Pro sepsání dnešního textu jsem se rozhodl po dvou separátních, avšak vzájemně propojených instagramových příspěvcích, které nedávno v rozmezí několika dní zveřejnilo české zastoupení automobilky Mercedes-Benz. Hovoří v nich o autech, jejichž pojítkem je značka Maybach.
Prvním byla účast výrobce na pražském týdnu módy, kde byly automobily s nápisy Maybach oficiálními vozidly. Ne že bych zrovna tuto akci sledoval, stylovému oblékání rozumím méně než koza hvězdám, ale zaujalo mě, že v rámci partnerství byla součástí programu i výstava jednoho z unikátních sběratelských kousků Mercedesu-Maybach S 680 v provedení Haute Voiture.
Tento vůz již sice není úplně nový, neb ho představili už v roce 2023, nicméně pořád dokonale ilustruje současný charakter jména Maybach. Tradiční S-klasse je ve verzi Haute Voiture, kromě ještě většího luxusu, vyvedena nikoliv v obligátní černé, nýbrž ve dvoubarevné kombinaci lesklá námořnická modrá a třpytivá vinná růžová s chormovými detaily a bílým interiérem. Expresivní, že?
Druhým příspěvkem bylo představení nejnovějšího přírůstku do flotily Mercedes-Maybach, dvousedadlového roadsteru SL 680 Monogram Series. I ten bezpochyby splňuje vše, co očekáváme od dnešního Maybachu. Nejen, že též dále povyšuje přepych standardní třídy, ale také svým zákazníkům nabízí opravdu výrazná barevná provedení.
Může být buď leskle granátově červený nebo leskle opalithově bílý, na přání s kontrastní černou kapotou s vkládanými logy výrobce a opět výrazným chromovým zdobením i bílým vnitřkem. Případně si ho samozřejmě zájemce smí navolit v prakticky jakékoliv jiné barvě, program Mercedes MANUFAKTUR téměř nezná mezí.
Obojí jsou odvážné způsoby, jak dát světu najevo, že si můžete dovolit svou třícípou hvězdu náležitě vyzdobit. To mě přivedlo na myšlenku, jestli byl Maybach takový vždy nebo jestli byl i něčím víc než jen ošperkovaným Mercedesem. Jistě, víme, že na začátku nového milénia vyráběl vlastní řady 57 a 62, ale chceme-li být upřímní, musíme uznat, že i tady se bavíme spíš o ozdobené Třídě S, nikoliv o zcela svébytných vozidlech. Jen to zdobení tenkrát vedlo k unikátnímu designu, ne jen barvám.
Tak jsem se zahloubal do mezinárodních elektronických databází, abych zjistil odpověď. A ta mě docela překvapila a potěšila. Maybach skutečně má svůj příběh. Aby toho nebylo málo, je dlouhý a i docela zajímavý, byť s ne úplně americkým koncem. Tudíž jsem vám jej stručně sepsal. Vydejme se tedy po stopách příběhu značky Maybach předtím, než se z něj stal dekorativní Mercedes.
Společnost s oficálním názvem Luftfahrzeug-Motorenbau GmbH byla založena už v roce 1909 jistým panem Wilhelmem Maybachem a zprvu se vůbec nezabývala automobily. Vyráběla motory pro použití v leteckém průmyslu. Ovšem pozor, tyto motory nepoháněly letadla, byly určeny zajímavějším vzdušným dopravním prostředkům. Jejich náturu vám prozradí jméno spoluzakladatele firmy: Ferdinand von Zeppelin.
Ano, Maybach vyráběl motory pro vzducholodě. A byl v tom hodně dobrý, protože Wilhelm se už předtím podílel na vývoji spalovacích motorů pro firmu Daimler-Benz. Však některé zdroje připisují autorství prvního Mercedesu (neplést s Patent Motor Wagenem) právě jemu. Jeho firma se například chlubila inovativní možností trojího nastavení karburátorů eliminujícího problémy se ztrátou výkonu ve velkých nadmořských výškách. Jednoduše dobře věděl, co dělá. Spalovací jednotky Maybach byly vlastně až tak dobré, že si licenci na jejich výrobu odkoupilo i BMW.
Rozjetý byznys ale zhatila první světová válka a návazný zákaz provozu vzducholodí. Firma se tak musela přeorientovat na jiné způsoby dopravy. Pod vedením syna Wilhelma, Karla Maybacha si vybrala si vlaky a auta. Do železničních vozidel začala dodávat speciální dieselové motory stavěné na dlouhodobou jízdu vysokou rychlostí, jež byly opět velmi dobré. Třeba lokomotiva DRG 877 zvaná Létající Hamburčan s dvěma maybašími dvanáctiválci o kombinovaném výkonu 820k dosahovala stabilní rychlosti 160 km/h.
