Mini Cooper S E Countryman All4 - Pohledem vesničana

Začněme nejdřív trošku na vážno. Tohle Mini je podivně velké, odveze v pohodlí čtyři lidi a trošku toho nákladu v kufru. Pro pohon pak používá relativně malou baterii, elektrický motor pro zadní kola a tříválcovou jednapětku s turbem o výkonu 136 koní pro pohon kol předních. Baterii pro elektromotor můžete dobíjet ze zásuvky, nebo přepnutím režimu hybridního soustrojí do pozice ‚Save‘, kdy se veškerá využitelná energie uschovává a je použita jen v případě, kdy ‚na to moc dupete‘. Jak to celé funguje, když se na Mini podíváme z pohledu vesničana, a nikoli městského pozéra, jsem se snažil pochopit během víkendu v Roztokách u Prahy. Miník nám pomáhal při čištění akvária, a jak už je na vesnici běžné, došlo i na pár veskrze pábitelských činností…

Dějství první: Venčení kapra.

Sobotní odpoledne, automobil nabitý, kapr vyloven z akvária. Do Mini nastupujeme ve čtyřech. Tři lidi a kapr Pepa, který bude propuštěn do Vltavy, protože jinak stejně borok chcípne. Stylovým tlačítkem ‚jako z letadla‘ přepínám na čistě elektrický režim a míříme k řece. Cooper v klidu jede a my se divíme, co to všechno na palubce svítí a proč je hranatá věc uprostřed kolečka a kolem divnosti. Lidé na procházkách se lekají tichého auta a pak se smějí, protože je to přece roztomilé. A nás pak hřejí nejen vytápěné sedačky. Voda, kterou jsem vyšplíchal na retardérech, simuluje rozlité pitíčko dětí a rádio hraje nesourodou směs písniček mého Spotify účtu. Jako dobrý. A Pepu trefil šlak asi fakt až ve Vltavě, takže jako vesničani jsme byli spokojení. A když jsme se vrátili ke drátu, ještě nám svítil dojezd 20 kilometrů. Proužkaté Mini, zablácené z rychlé jízdy po podzimních okreskách, navíc na vesnici fakt nevypadá špatně.

Dějství druhé: Tvárnice.

Akvárium je teď potřeba podložit třemi ytongy, aby se pod něj vešla lednička na pivo. Nedělní odpoledne a okresky na západ od Prahy. Auto vybité, režim sport a dva lidi na palubě. Sportovní režim mění jen odezvu na plyn a tuhost řízení, aktivního podvozku jsem si nevšiml. Tam, kde je volno, to trošku ženu, jakmile někoho dojedu, tak prostě počkám až zase uhne. Mini jede rychle, podvozek funguje a tříváleček s elektromotorem pomalu ale jistě dobíjí baterku, protože jsem čudlíkem ‚jako z letadla‘ přepnul celý systém na nabíjení baterky. A pak ji samozřejmě vybíjím, kdykoli je místo. V tomhle provozu to ale i z nuly na půlku člověk nabije během půl hodinky. Podařilo se mi povypínat skoro všechna světýlka v interieru! A to velké kolo s mapou uprostřed teď funguje jako otáčkoměr! Hehe. Vesničan má radost. Ytongy se vlezly, veškerý nepořádek z nich šel z kufru v pohodě vysát a díky jeho polstrování v podstatě ani nešlo nic poškodit. Milé.

Dějství třetí: Cesta na letiště.

Kamarád přijel po čtyřech letech do Čech, za chvíli přistává na Ruzyni a já na to zapomněl. Proplítám se pražskou dopravou s rychlostí krysy na kokainu. Díky elektromotoru je tahle věc neskutečně pohotová při zrychlení, takže se dají dělat celkem psí kusy bez toho, aby to bylo nebezpečné. Na letišti v klidu nakládáme a zase frk zpátky. Jako městská myš to celé funguje dobře. A už jsem zmiňoval, jak se mi to líbí špinavý?

Dějství poslední: Na vážno.

Elektrifikovaný Mini Countryman má hybridní pohon, který jsem při sebevětší snaze nedonutil žrát více než 8,8 litru na sto. A to jsem jezdil skutečně kreativně. Síly má na rozdávání hlavně v nízkých rychlostech a nevidím důvod, proč by celé pohonné ústrojí nemělo být úplně ideálním řešením pro někoho, kdo prostě jen normálně rychle jezdí po normálních cestách. Navíc si můžete naplánovat, co se má s energií dít, takže máte vždycky to, co potřebujete. A když ne, to auto se z toho stejně vždycky nějak vylže. Podvozek funguje, řízení funguje, všechno mi to přijde velmi solidní, velmi efektivní, akorát to nedriftuje. Což ale ve výsledku nebyl ani cíl. Celé pohonné ústrojí je velmi podobné BMW i8. Tam sklidilo kritiku za fakt, že po vybití je slabé a pro sportovní automobil celé příliš odtažité. Pro tohle Mini mi ale přijde fakt skvělé, protože s ním nebudete jezdit pořád na hraně a k vybití nedojde. Nějaké to řidičské nadšení pak rádi vyměníte za efektivnost a nízkou spotřebu při jízdě s olověnou nohou. Tohle není nedělní auto pro řidiče, tohle je auto, které máte v garáži ve své chatě na horách.

A pokud se vám zasteskne po víru velkoměsta, stačí odemknout. Hned se kolem dveří objeví světelné reklamy. Proti mému vkusu jde jednoznačně přezdobenost interieru a  pocit neuspořádanosti sem tam doplněný podivně levnými detaily. Kupříkladu ukazatel paliva v nádrži. Levný plast s hromádkou žlutých prosvícených plastových světýlek. Kdyby byla rafička digitální v displayi a BMW ušetřilo za ten malý výlisek, nic by se nestalo a výsledek by byl lepší. A ‚otáčkoměr‘? Pořád jsem toužil jej zpod tachometru vyrvat, abych na něj konečně pořádně viděl. Přestože nejspíš nejsem cílovka, pohled na kapotu navozující dojem, že člověk jede v autě z padesátých let, je skutečně velmi šarmantní.

Pokud se vám design závodního vesničana dopovaného elektřinou líbí a máte dostatek volných financí, pak není nad čím uvažovat. Technicky se nedá tomuto módnímu doplňku nic podstatného vytknout. A design je věcí osobního vkusu. Mini je tak trošku klaun a pozér, ale to vůbec nemusí být na škodu. A velikost kufru? No je to Mini, máte to v názvu. Pokud chcete velký kufr, kupte si Transit. 

Elektrifikované Mini prostě funguje i jako povoz bláznivého vesničana. Nečekal jsem to, klobouk dolů. A teď jdu dát slepicam… ;-)

Technické údaje:

Motor: řadový tříválec, 1 499 ccm

Výkon: 100 kW při 4 400 ot./min + elektromotor pro zadní nápravu. Celkem 165 kW výkonu.

Zrychlení 0-100 km/h: 6,8 s.

Max. rychlost: 198 km/h

Deklarovaná spotřeba paliva: 2,3 – 2,1 l/100 km

Spotřeba v testu: 0 – 8,8 l/100 km

Objem nádrže: 36 l

Pohotovostní hmotnost: 1 735 kg 

Velikost kufru: 405 – 1275 l

Max. zatížení: 610 kg 

Cena: Od 968 500 Kč, testovaný vůz zhruba 1 200 000 Kč.