MX-5 Cup - 3. závod Písek 13.7.2019: Když si s vámi hraje počasí

Bílá redakční Miata se letos účastní amatérské závodní série určené (nejen) pro piloty Mazdy MX-5. Třetí podnik letošního ročníku se konal na lesním okruhu v Písku a do jeho výsledků znatelně promluvilo nevyzpytatelné počasí. Pokud si chcete počíst, co vlastně MX-5 Cup je a jaká auta v něm jezdí, odkážu vás rovnou na report z minulého závodě v Mýtě a nyní už pojďme podrobně probrat ten Písek.

Z letošního závodu v Písku jsem měl smíšené pocity. Na jednu stranu to není moje oblíbená destinace – mám to více než 5 hodin cesty a trať je úzká a krátká. Na druhou stranu, pasáž pravá – levá za krátkou cílovou rovinkou mám velmi rád, stejně jako táhlou zatáčku na srdce v padáku v zadní části trati. No a navíc se závod trefil do víkendu, který všichni meteorologové předpovídali jako zamračený a deštivý. Na mokrý závod jsem se vyloženě těšil. Jednak tolik nedostanou zabrat pneumatiky a brzdy a navíc je lehce nevyzpytatelný kluzký povrch trati zdrojem mnoha překvapení.

Předpověď byla celkem jednoznačná, takže jsem nechal na Mazdě sadu silničních disků s novými Uniroyal Rainsport 3 a nenamáhal se zjišťovat, jak a zda vůbec lze v NC převézt čtyři kusy 7,5x17 kol s obutými semislicky od Federalu. Ráno nás na okruhu přivítala zamračená omloha a trať mokrá z nočního deště. Světlá místa na nebi však příliš nekorespondovala s výhledem na další přeháňky. První seznamovací jízdy se nesly ve veselém uklouzaném duchu. Mazdy stěží hledaly trakci a po trati krásně vlály. Další déšť ale nepřicházel a trať postupně začínala osychat. V boxech  na parkovišti před vjezdem na okruh probíhala u některých lépe připravených účastníků horečná dilemata, zda přezout na slicky či semislicky nebo zůstat na prořezanějších pneumatikách.

Chvilku před startem měřených jízd už nebylo pochyb, žádný dešťový mrak v dohledu a stopa vyježděná úplně do sucha. Při pohledu na Uniroyaly v podbězích jsem byl poněkud znechucen, protože na dobrý výsledek jsem na nich mohl na suchu při svých řidičských (ne)schopnostech zapomenout. Přitom ještě ráno jsem si docela věřil a těšil se na mokrý závod. Flašky bohemky či některé z věcných automobilových cen od hlavních sponzorů – DATO parts a servisu BM Motors, stejně jako dárky od Motulu, nakonec opět skončily u starých známých jmen.

Jako první odjely své měřené jízdy Mazdy kategorie ULTIMATE. Ty mají (nejen) letos svého dominantního vládce. Jindra Vít s šedou kompresorem dopovanou NBFL nenechal nikoho na pochybách, komu to jezdí nejrychleji a nechybělo mnoho, aby se stal vůbec nejrychlejším autem dne. Přestože mu vinou upadlého koncového dílu výfuku málem uhořel zadní nárazník (do cíle dovezl jen jeho vlající a teplem značně zdeformovanou atrapu), nadělil druhému Zdeňkovi Kořínkovi ve vyházeném a taktéž kompresorem dopovaném NA, více než 2 sekundy. Pro svou premiérovou bednu si v Písku dojel Adam Špaček, který také řídí NA s kompresorem, ale menším motorem 1.6 a jinak takřka v sériovém stavu.

Hned po nejrychlejších Miatách se na trať vydala auta kategorie RACING a také tady jsou letos, zdá se, karty rozdány. První místo s přehledem vybojoval Honza Masopust, jehož NA s motorem 1.8 VVT a kopou trakce doslova rozdrtilo zbytek třídy. O více než 5 vteřin zpět skončil Vojta Krokl a opět dokázal, jak umí být poslední generace ND rychlá, třebaže neměl nejkvalitnější gumy. Třetí místo bral další dlouholetý účastník – Radim Bráblík v červeném NA 1.6 přesnou jízdou ujel výkonějším sokům ve třídě. Já jsem ze svého výkonu po dojezdu překvapivě neměl až tak zlý pocit (navzdory těm nadávkám po nepřesném výjezdu v nejpomalejším místě trati), časomíra však byla neúprosná a na silničních pneumatikách jsem si proti semislickům takříkajíc ani neškrtnul a skončil hluboko v poli poražených.

Ani kategorie TOURING nepoznala jiného vítěze, oproti předchozímu podniku ve Vysokém Mýtě. Kuba Svoboda navíc zajel neskutečně, s obrovským náskokem a nechybělo mnoho, aby jeho čas stačil i na bednu ve třídě RACING. Druhý skončil Ondra Kála a třetí Milan Drbal – oba s NBéčky. Poslední na řadě byla kategorie OPEN, kterou ovlivnil déšť. Nakonec totiž přece jen sprchlo a většina účastníků se musela poprat s mokrou klouzající tratí – proto má většina Caterhamů tak mizerné časy a proto tolik aut porazila třeba Škoda 105. I přes mokrou trať to ale stejně opět zabil Kuba Křeček v zelené bestii, druhý skončil Roadsport od Itala Simoneho, který ještě stihl využít výhod suché trati a třetí místo uzmul starší z Křečkovic klanu, který úctyhodně ukočíroval splašený doutník, přestože se na zmáčený okruh vydal na hladkých slickách hned když začalo pršet.

Zvláštní zmínku si zaslouží Nikola Kotková, která jezdila v krásném červeném NB. Na okruhu byla vůbec poprvé a výsledek nakonec nebyl vůbec špatný. Čtvrtý závod je v plánu za necelý měsíc – 17. srpna ve Vysokém Mýtě. A já budu doufat, že napotřetí se mi letos konečně povede být spokojen.