V autech však u Maybachu preferovali benzínové motory. Vyvinuli proto zcela novou jednotku, která měla být stejně jako v případě vzducholodí a vlaků vysokovýkonná a velmi dobrá. Karl také sestavil úplně novou převodovku určenou pro cestování vysokými rychlostmi. Ostatně celé auto se mělo stát tím nejlepším německým vozem na trhu. Svůj první prototyp představili v roce 1919 pod názvem W1 a produkční verzi nazvanou W3 začali nabízet v roce 1921.
Nepředstavujte si ale kompletní auto, jak jsme zvyklí dnes. Maybach vyráběl hlavně pohonnou soustavu, již montoval na šasi Mercedes-Benz. I když některé kousky vyjely z jeho závodů kompletní, platilo, že naprostá většina vozidel byla karosována jinde. Všechny automobily ale spojovalo to, že ve své třídě představovaly to nejvyšší, co se tenkrát dalo v Německu pořídit.
Vrcholu ve výrobě vlastních vozidel Maybach dosáhl v roce 1930, kdy představil největší německou limuzínu s vlastním dvanáctiválcem zvanou příznačně Zeppelin. Jenže poté se politická situace jala ubírat jiným směrem a trh luxusních vozů šel stranou. Firma opět obrátila kormidlo a začala vyrábět motory pro tanky, polopásová a obrněná vozidla, jakož i útočné čluny. S výrobou osobních aut skončila v roce 1941.
Poválečný vývoj už moc veselý není. Značka se sice pokusila vrátit k produkci automobilů, nepovedlo se jí však sehnat dostatek peněz na zafinancování nového projektu, takže zůstala u výroby motorů pro lodě a lokomotivy. V roce 1960 ji pak odkoupil Daimler-Benz — vlastník Mercedesu, jenž jí sice ponechal stejnou úlohu, jenže o několik let později ji fúzí s jinými společnostmi přejmenoval na MTU Friedrichshafen GmbH, čímž jméno Maybach zmizelo z povrchu zemského.
Ke změně poměrů došlo až po přelomu milénia, přesněji roku 2002. Tehdy se Mercedes rozhodl, že se pokusí konkurovat BMW, jež právě odkoupilo Rolls-Royce, a Volkswagenu, kterému tak nějak zbylo Bentley, a na trh dodá svou představu o vozidle té úplně nejvíc nejvyšší třídy. Protože však na rozdíl od svých soků neměl k dispozici tradiční britskou automobilku, přes níž by svou vizi realizoval, z archivu vytáhl práva na tu nejluxusnější německou značku, na Maybach.
Představil již v článku zmíněnou dvojici modelů postavených na Třídě S, lišících se pouze délkou. Pojmenoval je Maybach 57 a Maybach 62 (číslo v názvu představuje délku vozu v decimetrech) a dopřál jim vidlicový dvanáctiválec a vysoce luxusní provedení, objektivně zcela na úrovni tehdejších modelů Rolls-Royce a Bentley. Takové zboží si Mercedes samozřejmě nechal zaplatit, čímž se z Maybachu stalo nejdražší německé vozidlo v nabídce.
Jenže tu byla překážka. A ne, nebyla to částka nutná k pořízení. Ta v těchto kruzích roli nehraje. Důležité jsou zde tradice a dojem na okolí, přičemž přesně tady Maybach ztroskotal. Víte co, když už šedesát let nevyrábíte auto a čtyřicet let vlastně ani jako značka neexistujete, tak vás prostě nikdo vážně brát nebude, i kdyby jste byli sebelepší.
Když se k tomu přidal netradiční, od konkurence odlišný a možná až zbytečně výrazný design, bylo zaděláno na problém. Ten samozřejmě přišel, o maybachy nebyl úplně velký zájem. Je sice pravda, že se vyráběly poměrně dlouho (až do roku 2012), ale vzniklo jen 3 321 kusů, zatímco konkurenčního Phantomu za přibližně stejné období světlo světa spatřilo více než třikrát tolik.
To nás přivádí do žhavé současnosti. Pro Maybach jako takový už na trhu není místo, konkurovat značce Rolls-Royce a Bentley při tak velké a dlouhodobé mezeře ve výrobním programu přerušené jen dvěma modely řekněme specifického vzezření prostě nemůže, mezi zákazníky nemá ani z půlky zavedenou pověst jako Silver Shadowy, Arnagy, Phantomy a Continentaly.
Svému vlastníkovi ale nyní dělá jinou a nakonec možná i lepší službu. Ta vychází z faktu, že auta značky Mercedes-Benz jsou v dnešní době i včetně velkých tříd již natolik rozšířená, až se snadno může stát, že podřízení jezdí vozem se stejným logem jako vedení a ti nejvyšší zástupci firmy už nemají kam růst.
