Peugeot Boxer BlueHDi 140 S&S MAN6: Uhněte, tady se pracuje

Poslední dobou si nelze nevšimnout trendu, který posouvá vnímání dodávek. Z kategorie, která byla dříve striktně vyhrazena řemeslníkům a pracantům, se díky podivnému nastavení emisních limitů stává ideál rodinného auta a tam, kde dříve hrály prim nelakované nárazníky, gumové podlahy a tvrdé plasty, najdeme dneska často lány kůže, diody ambientního osvětlení a plastové dřevo. Samozřejmě za patřičný příplatek. 

Peugeot Boxer a jeho další deriváty (Opel Movano, Fiat Ducato a Citroen Jumper) kvůli tomu působí v téhle době trochu jako dinosauři. Od jejich uvedení na trh v roce 2006 se na nich, až na jeden veskrze kosmetický facelift, téměř nic nezměnilo. Proč také – tohle auto slouží k práci a převážení věcí. Není to statusový symbol ani hračka pro zbohatlíky, ale spíše kus nářadí. Vždyť kladiva vypadají posledních sto let taky prakticky stejně. 

Zadání je tu zkrátka jasné – co nejvíc odvedené práce za co nejméně nákladů. V testované verzi L3H2 to znamená třináct čtverečních metrů nákladového prostoru velice pravidelných tvarů podložených tuhou nápravou s listovými pery, na něž je zepředu naroubovaný trojúhelník jednoduše zařízené kabiny, pod kterým se nachází poměrně letitý 2,2 litrový dieselový čtyřválec roztáčející přední kola. 

Stačí se vyhoupnout do sedadla řidiče a je jasné, že se tu za posledních sedmnáct let změnily jen některé drobné detaily. Konkrétně je to stojánek na tablet nebo notýsek uprostřed palubní desky, trochu jiná grafika přístrojovky a asi nejviditelnější je rádio s barevným displejem. Úmyslně nepíšu infotainment, protože to je opravdu jen rádio, které není se samotným autem nijak propojeno. Dokonce neumí zobrazit ani informace z palubního počítače – ty si musíte najít na černooranžovém displeji mezi budíky. 

Zapomenout můžete i na různé asistenty a pomocníky. Překvapil mě tu jen klasický tempomat, jinak jsem se ale musel obejít i bez parkovacích senzorů (které bych přeci jen občas ocenil). Různá držení v pruzích, nouzová brždění a další modernosti mi tu ale nijak nescházely a dokonce systém Start/stop, ač je tu přítomný, zasahuje skutečně sporadicky. Za testovací týden a ujetých tisíc sto kilometrů mi vypnul auto přesně jednou. 

V plátěném křesílku na hromadě molitanu s naplocho posazeným volantem nad koleny se zkrátka cestuje tak nějak klasicky. Trochu pomaleji, než jsem zvyklý, s rozvahou. Oproti osobáku se tu při řízení nehýbou jen předloktí a lýtka, ale celé tělo řidiče. V městském provozu je občas potřeba se vyklonit, dlouhý chod spojky potřebuje celou nohu až ke stehnu, točení velkým volantem zaměstná celé paže.

Takhle napsané to trochu zní jako galeje, ale ve skutečnosti je to spíš takové poklidné kolíbání se na křesílku za doprovodu dieselového chrochtání. Odhlučněním se tu šetřilo, takže oceníte skutečnost, že rádio hraje sice ne moc kvalitně, ale opravdu nahlas. Projev sto tří kilowattového přeplňovaného naftového čtyřválce je – víte, často píšeme o věcech, že jsou příjemně starosvětské, a ne vždy je to pravda, ale sem to opravdu patří – skutečně ze staré školy. Řinčí, má ukázkovou turbodíru, nad čtyřmi tisíci mu dojde dech a nemá rád nešetrnou práci s plynovým pedálem. Když s ním ale najdete společnou řeč, odmění se příjemně nízkou spotřebou – i s třemi paletami tvárnic na palubě si vzal Boxer při dálniční sto třicítce pod deset litrů.

Prostor pro náklad není v základu vybaven téměř žádným obložením, což zas tak nevadí, ale ani podlahou, což už je trochu škoda. Lakovaný plech se totiž poškrábe skutečně snadno, stačí pár malých kamínků zaseklých v botách nebo nečistoty na spodku převážených palet. Obešel bych se tu asi i bez okénka, které vede do kabiny a přišlo mi poněkud zbytečné. Za jízdy je totiž v nákladním prostoru vždy zhasnuto a nejsou tu ani prosklená zadní vrata, skrze které by šlo zrcátkem koukat ven. Drtivou většinu času je v něm prostě jen tma a jde z něj zima a hluk.

Skutečné trumfy začně Boxer tahat z rukávu až ve chvíli, kdy ho naskládáte po střechu zbožím. Zadní listová pera si sednou na dorazy, čímž se celé auto pocitově uklidní a přestane poskakovat. Rozvážný diesel ukáže, že díky pořádné porci krouťáku rozjede přeložené auto s klidem i do prudkého kopce a pravidelné tvary karoserie usnadňují manévrování v úzkých zadních uličkách u nakladacích ramp.

Čím rychleji se za volantem Boxeru smíříte s tím, že tohle auto nevzniklo primárně pro vás, ale pro věci, které leží někde za vaším opěradlem, tím dříve vám dojde, jak geniální dodávka to vlastně je. Maximálně utilitární přepravník na věci, který jen (zatím) musí někdo řídit. Ve chvíli, kdy akceptujete skutečnost, že tentokrát jste vy služebníkem auta a ne opačně, jak tomu často bývá, začne to celé dávat smysl a jízda se stane když ne přímo zábavnou, tak alespoň uspokojivou. Pocit dobře vykonané práce po tom, co dorazíte do cíle, je tu rozhodně zasloužený.

Verdikt

Tady se na displeje, koberečky a asistenty nehraje. Působily by tu jako pěst na oko a snad až komicky. Jako zedník omítající stěnu v obleku na míru, jestli mi rozumíte. Vybroušené jízdní vlastnosti a konejšivý komfort si řešte ve svém volnu, tady se zkrátka pracuje. Pokud patříte mezi nás pár podivínů, které to i přes diskomfort baví, gratuluji. Boxer a jeho deriváty jsou zkrátka, možná ještě společně s Ivecem Daily, vrcholem potravního řetězce utilitární přepravy pro všechny, kdo disponují pouze “béčkovým” řidičákem. Účelem tohoto auta je přepravovat věci z místa na místo. Levně, efektivně a funkčně. A dělá to výborně a s grácií sobě vlastní. Mám to auto moc rád. 

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 2179 cm3 
Maximální výkon: 140 k (103 kW) 
Maximální točivý moment: 340 Nm
Převodovka: šestistupňová manuální
Objem nádrže: 90 l
Maximální rychlost: 160 km/h
Kombinovaná spotřeba udávaná/v testu [l/100 km]: 9,1/9,4
Užitečná hmotnost: 1250 Kg 
Objem nákladového prostoru: 13 m 3 
Základní cena: 967 900,- Kč