načítám data...

Pápá, starý roku! Na jaký zážitek budeme nejvíc vzpomínat?

Kdybychom měli vybrat jenom jednu věc, kterou se nám rok 2022 navždy zapsal do paměti, bylo by to...

zobrazit celou galeriiZobrazit galerii

Ve skutečnosti to asi u nikoho z nás nebude jen jedna věc. Za celý rok se dá tolik stihnout! A i když nejsme věhlasná redakce, které by automobilky horem dolem cpaly supersporty a zážitkové akce na okruzích (nebo možná právě proto), snažíme se vidět zajímavost i tam, kde jiným uniká…

 

Danův rok velké změny

Vybírat nejsilnější zážitek roku 2022 pro mne tentokrát nebylo vůbec jednoduché. Prvních 10 měsíců právě končícího roku bylo z autařského hlediska zcela nezajímavých. Neřídil jsem v podstatě žádné výjimečné auto (vybírat auta roku pro mě byl dost porod), navzdory tomu, že jsem opět usedl za volant více než 30 vozů. Na druhou stranu musím podoktnout, že jsem asi až na tři výjimky neřídil špatné auto. Nějak to však nestačí na to, abych něco z toho mohl označit za velký zážitek. Tím se mohla klidně stát první rodinná cesta k moři, kterou jsme všichni, včetně dětí, zvládli až neobyčejně hladce. Jenže poslední dva měsíce roku 2022 byly až nečekaně turbulentní z mého pohledu. Konečně se mi dostala do rukou auta, která mě opravdu bavila (Mini Cabrio a Lexus LS), což jsem si náležitě užil. Hlavně jsem však po dlouhých 10 deseti letech změnil práci, což pro mě má důsledky i co se života s auty týče.

Hlavní změnou bude fakt, že už nebudu trávit tolik času na silnicích (běžně 60 – 70 tisíc km ročně). Místo toho teď sedím v kanceláři v centru města, což byl ze začátku trochu nezvyk, ale už se úspěšně zabydluji. Každopádně najezdím jen zlomek toho, co dříve. Proto patrně od nového roku trochu omezím půjčování aut a tudíž i své recenze zde. Díky této změně také už nejspíš nebudu tolik potřebovat nudný rodinný a moderní kombík v naftě, přeci jen takové auto na poskakování městem není úplně vhodné. Menší odbočka, celá léta slýchávám, jak je MHD ve městě lepší než auto. Mno, tak jsem začal jezdit MHD trochu více a zjistil jsem, že ze severního okraje Prahy je to do centra města rychlejší autem asi o 15 minut. Kde je tedy výhoda hromadné dopravy? No nic, zpátky k tématu aut. Seberu tedy odvahu pořídit něco s charakternějším motorem? Doufejme, že ano a že ten následující rok bude díky tomu opět zajímavý. Takové jsou tedy mé zážitky z roku 2022. Vám přeji do toho nového jen to nejlepší!

 

Davidova cesta

Letošní rok byl na zážitky a autíčkové události velice úrodný. Hodně dobře jsem se zabavil se svým Triumphem na trackdayi na Masarykově okruhu. Povedlo se srazit nějakou tu vteřinu z času na kolo a dokonce jsem to ani nezahodil. To jsou hned dvě výhry za cenu jedné. Stihnul jsem šest testů nových motorek. Možná to nezní jako moc, ale moje jednostopé testovací okénko je poněkud hubenější, než ty autové. Motorky se půjčují jen v sezóně, někdy od dubna/května a jen do konce září. Navíc je potřeba tam nacpat ještě nějaké další koníčky, ježdění s mojí motorkou, společenské akce … abych to zkrátil, šest mi přišlo jako solidní číslo a s každou jsem se dobře pobavil.

