načítám data...

Nissan Juke 1.6 DIG-T - Neberte se vážně

Máte rádi nadhled, nadsázku, myslíte pozitivně a jste nenapravitelný sangvinik? Tak to vám u Nissanu vyrobilil automobilové dvojče.

zobrazit celou galeriiRecenze & testy: Nissan Juke 1.6 DIG-T - Neberte se vážně

Máte rádi dlouhé filozofické úvody testů od Vojty? Tak to si nechte zajít chuť. Dneska se budou servírovat dojmy rovnou. Juke by nějaké to hluboké zamyšlení nad svým smyslem a evolučním vývojem sice snesl, ale tento crossover ve skutečnosti útočí na tak plytké pudy, že se nějakým sociálně-politickým pozadím vůbec nemá cenu zabývat. Chcete vyčnívat a být vidět? Prosím, tady máte jednoho originálně tvarovaného Nissana. Jinakost a nápadné tvary cílící na extrovertní kupce jsou jeho hlavním smyslem bytí. V našem případě doplňovala vizuální osobitost ještě silná motorizace 1.6 DIG-T se 190 koni. Během pár dní za volantem jsem měl v plánu zjistit nejen to, do jaké míry rozděluje Juke svým vzhledem společnost, ale především prozkoumat, zda něco jako ostrý crossover vůbec dává smysl.

Pokud mohu mluvit za sebe, prošel jsem v případě hodnocení designu Nissanu Juke takovou lehčí metamorfózou. Ihned po představení jsem byl zahořklým odmítačem originality a klepal si na čelo, jestli náhodou v Japonsku taky neměli nějakou metanolovou kauzu. Postupem času jsem se však vyvinul v duhového vítače zdánlivě nespářitelných věcí a dnes mi příjde Juke sympatický právě tím, jak je jiný. Vůbec mi nevadí, že jeho tvary trochu asociují autíčko vymačkané z plastelíny. Nakonec mi to všecko docvaklo – Juke je takový automobilový ekvivalent ryby Fugu. Nejen, že má nápadně podobný kukuč, dokonce disponuje i stejnou schopností dělit jeho “strávníky”. V případě Nissanu však o účinku nerozhoduje umění kuchaře, ale spíše citlivost jedincova oka. Někomu zkrátka Juke zrovna do žaludku nesedne a pro jiného jde o labužnické sousto servírované odvažným kucha designérem. Hlásím se do druhé skupiny. Obzvlášť, když se Juke do našich redakčních spár dostavil ve válečném zbarvení “vosa”, které dokonale rozvinulo jeho vyšinutou osobnost. 

V rámci rozpočtu, za který se dá roztodivný Juke pořídit, mne nenapadá mnoho nových aut, která by dokázala tolik strhnout pozornost. Můj malý průzkum veřejného mínění vystřelil kontroverzi baculatého Nissanu někam do oblak. Vyslechl jsem si názor 32 osob a ani jeden se nenacházel v neutrální šedé zóně. Sice lehce převažovala část, která Juke považovala za ošklivý (převážně v sociální bublině mladých produktivních mužů to Juke schytává), nicméně faktem je, že se na žlutou podivnost tázali i členové mé rodiny, pro které jsou běžně všechna ostatní auta naprosto stejnými krabičkami na kolech, jež nezasluhují pozornost. Tázala se dokonce i pošťačka. Jen naše kočičí squadra zřejmě nebyla příliš ohromena jedovatou barevnou kombinací a Nissana tudíž nepoctila bližším zkoumáním a tedy ani tlapkovým tetováním na kapotě. Základní smysl svého bytí si nicméně Nissan může odškrtnout a každý, kdo chce být středem pozornosti, může přestat číst. Běžte si koupit Juke ve žluté. Jak se ale v Juku jezdí a jak je to s tím sportováním v crossoveru?