Víte co, zatímco v devadesátých letech si třeba model W210 Třídy E mohl dovolit jen opravdový šéf (W140 Třída S byla nedostižným snem), pročež manažeři byli rádi za Golfa Variant TDI a řadový zaměstnanci se tetelili blahem z Opelu Corsa B, dnes má i sekretářka úvodní Třídu A, manažeři už jezdí druhým GLC v řadě a šéf by musel koupit další Třídu S, se kterou navíc od té poslední nikam moc nevyroste, pokud třeba na počtu válců i nespadne.
A právě tady nastupuje Maybach. Kdyby nebyl, takový šéf by musel značku opustit. Protože ale existuje, může zůstat a koupit si zase něco lepšího. Jistě, už to nebude jako přejít z vyšší třídy do té nejvyšší, avšak stylizované M pořád představuje posun ve vnějším i vnitřním provedení a hlavně vytváří onen žádoucí pocit, že: „mám něco víc než mí podřízení.“
Na samotném člověku poté záleží, jestli bude tuto informaci šířit decentně jen pomocí log a nápisů nebo se rozhodne jít do toho po hlavě a vybere si tu nejtřpytivější a nejvýraznější kombinaci, nad jejímž jménem a zařazením v potravním řetězci nebude pochybovat nikdo v širokém okolí. Návdavkem nesmíme zapomenout, že rappeři v LA, šejci na blízkém východě a mocní Číňané také musí nečím jezdit. A ti všichni mají vyzývavé barvy rádi z přirozenosti.
Takový je příběh značky Maybach, od prvopočátků v letectví přes luxusní vozy a kvalitní motorařinu až po dekorativní mercedesy. Je to možná netypický vývoj s diskutabilními dopady na současnost, ale to podle mě není na závadu. Pořád jsou na tom podstatně líp než spousta jiných historických luxusních výrobců. A že jsou dnes takoví…barevní? No, tak aspoň není nuda.
Co si o značce Maybach myslíte vy? Věděli jste, že poháněla zeppeliny? Že pod křídly Mercedesu vyráběla motory pro lokomotivy a lodě? Že nabízela to nejdražší německé auto? A co si myslíte o jejím současném pojetí? Jsou vám její expresivní barvy a výrazné dekory blízké nebo dle vás hraničí s nevkusem? Vyjádřit se můžete v diskuzi.
Zdroj historických reálií: Oficiální stránky Maybach, Oficiální stránky Mercedes-Benz, Technik Museum Sinsheim, National Air and Space Museum
Irwinek
11. 10. 2024, 12:53 2 reagovatZapomněl jsi zmínit Maybach Exelero, sice na bázi 57, ale přecijen něco trošku jiného než " opulentní " limuzíny
Jo, motor v " Létajícím Hamburčanovi " byl skvostnou ukázkou dokonalé mechaniky.
A " Bicolor lak " autům sluší :-D
mariov8
11. 10. 2024, 21:16 2GO5 z počátku 30tých let byl po válce "inspirací" i konstruktérům v ČKD. Jenže to už Maybach vyráběl zcela nový GO6 s přeplňováním. U nás jsme se z "kopie" vyrobené navíc z bláta (rozuměj, omezená materiálová základna) pokoušeli vyžít ještě 50 let poté. Přitom již první pokusy řadu 170 přeplňovat jasně dávali najevo, že by to chtělo začít na čistém listu papíru... Škoda v Hořovicích měli sice pozdě, ale dobře našlápnuto s řadou 150 (šestiválce byly na úrovni doby, na dvanáctiválec pokud vím už nedošlo). Pozor, velké vznětové motory pro lodě a vlaky vyráběl ve velkém i samotný Mercedes-Benz a do výrobního programu MTU se nakonec dostal více-méně výběr toho nejlepšího z nabídky od obou výrobců. Dnes jsou značkou Maybach označeny top verze vozidel Mercedes-Benz a automobilka se zbavila jak podílu v EADS (dnes Airbus) tak i celého MTU (dnes Rolls-Royce Power systems) - přičemž část produktového portfólia je pořád derivát motorů mercedesu (menší řady 1100/1300/1500). Mimochodem, zná autor článku řadu motorů MD? To je konstruktérská perla své doby, ještě komůrkový, vysoce přeplňovaný diesel, s šestiventilovou hlavou válců!!! Nikomu, kromě Němců, to nefungovalo pořádně, prodalo se totiž pár licencí ale vyrobit to tak aby to něco vydrželo...
afro-r1
11. 10. 2024, 15:19 1 reagovatRR je decentnost sama. Maybach je naopak kycovitejsi nez S Klasse. Tam bych videl jeden z problemu neuspechu.
jazet
11. 10. 2024, 18:59 2Kýčovitost dneska letí.