Retro okénko Petra Přikryla: Renault 9 a 11 – světový hit, který se mohl vyrábět i v ČSSR

Sérii článků o bizarních, ale i úplně obyčejných vozech z Československa předlistopadové doby jsme pro vás připravili ve spolupráci s Petrem Přikrylem, matadorem obchodu s ojetými automobily. Pojďme se přenést do ne zas tak dávné doby, kdy se auta měnila za domy, ojetinu jste prodali během několika minut a vlastnictví Mercedesu bylo spolehlivou poukázkou na návštěvu Veřejné bezpečnosti v Bartolomějské ulici. Pro mladší ročníky obrázek ze sci-fi snímku, pro ty starší reálné vzpomínky, stejnou měrou nostalgické a děsivé.

Předáváme slovo Petrovi:

Věděli jste, že se Československo 80. let málem stalo domovem úspěšného modelu francouzské značky? Na konci sedmdesátek, kdy byla licenční výroba v partnerských zemích běžnou záležitostí, nabízela francouzská automobilka Régie Nationale des Usines Renault právě takovou dohodu i nám. Týkala se projektu X42, z nějž později vzešel Renault 9, globální model, který vznikal v celkem devíti zemích po celém světě včetně Spojených států. Z česko-francouzského partnerství ale nakonec sešlo, pravděpodobně proto, že se AZNP Mladá Boleslav chtěly soustředit na výrobu tuzemských škodovek.

Renault 9 se tak na našich silnicích objevil jako další z obtížně dostupných „západních“ vozů. Podnik Motokov v letech 1981 – 1984 zařídil dovoz celkem třinácti stovek sedanů R9 ve střední výbavě TL a pořídit jste je mohli pouze v Tuzexu. V přepočtu na koruny činila cena přes 150 tisíc, věru žádná láce.

Jako James Bond

Svoji první devítku jsem koupil víceméně náhodou během návštěvy v pojišťovně. Potkal jsem se zde s majitelem, který právě likvidoval škodu svého havarovaného Renaultu. Na pojištění inkasoval velice slušnou částku a auto opravovat nechtěl, dohoda byla proto dílem okamžiku. S opravou jsem se posléze trochu trápil, ale zlaté české ručičky jednoho spřáteleného autoklempíře Renault nakonec zachránily. V bazarech se tyto vozy objevovaly jen zřídka, na svého Rendla jsem tedy u nás v Libni měl každý den hned několik zájemců. Až téměř po roce jsem podlehl jednomu brněnskému „betelnému“ veksloši a devítku mu prodal. 

Na jedenáctku – hatchback odvozený z devítky – jsem čekal další rok. V lednu 1987 jsem konečně dostal šanci koupit z Německa dovezený kousek, který sice zvenčí vypadal moc pěkně, cvakaly mu však homokinetické klouby a nešla řadit zpátečka. Ani tady nebyla oprava úplná hračka a musel jsem si pěkně připlatit, jenže copak šlo odolat? Vždyť jsem se mohl vozit jako Roger Moore v roli neohroženého agenta 007!

Po třech měsících přivezla naše stálá zákaznice Zuzana do bazaru svou R11 v panenském stavu. Stěhovala se za svým budoucím manželem do Anglie, kde auto s levostranným řízením nechtěla. Na prodej spěchala, a když na druhý den přinesla rezervní klíčky, domlouvala se se mnou o snížení prodejní ceny. „Musím mít peníze do pátku. Zvládneš to?“ Tou dobou jsem měl už několik nabídek na svůj německý kousek a cena téhle opečované jedenáctky byla ještě o něco nižší, v hlavě se mi tedy okamžitě zrodil nápad na transakci. Jako bonus jsem Zuzaně zařídil, že požadovanou částku dostala v librách a na kurzu dušetřila – a po jejím Renaultu jsem bez váhání skočil. Asi hodinu jsem tak vlastnil dvě jedenáctky najednou (a zároveň to byla také moje poslední auta značky Renault až do dnešních dnů).

V té době byl zkrátka s každým autem spojen nějaký příběh. Pamatujete si na historku, v níž si jeden vykuk odvezl Mercedes W123 za 250 korun? S jedním Renaultem 11 se podobná příhoda opakovala v revolučních dnech roku 1989, jednalo se o precizně zfalšovanou poštovní složenku. Když jsme jeli „ukradené“ auto začátkem prosince vyzvednout na Moravu, vzpomínám si, jak se nás soudruzi na stanici VB ptali, kdo je ten Havel a co v té Praze blbneme… Jedenáctku jsme získali zpět, no a to blbnutí se nakonec vyplatilo.

Kde se vzal Renault 9 a 11?