Ono spojení sportovní crossover musí pro mnoho z vás znít vtipně a zde se sluší dodat, že vtipné bylo vlastně celé testování Juku. To auto se vůbec nebere vážně a celé je ideově tak nějak lehké, až jsem se při testování mnohdy smál věcem, které by u mě jinak vyvolaly kritický škleb. Začněme uvnitř. Juke je malinký. Možná vypadá zvenku nafouknutě, ale vevnitř je, podobně jako třeba Mazda CX-3, poněkud stísněný. A na mysli mám zejména zadní sedadla, kde dvouletý Vavris junior v sedačce jen tak tak vměstnal své nožičky, aby následně mohl mohutně okopávat místo spolujezdce. Palubní část je poskládána převážně z různých druhů plastů a působí trochu jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Vyloženě slušivá koženková kšiltovka nad přístroji vůbec nekoresponduje s lacinými výplněmi dveří nebo středového tunelu. Při oťukání stropního čalounění jsem se až zasmál – tenká laciná rohožkovina a plechový zvuk ve mě vyvolaly vzpomínky na dobu, kdy se strýc snažil co nejlevněji poflokovat svou 120L. Ale vzhledem k nevelké ceně za takto výkonný automobil na chůdách lze nad těmito fakty přimhouřit oko. Potěšila mne naopak sedadla a to jednak příjemným velurovým čalouněním a také poskytovaným pohodlím. Konfekční postavy by měly být velmi spokojeny. Těm vyšším však život může zkomplikovat volant, resp malý rozsah jeho nastavení.

Juke v testované motorizaci a nejvyšší výbavě Tekna lze v rámci akce pořídit už za ceníkových 505 tisíc, což rozhodně není špatná cena, protože běžému člověku asi nebude ve výbavě nic chybět. Dokonce nabízí při parkování i pomoc skrze ptačí pohled kamer umístěných kolem vozu. Leč v sychravém počasí končící zimy budete na nepříliš podrobném displeji vidět hlavně šedé fleky. Pokud tedy nebudete pravidelně lítat kolem auta s okenou. V rámci povídání o komfortních prvcích bych se zastavil ještě u navigace, která mě dvakrát nedokázala správně nasměrovat k cíli. Poprvé se mě snažila donutit, abych někomu projel stodolou, podruhé mě odeslala do špatné ulice. Jenže nebyl by to Juke, aby i zkoumání palubních systémů nebylo vtipné – objevili jsme, že v ceně auta dostanete i tuleňe. Skutečně, při otáčení volantem se kdesi z útrob ozývalo jeho volání a já se smál pokaždé, když jsem manévroval z parkoviště.

Ale pojďme už konečně jezdit, aby bylo jasno, nakolik může být ten sportovní crossover dobrým nápadem. Přeplňovaná šestnáctistovka, kterou lze nalézt například i pod kapotou Clia RS rozhodně smysl dává. Vlastně je to výborný motor bez slabin. S 1350 kg těžkým nissánkem nemá příliš práce, auto je příjemně svižné a pokud se v rámci přepínání jízdních režimů vyhnete Antarktidu zachraňující volbě “ECO”, tak má i příjemnou reakci na plyn. 240 Nm sice neumí způsobovat žádné boření zátylků do opěrek, za to je křivka výkonu i kroutícího momentu příjemně lineární s atmosférickým nádechem. K extravagantnímu autu patří i extravagantní zvuk – vevnitř zní motor obyčejně, ale okolojdoucí zásobuje koncový tlumič výfuku poměrně zajímavým pobrukováním. Motor tedy auru sportovního crossoveru nekazí. Navíc dokáže jezdit za velmi sympatickou spotřebu. Můj průlet přes Jeseníky po silnici I/11, kde nebyla nouze o plné využívání dynamiky, zvládl dle palubního počítače za 8,5 litru a to je moc hezké číslo. Při volnějším tempu není problém srazit spotřebu k 7 litrům. Takže co podvozek? I přes vyšší stavbu umí Juke zatáčet jako běžný hatchback a dá se říci, že i v této oblasti má splněno. Ochotu, s jakou se žlutý knedlík vrhá do zatáček, bych od takto vysokého auta nečekal. Samozřejmě toho bylo docíleno tužším zavěšením, což nese své nevýhody. Nerovnosti kopíruje Juke velmi rád a není tedy zrovna pohodlným přepravníkem. Přesto dle mého soudu ještě nepřekračuje mez snesitelnosti. Zajímavé bylo pozorovat rozdíly v akustickém komfortu. Velké příčné zlomy (typicky propadlé kanály) umí odfiltrovat překvapivě tiše, za to četné drobnější nerovnosti kupodivu způsobí hlasitější odezvu. Nicméně důležité je, že při rychlé jízdě jsem ani jednou neměl pocit, že by byl Nissan těžkopádný, či působil nepatřičně. Ve městě jsem zase ocenil dobrý rozhled díky vyššímu posezu a přirozenou obratnost auta.

