načítám data...

Mercedes-Benz Sprinter 319 CDI Tourer: Sladký život řidiče autobusu

Do redakce jsme tentokrát dostali na hraní opravdu velké auto. A rovnou špičku ve své třídě! Jak si vedl Sprinter během testovací jízdy na dálný východ?

zobrazit celou galeriiRecenze & testy: Mercedes-Benz Sprinter 319  CDI  Tourer: Sladký život řidiče autobusu

Uvedení nového Sprinteru bylo pro značku Mercedes-Benz největší událostí letošního roku. Nová generace přinesla elegantní design, modernizovanou palubní desku, hromadu technologií a ještě větší hromadu možností kustomizace. Nás zajímalo hlavně to, jak bude fungovat v „běžném životě” – na dlouhé cestě a s partou nenechavých cestujících na palubě. Výlet může začít!

 

Zájezd do jihomoravské metropole za zábavou i poznáním


Datum: 30.9. 2018 
Doprava: luxusním autokarem
Strava: vlastní
Účastníci zájezdu: Jan Machač, Jakub Pospíšil, Jan Křeček, Adam Forman a Zlokočka
Guest appearance: Matěj Podhorský, František Čáslavský

 

Za ranního kuropění vyzvedávám pražské členy redakce v jejich vyhřátých pelíšcích a vydáváme se po dálnici D11 směr Hradec Králové. Pokud byste nás teď chtěli pochválit, jak jsme fikaní, že se držíme dál od D1, klidně si to ušetřete. Oklikou jedeme kvůli Adamovi, jehož teplý pelíšek se z jakýchsi záhadných důvodů nachází ve Slatiňanech. Navíc ještě nevíme, že uzavírky na silnicích 3.-5. třídy dokáží potrápit ještě víc než ty dálniční.

Na dálnici je Sprinter ve svém živlu. Sprintuje, účastníci zájezdu poklidně pozorují krajinu a společensky konverzují.Pouze Jeník se na poslední řadě sedaček snaží vyspat z kocoviny a Kubajs si stěžuje, že je auto trochu moc hlučné. Má pravdu, ale vzhledem k tomu, jak rychle jedeme… asi s tím dokážu žít.

Dodávky od Mercedesu máme v Autíčkáři rádi, a mám-li mluvit za sebe, jednou věcí jsou v obrovském oceánu konkurence jedinečné. Jejich řízení a ovládání bez obtíží snese srovnání s běžným osobním autem. Oproti jiným dodávkám mají volant příjemně naklopený k řidiči a není třeba nad ním sedět jako nad talířem svíčkové. Tento “osobákový” posez rázem mění celé vnímání auta okolo a člověk má pocit, že pilotuje spíš velký kombík nebo MPV. Má to samozřejmě i svá úskalí – zejména pokud jde o plnotučnou dodávku s rozvorem přes 3,6 metru. Zkrátka nesmíte zapomenout, v čem sedíte. Právě proto, jak dobře a snadno se Sprinter řídí, se mi zpočátku párkrát povedlo říznout zatáčku zadními koly přes obrubník, naštěstí zrovna nebyl vysoký. (Vedlo mne to k barvitému snění o dodávce s terénním podvozkem a pořádnými drapáky.)

Adam je na palubě a teď máme před sebou hezkých pár kilometrů po silničkách vedoucích malebnou východočeskou krajinou. Navigace nám zpestřuje cestování nápaditými zajížďkami a až po chvíli nám došlo, že bohužel není on-line, tudíž nemá povědomost o aktuálních uzavírkách silnic, zato má v paměti uložené ty předchozí. Nevadí – aspoň si užijeme trochu té sportovní jízdy na okreskách. Účastníci zájezdu se ochotně zapojují do hry „Dojdi si dopředu pro mikinu a zkus se nesvalit”. Podle tlumených úderů, jásotu a povzbuzování je to hra dobrodružná a plná zvratů.

Sprinter se sice báječně řídí, ale je třeba mít na paměti, že s nákladem vzadu si odstředivá síla hraje víc, než byste čekali. Zóna osobákových pocitů těsně za řidičem končí a hbité zatáčení, které si coby pilot náramně pochvalujete, cestující na zadních, zadnějších a nejzadnějších sedadlech zas tak moc neocení. Z hlubin prostoru pro cestující pak létají i výrazy, jaké si za rámeček nedáte. Každý řidič minibusu by si měl povinně vyzkoušet jízdu na okreskách upoután na tu úplně poslední lavici vzadu.