@ksphotocz

Pak tu máme akce společné, několik tradičních Autíčkářových trackdayů v Mýtě, Kafe a Káry – dokonce otestované i v nové lokalitě (Blansko), troufám si tvrdit, že s úspěchem. V neposlední řadě také kvízy. Ty mě osobně velmi baví, není to jen prachsprostá záminka, proč jít do hospody. Jen trochu bojujeme s účastí i když letošní zimu se to už lepší a týmů přibývá. Restart po Covidu ale šel dost ztuha. Rád bych poděkoval všem čtenářům-hráčům, protože jejich účast drží tuhle aktivitu nad vodou a dodává nám motivaci dělat další kola. Kdo by uvažoval o účasti, ale nemá tým nebo se nechce ztrapnit, žádný strach, klidně napište nebo dojděte a my vám tým najdeme!

foto: David Střítežský

Usednutí za volant LC500 bylo velmi zábavné a mohlo by se ucházet o první příčku. Nicméně, nebyl to můj test, pouze jsem ho na chvíli “hlídal” Františkovi, a tak jsem s ním stihl pojezdit jen minimum (i tak proteklo dost benzínu). No nic, kdo nás čte pravidelněji, nejspíš je mu jasné, co je mým největším, i když poněkud hořko-sladkým, zážitkem letošního roku. Jednoznačně výlet na Nürburgring. Sice všechno nevyšlo podle plánu a představ, ale pak mě potkalo štěstí v neštěstí a nakonec to dopadlo dobře. Pokud vám to náhodou uniklo, můžete si to přečíst zde. Pojedu letos znova? Povede se mi v přístím roce vymyslet větší nesmysl? Uvidíme.

Závěrem bych ještě rád poděkoval čtenářům, že nás čtou a občas zabloudí k mému článku. Podle reakcí se jim i (většinou) líbí. Vážím si i vašich komentářů a úplně nejvíc typu: “Motorky mě vůbec nezajímají, ale tohle jsem si přečetl a bavilo mě to.” Dokonce jsem potkal několik takových. Skoro jako by se mi povedlo naplnit původní zadání - přiblížit svět jedné stopy i zarytým Autíčkářům. Díky!

 

Jardovy splněné sny

Vybrat nejlepší zážitek roku 2022 je pro mě prakticky nemožné, jelikož se mi díky Autíčkáři splnilo hned několik snů. Zaprvé, už od doby, co jsem jako malý kluk uviděl v nejmenovaném českém televizním motoristickém magazínu test tenkrát úplně nové svítivě červené Hondy S2000, věděl jsem, že si ji chci (minimálně) vyzkoušet. Mé učarování tímto autem ještě stouplo poté, co jsem si asi 5 let na to koupil hru Gran Turismo 4. V té byla “Es-dvoutisícovka” k dispozici a já s ní nemohl přestat kroužit po ulicích Tokia a Hong Kongu, jak mne bavilo ji “řídit”. Letos mi můj dětský sen na track dayi splnil náš nový přispěvatel Marek. On tuto Hondu má a byl tak hodný, že mi ji na pár kol půjčil. Nádherný zážitek.

foto: Kuba S řečený Klubko

Do ulic Tokia vede další můj sen, který se s letopočtem 2022 proměnil ve skutečnost. Od chvíle, co jsem ji poprvé viděl na videu tiše prosvištět ulicí právě japonské metropole, mi bylo jasné, že musím na vlastní oči spatřit Toyotu Century. Díky našemu věrnému čtenáři dost odvážnému na to, aby si ji koupil, se mi to před pár měsíci povedlo a ještě jsem si ji směl vyzkoušet jak z pozice řidiče, tak majitele vozu, tedy zezadu vlevo. Úchvatný zážitek.

Foto: Josef Vyškovský

Sen se mi splnil i v tom, že celý rok testuji všelijaká auta. Rukama mi letos prošel božský Lexus LC500, úžasné BMW 850i Cabrio, výborná motokára Mini JCW, stylové DS4 E-Tense nebo Ford Mustang Mach-E – elektromobil tak jízdně dobrý, že bych si ho, mít na něj, bez uzardění koupil. Do toho tu byly recenze skvělých aut vás, našich čtenářů. Bavil jsem se v hravém Autobianchi A112 Abarth, týden jsem strávil v geniálním Fiatu Panda první generace a cestu roštím si razil nezastavitelným Suzuki Samurai. K tomu mám ještě hned dva další zářezy u mnou milovaných velkých sedanů, vozil jsem se v důstojném Jaguaru XJ40 a bezchybném Lexusu LS 400. Perfektní zážitky. 

