Rallye Křivonoska 2022: Závan dob dávno minulých

Minule jsme tu měli reportáž z Demolition derby, která však podle počtu přečtení i komentářů příliš nezaujala. Znamená to, že tu máme mnohem náročnější čtenáře, které neuspokojí jen tak nějaké bezmyšlenkovité vzájemné bourání aut. Je tedy potřeba zaujmout nějakou akcí na úrovni. Akcí, která je uznávána nejlépe i v zahraničí. Akcí, která má zkrátka jméno a tradici. A právě ta se minulý víkend konala. Dnes to bude bez ironie, nadsázky a rádobyvtipných přirovnání. Tato akce si je totiž nezaslouží.

V sobotu 7. května se konal již 51. sraz historických automobilů a motocyklů pod názvem Rallye Křivonoska 2022, který je největší akcí svého druhu u nás. Je třeba zdůraznit to slovo historických – nejedná se tady o veterány, kam už patří i novodobý Favorit nebo za dva roky i všudypřítomná (aspoň na vesnicích) Felicia, ve kterých jsme alespoň párkrát jeli snad všichni. Historických tu znamená, že se mohou registrovat (až na malou výjimku, kterou měli členové pořádajícího klubu) jen auta a motocykly vyrobené před rokem 1945. Všechna zúčastněná vozidla tak byla minimálně 77 let stará. Celkem dorazilo na 250 stojů, mě však spíše zajímala víc ta čtyřkolová část, které se budu věnovat. (Snad mi to David promine.)

Každá automobilová akce má svoji atmosféru. Ať už se jedná o okruhové jízdy sportovních aut, setkání veteránů na zámku nebo třeba tunning sraz na parkovišti u Tesca. Ale atmosféra tady v kempu Křivonoska poblíž Hluboké nad Vltavou je dnes taková vážnější, důležitější a důstojnější než jinde. Dýchá na vás historie. Posádky i někteří návštěvníci, kteří jsou v dobovém oblečení, celý dojem ještě umocňují. Věkový průměr je o něco vyšší a zahlédnout teenagera je skoro nemožné. Předválečná vozidla zkrátka nejsou dostatečně kůůůl. Ale jako každý rok je tu zase narváno. Majitelé hrdě stojící u svých strojů se ochotně dají do řeči s každým, kdo projeví alespoň minimální zájem, a snad všichni ví o technice více než průměrný automechanik. Obzvláště ti s nejstaršími auty o nich dokáží vyprávět hodiny. Zčásti je to tím, že je znát chtějí, ale zčásti i protože musí. Dokumentace k jednotlivým modelům mnohdy už zaniklých značek je vzácností, náhradní díly také, a tak je nutné znát své auto do posledního šroubku, aby bylo stále v dobrém a provozuschopném stavu.

Zúčastněná vozidla byla rozdělena do tří hlavních kategorií, a to podle roku výroby. První byla kategorie Ancestor do roku 1918, které se účastnilo osm automobilů. Druhou kategorií je Vintage se stroji do roku výroby 1930 s účastí 26 posádek. Kategorie Post Vintage do roku výroby 1945 byla rozdělena na auta s objemem motoru do 1100 ccm (26 vozidel) a nad tuto hodnotu (30 aut). Účast tedy více než slušná. Kromě českých posádek pak zde byli velkou měrou zastoupeni především Rakušané, kteří to mají přes hranice jen kousek. O zemích dalších zahraničních účastníků napoví vlajky zavěšené nad startem.

Většina pečlivě zrenovovaných a udržovaných vozů byla na akci raději přepravena bezpečně na přívěsech, i když některé jsou schopné se současným provozem obstojně držet krok i dnes. Přesto se většině z nich líbí více v rychlostech, které jsou nižší než zákonné limity mimo města. Při případném poškození už je také skoro jisté, že v běžných prodejnách autodílů nenajdete prakticky nic. O to větší respekt zaslouží ty posádky, které se i tak rozhodly dorazit po vlastní ose.

