Opel Combo je jednooký král segmentu, který lidé stále chtějí, ale automobilky na něj kašlou

V první a druhé dekádě po přelomu tisíciletí jsme zažívali zlatou dobu velkoprostorových vozů. Skoro každá značka měla v nabídce nějaké kompaktní malé MPV, středně velké rodinné MPV a pak také “vlajkové” MPV. Byla to auta, která dokázala na minimálním půdorysu odvézt rodinu, půlku bytu z IKEA i psa, aniž byste si museli připadat jako řidič dodávky a bát se parkování na sídlišti, nebo manevrování v parkovacích domech. Sedm míst, případně slušný kufr na půdorysu osobáku nabízel namátkou třeba Renault Scénic, Opel Zafira, Ford Focus C-Max, Citroën C4 Picasso a spousta dalších – auta, která nebyla ani krásná, ani rychlá, ale dávala smysl.

Jasně, nebylo to žádné sportovní náčiní a “cool faktor“ byste u nich hledali marně. Jenže to tehdy nevadilo. MPV nabízela prostor, variabilitu, rozumnou spotřebu a pocit, že máte jedno auto “na všechno”. Zadní sedačky šly vyndat nebo složit do roviny, kufr byl vyšší a hlubší než u SUV a výhled z auta díky vyššímu posezu vyhovoval i drobnějším řidičkám.

Jenže časy se změnily. Klasická bublinovitá jednoprostorová MPV, která nevznikla na základech dodávky nebo lehkého užitkáče, dnes už musíte hledat skoro s lupou v ruce. Ano, existuje Volkswagen ID. Buzz  nebo nový Multivan, jenže obojí míří cenou úplně jinam – a ID. Buzz je navíc výhradně elektrický. Pro “průměrnou“ velkou rodinu, jakkoli je tohle označení dnes už trochu zprofanované, tak na trhu zůstává překvapivě málo použitelných možností. Pokud chcete prostor, praktičnost a rozumný rozpočet, nezbývá než se rozhlédnout v segmentu užitkových aut upravených pro převoz osob. A tím se dostáváme k naftovému Opelu Combo s manuálem.

Tohle auto, nabízené u nás pod pěti různými značkami, není na trhu žádnou novinkou – na Autíčkáři jsme ho měli v různých verzích už minimálně dvacetkrát. Ale přesto, kdykoli ho dostanu na týdenní test, najde se někdo, kdo je na něj náramně zvědavý. “Kolik to žere? Vejde se tam paleta? Jak je to s tím problémovým rozvodovým řetízkem u nafty? Jde tam vypnout to pípání? Kolik se připlácí za vyhřívané sedačky? Jak tam zvládá automat časté tahání přívěsu?” – nedostávám u něj otázky na dojem z jízdy, zrychlení, nebo jízdní vlastnosti, zájem je spíše o ryze praktické informace. 

Praktičtí jsou totiž i lidé, kteří si tohle auto pořizují. Doby, kdy si mohli vybírat ze široké škály prostorných osobáků za rozumnou cenu jsou totiž bohužel pryč a sedmimístné Combo, potažmo jeho sourozenci, nemá moc konkurentů. S daní totiž startuje na 569 990 Kč, potažmo 629 990 za prodlouženou verzi. Srovnatelné Kagnoo, Caddy, nebo Tourneo vyjde vždycky dráž. Snad jen Jogger od Dacie stojí méně, je ale zase o poznání menší.

Proto nakonec vozu odpustíte, že na něm už je poznat bezmála dekáda od představení. Prošel sice faceliftem a několika dílčími modernizacemi, i tak ale už dneska některé detaily působí ergonomicky trochu zastarale – třeba ovládání výhřevu sedaček vedle sedáku (kdo neví, že tam je, nemá šanci ho najít), tlačítka vlevo od volantu (za jízdy taktéž “dokonale” skrytá), nebo trochu “na sílu” naroubovaný hranatý displej přístrojovky v kulaté kapličce, která byla původně stavěná na kruhové ručičkové ukazatele. 

Jenže to jsou všechno vesměs kosmetické drobnosti. Jinak je to kabina účelná, plná odkládacích schránek a velice vzdušná. Díky dostatečně dlouhému chodu podélného nastavení volantu tu navíc ani s delšíma nohama nemusíte sedět “na autobusáka”, jak to jinak v podobných vozech často bývá. Koncepčně starší ergonomie sebou pak nese příhemné bonusy ve formě plně tlačítkového ovládání ventilace, nebo výdechů klimy umístěných v “normální” výšce, nikoli někde u kolen, jak to často ve snaze uvolnit místo pro obří displej bývá v modernějších vozech. 

Ve druhé řadě najdete jeden z hlavních trumfů vozu – tři stejně široké variabilně sklopné sedačky s isofixem. Sedí se na nich celkem pohodlně, krajní místa mají navíc k dispozici vyklápěcí stolečky. Na rozdíl od některých jiných vozů se “šoupačkami” vzadu (zdravíme do VW) se tu navíc nacházejí normální spouštěcí okénka. 