Že by to však bylo kdovíjak zábavné říci nemohu. Převodovka je přesná, avšak dorazy jednotlivých stupňů působí trošku gumově. Talent podvozku se omezuje na plochou a předvídatelnou nedotáčivost, na nerovnostech navíc kvůli své tuhosti působí lehce nervózně. No a řízení? To si žije jakýmsi vlastním životem. Nepatří k nejpřesnějším, pod plynem beznadějně prohrává svůj souboj s kroutícím momentem a při ostřejších manévrech má podivně nevyvážený chod, kdy občas nastává v rozsahu několika stupňů radiální délky pocit naprostého vzduchoprázdna. Nakonec jsem se však stejně smál. Juke má tak vtipně nízkou mez trakce, že jakmile na cestu “naslimpe”, stane se z něj “jednokolka” prakticky v každé pomalejší zatáčce. Párkrát se mi dokonce podařilo rozhrabat vnitřní kolo i v obloucích projížděných na trojku. Království za samosvor? Já bych to snad nechal tak, jak to je. V takhle nevážném autě nějaké sportování taky nikdo nemůže myslet vážně a ono neefektivní pálení gum při neopatrné manipulaci s plynem dodává cosi rozpustilosti. A Juke je velmi rozpustilý.

Verdikt

Po všem co bylo napsáno asi nečekáte pozitivní závěr, že? Ačkoli na první pohled spojení crossoveru se silným motorem může vypadat jako hloupost a i mé výše popsané dojmy působí poněkud roztříštěně, cílovou klientelu právě pro takovéto auto si dokážu představit docela dobře. Pokud někdo potřebuje vyšší posez, ale zároveň se nechce vzdát jízdních vlastností podobných běžnému nízkému hatchbacku, je Juke jednou z možností společně např. s Mazdou CX-3 nebo Renaultem Captur. Když se však přidá i požadavek na silný motor, nic jiného, než Juke 1.6 DIG-T si v mainstreamových vodách nekoupíte. Možná je stísněný, nevyniki komfotem a kvalitou interiéru vás také neohromí. Umí však přinést jakousi lehkost bytí, působí absolutně nevážně, každého zaujme a má výtečný motor. Hlavně je však ve zcela dostačující výbavě N-connecta k mání již za 470.600 Kč a to je natolik zajímavá cena, že se nad případnými nedostatky zavírají oči úplně samy.

 

Druhý pohled:

„Počkejte chviličku venku, hned vám auto přivezu“. Čekám venku. Proč jsem nervózní? Však dobře vím, co příjede. Bude to Nissan Juke v nějaké obyčejné barvě, přece by to nepůjčovali třeba v té kanárkové žluté jako měl CTR Yellowbird.

Aha. Takže já budu jezdit ve žlutém Juku?

Před předáním vozu se ve vzduchu vznášel ještě jeden otazník kromě barvy, byl to pohon. Nissan Juke si totiž lze objednat v motorizací 1.6 DIG-T i s pohonem všech čtyř kol. Upřímně, na tuto variantu jsme byli s Vavrisem natěšení jako na jaro. Při předání vozu, po letmém pohledu na řadící páku, která byla opatřena symbolem klasického rozvržení do H, nebylo nad čím uvažovat. Čtyřkolku totiž se spojkovým pedálem nenabízí. Dá se objednat jen a pouze s automatickou převodovkou CVT a tak jsme byli odkázáni ke krocení zlé předokolky. Škoda, tak snad příští zimu.