Foto: Josef Vyškovský

Aby toho nebylo málo, poznal jsem velkou spoustu zajímavých lidí, co se mnou sdílí lásku k autům. To je vždycky snové, když si člověk najde tu správnou podpůrnou skupinu ;-) A závěrem jsem si právě letos splnil ještě jeden velký sen. Nadělil jsem si auto s nejpohodlnějším podvozkem na světě, slovy Honzy umělecké dílo na kolech, dle Jeníka dokonalý relaxační vůz – mou královnu, Citroën C6. Takže já na tohoto silvestra musím svou paní šéfredaktorku zklamat, jeden zážitek si prostě vybrat nezvládnu. No ale uznejte, vy byste to z tohoto seznamu dokázali? Díky všem a hodně štěstí do nového roku!

 

Kubajzovo americké snění

Letošek byl dobrý rok. Najezdil jsem tisíce kilometrů s různými americkými plečkami a bylo mi za jejich volantem dobře. Radost mi dělalo Jeníkovo Camaro, které jsem letos měl u sebe z různých důvodů dohromady asi měsíc a půl. Ano, je to starý agrosporťák, co už má svoje vrtochy a ne vždy funguje, jak by měl, ale stačí sundat targy, nahodit sluneční brýle, vytočit eleso pod dlouhatánskou kapotou a vše, včetně skutečnosti, že to auto vypadá jako ryba, je zapomenuto a svět je krásný. 

Podobné to je s béžovým Lincolnem Town Car, kterému v redakci přezdíváme Slon. Sice to v něm trochu smrdí, moc nefunguje topení a ventilace, navíc se letos nějak porouchalo výstupní čidlo otáček na převodovce, takže nespíná overdrive a nefunguje tempomat, ale i tak  neexistuje stylovější přibližovadlo, se kterým by šlo v letním podvečeru krouhat okresky z naší malé vsi do nejbližšího Lidlu za účelem zakoupení piva a masa na gril a ony čtyři letní týdny, kdy parkoval u mě před domem jsem si opravdu užil.

Ještě lepší byly týdny s jeho mladším modrým souputníkem, který narozdíl od poněkud vyžilého béžového funguje prakticky bez chyb, navíc má šíbr a víc luxusní výbavy a jezdí se sním fakt krásně. Nezbývalo mi, než ho nominovat do trojice nejzajímavějších aut, která jsem letos řídil, ačkoli v USA jde vlastně o takový tuctový jakoby-Superb. Nicméně tyto zkušenosti mi jasně dávaly najevo, že zkrátka potřebuju svůj vlastní americký žebřiňák.

A pak přišel začátek prosince a krátká zpráva od mého dobrého kamaráda Mirka: “Chceš Mustanga?” To mě překvapilo, protože on není zrovna automobilový nadšenec, spíše spolu řešíme (no, spíš on trpělivě odpovídá na mé mnohdy pitomé dotazy) počítačové sítě, konfiguraci serverů a podobné libůstky. Nicméně tato dvě slova nastartovala řetězec naprosto nepravděpodobných událostí, které vyvrcholily dva dny před štědrým dnem, kdy jsem do technického průkazu od čtyřlitrového kabria z roku 2007 opatřeného továrním Pony package nechal za osm set korun zapsat svoje jméno. Slibuju, že vám o něm brzo napíšu něco víc. Americký rok tedy skončil happy endem a já se s dovolením půjdu projet. Venku je dvanáct stupňů, to už je na sundanou střechu…

 

Markův rok cestovatelský

Letos jsem se dostal za volant slušné řádky zajímavých povozů, poprvé okusil americký žebřiňák v podobě již zmiňovaného Slona, řídil jsem svůj první warm hatch v podobě Fiesty ST150 a několik týdnů jsem strávil i s plnohodnotným EV v podobě Tesly M3 Long Range. Díky mému skvělému plánování servisu strávila Honda půlku léta čekáním na díly, ale i přes to jsem s ní dokázal letos najet přes 5000 km. Na podzim jsem se se sezónou rozloučil stylově s dalším roadsterem na dovolené, který mi velmi učaroval a dokázal bych si ho v garáži představit.

Foto: Marek Brunner

Mé nejlepší zážitky však byly za volantem aut, které by nikdo zábavnými, či zajímavými, nenazval. Počínaje jarním výletem do Stuttgartu za kulturou v podobě muzeí Porsche a Mercedes-Benz, přes návštěvu Hořic během 300 zatáček Gustava Havla až po víkend na Barum Rally Zlín.