Šesté a sedmé místo ve třetí řadě už si tolik chvály nezaslouží. Místa je tu sice dost a vejde se sem i dospělák, dokonce mají k dispozici i stojánek na pití, ale chybí tu isofixy a sedadla mají jen jednu fixní polohu – nejde je nijak posouvat. Můžete u nich sice sklopit opěradla, ale to je tak vše. Na rozdíl od “starých dobrých” MPV, která často nabízela možnost schovat třetí řadu do podlahy, je tady trochu vidět, že primárním účelem téhle koncepce byl převoz nákladu a sedačky se sem dodaly jen jako doplněk. 

V praxi to tedy znamená, že je nutné se vždy rozmyslet, zda sedačky necháte doma (vyndat jdou vcelku snadno, jen pozor při jejich vracení, nejsou záměnné, i když to tak na první pohled vypadá), nebo si jimi “zaplácnete” velkou část užitné kapacity zavazadelníku. Ona příjemná variabilita aut se “schovávacími” sedačkami, kdy můžete prakticky kdykoli nabrat nečekaného šestého a sedmého cestujícího, například když se děti na kroužku domluví na neplánované návštěvě kamaráda, tu tak trochu schází. 

Na druhou stranu ale nákladní rodokmen vozu znamená užitečnou hmotnost 666 kg, nebo dynamické zatížení střechy 100 kg. To jsou hodnoty, které vám osobák zpravidla nenabídne a znamenají, že pro zámkovou dlažbu nebo pytle cementu na takové to domácí budování nebudete muset jezdit nadvakrát. Zamrzí snad jen vcelku průměrných 1250 kg maximální hmotnosti bržděného přívěsu. 

Na první pohled mě trochu zklamala i jen padesátilitrová nádrž, vzhledem k příjemné spotřebě, kterou lze u manuální verze vcelku s klidem držet někde kolem šesti litrů, to ale nakonec není nijak zásadní komplikace a dojezd na jednu nádrž je vcelku dostačující. Vznětová patnáctistovka měla v minulosti své mouchy, postupně se je ale daří vychytávat (nejdůležitější změnou bylo zesílení rozvodového řetězu v modelovém roce 2023) a v současné době je tak jen potřeba hlídat typické dieselové neduhy, jakými je zanášení DPF a problémy se systémem AdBlue při dlouhodobém provozu na krátkých trasách. Jinak jde ale, ještě v kombinaci se šestistupňovým manuálem, o celkem spolehlivé a úsporné pohonné ústrojí.

A tak, ačkoli není Combo bez chyb, nabízí rozumný mix užitné hodnoty, přijatelné ceny a prostoru, který stále oslovuje spoustu zákazníků. Není to proto, že by šlo o dokonalé auto, ale spíš proto, že si v těchto vodách není moc z čeho vybírat. Je to trochu škoda, ale zdá se, že doba, kdy měl každý výrobce MPV všech velikostí se už zkrátka nevrátí. 

Jo a ještě jedna věc – možná přemýšlíte, proč byste si měli vybrat z pěti koncernových sourozenců zrovna Opel: Kromě toho, že ho považuji za vzhledově i ergonomicky nejkonzervativnější může být pověstným zrnkem na vahách i to, že jako jediný umí za příplatek nabídnout velice dobře fungující LED matrix světlomety. 

Verdikt

Opel Combo s naftovým motorem a manuálem není auto, které byste si vybrali srdcem, ale přesně to je jeho hlavní výhoda. V době, kdy automobilky opustily klasická MPV a zbytek nabídky buď dramaticky zdražil, nebo přešel výhradně na elektřinu, představuje Combo jednu z posledních možností pro velké rodiny a prakticky smýšlející lidi. Nabízí hodně prostoru, slušnou variabilitu, rozumnou spotřebu i cenu. Ano, třetí řada sedadel je kompromis a ergonomie místy připomene, že tohle auto vzniklo primárně jako užitkové, jenže v reálném světě se tyhle nedostatky ztrácí ve chvíli, kdy zjistíte, že vlastně plní všechno, co od něj potřebujete. Combo a jeho sourozenci tak není králem segmentu proto, že by bylo bezchybné – ale proto, že v segmentu, na který automobilky už tak trochu kašlou, pořád ještě vůbec existuje.

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 1 499 cm3
Výkon: 96 kW (130 koní) 
Točivý moment: 250 Nm 
Převodovka: šestistupňový manuál
Maximální rychlost: 184 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 10,3 s 
Průměrná spotřeba (udávaná/v testu): 5,6 / 6,0 l/100 km
Cena od: 569 990 Kč
Cena testované verze s motorizací 1,5 HDi, verze XL 7 míst, nejvyšší výbava Elegance plus: 719 990 Kč