Reportáž z Rallye Český Krumlov

Přináším pár pěkných fotek z letošní 49. Rallye Český Krumlov 2022. Rallye obecně je snad už od nepaměti nejoblíbenějším motoristickým sportem v Česku. Tátové vodí své syny na trať podél rychlostních zkoušek, dědové zas své vnuky. Často už mají svá vytipovaná místa, na která nedají dopustit, a letos se zas měli na co koukat. Hlavním tahákem bylo již tradičně soupeření mezi exškodováckým Janem Kopeckým a miláčkem publika Václavem Pechem.

Jen lehké shrnutí pro někoho, kdo sem třeba v nedávné době spadl z jiné planety a nevěděl by, o čem rallye je – parta úplných bláznů bez jakéhokoli pudu sebezáchovy se na víkend sejde na jednom místě. Postaví si stany, ale stanovat nejdou. Pěkně pod ně zaparkují svá totálně vykuchaná auta držící jen díky masivní kleci a sami jdou spát do „pohodlí“ své dodávky (někteří). Ráno nalijí vysokooktanový benzín a vyrazí závodit. Trať je sice uzavřená, ale bezpečnostní únikové zóny nečekejte. Vede tou nejabsurdnější cestou, kterou v okolí můžete najít. Začíná často na kraji malé vesničky nebo uprostřed ničeho a co nejrychleji vede do nejbližšího lesa. Čím užší a klikatější, tím lépe, a že často chybí asfalt, vůbec nevadí. Stromy podél trati řidiči snad ani neberou jako nějaké riziko, ale spíš jako zkrášlení míhající se krajiny. Když je ve stodvacetikilometrové rychlosti míjejí, dělí je od nich pro větší zábavu jen třičtvrtě metru hluboký pangejt.

Po dvou dnech pak všichni svorně poplácají po ramenou toho, kdo splnil dvě podmínky. Zaprvé jel jako největší blázen a těch třeba dvě stě kilometrů ujel o pár desetin sekundy rychleji než ten druhý za ním. A za druhé – celé to přežil, ideálně i se svým spolujezdcem. Gratulujeme.

Jo a spolujezdec, to je ještě dvakrát větší magor než ten řidič. Sednout si vedle někoho, kdo si evidentně neváží svého života, a zároveň nemít možnost cokoli ovlivnit, třeba zatočit volantem nebo zmáčknout brzdu, přece není normální. Nedivím se, že raději sedí zapadlí víc vzadu a níže než řidič. Ani nekoukají na cestu. Aby to nevypadalo blbě, tak si v klíně drží počmáraný sešítek, ale podle mne se stejně celou dobu jen modlí se zavřenýma očima. 

Teď ale vážně a ironie stranou. Pohledem laika to možná vypadá nebezpečně, ale skutečnost rallye tak divoká není. Ne že by to byl absolutně bezpečný sport, ale pro bezpečnost jak posádek, tak diváků okolo tratě se dělá v poslední době maximum. Pokud stále pochybujete, doporučuji navštívit servisní zónu. Uvidíte party profesionálů se vším potřebným vybavením. Každý je tu odborník na svou určenou část. Jednotlivé vozy jsou speciály, které ta obyčejná auta, z nichž vycházejí, často připomínají jen povrchovými panely karoserie. I když v současnosti nejrozšířenější třída R5 se snaží, aby ta příbuznost byla o něco větší než třeba vrcholné WRC.

Já osobně jsem nikdy nepropadl tomu, abych několik hodin postával na mezi a čekal, až se ukáže pár aut. Přišlo mi, že sledováním jen jedné zatáčky se ochudím o ty ostatní. A co když jsem si zrovna nevybral tu správnou a všechny karamboly se budou dít v těch dalších? Nakonec jsem stejně skončil u televize, kde jsem měl záběry z vrtulníku i od kameramanů v jednotlivých úsecích a pokud se něco stalo, tak mi to pro jistotu pustili ještě jednou. Měl jsem tedy vše pohromadě, ale zas chyběla ta atmosféra. Vůně spáleného benzínu a pneumatik, řev lidí při průjezdu Vaška Pecha…

Ideální kompromis jsem našel letos. Navštívil jsem Výstaviště v Českých Budějovicích, které slouží jako servisní zóna a zároveň se v něm i jede první a čtvrtá rychlostní zkouška. Chtěl jsem stihnout už tu první, ale bohužel jsem přišel o pár minut později, kdy už byla špička pole pryč a začali jezdit nižší třídy a veteráni. To ale samozřejmě neznamená, že by se jezdci snažili nějak méně. Naháněli každou desetinu vteřiny, hledali ideální brzdné body, sem tam probrzdili nebo se sklouzli na výjezdu a rozhodně do toho dali všechno. Bylo ale vidět, že u těch nejslabších jde opravdu hlavně o to být rychlý v zatáčkách, protože chybějící výkon nedovoloval nahnat čas na rovinkách.