Foto: Marek Brunner

Velice intenzivní zážitkový týden jsme si udělali s Violou na začátku léta v podobě Gumbalkanu. Neznali jsme se, na Dacii nebyla v podstatě jediná úprava kromě bojových barev a dvou kol s terénními protektory, ale Dačijka to zvládla na jedničku a až na drobný zádrhel s chlazením objela takřka všechny checkpointy.

Foto: Marek Brunner

Vybrat to nejlepší ale nebylo jednoduché, a nakonec ten nejlepší zážitek roku musím přiklepnout roadtripu po západní Francii. S kamarádem jsme si půjčili auto na letišti u Paříže a měli jsme jen dva body zájmu – Le Mans a letiště v Bordeaux, kde jsme za tři dny měli auto odevzdat a sednout do letadla zpátky do Prahy. S Citroënem C4 jsme nakonec najeli něco přes 1000 km po okreskách, navštívili po cestě několik neznámých zámků a starých netknutých vesnic, vypili po večerech spoustu vína a díky kamarádovo dietě nejedli takřka nic jiného než bagety a sýry. Francie tak, jak má být.

Foto: Marek Brunner

 

Hamsterův dobrý rok

Foto: Autíčkář.cz

Letos jsem si dal za cíl si celý ten autíčkářský rok prostě užít. To naše psaní, ač je to vlastně naše hobby, není vždy jen skvělé a růžové. Už jsem tu ale nějaký ten pátek, něco málo mám odpracováno a tak jsem se letos chtěl alespoň trochu odměnit. A to se nakonec povedlo.

Foto: Autíčkář.cz

Svezl jsem se v rámci testů několika skvělými auty jako Maserati Grecale, Ford Focus ST, BMW i4 či Volvo C40 a samozřejmě si udělal předčasné Vánoce za volantem Range Roveru. To ale nebylo zdaleka všechno. Zkusil jsem si orientační závod Lancia klubu, vyrazil s novinářskou akreditací na krku na Barum Rally.

Foto: Autíčkář.cz

Největším zážitkem bylo asi svezení v Lipsku na okruhu továrny Porsche, kde jsem si mohl přímo na okruhu porovnat hned několik současných modelů od Taycanu přes 911 GTS až po hbitý Cayman.

Foto: Autíčkář.cz

Tohle vše sem nepíšu, aby vám spadla brada. Mnozí z vás toho letos ve světě čtyř kol zažili násobně více. Hlavní posleství mého roku 2022 je, že radost je důležitá. Proč se strachovat z věcí, které neovlivníme? Proč se zabývat pohromami ekologických norem a plakat za každý model, který opouší náš trh? Proč mít hrůzu z elektromobilů a předvídat konec zábavy v motorismu? Proč hledat negativa? Proč si raději ve světě aut nehledat to dobré?

Foto: Autíčkář.cz

Pořád je toho tu dost a do budoucna toho bude spíše více. Tedy určitě pro ty, kteří budou chtít.

 

Lukášův první rok na Autíčkáři

Pročítám si tu příspěvky kolegů a u mě to s výběrem top zážitku bude asi jednodušší. U Autíčkáře jsem strávil první celý rok a moc mě to bavilo. Půjčil jsem si přibližně patnáct aut, a i když máme někdy pocit, že ta auta začínají být všechna stejná, není tomu tak. Při zkoušení člověk přijde na to, že i když dva dělají totéž, není to vždy totéž a každé auto má svůj charakter. Bohužel s výběrem aut to možná tak zajímavé pro někoho není. Často si vybírám hybridy, protože mě baví nové cesty a nová řešení. Díky tomu to byl rok plný SUVéček. Bavilo mě to moc, uměl bych si z nich vybrat i pár k sobě domů, ale trochu tajně a tiše klukům závidím ta hodně zajímavá auta, třeba Lexuse LC500 nebo osmičkového bavoráka. Uvidíme, jaké budou možnosti v novém roce. Snad se svého charakterního vozu, nejlépe také s nějakým osmiválcem, také dočkám.

Mezi mnou testovanými auty bych našel ty, které se mi líbily extrémně (i když mi to u některých nikdo nevěří), ale mezi největší zážitky řadím spíš automobilové akce a srazy. Mít půjčené zajímavé auto (nebo ho i vlastnit) je super, ale mít se s kým o tu radost podělit, vyměnit si názory a diskutovat je prostě ještě lepší. O některých akcích jsem i psal články.