Hranatý sedan Renault 9, který se měl stát nástupcem dosluhujícího modelu R12, byl poprvé představen v roce 1981, jeho vývoj však započal už o čtyři roky dříve jako projekt X42. Jednoduchý tvar karoserie navrhl designér Robert Opron, který dříve pracoval u Citroenu a odtud měl v životopisu například modely  SM , CX a  GS , později u Renaultu navrhl třeba i Alpine A310. O důkladném ladění jízdních vlastností chystané novinky svědčí například fakt, že přes 40 prototypů během vývoje najezdilo na 2 miliony kilometrů.

Šlo o první Renault, který měl motor s převodovkou uložený příčně vpředu pro pohon předních kol. Nezávislé zavěšení mělo vpředu moderní McPherson se spodními příčnými rameny a pružinovými vzpěrami, vzadu pak klasickou konstrukci s vlečenými rameny a torzními tyčemi – ty však byly narozdíl od dřívějších modelů značky zkrácené ke středu auta a rozvor tedy zůstal na obou stranách stejný. Karoserie vznikla s pomocí počítačů a poskytovala vysokou odolnost i pasivní bezpečnost s promyšlenými deformačními zónami. Když přidáte pohodlnou jízdu a prostornou kabinu, není divu, že se Renault 9 dočkal ocenění Evropské auto roku 1982 a jeho prodeje téměř okamžitě předběhly souběžně nabízený R14.

Zpočátku se devítka prodávala se dvěma čtyřválci OHV – 47koňovou jedenáctistovkou a 60koňovou čtrnáctistovkou, verze s dvojitým karburátorem dávala výkon 70 koní. V roce 1982 pak automobilka doplnila nabídku o atmosférický diesel o objemu 1,6 litru a výkonu 55 koní.

Na stejném základu se o rok později představil třídveřový a pětidveřový hatchback Renault 11. Jeho zavazadlový prostor o objemu 340 litrů se po sklopení zadních sedadel zvětšil až na 1200 litrů. Na přídi se novinka lišila čtyřmi obdélníkovými reflektory a blinkry v nárazníku, vzadu měla okno se zaoblenými rohy a malý spoiler. Do nabídky motorů přibyla nová sedmnáctistovka s výkonem 80 koní, na jejímž vývoji se podílelo Volvo. Hi-tech výbava TSE Electronic měla digitálními přístrojovku a také hlasový palubní počítač – auto na vás mluvilo, že máte nedovřené dveře, málo paliva nebo nevypnuté světlomety. Rozumět mu ale moc nebylo…

Jedenáctka žádný titul nezískala, zato si zahrála v akční scéně bondovky Vyhlídka na vraždu z roku 1985. Roger Moore coby Agent 007 autu nejprve utrhl střechu, pak ho rozpůlil a následně jezdil pouze se zbytkem posazeným na přední nápravě. Teoreticky by to možná i šlo (aspoň tu chvilku do vyčerpání benzinu), neboť devítky i jedenáctky měly vše vpředu.

Ve Francii skončila výroba obou sourozenců v roce 1988, ve světě však úspěšné Renaulty vznikaly dál, v Turecku dokonce až do roku 2000. Celosvětově bylo dohromady vyrobeno přes 6 milionů devítek a jedenáctek.

Dají se koupit i dnes?

Devítek v inzerci mnoho nenaleznete, většina jich nejspíš už odpočívá v automobilovém nebi. Sem tam se však někde po Evropě přece jen objeví. Podle stavu ji můžete koupit za 1000, ale i 10 000 Eur. S jedenáctkou je to podobné. Za hezky zachovalé či renovované exempláře prodejci už dnes požadují nemalé částky, je tedy možné, že se z těchto Renaultů za pár let stane dobrá investice. Kromě toho se můžete se pokusit koupit díly z torza „bondovské“ jedenáctky, které snad jsou ještě na prodej v americkém Orlando Auto Museum na Floridě. Ale pozor, radši se neukvapujte. Svoji zkušenost s filmovými auty v USA vám rád popíšu někdy příště.

Kdo je Petr Přikryl?

Patří k našim nejuznávanějším odborníkům v oblasti prodeje použitých vozů i automobilismu obecně. Od roku 1978 pracoval v Ústavu pro výzkum motorových vozidel v Praze, v roce 1985 nastoupil jako prodejce v autobazaru. V 90. letech odjel sbírat zkušenosti do Spojených států amerických a do Čech dovezl některé z prvních amerických vozů, které u nás jezdily. V roce 2011 založil Asociaci prodejců použitých automobilů-autobazarů ČR (APPAA) a dodnes působí jako její předseda.