Pak už nastala ideální chvíle pro sledování servisního zázemí. Jiní diváci uznali, že je spíš lepší se občerstvit, ale na to, abych čekal 45 minut na třikrát předražený párek v rohlíku, jsem moc neměl náladu.  Mechanici měli většinou volno, protože z výstaviště všechna auta odjížděla na další RZ, takže jen poklízeli a čistili nářadí nebo se připravovali na příjezd svých aut. Servisní zázemí jednotlivých týmů se samozřejmě odvíjí od financí, takže rozdíly jsou značné. Odvíjí se to ale taky od třídy, ve které mají auto. Jedni mají kupu laptopů, druzí nedají dopustit na svoji gola sadu.

Asi po hodince už se špička pole vrací a je vidět, že na tohle publikum čeká. Všichni se nahrnou podél trati a je ticho, které párkrát naruší jen dvojitý průjezd snad pěti různých safety carů. Pak to konečně přichází. Jan Kopecký vyrazí se svou Fabií R5 jako první, fanoušci mávají a foťáky cvakají. Hlavně je ale vidět brutální nárůst výkonu aut ve všech směrech. Tam kde jiná auta už brzdila, stojí Honza ještě stále na plném plynu, tam kde se ostatní opatrně skládali do zatáčky, proletí Fabia bez jediného náklonu, a když v ostatních třídách aut přidávají na výjezdu, Kopecký už je v další zatáčce. To, co auta v nejvyšší třídě dokáží, snad popírá fyzikální zákony. Celé to umocňují rány z výfuku. Když jste blízko, tak je nejen slyšíte, ale přímo i fyzicky cítíte rázy vzduchu. Zvuk k vám ale dorazí, až když je auto třeba o čtyři zatáčky a 200 metrů dál.

Následuje Filip Mareš se stejnou technikou, a pak už za velkého nadšení publika přijíždí stálice české rallye – Václav Pech, aktuálně jezdící s Fordem Focus WRC. Postarší auto nejvyšší kategorie má i dnes výkonu dost, ale od pohledu mi přišlo, že jsou nejnovější auta v třidě R5 o něco ostřejší. Vypadala jistěji při plném brzdění a agresivněji vypadal i začátek zatáčení. Vašek zkrátka zaslouží uznání, že dokáže jezdit na špici i s autem o dvě generace starším, větším a těžším….

Výsledky? Celé dva dny se Kopecký s Pechem přetahovali doslova o vteřiny a jezdci si mezi sebou střídali průběžné vedení v soutěži. Rozhodovala opravdu až úplně poslední rychlostní zkouška a vítězství si nakonec odvezl Jan Kopecký. 155 závodních kilometrů totiž zvládnul projet přesně za hodinu, 22 minut a 50,4 vteřin. Tedy o 3,4 vteřiny rychleji než druhý Václav Pech. Třetí Filip Mareš už ztrácel více než minutu. Nejrychlejším mezi vozy pohánějící jen jednu nápravu byl Jaromír Tarabus s Peugeotem 208 Rally4 a nejrychlejším veteránem se stal (nádherný!) Ford Escort RS Cosworth, který řídil Vlastimil Neumann.

Jan Kopecký tak dotáhl Romana Krestu v počtu prvenství na Rallye Český Krumlov, která se jezdí tradičně již od roku 1971. Každý z nich ovládl sedm podniků. Václav Pech soutěž vyhrál 5 x, ale už 17 x stál na stupních vítězů, což je jasně nejvíce. Nejdelší zkouška letos měřila přes 27 kilometrů.

Jak to máte s rallye vy? Jezdíte na nějaké oblíbené místo s partou kamarádů? Přejíždíte mezi zkouškami? Nebo třeba sledujete celou rallye online v TV nebo na internetu? Vydali jste se třeba do zahraničí na závody WRC nebo se chystáte? Podělte se s námi v komentářích.