Fiat 500 versus Fiat 500: O dospívání krále roztomilosti

První novodobá retro generace Fiatu 500 je tu s námi už pěknou řádku let. K jejímu představení došlo v roce 2007 a poslední evropské kusy sjely z výrobní linky až loni (v Alžírsku mimochodem produkce pokračuje i dnes). Kdybyste si to spočítali, vyšlo by vám, že auto bylo v prodeji celých sedmnáct let. To je na jednu generaci až extrémně dlouho.

Pětistovka navíc v průběhů těchto sedmnácti roků prošla jen jedním, a to ještě na vizuální změny poměrně skoupým faceliftem, jinak se na ní prakticky nesáhlo. Ono to nebylo potřeba, její design nezestárl snad o jediný den, nicméně platí, že zatímco třeba konkurenční Mini se ve shodném časovém úseku stihlo přeměnit na jinou generaci skoro třikrát, Fiat 500 byl stále ten samý.

Proč by si někdo koupil nové sedmnáct let staré auto?

Jak je ale možné, že to zákazníkům nevadilo? Vždyť i na konci svého aktivního života se jednalo o jeden z vůbec nejprodávanějších vozů značky, přestože nikdy nebyl nejlevnějším z nabídky. Dokonce se našly celé houfy lidí, kteří měli hned několik těchto pětistovek za sebou. Čím to je? Je v tom jen ten nekonečně roztomilý design nebo i něco víc? Proč je fiátek, jak zpívá božský Kája, stále mlád?

Dlouho mi to vrtalo hlavou. Nechápal jsem, z jakého důvodu by si někdo koupil úplně nové sedmnáct let staré auto, zvlášť, když ho v bazaru může mít za zlomek původní částky. A přestože už jsem jednu 500, v náramně povedené specifikaci Abarth Ferrari Dealers Edition, otestoval, stále jsem nebyl schopen to zjistit. Před krátkou dobou se mi ale naskytla příležitost získat na tuto otázku odpověď. Ozval se mi jeden náš dlouholetý čtenář s tím, že má dva Fiaty 500 a jestli si je nechci porovnat. 

Stejné, a přece jiné

Zajímavé na nich totiž je, že se jedná o naprosto shodné specifikace s motorem 1.2 8V FIRE ve výbavě Lounge, které kromě kompletně převrácené barevné palety (co je na jednom bílé, je na druhém černé a naopak) odlišuje jediný prvek: letopočet vzniku. Bílý kousek pochází z roku 2008, čímž spadá do série před faceliftem, zatímco černý je z roku 2017, a tedy po faceliftu.

Této nabídky jsem velmi rád a rychle využil. Přece není lepší možnost, jak porovnat vývoj jednoho dlouoholetého auta, než přes rozdílně staré, ale jinak kompletně totožné kusy. Nyní už tak odpověď na svou otázku znám. Zní asi takto: Jistě, Fiat 500 všichni kupovali hlavně pro jeho roztomilý kukuč, ale rozhodně není pravda, že se po celou dobu jednalo o stejné auto. Naopak, přestože vypadalo téměř stejně, svým projevem se verze před a po modernizaci až překvapivě liší.

Zatímco původní bílá pětistovka je klasickým malým rozpustilým Fiatem s duší mimina, novější černý model je znatelně dotaženější a pocitově dospělejší. Vážně to není jen o větších předních světlech a ostrůvku v těch zadních, tady se změnilo hodně. Nosnou myšlenkou dnešního článku tak bude dospívání tohoto krále roztomilosti.  

Dospívání krále roztomilosti zvenku

Co mám na mysli, je zřejmé už při vnějším pohledu. V případě staršího fiátku koukáte na úžasnou ťuťu muťu bublinu, jež rozvíjí charakteristické prvky původní Nouva 500 ze šedesátých let v přesně tom množství, aby byly krásné a ne násilně naroubované, což vede k dodnes svěžímu a radostnému dojmu. Testovaný kousek k tomu ještě přidává příplatkové křídlo a designový přední chromový rám připomínající verzi L originálního pětikila, což dobrý pocit dále pozvedává.

Novější Fiat je také roztomilý až za roh, ale oplývá už některými prvky z větších aut. Povšimněte si třeba projektorových halogenových předních světlometů, LED obrysových světel (denní svícení je vyřešeno žárovkou), propracované masky s chromovými body nebo větších kol se složitějším designem. Ve spojení s černou metalízou skoro jakoby mladší pětistovka o půl čísla vyrostla. 

Dospívání krále roztomilosti zevnitř

Podobně se jeví i interiér. Už bílé vozítko je uvnitř pěkné. Má hezkou palubní desku s ozdobným panelem v barvě karoserie, vzhledově bez přehánění boží, i když kapku nebo možná i dvě nepřehledný přístrojový štít, stylové přepínače pod výdechy klimatizace, příjemné sedačky s veselými kulatými opěrkami hlav a za mě povinnou výbavu v podobě prosklené střechy, která se tu sice nedá otevírat, ale o to nejde, bez ní to prostě není pětistovka.

Černý souputník však jde ve všem dál. Jeho palubní deska je stejně hezká, ale nabízí větší rádio s dotykovým displejem, uzavíratelnou schránku pod airbagem spolujezdce nebo stylové přepínače i pro stahování oken. Najdete tu i samočinně stmívací vnitřní zrcátko a zdobnější sedačky s příjemnějším čalouněním. Zkrátka základ je stejný, ale dojem i tak jiný. 