Rozpolcenost nad zjevem Juku je jednoznačně na místě. Při pohledu na něj si říkáte, že je to vlastně pěkné auto a vzápětí, jako byste si sami dali rákoskou přes prsty za takovou myšlenku. Čím déle jsem před sebou skrze volant sledoval žlutou kapotu, tím víc jsem se cítil jako mecenáš rozdávající žlutou radost a blahobyt. Ovšem to pouze do chvíle, než se auto zastaví a vy z něj vystoupíte. Kolemjdoucí se přestanou smát a velmi rychle si uvědomí, že za volantem žlutého vozu opravdu seděl nějaký člověk. Z jejich tváří lze vyčíst pouze čirou rozpolcenost nad odvážnými křivkami Nissanu Juke. Přídávají do kroku, jen aby si nemuseli přiznat, že se jim to auto opravdu líbí. Po chvíli se stejně za žlutavou barvou a neobvyklými tvary ještě jednou otočí. Rána rákoskou napoprvé nestačila.

Automobilka Nissan vyrábí Juke od roku 2011. Jeden by si řekl, že na designu muselo být provedeno za 6 let vývoje velké množství změn. Ano bylo. To nemohu říci – byla by to totiž lež. Kromě pozměněného volantu, jiného zdroje svícení v předních světlech a křiklavých barvách karoserie se bohužel nezměnilo vůbec nic. Snad ani rozlišení parkovací kamery, na jejímž display byste bez obtíží dokázali spočítat všechny pixely.

Ač to zpětně považuji za zbytečnost, auto bylo posazeno na osmnáctipalcových kolech. Jednak by autu více slušely disky menšího průměru a co víc, rozhodně by dokázaly eliminovat nepříjemnou tvrdost, která byla na exkluzivní rychlospojce mezi Prahou a Brnem dosti citelná. Pozice za volantem byla velice příjemná a akorátně obtloustlý volant padl skvěle do ruky. V Praze, 300 km před cílovou destinací ve Zlíně, jsem si dělal se 190 koňmi pod kapotou obavy o spotřebu.

Na středovém panelu lze vybrat jednu ze třech map motoru – Normal/Sport/Eco. Ve městě je jednoznačně, co do spotřeby a dynamiky, dostačující ECO režim. Mezi semafory se totiž dá bez bleskové odezvy plynu obejít. Spotřeba samozřejmě závisí na hustotě dopravy a tíze vaší nohy, ale v městském provozu se dá bez větších problémů vlézt do 6,5-7 litru/100 km. Na dálnici bylo více prostoru ke zjištění chování jednotlivých map motoru. ECO režim je ve 130 km/h mírně nedostačující. Zejména ve chvíli, když budete chtít předjíždět. Při změně ze Sportu do ECO režimu se stane několik věcí – pokud jsou zachovány stejné otáčky, motor citelně ztratí tah, zvětší se odezva plynu a spotřeba klesne asi o tři čtvrtě litru. Proto byl zvolen kompromis v podobně režimu Normal, který poskytuje všechno tak akorát. Spotřeba se po tři sta kilometrech dálnice zastavila na hodnotě 6,3 litru/100 km.

