Nesportovní, a přesto tak zábavné. Mini Cooper Cabrio C má radost v základní výbavě

Pokaždé, když mám možnost svézt se v kabrioletu, říkám si, proč mi nějaký dávno nestojí před domem. Nejspíš za to může fakt, že potom zase přesednu do tradičního uzavřeného auta, sejde z očí, sejde z mysli a po nějaké době už si zase uvědomuju jen nevýhody, které se s vlastnictvím kabria pojí. Je to nepraktická věc, bez garážování venku strádá, časem do ní určitě začne zatékat, v létě se spálím a najde si mě i ta nejmenší částečka smradu ze vzdálené kupky hnoje… Jenže na jízdě bez střechy je něco nedefinovatelně radostného a osvobozujícího. Dokázal to ve mně vyvolat dokonce i ten zoufalý Peugeot 206 CC, který se v zatáčkách kroutil jako želatinový had z pouti. 

Auto bez střechy nemusí být přespříliš rychlé ani sportovní. Ne že by to bylo vysloveně na škodu, to jistě ne, ale tady se rozdává jiné potěšení než mistrně trefené apexy. Svoboda, pohyb na čerstvém vzduchu, intenzivní vnímání ubíhající krajiny a tak dále. Jako lék na blbou náladu to funguje přímo zázračně.

Jenže jakmile člověk umlčí hlas rozumu a začne hledat, kde by utratil peníze za ten pravý antidepresivní vůz, rychle se dostaví rozčarování. Pryč jsou časy, kdy měla nějaké to kabrio v nabídce každá druhá mainstreamová automobilka a s trochou snahy si ho mohl dopřát i “neprémiový“ zákazník. Pokud nemáte v kapse 1,5 milionu a více, možnosti jsou právě tři – BMW Z4, Mazda MX-5 a Mini Cabrio. Poslední jmenované pak představuje vůbec nejdostupnější variantu se startovní cenou 759 200 korun. 

Nejen na letní sezónu

Nejdostupnější přitom rozhodně neznamená nejhorší. Samozřejmě záleží, co od svého auta chcete, ale Mini například jako jediné nabízí čtyři sedačky a dokonce se na ně vejdou reální lidé. Ne že byste takto chtěli cestovat k moři, ale krátké svezení přežil dokonce i statný junák s výškou přes 180. A kocour v přepravce si taky nestěžoval, aspoň dokud byla střecha zavřená. Všechna tři sedadla jsou navíc opatřena isofixem, takže můžete na kouzlo kabrioletu zvykat své ratolesti od nejútlejšího věku.

Primárně je autíčko samozřejmě určeno pro dva – na předních sedačkách je místa dost, taky si tu můžete zapnout vyhřívání (seslí i volantu) a větru ve vlasech je tak akorát. Stahování střechy zabere nějakých 18 vteřin a nemusíte pro něj udělat nic víc, než dvakrát zmáčknout tlačítko. Na první zmáčknutí plátno popojede o 40 čísel a vytvoří jen velké střešní okno, na druhé se pak dozadu sroluje celá. Tlačítkem ve dveřích pak zavřete všechna čtyři okýnka naráz, a můžete vyrazit.

Celou střechu stáhnete a natáhnete  do rychlosti 30 km v hodině, není tedy nutné zcela zastavit, přední část lze ovládat bez omezení. Do kufru jsme naskládali víkendová zavazadla pro dva a zbylo i místo pro chalupářskou výslužku na cestě zpět. 215 litrů není mnoho a se střechou dole se objem smrskne na 160, nicméně na nejnutnější věci to postačí.

Mile mě překvapilo, že jakmile se vám plátno nad hlavou uzavře, promění se Mini v docela normální auto. Za běžných rychlostí uvnitř nevzniká žádný otravný hluk a na dálnici se s trochou decibelů navíc taky smíříte. Pořád jsem mohla poslouchat audioknihu, aniž by se celé auto otřásalo vyšponovaným výkonem reproduktorů. Nevidím tedy žádný důvod, proč by člověk nemohl autíčko provozovat celoročně a nikoli jen při hezkém počasí. 

Head-up místo přístrojovky?

Poslední modernizací prošlo Mini Cabrio v roce 2024, a zatímco vnější podoba zůstala věrná tradici motokárové konstrukce a kulatých světel, interiér udělal mílový krok kupředu. I když… Přiznám se, že mě během testování mockrát napadlo, zda bych se s takovým pokrokem dokázala sžít. O absenci přístrojovky v aktuálních Mini se už napsalo dost a ne každý ji považuje za důvod ke stížnostem.