Dospívání jízdních vlastností krále roztomilosti

Doposud řečené je zjevné i na fotografiích, nemám pravdu? Jenže tyto dvě pětistovky i docela jinak jezdí. Jistě, něco bude dáno i faktem, že starší už má na kontě přes sto tisíc, kdežto novější jen trochu přes čtyřicet tisíc kilometrů, ale i tak je znát, že malá fiatí hračka v průběhu svého života vyzrála.

Takto, nepředstavujte si, že se z městské kabelky najednou stala cestovní limuzína. Pro obě auta je charakteristický vysoký posez „na bidýlku“, věrné kopírování nerovností, delší dráhy pětistupňového manuálu, přeposilované řízení a výraznější náklony karoserie. Akorát že pak je tu celý seznam detailů, ve kterých je černý kus lepší. 

Začíná to odhlučněním. Obě auta přenáší do kabiny hluk od kol a u obou se od motoru ve vysokých otáčkách ozývá výrazný, třebaže poslechově poměrně zajímavý ryk. Stará 500 ale navíc práská dveřmi, hlučně startuje a docela výrazně vrčí i v nižších otáčkách. Nová zavírá decentněji, ožívá tišeji a její motor do asi až tří tisíc otáček téměř není slyšet.

Stejné je to s podvozkem. Obě auta jsou tvrdá, avšak to bílé je k tomu ještě uskákané a nervózní. Hlavně zadní náprava působí nejistě. Z bílé 500 je cítit, že doma je ve městě a na okresky už úplně nepatří. Prostě starý malý Fiat, dělají to snad všechny. Černý typ je naproti tomu znatelně klidnější. Díry ho tolik nerozhazují, takže je v něm i rychlejší jízda na otevřené cestě potěšením.  

Zaškobrtnutí při dospívání krále roztomilosti

Na druhou stranu, existuje i jedna oblast, v níž je lepší starší auto. Je jí projev motoru. Přestože je pod kapotami obou vozítek stejná atmosférická zážehová dvanáctistovka o výkonu 51 kW, bílé černému krapet ujíždí. Je to dáno tím, že zatímco v automobilu z roku 2008 plní jednotka jen emisní normu EURO V, vozidlo z roku 2017 už splňuje přísnější EURO VI. A to je přece jen mírně znát.

Budiž, může to být způsobeno i odlišným „zajetím“ konkrétních aut, protože tabulkové údaje maximální rychlosti a zrychlení jsou pro oba modelové roky stejné, leč ne nutně. Rozdíl je cítit v rychlostech do řekněme sedmdesáti kilometrů v hodině, pak dochází ke sjednocení, poněvadž situaci již více než euronorma ovlivňuje aerodynamika. Takže třeba se jen Italům nechtělo kvůli jedné nebo dvěma desetinkám přepisovat oficiální údaje. Buď jak buď, starší kousek jede, alespoň pocitově, živěji.

Kromě tohoto jednoho zádrhelu, za nějž nádavkem Fiat úplně nemůže — špunt holt neokecáš, ale jednoznačně platí, že na rozdíl od pětistovek z období před facelfitem, jež jezdí podobně jako Pandy, Seicenta a Cinquecenta, tudíž jako malé neposedné hračky, ty z let po faceliftu se už minimálně snaží fungovat jako opravdová auta. A já už chápu, proč se našlo hned tolik lidí, kteří si je klidně koupili i mnoho let po vstupu na trh či přímo znovu.   

Verdikt

Obě varianty Fiatu 500 se chlubí všemi vlastnostmi, pro které je máme tak rádi. Jsou roztomilé, veselé, zábavné a rozpustilé. Novější však ještě přidává některé prvky ze světa velkých aut jako pokročilejší exteriér, dotaženější kabinu, kvalitnější zvukovou izolaci nebo lépe pracující podvozek, čímž svého pohledově téměř identického staršího bratra značně přerůstá. Bylo by tím pádem chybou myslet si, že se jedná o stejná auta. Král roztomilosti v průběhu let jednoduše dospěl.

Moc děkuji majiteli za půjčení, byla to velmi pěkná neděle plná nových objevů!

Za krásné fotky děkuji Tomáši Strachovi! Jeho tvorbu najdete na instagramovém profilu @_mr.fear44_, nezapomeňte však dát hlavně odběr na profil Autíčkáře. :-) 

A ještě tu pro vás mám takovou malou ochutnávku, co chystáme. Ony ty pětistovky se nám vlastně sešly rovnou tři. Ta poslední je však natolik unikátní, že si zaslouží samostatný článek. Tak se můžete těšit. A než se nám udělá v létě dost hezky na její otestování, zkuste z přiloženého obrázku hádat, o jako specialitku se jedná. Své odpovědi nám napište do diskuze. 

Technické údaje

Fiat 500 1.2 8V Lounge

Motor: atmosférický zážehový čtyřválec 1242 cm3
Nejvyšší výkon: 51 kW (68k) při 5500 ot/min
Nejvyšší točivý moment: 102 Nm při 3000 ot/min
Převodovka: manuální pětistupňová
Provozní hmotnost: 980 kg 
Maximální rychlost: 160 km/h
0-100 km/h: 12,9 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 5,1 l/100 km
Spotřeba majitele: okolo 5 l/100 km