Vyjmenovávat zajímavá auta nemá vůbec smysl. Prakticky na každém se našlo mnoho originálních prvků a řešení a žádná dvě nebyla stejná. Byla to doba, kdy automobilky nechrlily jedno auto za druhým, ale každý model byl ručně vyráběným originálem. I ty „lidové“ modely si rozhodně nemohl dovolit každý a ten, kdo si ho mohl pořídit, už byl zkrátka někdo. Také si mezi automobily návštěvník uvědomí, jak dlouho se v českých zemích jezdilo vlevo, protože vozidel s volantem na „špatné“ straně byla možná i větší půlka. K přechodu na pravostranný provoz došlo až v roce 1939.

Těsně před startem závodu je možné vidět poslední přípravy. Někteří se marně pokoušejí nastartovat a někteří, kterým se to už povedlo, se marně snaží udržet pravidelný volnoběh. Většina majitelů už ale má zkušenosti a má stroje v perfektním stavu, které fungují jako v dobách svého mládí, což bylo třeba i před sto lety. Ti šťastnější s elektrickým startérem to mají jednoduché. Ti, co startují klikou, už zase mají svůj naučený „grif“. Je tedy nutné už jen zkontrolovat uzavření kožených kufrů na zádi, tlak oleje v motoru přes skleněnou trubici na vrcholu chladiče, možná i utažení centrálních matic na vypletených kolech a je to. Kemp se začíná halit do modrého kouře a vůně špatně spáleného benzínu s olejem je všudypřítomná. Oficiální start závodu pak začíná v půl jedenácté.

Samotný závod má formu orientační rallye. Trasa je dlouhá 88 kilometrů a pro nejstarší vozidla je zkrácena na 58 km. Posádky se podívají po okolí Hluboké nad Vltavou, Netolic a Vodňan. Po vedlejších silnicích projíždějí malebnou krajinou s desítkami menších či větších rybníků a jako vždy je podél celé trasy vítají nadšení diváci, kterým nevadilo ani drobné mrholení. Řidiči i řidičky musejí po cestě prokázat svou zručnost i znalosti na pěti stanovištích, kde se také přidělovaly trestné body. Výsledkově se blýsknuli především Milan Vaníček s Aero 30 z roku 1935, který posbíral pouze 30 trestných bodů, a Rakušan Christian Wagner s Forem Model A z roku 1929 s 31 body. Oba tak výrazně odskočili zbytku startovního pole. Ze všech účastníků ale bylo celý den cítit, že o výsledek tady vlastně nikomu nejde. Hlavní je zábava, zážitek, a hlavně setkání lidí se stejnou vášní.

Sám se musím přiznat, že mě více baví mladší stará auta, dejme tomu 70. a 80. léta. Na sraz jsem se tedy původně netěšil tak moc jako na některé jiné akce. O to víc mě překvapilo, jak jsem se nakonec i já bavil. Pro člověka, kterého zajímá technika obecně, jsou právě začátky automobilismu nebeským zážitkem. Každý výrobce volil jiná řešení, aby dosáhl stejného výsledku. Některá se projevila jako neúspěšná, jiná se používají dodnes. Nejlepší však je, že tato auta většinou svou techniku neskrývají. Vidíte odhalené celé nápravy, systémy odpružení, řízení, brzd. V kabině je zřejmé, kam které táhlo vede a co ovládá. Po otevření kapoty jsou jasně viditelné všechny součásti motoru, kterých je tu ale naprosté minimum, a opravdu každý si tak může udělat představu, jak vlastně spalovací motor v základu funguje. To vše platí u aut z dejme tomu prvních dvaceti let dvacátého stolení. Stačí se podívat vedle na auta třeba o 15, 20 let mladší, a hned je znát, jak konstruktéři pochopili, že i aerodynamika je důležitá. Také se z především účelných strojů začala stávat malá umělecká díla, která reprezentovala svého majitele. Je také nepřehlédnutelné, jak rozdílně probíhal vývoj aut za velkou louží a v Evropě. Americká auta jsou obecně mnohem mohutnější, pompéznější, kdežto evropská byla konstruována s ohledem na omezené uličky starobylých měst. A to vlastně platí i do dnešních dnů.

Pokud budete mít možnost podobnou akci navštívit, určitě to doporučuji. Asi to není úplně pro každého fanouška motorismu, ale rozšíříte si obzory a kdoví – třeba pak místo sportovnivozy.cz budete na rajveteranu.cz zadávat úplně jiné vyhledávací parametry než doteď.