Když se řidič vydá z kapitánského můstku do prostoru pro cestující, všimne si ještě jedné věci. Stejně jako zóna osobákových pocitů končí těsně za řidičovým sedadlem i perfektní dílenské zpracování a pozornost k detailům. Sedačky se sklápějí do úhlu, který by mohl o něco lépe korespondovat s lidskou anatomií (lze-li naše redaktory považovat za lidi). Plastové obložení a kryty všeho možného nejsou k vozu jakožto celku příliš loajální a mají sklony se vydávat na sólovou dráhu. Nevím, jakou roli v tom hrály nenechavé ruce účastníků zájezdu, ale i na takové případy by se při výrobě mělo myslet. Na druhou stranu musím pochválit zatmavená skla, která v boji se slunečními paprsky odvádí velmi dobrou práci, a reprosoustavu nezapomínající ani na zadní řady (a na to, že i podřímující kolega Jeník si rád poslechne poctivý německý pop 80. let). Dokonce i velkou střešní klimatizaci jsme se po počátečním tápání naučili ovládat, naše cestování pak bylo mnohem příjemnější a zbavené intervalového pokřikování „mně je zima!” a „je tady vedro!”

Dříve než se dostavíme dělat parádu na brněnském srazu Kafe&Káry máme ještě jednu důležitou misi. Proniknout do zdejší zoologické zahrady a spřátelit se s nejnaštvanější kočkou na světě – manulem. Zní to jako jednoduchý úkol, ale napřed jsme museli projít celou ZOO křížem krážem, viděli jsme sovy, tygry, klokany, lamy, anakondu i kočku pouštní, jenom manul nám stále unikal. Až úplně na konci trasy jsme zmerčili nenápadnou klec s typickou naježenou siluetou. Manul na nás otráveně pohlédl, otočil se na drápu, zalezl do kukaně a už nevylezl. Nádhera! Ať žije manul! 

Na prašném parkovišti u ZOO se do růžova vyspinkaný Jeník dožaduje kormidla. Pojďme se tedy podívat, jak se ve Sprinteru žije řediteli Zeměkoule. Vlastně řidiči autobusu. Tady ode mě, milí čtenáři, mnoho kritiky neuslyšíte. Zatímco cestující v tomto autě nejspíš nebudou trávit dlouhé hodiny na tisícikilometrových trasách, řidič tu pravděpodobně bude muset přežít většinu pracovní doby. A péče věnovaná jeho pohodlí tomu odpovídá. Elektricky nastavitelné sedadlo po chvilce mírného bzučení najde ideální polohu, která vám nebude ani trochu připomínat trůnění na míse. Na volantu před sebou pak máte početná, ale logicky rozmístěná tlačítka k ovládání palubního počítače i obrovské radiomapy uprostřed. První, co mě po převzetí auta uhodilo do očí (hned jak opadla paralýza způsobená strachem, jak s tou stodolou zapluju do pražského provozu), bylo, jak pěkně řidičova zóna působí na pohled. Zdá se, že materiály nepostihl zásadnější ekonomický kompromis. Lesklým černým plochám sice obecně nefandím, ale proporčně k ostatním jich tu zas tolik není, navíc v kombinaci s decentními hliníkovými rámečky vypadá hezky. Grafika velkého středového displeje snese srovnání s naším domácím notebookem (možná dokonce vítězí, narozdíl od notebooku totiž nemůže spadnout na zem a protestně vyřadit z provozu dvoucentimetrový pás pixelů). Když se to celé zapne a aktivuje, těžko se ubráníte pocitu, že řidič autobusu vlastně vůbec není špatný job. V dodávkové kategorii byste těžko našli konkurenta, který nabídne tak vysokou úroveň technologií i komfortu.

Všude kolem má řidič dostatek odkládacích prostor. Kávu, sodovku i hranolky mu ochotně přidrží jeden ze čtyř cupholderů uprostřed, nad hlavou se nachází velká přihrádka, další kubické centimetry využitelného vzduchu čekají ve dveřích a ve třech klapačkách na palubní desce. Navíc můžete dělat binec na ostatních sedačkách, na schůdku, na podlaze, úplně jako doma!

Na parkoviště u stadionu Lužánky přijíždí obrovské lesklé černé auto. Kdepak, není to diplomatická delegace z republiky Kongo, je to redakce Autíčkáře. Matěj se ihned sápe za volant a tónem zkušeného turistického průvodce nám během okružní jízdy popisuje všechna vozidla, která se dnes na Kafe&Káry dostavila. Je to pestrá paleta nejrůznějších vehiklů, ale největší káru na place máme stejně my!

