Sergio na ocet, létající auta, volnější emise i miliardové pokuty

V obnovené rubrice Autíčkářův týden vám budeme každé pondělí přinášet přehled toho nejdůležitějšího a nejzajímavějšího, co se za uplynulých 7 dní přihodilo v automobilovém průmyslu. Od skandálů přes velké obchody až po technické novinky nebo zajímavosti. Vstupte do nového týdne s přehledem o tom minulém.

Sergio je pořád na ocet

Určitě jste ho na střední škole měli také. Spolužáka, který to zkrátka musel zkusit úplně na každou holku ve třídě. A možná i na ty odvedle. Jenomže mu to nikdy nevyšlo. Přesto to ale zkoušel dál a dál a dál…

Ve světě automobilového byznysu je tím spolužákem Sergio Marchionne, výkonný ředitel koncernu Fiat Chrysler Automobiles. Pokud jste v posledních letech vedli velkou automobilku, už vám tenhle milý pán určitě udělal nějaký návrh ohledně spojení. Vašich automobilek, samozřejmě.

Není proto nijak překvapivé, že podobným způsobem okomentoval novinky o tom, že koncern General Motors prodává německou značku Opel (a její britskou odnož Vauxhall) svým francouzským kolegům z PSA. Marchionne nikoho nepřekvapil, když prohlásil, že sice možné synergie s GM klesly o nějakých 20 procent, ale i tak by americká jednička představovala pro italsko-americkou rodinu zajímavou partii.

Volkswagen má v tomto příběhu roli té spolužačky, kterou naopak všichni chtěli a která dokázala nebohého zoufalce odpálkovat tak, až vám ho bylo líto. Když Sergio novinářům v Ženevě zmínil, že by spojení PSA s Opelem mohlo přimět Volkswagen k hledání partnera a že Fiat je v takovém případě připraven, dostalo se mu od CEO Volkswagenu, Matthiase Müllera, následující odpovědi:

“My nejsme připraveni na nic. Už jsem Marchionneho měsíce ani neviděl. Máme jiné problémy.”

Au.

Drahý účet za Dieselgate (ale mohlo být hůř)

A jaké že to jsou ty “jiné problémy”? Vlastně možná podobé, jaké čekají i nebohého Sergia kvůli emisím pickupu Ram 1500. Minulý týden se totiž koncern VW u soudu v americkém Detroitu přiznal k vině ve všech bodech obžaloby, která ho vinila z cílených podvodů s emisemi motorů 2.0 TDI a 3.0 TDI. Součástí dohody o přiznání bylo i to, že německý průmyslový gigant zaplatí jen menší pokutu, než jakou mu federální úřady mohly uštědřit.

I tak to ale znamená nehezké náklady. Volkswagen zaplatí pokutu 2,8 miliardy (70 miliard korun) a náhrady škod ve výši 1,5 miliardy dolarů. K tomu ještě musíme připočíst mnohamiliardové náklady na výkup postižených vozů, a to jsme teprve u toho, co bude tenhle kolosální průšvih stát na americkém trhu. V domovském Německu navíc probíhá soud, ve kterém vedení značky čelí obviněním z trestných činů.

Ale mohlo být hůř. Zákon dovoloval americkým soudům uštědřit Volkswagenu pokutu ve výši 17 – 34 miliard dolarů (430 – 860 miliard korun). Automobilka se nechala slyšet, že v takovém případě by musela začít prodávat některé své značky a očividně ze strachu před takovýmto výsledkem zvolila raději variantu “na dohodu”, jako z amerických kriminálek.

VW kontruje housenkou

Mnohem větší pozornost než soudním sporem však Volkswagen v minulém týdnu vyvolal konceptem Sedric, představeným na autosalonu v Ženevě. Tohle “auto”, pokud mu to tak vůbec můžeme říkat, je zhmotněnou noční můrou všech řidičských nadšenců. Vypadá jako housenka, je elektrické a především – nemá volant a nemůžete ho řídit. Jezdí totiž samo.

Existuje však i druhý pohled. Sedric s jeho sedadly proti sobě, ovladačem pro snadné přivolání, autonomním ovláváním a designem tak trochu připomínajícím vůz metra bychom také mohli považovat za vysoce sofistikovaný způsob hromadné dopravy. Nebo supermoderní taxík. Ať tak nebo tak, až vás jednou takový Sedric poveze z hospody, nejspíš si nebudete stýskat po manuálním řízení…

Airbus by chtěl na silnice

Airbus. Panevropský konglomerát, který vyrábí dvoupatrová letadla, která téměř nikdo nechce a spoustu jednopatrových letadel, která jsou naopak velice populární. Čekali byste, že jeho znáček uvidíte na něčem, co vás bude ráno vozit do práce nebo vám to dokonce bude stát v garáži?

U Airbusu jsou zřejmě přesvědčení, že by se jim to mohlo podařit. V Ženevě totiž představili koncept “létajícího auta”, které je prý skutečně realistickou představou o tom, jak by létající auta mohla vypadat.

A na jejich myšlence něco je. Na rozdíl od téměř všech ostatních se totiž nesnaží vzít existující auto a naučit ho létat, nebo naopak vzít letadlo a naučit ho jezdit po silnici. Takoví “kočkopsi” jsou od samého počátku odsouzeni k neúspěchu.

U Airbusu pochopili, že má-li něco jako “létající auto” fungovat, musí to být spíš “létající stroj o rozměrech a jednoduchosti ovládání osobního auta” než Volkswagen Golf s křídly. Vymysleli tedy jakousi kapsli, ke které můžete připojit zespodu elektricky poháněný podvozek na kolech nebo zeshora elektricky poháněnou vrtulovou platformu, připomínající dnešní drony.

Celé by to mělo být víceméně autonomně řízené a doletět nějakých 100 kilometrů. Má to opravdu šanci fungovat? Na to se snad zanedlouho podíváme ještě v podrobnějším článku, ale na první pohled se zdá, že by mohlo.

Uvolní Trump emisní předpisy?

Jedním z cílů Trumpovy administrativy je uvolnit ekologické předpisy a v ideálním případě omezit nebo zcela rozebrat agenturu EPA. S tím by mělo souviset i zmírnění předpisů omezujících průměrnou spotřebu paliva a emise, nazvaných CAFE (Corporate Average Fuel Economy), které platí od roku 1975 a postupně se zpřísňují. Zatím není vůbec jisté, že k tomu skutečně dojde, protože stávající předpisy, včetně plánu na snížení průměrné spotřeby u osobních automobilů 4,4 l/100 km do roku 2025, jsou předchozí administrativou poměrně pevně “zabetonovány” a nebude jednoduché je zrušit.

Co by se však stalo, kdyby k rozvolnění emisních předpisů skutečně došlo? V první fázi by to na automobilový průmysl mohlo mít pozitivní efekt – možnost prodávat větší, silnější a tím pádem dražší auta, a nemuset se tolik starat o náročné technologie, je pro automobilky vždycky příjemná. A pro ty americké dvojnásob.

Otázkou je, co by se stalo, až by se vláda znovu vystřídala nebo by došlo k zásadnímu zvýšení cen ropy či jiné situaci, která by si vynutila opětovné snižování spotřeby. Mohlo by se snadno stát, že by se americký automobilový průmysl dostal znovu do podobné situace jako v 70. letech, kdy americké dinosaury převálcovaly malé invazivní druhy z Japonska. Zbytek světa totiž asi hned tak uvolňovat limity emisí a spotřeby nebude.