. Parkovací senzory kontrolují celý obvod karoserie a doplňuje je zadní kamera, jejíž jedinou nevýhodou je náchylnost ke znečištění, když venku zavládne slota.

Klimatizace je automatická a dvouzónová, zadní řada má k dispozici pouze výdechy. Adaptivní tempomat jsem už zmínila, takže jen dodám, že po zastavení umí auto znovu rozjet. Řidičova sesle má elektrické nastavování včetně bederní opěrky, obě přední sedačky pak umožňují nastavení hlavové opěrky nejen nahoru-dolů, ale i dopředu-dozadu. Přítomen je rovněž dešťový senzor, i když trochu hysterický, a automatické přepínání dálkových světel, i když trochu pomalé. A nesmím zapomenout na audiosystém Harman Kardon s velmi příjemným zvukem.

V našem konkrétním autě se připlácelo 30 tisíc za paket Seat, který obsahuje ventilaci předních sedaček a výhřev zadních, čalounění umělou kůží a trochu nelogicky i 18palcová kola. Pak už je v nabídce jen střešní okno, paket ADAS s rozšířeným asistentem pro jízdu na dálnici (HDA II) a paket Tech s head-up displejem, 360stupňovou kamerou a kamerami pro sledování slepých bodů. Marně hledám akorát elektrické otevírání kufru, které bych v období rozbředlého kekelu na silnicích ocenila.

Jede to? 

Vybrat si můžete ze dvou motorů – litrového 1.0 T-GDI s výkonem 85 kW a čtyřválce 1.6 T-GDI  naladěného na 110 nebo 132 kW. Testované auto mělo poslední jmenovanou variantu, takže to „nejrychlejší“, co v aktuální nabídce najdete. 180 koní je pro nepříliš těžký hatchback dost a dost, po autobahnu tedy můžete uhánět jako se smrtkou v zádech. Teď ovšem přijde jedno ALE. 

Do celkového projevu hází vidle dvouspojková automatická převodovka, která jako by pár desítek koníků spolkla. Po sešlápnutí plynu si na reakci hezkou chvíli počkáte, což je zejména při rozjezdech docela nepříjemné. Když máte navíc zapnutý start-stop, už je to chvíle spíš ošklivá. Pádla pro manuální řazení bohužel nepředstavují žádnou zásadní pomoc.

Když k tomu ještě zatížíte kabinu pasažéry a zavazadelník nákladem, odlehčená přední náprava ztrácí grip a na mokru si hrábne, což znamená další prodlevu. Při manévrech na parkovišti nebo v úzkých ulicích, kdy potřebujete rejdovat dopředu a dozadu zatímco na vás zírají netrpěliví čakající řidiči, se taky pěkně zapotíte. 

Vypínat start-stop jsem se naučila velmi rychle a soužití s K4 pak bylo ve městě o mnoho příjemnější, při předjíždění zase pomůže sportovní režim, který prodlevu v reakci zkrátí. 

Běžná jízda působí o dost lépe, když po dvouspojce nevyžadujete bleskovou akci, tedy jedete v klidu a plynulým tempem. Nová Kia sice vypadá dravě, zůstává však rodinným hatchbackem s mírumilovnou povahou. Nemohu říct, že by mě chování převodovky rozčilovalo na každém kroku, šlo spíš o občasné epizody. Člověk si zvykne s nimi fungovat, sladění motoru a převodovky by však určitě sneslo ještě trochu péče.

Je to pohodlné? 

Pohodlnější, než jsem čekala. Za to očekávání zřejmě může sportovní vizáž, která okamžitě evokuje představu tuhého naladění pro precizní řezání zatáček. I když klame tělem, podobné ambice K4 nemá a její víceprvková zadní náprava slouží pohodlí a stabilitě. Reliéf vozovky pod koly sice podvozek zcela nevyhladí, tlumiče se však postarají, aby se do kabiny nepřenášelo otravné drncání. Jen na výraznějších příčných nerovnostech vám možná občas zatrne, zvlášť když na ně najedete rychleji, než se sluší. Domnívám se ale, že za to mohou ta efektní příplatková kola. Nechat na autě standardní sedmnáctky by bylo lepší rozhodnutí. 

Klídek na palubě bude sem tam rušit jen jedna věc, a to hluk, zejména od kol a větru. V dálniční rychlosti už je třeba mluvit zřetelně a nahlas, aby vás spolujezdec slyšel. 

Jak se to řídí?

Jako hatchback – a to je dobrá zpráva. V testech sice pořád dokola tvrdíme, že na moderních SUV už byste vyšší těžiště málem nepoznali, ale to platí spíš proto, že většina lidí klasickým vozům odvykla. Nízké těžiště a karoserie skoro přilepená k vozovce dávají úplně jiný pocit z jízdy a hlavně ze zatáčení. Nastupování a vystupování možná není tak komfortní, ale jak zapadnete do sedačky, zapadnete také do podvozku a stanete se další součástí auta. Je trochu zvláštní to popisovat u vozu tak nesportovního, jako je tahle Kia, ale je to tak. 

Řízení se na středu projevuje klasicky přeposilovaně, s větším úhlem se však zpevňuje, a i když zpětné vazby nedává příliš, přece jen nedělá dojem videohry doma v obýváku. Ani nemusíte jet rychle, abyste si užili ladné zatáčení a přesné vedení. Líbily by se mi i trochu tužší pedály, ale to už hledám hnidy. 

Ve městě si budete muset zvyknout na to, že přední kapota je fakt dlouhá a celé auto fakt široké. V kombinaci s nijak slavným výhledem ven budete dost často odkázáni na senzory a parkovací kameru, u hodně úzkých nájezdů do garáží jsem si nejednou otevřela okno a kontrolovala bezpečí fešáckých disků i touto cestou. Poloměr otáčení také právě nenadchne. Ale to jsou malé věci, a jakmile si auto moderně řečeno „navnímáte“, nebudou vám činit potíže. 

Verdikt

Skvělý první dojem, který Kia K4 udělala, nemám ani po týdnu testování potřebu přehodnotit. Jistě, není bez chyb a musíte posoudit sami, zda vám polezou na nervy jen trošku, nebo moc. U konkurentů najdete lepší automat, neobejde se to však bez kompromisů jinde. Svou cílovou skupinu Kia K4 určitě nezklame, zvlášť když ke zlatému standardu přidává velmi chytlavou vizáž a nadprůměrný vnitřní prostor. 

I jako hatchback dokáže sehrát roli rodinného auta, navíc už se není třeba smiřovat se spartánskou výbavou, která k nižší střední třídě v minulosti automaticky patřila. Záleží jen na stavu vašeho konta. S tradičním spalovacím motorem, pohodlným laděním a uživatelskou přívětivostí je přesně tím „normálním autem“, po jakém lidé často volájí. Jen si nechte obuté sedmnáctky, nebudete litovat.

Technické údaje:

Motor: 1.6 T-GDi – přeplňovaný řadový čtyřválec
Výkon: 132 kW
Točivý moment: 265 Nm 
Převodovka: DCT automatická 7 st.
Maximální rychlost: 210 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 8,4 s 
Pohotovostní hmotnost: 1350 kg 
Tabulková x reálná průměrná spotřeba: 6,3 l/ 100 km x 7,5 l/ 100 km
Cena od: 489 980 Kč
Cena s testovanou motorizací a výbavou: 784 980 Kč