Nejenom u designu se budete potýkat s rozpolceností. Podobná situace nastane i při parkování, když se budete muset poprat s několika protichůdnými emocemi. Ty vás budou střídavě přepadávat a opouštět. Ač zrcátka vypadají, jako by si je Juke vypůjčil z Nissanu Navara, velmi rychle se naučíte ocenit jejich velikost (A to nejen při parkování). Na druhou stranu věc, která byla hlubokým trnem v oku, byl převis kapoty. K nastínění bezmocnosti se kterou se setkáte při paralelním parkování si představte situaci, jako kdybyste seděli v raftu nad jezem. Díky převisu jezu vám není ponechána jediná možnost, abyste viděli, co se děje vpředu, kde se padajicí voda z jezu potkává s hladinou řeky. Teď zkuste s takovým jezem zaparkovat. Nelze. Pravděpodobně díky tomuto problému dostal Juke důmyslný systém kamer, které se vám snaží z ptačí perspektivy zprostředkovat dění okolo. Bohužel systém se snad i díky špatnému rozlišení nejeví jako nápomocný, a tak nezbyde nic jiného než se spolehnout na odhad anebo se vykašlat na paralelní parkování.

Při svižnější jízdě po moravských kopcích se auto chovalo velmi přátelsky a nebyla zaznamenán žádný okamžik, kdy by mělo auto snahu svého řidiče usmrtit. Ovšem jediná valuta, pravděpodobně i dosti nebezpečná pro nezkušeného řidiče, může být v této konkrétní motorizaci torque steer. Pokud povrch silnice nebyl zcela suchý a plyn byl s prvním nebo druhým rychlostním stupněm na podlaze, výkonný motor začal s volantem vyvádět divy. Jeden by se snažil chlácholit své smysly zapnutým ASR, ale ani to nedokázalo zkrotit rozdováděný motor přeplňovaný turbem. I tak cítím nutnost vyseknout Nissanu pochvalu za jízdní vlastnosti Crossoveru, který si v ničem nezadá s daleko menšími a hbitějšími konkurenty.

 

Technické údaje:

Motor: zážehový přeplňovaný čtyřválec 1 618 ccm
Výkon: 190 koní v 5 600 ot./min
Točivý moment: 240 Nm při 1 600 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 215 km/h
0-100 km/h: 7,8 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 6,0 l/100 km

Pohotovostní hmotnost: 1345 kg 
Cena s testovanou motorizací a výbavou Tekna: 504 500 Kč

 

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

MG
MGRR
17. března 2017, 10:43
0

Napadlo mne jediné: Toyota C-HR

reagovat
JayK91
17. března 2017, 14:53
0

ten zadek c-hr vypada jak viko kufru z gt86 napasované do křídla od civicu :D

sheogh
17. března 2017, 11:35
0

Dobre jsem se zasmal, diky :-D :-D Predpokladam, ze uz objizdis dealery Nissan, a shanis tu Student Agency Yellow Limited Edition :-D

To auto je tak strasne divny, ze si ani neodvazuju tipovat cilovou skupinu zakazniku. Tipuju, ze az prijde cas, bude to stejna legenda, jako je dneska treba VW Kafer :-D :-D

reagovat
Kr
Krocan
11. června 2017, 09:12
0

Jo, taky si myslím, že jsme svědky zrodu legendy.
A musím tu uvést, že jsem chtěl do příspěvku napsat také nějaké pár slovné shrnutí mého názoru na Juke, ale to co bych byl býval napsal, už vytvořil Radek těmi větami o rákosce.
Ale proč jsem tento test vytáhl. Toho autíčka je plná Francie. Jezdí jím kde kdo a hlavně mladé holky. Skoro bych si troufl hodit odhad, že když si mladá Francouzka jde koupit své první nové auto, tak každá třetí volí Juke. V Německu už taková koncentrace Juke na silnicích není, ale také je jich pořád hodně. O trochu méně jich jezdí po Anglii a Beneluxu. Ještě ve Španělsku jsou zastoupeny o něco výrazněji, než bych od tohoto druhu auta od Nissanu čekal. Nemáte někdo náhodou tabulky prodejů v Evropě? Docela by mne zajímal podíl v segmentu a podle značek v jednotlivých zemích.
Jo a včera jsem si začal

Kr
Krocan
11. června 2017, 09:27
0

...začal všímat Nissanů na dálnici od Lyonu po Barcelonu. A jezdilo jich opravdu hodně. Za chvíli jsem postřehl, že i Toyot jezdí mnoho. Tak jsem si začal slovy klasika říkat; Nissan, Toyota. Nissan, Toyota. Nissan, Toyota. Akorát tady, tady je výjimka, tady jedou dva Nissany vedle sebe.
Jinak kolem mne profrčelo mnoho Mustangů (pět z poslední generace), jedna žlutá Corvette z Belgie, několik obyčejných Jaguarů a jeden mazlíček XJ. To si vždycky říkám, dneska jsem viděl XJ, budu mít hezký den.