Koneckonců, je tu ještě head-up displej promítaný na vysunovací destičku. Jenže když mám průměrnou holčičí postavu a chci si v autě sednout nízko, zasahuje mi destička do zorného pole tak moc, že prostě překáží. Když ji zasunu, zas před sebou nemám vůbec nic a to mi taky vadí. Uhýbat očima k centrálnímu displeji je významnější rozptýlení, než by se na první pohled mohlo zdát, natožpak hledat jinou informaci než velkou číslici rychlosti. V tomto ohledu už nejspíš zůstanu konzervativcem. 

Líbí se mi, že se středová obrazovka konečně stala skutečnou obrazovkou po celé ploše, nicméně s puštěným Carplayem mám uprostřed zase oddělený obdélníček s mapou nebo aplikacemi. Já vím, je to detail, ale právě detailům se tady věnovalo tolik pozornosti, že opomenutí tohoto konkrétního vyvolává lítost. Opomenu-li zrcadlení telefonu, grafika displeje je parádní a na rozmístění ukazatelů si člověk taky rychle zvykne. Jen ovládání klimatizace není za jízdy právě pohodlné a trefit miniaturní ikonky výhřevu sedaček či volantu, to už chce mimořádně přesnou mušku. Vzhledem k tomu, že právě tyto ikonky v kabriu používáte docela často, je to dost otravné.

Rekreační sportovec neboli hobík

Pod kapotou naštěstí žádné revoluční změny neproběhly, dokonce sem nedorazil ani downsizing, který postihl standardní Mini hatchback. I základní Cooper Cabrio C je tedy poháněn dvoulitrovým čtyřválcem se 120 kilowatty, spojeným se sedmistupňovou dvouspojkou. Jde o nejméně sportovní verzi z nabídky, to však určitě neznamená auto pomalé nebo nudné. Ne každý potřebuje ke štěstí raketové starty nebo prskání do výfuku, a pokud ano, připlatí si za Cooper S nebo JCW.

Civilizované „céčko“ je stavěné na každodenní použití, nejen na víkendové blbnutí v horských serpentinách. Motor při práci skoro není slyšet, přitom táhne spolehlivě a lineárně, převodovka mu taky neudělá ostudu. Na rozjezdech má sice sklony k rozvážnosti, obejde se to ale bez cukání či prodlev, takže v nízkých městských rychlostech zůstává jízda hladká a plynulá.  A když chcete držet otáčky výš a urychlit reakci plynového pedálu, stačí si voličem ťuknout do módu L. 

I s nesportovním kabrioletem si navíc můžete dopřát nějakou tu zážitkovou jízdu, a teď nemám na mysli jen kochání krajinou. Pořád je to Mini s nízkou stavbou a koly umístěnými v samotných rozích karoserie, které v zatáčkách předvede parádní grip a typickou obratnost.

Tužší podvozek vás sice nepotěší na hrbolatých kočičích hlavách (jistě tomu nepomáhají ani příplatkové osmnáctky), na okresce však exceluje a baví. Přesné řízení dokonce ještě tak úplně nezapomnělo, co je to komunikace s řidičem, to je taky fajn. Jediné, co mi maličko chybí, jsou pádla pro manuální řazení. Ta dostanete až v „esku“. Člověk tu cítí nevyužitý potenciál, na druhou stranu chápu, že základní Mini Cabrio nemá okreskové závodění na seznamu priorit právě vysoko. I tak je ho radost řídit.

Verdikt

Cooper Cabrio C je čistokrevné auto pro radost, přitom stále myslí i na „obyčejné“ řidiče bez sportovních ambicí. Proč by si terapeutickou jízdu bez střechy nemohl dopřát i ten, kdo neviděl okruh ani z rychlíku a pro koho není porušování předpisů otázka cti? I bez použití pádel, falešných meziplynů a dalších závodnických efektů se Mini podařilo postavit zábavné autíčko, navíc s přidanou hodnotou nebe nad hlavou. I ta chybějící přístrojovka je jen malé bezvýznamné minus, když stáhnete plátno, pustíte hudbu a vyrazíte na silnici.

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1998 ccm
Nejvyšší výkon: 120 kW (163 k) při 5000 – 6500 ot/min
Nejvyšší točivý moment: 250 Nm při 1500 – 4400 ot/min
Převodovka: automatická dvouspojková sedmistupňová
Pohotovostní hmotnost: 1380 kg 
Maximální rychlost: 220 km/h
0-100 km/h: 8,2 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 6,5 l/100 km
Spotřeba v testu: 7,8 l/100 km
Základní cena: 759 200 Kč
Cena testovaného kusu s příplatky: 887 138 Kč