Škoda Octavia 2.0 TDI 85 kW: Základní diesel a střední výbava jí překvapivě sednou

Stejně jako všechny ostatní automobilky, i tuzemská Škoda v posledních letech chrlí jeden crossover za druhým. Náš zákazník, náš pán. Jenže v Česku vládne specifický vkus a zdejší řidiči setrvávají u zabehnutých zvyků. Tahounem číslo jedna tak u škodovky na rozdíl od jejích konkurentů zůstává stará dobrá Octavia. V loňském roce u nás byla nejen nejprodávanější Škodou, ale i nejžádanějším autem vůbec. Registrováno bylo celkem 221 422 aut a z toho 21 815 Octavií, což je téměř 10 procent. Zdá se, že přinejmenším v české kotlince to kombíky a sedany – nebo spíše liftbacky – zatím spočítané nemají. 

Oblibu Octavie neohrozil dokonce ani fakt, že  čtvrtá generace si od novinářů a zákazníků příliš chvály nevysloužila, ať už pro svůj až příliš zaoblený design, nebo infotainment, který dokázal notně potrápit neustálými chybovými hláškami a celkovým zamrzáním. Facelift k letošnímu roku si vytyčil za cíl řešit zejména druhý problém. Zvenčí si všimnete jen drobných změn v grafice světel, úpravy obou nárazníků jsou jen minimální a přidaný centimetr k celkové délce taky není nic, co by oko běžného smrtelníka zaznamenalo. V designu zkrátka nejpopulárnější škodovka sází na jistotu.

Na testovaném kousku je tedy pozoruhodné především to, že má pod kapotou základní naftový motor a v interiéru pak výbavu Top Selection, jež v konfigurátoru zaujímá místo ve spodní polovině žebříčku. Právě takhle vypadá auto, které odjíždí k zákazníkům nejčastěji. Všechna ta obří kola, kožené sedačky, komfortní vychytávky a hi-tech fíčury totiž působí hezky na fotkách a na papíře, jenže když za ně máte dát těžce vydělané peníze, často je vyhodnotíte jako zbytné. Totéž platí, když dostanete budget na služebák, do kterého se prostě musíte vejít. Z konfigurátoru na vás ve výsledku vypadne ideální kombinace ceny a výkonu, čemuž Top Selection dokonale odpovídá. 

Útulné odstíny šedi

Když sedám do auta s „nižší“ výbavou, největší obavy mám z toho, jak se budu v kabině cítit. Technologické vyfikundace mi pravděpodobně chybět nebudou, neboť jsem zvyklá provozovat starší vozy (někdo by řekl staré krámy) a s řízením si docela dobře poradím i bez parkovacích asistentů, tempomatů a příkladné konektivity. Jenže sedět na kousavé systetice a mít kolem sebe škaredé tvrdé plasty, to se mi dvakrát nelíbí, na to trávím v autě příliš mnoho času.

Průměrná Octavia mě ale velmi příjemně překvapuje. Interiér má sice černý základ, doplňují ho však šedé melírované sedačky z příjemného strukturovaného textilu, rovněž šedá palubka s částečkami pravděpodobně čehosi recyklovaného a ještě tkaninou potažené panely. Žádná divočina a žádné velká inovace, ale člověku je v tom příjemně. Napadá mne, že to není poprvé, co na mě nižší výbava působí útulněji a komfortněji než příliš strohý a blýskavý vrchol. 

S žádným problémem se nesetkávám ani u infotainmentu. Připojení – ok. Zobrazení – ok. Logika pohybu v menu bez zádrhelů. Ovládáni klimatizace je na displeji přítomno neustále, a i když ergonomie nedosahuje výšin prachsprostých čudlíků, alespoň se k funkcím nemusím proklikávat v několika krocích. Jediné, co mi pilo krev a co si nedokážu žádným způsobem vysvětlit je, že se mi při zobrazení Waze neukazovalo na displeji okénko s časem příjezdu. Nechápu…

Přeborník v ecorally

Příjemným prostředím průměrná Octavia potěšila, ale jak to bude se slabším dieselem, jehož papírový výkon 116 koní zrovna neoslní? Kupodivu jsem i tento faktor zvládla bez všudypřítomné frustrace. Nově tato motorizace nahrazuje v roli základní nafty šestnáctistovku, kterou už v nabídce nenajdete. Upřímně, pochybuju, že bude někomu chybět, neboť dvoulitr sice taky není žádný trhač asfaltu, ale dokáže jezdit důstojně a z nádrže si přitom přihýbá s protestantskou skromností. Oproti svému předchůdci navíc dostal 50 Nm točivého momentu navrch, což je docela znát.