Hned za začátku roku to bylo demolition derby na budějovickém výstavišti. Není to bůhví jak sofistikovaná zábava, ale pokud se jdete jen pobavit a berete to s humorem (tak jak jsem se snažil uchopit i text článku), je to pěkně strávené odpoledne.Dalším byla návštěva Rallye Křivonoska. Tradiční a vážené akce, ze které je cítit úcta k historii na každém kroku. Pak Rallye Český Krumlov. Tady zase naživo vidíte to nejlepší, co dnešní technika dokáže, a kam až se posunují limity. Krásné je srovnání aut ve skupině historiků s těmi soudobými stroji. Dělí je pár let, ale pokrok je neskutečný.

Závěrem roku jsem se zúčastnil našeho Autíčkářovo trackdaye ve Vysokém Mýtě. Po dlouhé době jsem se zase viděl se zbytkem redakce, protože jsem geograficky tak trochu mimo, ale hlavně jsem si pěkně bezpečně mohl vyzkoušet tlačit své auto na úplnou hranu. Ta se po pár kolech ukázala být blíže, než bych čekal, ale o to zábavnější bylo balancovat v každé zatáčce na hranici přilnavosti. Článek o mé zkušenosti si odnesl trochu kritiky od zkušenějších okruhářů, ale to mi na zážitku rozhodně neubralo. A byl právě tohle ten top autíčkářský moment roku? Asi jo.

Foto:

Sám seš největší zážitek aneb rok Františkův

Nejlepší zážitek roku…? Možná když jsem na kole jezdil po šotolinových cestách na finském venkově a připadal si jako v “My Summer Car”, ovšem naživo. To ale vlastně není o autech. Letošek, i přes významnější změny ve vozovém parku, vlastně moc autový nebyl. Tedy, až na jednu větší akci. 

Náš “závodní” “tým” se potřetí zúčastnil vytrvalostního závodu Gumbalkan v Mostě. Koroze a strach fotrů o integritu odvál pryč naši Primeru do rukou jiných závodníků a my měli skoro celý rok na to, najít jiné auto. Nakonec jsme ale nic nekoupili. Radek měl totiž v garáži to nejlepší a nejlevnější sportovní náčiní, co člověk může mít. Mazdu MX-5. 

Foto: Josef Vyškovský

Ano, ano, ten člověk vlevo vzadu hlásí, že Mazda MX-5 přece nestojí 25 tisíc. Tahle nestála 25, to je fakt. Stála 22 s plnou nádrží. A to včetně následujících závodních fíčur: Speciální odlehčená karoserie (rzí), aerodynamický paket (neznámé množství kitu všude), závodní sebenastavující geometrie, motor s hybridním spalováním (benzínu a oleje) a podivně povislý výfuk. S Radkem jsme za jeden víkend vyměnili veškeré provozní kapaliny, vylepšili chlazení a vypili přehršel piva, to, co se nestihlo, jsem pak dodělával dalších 14 dní po odpoledních. Před odjezdem už jsme jen nainstalovali závodní polepy týmu EROTIKFILMSTUDIO BERLIN a vyrazili.  

Mazda zdatně předjížděla své konkurenty už po cestě, když se vezli na plaťáku, posléze i na okruhu, a nakonec i po cestě domů. A ze závodu jsme si odvezli krásné druhé místo, což v termínu pro “kompetitivní čůráky” s vozy, které měly více výkonu, více gum, více brzd, není vůbec špatné. Mazda přežila, my taky a stálo nás to jen jedny desky a moje letní gumy. Jo a taky zhruba osm litrů oleje. Jen poznačím, že standardní olejová náplň motoru je 3,6 litru… Jo, to bylo fajn. 

Foto: Josef Vyškovský

Jeníkova zima

Těch zážitků by se našlo více. Jsem přízemní člověk a přízemně se raduji i z toho, že se mohu koukat na chlupatou zeměkouli před sklizní přes okénko kolébavého sedanu. Příjemně se mi také na oslizlých silnicích vodil osmiválcový lexus. Ostatně právě těch vymírajících osmiválců bylo v tomhle roce tak nějak hodně. A proč ne, každý musí před smrtí zazářit.

Jenže já měl největší radost z toho, když jsem vytáh to svoje zelené placaté auto na sníh. S novýma Polariskama to na ujetém celkem drží, jede to i do kopce a na sněhu se z hromotluka, díky dlouhé dráze plynu a krásně dávkovatelnému výkonu… Se z hromotluka stanou sáňky samochodky. Ani řinčení výfuku není tak slyšet, když jej tlumí sníh.