Franz Kafka
11. června 2017, 16:00
0

Tady je něco málo od Juke v Evropě, ale není tam vidět jednotlivé země. Potom jsem koukal že slušné prodeje to mělo jako model i v USA tedy na poměry USA slabota, ale jsou to nižší tisíce. http://carsalesbase.com/european-car-sales-data/nissan/nissan-juke/

Franz Kafka
17. března 2017, 12:55
0

Podařený článek. Výborná barva a potom že takovou jedině na super sport. A velice pěkné fotky. Hned ta první úvodní je skvělá. Poprvé mě zajímá čím je to focené. Nissan prostě tahle levnější a zároveň lehce ujeté věci umí. Kdybych uvažoval o něčem na denní ježdění vůbec bych se toho i s touhle naftou nebál. Jen by to asi bylo cvt a awd.

reagovat
ToMyx
17. března 2017, 15:49
0

Článek dokonale vystihuje jak k autu přistupuje většina. Design chce čas, navíc, auta se svébytnými chybami mají charakter. Do Prahy na denní ježdění je to fajn, pokud nejsou problémy se zády, protože to je fakt celkem tvrdé (jel jsem cca 1,5h jen Prahou), jinak ten 1,6 turbobenzín mi přišel moc fajn. Dokážu si to představit pro mladší holku, pro mě je to unisex auto :-)

Radek Chlud
18. března 2017, 16:07
0

Nikon D7000, čas závěrky asi 15-30 sekund myslim, objektiv 50 mm :)

Franz Kafka
19. března 2017, 20:24
0

Díky za informaci. Dobrá práce jedny z nejlepších fotek za poslední dobu tady. Tím co to je za auto to určitě není. Jsou rozhodně lepší objekty na focení než Juke:)

Sau
17. března 2017, 19:07
0

Kdyz sme ho kupovali tak nam prodejce rikal ze cilova skupina kupujicich je pomerne jasne rozdelena - bud jej kupuji vylozene mladi lidi nebo zase naopak lidi spis kolem duchodoveho veku (u nas to byl ten druhy pripad). Ja si na nej za ty dva roky doma dodnes nezvykl.

Jinak k te navigaci - horsi sem nevidel. Ted nechci kecat ale jednak myslim ze tam nejde nastavit jizda po neplacenych cestach, druhak kdyz uz teda cestu naplanuje tak uplne nesmyslne a to tak ze kdyz pak jedu tu trasu ktera je standartni trasu, klidne postupne 5x za 200 km trasu prepocitava, bo ma neustale tendenci trasu planovat divne, jinama nez by mela. A tretak, ta hlasova navigace v prazskem nareci je usirvouci.....

reagovat
k.
k.ik
05. dubna 2017, 10:56
0

motor není od renaultu, renault ho bere od nissanu

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Buick Skyhawk  1980
Buick Skyhawk

1980 rok výroby
85 koní výkon
3 800 ccm objem

Ford Mustang  2011
Ford Mustang

2011 rok výroby
310 koní výkon
4 ccm objem

Volkswagen Passat TDI 125 kW DSG 4 motion  2010
Volkswagen Passat TDI 125 kW DSG 4 motion

2010 rok výroby
125 koní výkon
1 998 ccm objem

Plymouth Fury Suburban Sport Wagon 1968
Plymouth Fury Suburban Sport Wagon

1968 rok výroby
216 koní výkon
6 288 ccm objem

Chevrolet Camaro SS Convertible 2011
Chevrolet Camaro SS Convertible

2011 rok výroby
425 koní výkon
6 162 ccm objem