Stane se z Audi TT uctívaná klasika?

Na konci devadesátých let bylo jen málo aut, kterými jste mohli před diskotékou oslnit tak úspěšně jako zbrusu novým ‚tétéčkem‘. Každý správný frajer, který měl na hlavě bodliny a na tričku krokodýlka, si toužil jedno koupit. Líbilo se i mladým slečnám, které v něm viděly skvělý módní doplněk, něco jako kabelku na čtyřech kolech.

A skuteční milovníci aut jím opovrhovali. Věděli, že se pod přitažlivou karoserií skrývá VW Golf IV. Tedy auto sice praktické a schopné, ale rozhodně ne zábavné. Nemastný neslaný podvozek nezachránilo ani odlehčení karoserie a lepší rozložení hmotnosti, za slavným jménem ‚quattro‘ se skrývala jedna z prvních generací Haldexu. Pokud jste chtěli vyjet zasněžený kopec, byla tahle ‚čtyřkolka‘ možná užitečná, ale ke sportovním vlasntostem v zatáčkách dvakrát nepřispěla.

Stručně řečeno, první TT bylo z pohledu petrolheada typické auto pro pozéry. Vypadalo rychle a sportovně, ale ve skutečnosti nenabízelo jízdně o mnoho víc než běžný hatchcback. Ve srovnání s nejlepšími hatchbacky té doby, jako byl první Focus, dokonce o mnoho méně.

To však nic nemění na tom, že to bylo geniální designové dílo. Jeho jednoduché tvary vycházely z německé meziválečné školy Bauhaus a nepřipomínaly žádné auto předtím a vlastně ani potom. Pokud hledáte auto, které by se skvěle vyjímalo před vaší funkcionalistickou vilou nebo přímo v jejím obýváku, potom je právě první TT tou správnou volbou. Zvláště pokud se na něj opravdu chcete jen dívat a nejezdit s ním.

Až s postupem času a změnou módy zmizí jeho image metrosexuálního frajírkovství, až projde obdobímí ‚laciné plečky‘ a zbývající kusy začnou být dostatečně vzácné, stane se právě díky tomu uznávanou a možná i uctívanou klasikou. Dnes je na něj ještě příliš brzo – když budete jezdit v TT, vaše okolí si pomyslí, že trpíte krizí středního věku nebo se chcete předvést před svým kadeřníkem a jen vám chybí peníze na novější model. Protože opravdový nadšenec by si přeci koupil auto, které lépe jezdí.

Čím je auto starší, tím jsou jeho jízdní kvality méně důležité. S časovým odstupem se totiž stává důležitějším ‚charakter doby‘ než rozdíly mezi jednotlivými modely. Z pohledu dnešního řidiče jsou si všechna auta třeba z takových 80. let velmi podobná – maličká, lehká a bezprostřední, se skvělým výhledem, precizní reakcí na plyn, ale také obvykle skromným výkonem a omezeným komfortem. A čím dál do historie jdeme, tím jsou rozdíly větší. Pokud nemáte s auty daného období či oblasti původu opravdu široké zkušenosti, bude pro vás první zkušenost s různými zástupci tohoto druhu velmi podobná. Čtyřicet let starý luxusní sedan může vedle nového malého hatchbacku působit jako úžasně řidičské a obratné auto…

Navíc s rostoucím věkem je čím dál podstatnější dostupnost náhradních dílů, ať již nových, nebo použitých. A atraktivní auta postavená na běžné platformě mají v tomto ohledu vždycky výhodu – protože Golfů, které bude možné kanibalizovat, bude ještě dlouhou dobu hodně.

Za dalších deset či dvacet let už nebude podstatné, že má TT mizerný podvozek, ospalou čtyřkolku a je protivně nedotáčivé. Již proti dnešním autům bude nejspíš nabízet spoustu citu v řízení, čistší reakce na plyn a podobně. Za deset či dvacet let bude rozdíl ještě větší. Těžko říct, jakým směrem se bude vývoj ubírat, ale jisté je, že nová auta v té době budou ještě odlišnější od těch z 90. let, než je tomu dnes.

TT bude v té době nabízet dostatečně ‚retro‘ jízdní zážitek a to, že není doopravdy ‚řidičské‘, nebude většině potenciálních zájemců vadit. Klasické auto si většinou nekupujete proto, abyste ho honili na hranici možností, ale k tomu, abyste jezdili v klidu a vypadali stylově. A to ve starém TT budete – bez ohledu na to, že kdysi dávno bylo miláčkem mladíků s límečkem nahoře. Ostatně s původními majiteli Mercedesů Pagoda nebo Fordů Capri byste se dost možná také bavit nechtěli…