Ptejte se Vojty: Youngtimer (dočasným) autem pro každý den?

V rubrice Ptejte se Vojty šéfredaktor Vojta Dobeš (a občas i ostatní členové redakce) každý týden radí čtenářům s palčivými otázkami života nadšeného motoristy – ať už jde o výběr příštího vozu, rozsouzení hospodských debat nebo odpovědi na filosfofické otázky.

Zdravím,

nevím zda-li to vystačí na celej článek, ale měl bych dotaz. Blíží se den prodeje mé E36. Jako další a nejlepší možnost vidim BMW 330Ci E46. Již dlohou dobu se ale s tátou koukáme po nějakém zajímavém youngtimeru a vzhledem k mé úchylce na zadohnaná kupé by bylo nejlepší koupit něco zcela opačného, jako E38 či W140. A po usilovném hledání sem našel nádherné S500. E38 jsem vzhledem k jejich stále vysokému množství vyškrtl. Táta však oznámil, že by nekoupil obojí hned. Musel bych tedy +- od dubna do podzimu jezdit mamutem. Chtěl bych vás tedy poprosit o radu ohledně spolehlivosti atp. (spotřebu neřeším). Bude mi 19, bydlim v Praze a najezdím takových 15 000 km za rok.

Díky Adam

Můžeš být klidný, tvůj dotaz bez problémů na článek vystačí. A možná by dal i na dva, nebo na celý seriál. Otázka starých aut a jejich (ne)používání v každodenním provozu je totiž zárukou dlouhé a zajímavé debaty. Zatímco někteří budou na klasické stroje přísahat a nejraději by je používali celoročně, bez jakékoliv alternativy, jiní budou tvrdit, že bez moderního nebo dokonce nového auta se nedá žít a “klasiku” je vhodné vytáhnout snad jen ve slunné nedělní odpoledne.

Jak už to tak bývá, pravda je někde uprostřed. Shodou okolností znám více lidí, kteří jako každodenní dopravní prostředky používají Mercedesy z 90. let nebo dokonce starší, a za poslední zhruba tři roky jsem jednoho menšího a chudšího brášku tvého budoucího Mamuta vlastnil, a další exemplář (byť v praktičtějším provedení kombi) jsem v posledních týdnech čas od času používal v rámci přípravy na článek, kterého se dočkáte zanedlouho.

Na co jsem přišel? Vlastně na nic, co by mělo kohokoliv překvapit. I 20 nebo 30 let stará auta jsou pořád jen auta, a stále jsou, pokud je někdo udržuje v odpovídajícím stavu, schopná dělat to, k čemu byla určená jako nová. Tedy přepravovat lidi z místa na místo. Protože jsou ale stará a obvykle mají za sebou stovky tisíc kilometrů, bývají také choulostivější na údržbu a více temperamentní, vrtošivá a náchylná k automobilové neposlušnosti. Zvláště pak pokud jsou složitá.

Což mě přivádí přímo k tvému problému. C140 alias kupé od Mamuta je totiž nejen auto staré, ale také auto přímo extrémně složité. A narozdíl od svých běžnějších bratříčků obsahuje celou řadu dílů, které prodejna autodílů na rohu nejenže nebude mít skladem, ale ani nebude vědět, kde je obstarat. A pánové v obchodě s hvězdou na střeše ti sice velmi rádi a ochotně pomohou, ale také si za to nechají patřičně zaplatit. 

Pokud se vám podařilo najít opravdu výborný exemplář, nejspíš se za onoho zhruba tři čtvrtě roku a tím pádem něco málo přes 10 tisíc kilometrů nestane nic zásadního. Od dubna do podzimu se dokonce ani nesetkáš se silniční solí, která mívá na Mercedesy z tohoto období drastický vliv. Ale pořád je tu ono ale. Stačí pár nečekaných problémů a oprav, a provozní náklady Mamutího kupé se mohou snadno vyšplhat do úrovně, kdy budeš přemýšlet, proč sis raději nevzal taxík. Nicméně pro jednou – proč ne. Vlastně je možná docela dobrý nápad takové auto po koupi nějakou dobu intenzivněji používat, aby se “vychytaly mouchy”. 

Nicméně jak je mým dobrým zvykem, budu pro tebe mít alternativu. C140 totiž není jen problematické (respektive drahé – problémy se vždycky dají řešit) auto pro každodenní použití, ale je to drahé auto i jako youngtimer. Čím komplikovanější a elektronikou více nabité auto, tím hůře snáší dlouhé odstávky a sporadické ježdění, které je pro youngtimery typické. A je třeba nezapomínat také na to, že ve své době šlo o vůz výrazně dražší než třeba Porsche 911, s tomu odpovídajícími cenami náhradních dílů a servisních prací. Držet si tuhle bestii bude nejspíš přinejmenším podobně drahé jako udržovat při životě zmíněné Porsche, a nepochybně několikanásobně dražší než opravovat tvoji stávající E36.

Navíc při typickém použití youngtimeru – tedy spíše občasné krátké trasy než pravidelné polykání kilometrů – oceníš mnohem víc “old school charakter” a styl starších vozů než výbavu, výkony a pohodlí těch modernějších. Možná bych proto ještě zvážil, jestli svoji touhu po klasickém dvoudveřovém Mercedesu (kterou mimochodem plně chápu a podporuji) neukojit spíše strojem o něco jednodušším a na servis méně vražedným. Jako první volba se samozřejmě nabízí generační předchůdce C140, kupé W126 500SEC nebo 560C. Narozdíl od Mamuta, o kterém i sám tehdejší šéfdesignér M-B Bruno Sacco prohlásil, že jím není příliš nadšen a že měl být o pár centimetrů nižší, “sekačka” má vytříbené, štíhlé propoce a Sacco jí dokonce v důchodu používal jako svůj osobní automobil. Nechci samozřejmě tvrdit, že by W126 byla nějaké jednoduché auto, které se dá opravit kladivem a díly jsou na každém rohu, ale její údržba bude pro tvou peněženku s největší pravděpodobností menší zátěží a navíc si užiješ výjimečnějších zážitků.

Z hlediska provozních nákladů ještě přívětivějším, ale z pohledu milovníka obřích kupé možná nedostatečně zajímavým strojem je pak W124 300CE-24. Dvoudveřové “éčko” je jedním z nejhezčích Mercedesů všech dob, výtečně jezdí a má povedený řadový šestiválec. Nevýhodou může být, že ve srovnání s tvojí plánovanou E46 vlastně nebude o mnoho větší, ale za to bude o mnoho méně sportovní a řidičsky nudnější. Nicméně jeho použití v době, kdy nesněží (a pokud možno ani neprší, rez na Mercedesech je vážně svině) bude vcelku bezproblémové.

A moje závěrečná rada? Ať už koupíš cokoliv, používej to alespoň občas (co nejčastěji) v běžném provozu. Nejenže dlouhé stání starým autům nesvědčí, ale proč mít něco, co ti nedělá radost tak často, jak je to možné?