Co se týče města a jeho bezprostředního okolí, tady není co řešit a víc než dechberoucí výkon oceníte fakt, že je motor pod kapotou kultivovaný a takřka o sobě nedává vědět. S manuálním řazením nemusíte na křižovatce čekat, až si převodovka rozmyslí svůj další krok, takže se hladce připojíte do provozu všude, kde potřebujete. 

Na okreskách už je třeba při předjíždění trochu přemýšlet a nespoléhat na to, že prostě dupnete na plyn a nějak to půjde. Na druhou stranu – courat se za traktorem taky nemusíte, na takové ty běžné předjížděcí manévry má motor síly dost. Stačí si dostatečně podřadit. Jedinou situaci, kdy pocítíte nedostatek výkonu, je rychlá jízda po dálnici. Dokud můžete plynule uhánět vpřed, je všechno v pořádku, ale když vás zbrzdí předjíždějící kamion, bude vám chvíli trvat, než své původní cestovní rychlosti opět dosáhnete. A opět se to neobejde bez kvedlání. K celkovému hodnocení však musím přidat body za příjemný chod a přesné, krátké dráhy řadicí páky. S věkem u sebe pozoruji narůstající lenost a příchylnost k automatům, v téhle škodovce mě však řazení otravovalo tak málo, jak to jen lze. 

Svůj rozvážný charakter pak nafta bohatě vynahradí spotřebou. Šampioni lehké nohy s ní dokáží jezdit pod 4 litry na sto, vyznavači stylu brzda-plyn se jen těžko podívají nad šestilitrovou hranici. Běžná kombinovaná jízda si vyžádá něco mezi 4,5 a 5,5 litry.I s pětačtyřicetilitrovou nádrží tedy máte velmi slušný akční radius a na pumpě se budete stavovat spíš pro kafe než kvůli tankování. 

Bez specialit, bez námahy

Testovací oktávka není vybavena adaptivními tlumiči, nýbrž obyčejnou technikou, dokonce ani multilinkem vzadu, pouze vlečenou zadní nápravou. I s tímto řešením se ji však nebojím označit za pohodlné auto. Podvozek má měkké komfortní ladění a přes většinu nerovností se převaluje s tlumeným žuchnutím, které posádku nijak neobtěžuje. Neškodilo by jen trochu lepší odhlučnění podběhů, od nichž se občas ozve až příliš hlasitá rána. 

Jednoduchá technika s sebou nese vcelku nízkou hmotnost (necelá tuna a půl), takže při zatáčení dělá auto překvapivě lehký dojem, a to i v případě, že ho jaksepatří naložíte. Do oblouků se stáčí ochotně, a i když není karoserie zcela prosta náklonů, oktávka hezky drží stopu a na pokyny volantu reaguje se sebejistou přesností. Řízení je samozřejmě náležitě přeposilované, ale nic jiného už od moderních aut nečekám, tudíž mě nemohou zklamat. S rodinou na palubě se beztak nechci prát s volantem a neustále vyhodnocovat zpětnou vazbu od předních kol. Chci zkrátka svižně, bezpečně a bez námahy doplout do cíle. Příplatkové osmnáctky, kterými se testovaná Octavia honosí, bych k tomu vůbec nepotřebovala. 

Verdikt

Octavii se slabší naftou pravděpodobně vyfasujete jako služební vůz. Po možné počáteční rozmrzelosti nejspíš zjistíte, že jste vůbec nedopadli špatně. Kabina je příjemným a navýsost praktickým místem k životu, nechybí tu nic pro pohodlné cestování a o úžasné prostornosti se není třeba dlouze rozepisovat. Slabší diesel sice představuje jistý kompromis, který se úplně neslučuje s agresivním stylem řízení, zato nemusíte co chvíli tankovat a na delší cestě už poznáte i citelnou úsporu v peněžence.

Hlavně je ale Octavia jako starý známý, na něj si není třeba zvykat, a k tomu nekonfliktní typ. Možná nechytne za srdíčko při prvním setkání, zato vás nebude setrvale sr… iritovat hned tím, hned tamtím. Střelení kámoši plní adrenalinových nápad jsou sice fajn, ve výsledku však oceníme hlavně ty rovné a spolehlivé.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 1968 ccm
Výkon: 85 kW (116 koní) při 2750-4250 ot.
Točivý moment: 300 Nm při 1600-2500 ot.
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 208 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 10,3 s 
Provozní hmotnost: 1445 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 4,5 l/100 km
Průměrná spotřeba v testu: 5 l/100 km
Cena se základním diselem a výbavou Top Selection: 749 900 Kč Kč