Takže přátelé, já se vracím do dětství a říkám, že zima je super a udělala mi už pořádnou radost.

Jo… A na solance to taky dobře klouže, to nemohu říct…

foto: Jan Machač, autickar.cz

 

Zlokočičí nudné resumé

Mám za sebou rok, který nijak nevyniká mezi ostatními. První, co mě napadlo, když jsem se za ním ohlédla, bylo slovo “nuda”. Jenže stačí se ohlédnout trochu líp, a už se vynořují vzpomínky. Nejsou tak flashy jako u našich profesionálních kolegů, pro mě ale představují perly, tím spíž, že byly někdy nalezeny ve škaredých škeblích, kterých byste se nedotkli ani dvoumetrovou holí. 


Nejsilnějším zážitkem je bezesporu Gumbalkan v Loganu, odkoupeném od Kubajse za pět tisíc korun českých. Vyrazit v prorezlém autě bez větráku na tisícikilometrový roadtrip, bez přípravy, s týpkem, kterého znám sotva od vidění, sama neschopná většího servisu než vyměnit píchlé kolo, to zná na první pohled jako pěkně šáhlý nápad. Jenže jak praví má oblíbená písnička “bad ideas make the best memories”. A lidský mozek má neuvěřitelnou schopnost uchovávat krásné vzpomínky a mazat ty nepříjemné. Cestování v neklimatizovaném autě ve čtyřicítkách s prackou vyhozenou z okna tak zpětně působí jako hotová idylka. 

Nesmím zapomenout na Barumku, zejména protože šlo o mou vůbec první motorsportovou událost. Jsem živý důkaz skutečnosti, že i v důchodovém věku se dají objevovat nové obzory! Svezla jsem se několika zajímavými auty a hromadou nezajímavých – štěstí, že jsem nadšený a nenáročný uživatel, který se dokáže radovat i z elektromobilů, esúvéček, dodávek a buldozerů (jo, řídila jsem buldozer a bylo to super).
A last but not least, povedla se nám epická redakční vánoční besídka, ze které si sice málokdo něco pamatuje, výjimečně jsme se ale sešli úplně všichni a nemuseli se hádat jen přes Messenger. 

Snad obsahoval i váš rok 2022 hezké zážitky, na které budete vzpomínat a o ty nejlepší se s námi podělíte v komentářích nebo blogu. Jsme rádi, že k nám chodíte, že nás čtete, občas nám nadáváte a občas něco napíšete sami. I proto to tady máme rádi. 

 

 

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Be
Beran
31. prosince 2022, 18:50
1

Nejvic budu vzpominat jak jsem letos poprve v zivote videl moje auto na odtahovce.
Vzpominka je o to intezivnejsi, ze to bylo 3 lete auto. Zatimco vsechny me ostatni stare vrany vzdy dojely, vyjimecne s nejakou drobnou zavadou.

reagovat
martin_100
01. ledna 2023, 13:13
0

Teda pamatuji si loňskej rok jako by to bylo včera :-)

No asi si budu pamatovat, že jsem poprvé dal svoje auto na ekolikvidaci coby nepojízdnou zdechlinu. Vždycky jsem prostě jezdivý auto prodal někomu kdi s nim dál jezdil. Akorát jednoho trabanta sem kdysi rozebral na díly ale jeho papíry použil na jinýho a jezdil dál.
-
Komentář upraven 1. 1. 2023, 13:14:43

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Fiat 128 Sport Coupé 1100 L 1973
Fiat 128 Sport Coupé 1100 L

1973 rok výroby
65 koní výkon
1 116 ccm objem

Renault Scénic Nová STK,po servise,klima, 2001
Renault Scénic Nová STK,po servise,klima,

2001 rok výroby
93 koní výkon
1 400 ccm objem

Chevrolet CK1500 Cheyenne 1989
Chevrolet CK1500 Cheyenne

1989 rok výroby
150 koní výkon
5 000 ccm objem

GMC Sierra 1500 4x4 TRUCK V8 KING CAB 1997
GMC Sierra 1500 4x4 TRUCK V8 KING CAB

1997 rok výroby
350 koní výkon
5 733 ccm objem