Do velkého auta patří velký motor, proto mám radost, že pod kapotou testovacího Sprinteru pracuje šestiválec o výkonu 188 koní. Když se pořádně šlápne na plyn, dává o sobě vědět příjemným duněním. Hmotnost 2,2 tuny mu sice nedá nic zadarmo, ale toho si všimnete jen při rozjezdech. Jakmile auto nabere trochu kinetické energie, dokáže se pohybovat o dost svižněji, než jsou cestující na zadních sedadlech ochotni snášet. Odhaduju, že i při plném obsazení cestujícími a naložené bagáží pojede velmi příjemně. Podvozek má pohodlné naladění, a i když si zadní náprava na nerovnostech občas poskočí, převládá ladná houpavá jízda, během níž si můžete číst, pracovat na počítači, kochat se krajinou nebo spát Samozřejmě pokud nejste řidič. I když… Adaptivní tempomat a asistent pro jízdu v pruzích dokáží vzít velkou část řízení do vlastních rukou. A nesmím zapomenout na čtení dopravního značení – to ve Sprinteru funguje snad nejlépe ze všech aut, kterými jsem doposud jela.

Temné nebe se třpytí hvězdami a z okolního podrostu se jen sem tam ozve hlas nočního ptáka. Romantiku narušuje jen sprosté nadávání některých účastníků zájezdu. Zdá se, že záměr objet uzavírku po úzké silničce budeme muset vzdát, protože se velmi rychle proměnila v polní a posléze křovinatou cestu. Ani na vedlejším poli se neotočíme, je totiž plné záludných bludných balvanů. Nezbývá než tu zatracenou cestu zase pěkně vycouvat. Kde jsou drapáky, když je nejvíc potřebujete?  

Sprinter se Mercedesu vážně povedl a jako profesionální řidič bych si s takovým služebákem chrochtala blahem. Ne že by neměl své mouchy – zejména v prostoru pro cestující je ještě co zlepšovat. Ale mezi dodávkami je to zářivá hvězda, na kterou má konkurence co dohánět. Je mi skoro líto, že nejsme mormonská rodina s pěti šesti dětmi. Provozovat tohle auto jako každodenní rodinný povoz by totiž bylo setsakra cool.

Adamův poznatek na okraj:

Pokud se na malé vesnici ukážete každý týden s jiným novým autem, rychle se na vás přilepí podezření z nezdaněných přijmů. Tak jsem se z náhodně zaslechnutého rozhovoru dozvěděl, že prý potají prodávám drogy a brzo skončím v kriminálu. Začal jsem svému okolí opatrně vysvětlovat, že psaním o autech nikdo nezbohatne a když už se mi pomalu dařilo vymýtit dohady, objevila se Zlokočka s gigantickou černou dodávkou Mercedes se zatmavenými okny a Jeníkem (který byl díky kocovině dost pochybného vzezření a navzdory podmračenému počasí měl sluneční brýle), který z elektricky otevíraných dvěří zakřičí „Tak kde je *?!”. Zajímavou kulisu celé scéně dodal dým z evaporátorů, který se z interiéru dodávky valil jako mlha z drákulova hrobu. Co se dá dělat, prý skončím v tom kriminále. Takže než se do konfigurace Sprinteru pustíte, zvažte raději některý ze stříbrných odstínů, i když v černé vypadá nejlépe.

Technické údaje

Motor: vznětový přeplňovaný šestiválec 2 987 cm³
Výkon: 188 koní (140 kW) v 3 800 ot./min.
Točivý moment: 440 Nm v 1 400 ot./min
Převodovka: automatická sedmistupňová 
Maximální rychlost: 162 km/h
Průměrná spotřeba (udávaná): 8,3 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 12,5 l/100 km 
Cena podvozku bez příplatků: 965 000 Kč
Cena testovaného modelu : 1 858 933 Kč


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Sh
Shirako
24. října 2018, 13:40
7

Není od vás vůbec hezké, že píšete recenze tímto stylem. Člověk se pak nahlas směje v kanceláři, v době kdy má pracovat a to vypadá velmi podezřele :) Pěkně napsané a i když dodávku nikdy vybírat nebude (asi), tak to bylo skvělé počtení. Díky

reagovat
Matěj Podhorský
25. října 2018, 09:20
2

Možná dobře, že vůbec nezmínili mou plamennou hádku s hlasovou asistentkou, která přešla všemi fázemi, včetně záchvatů zuřivosti, přes zoufalé prosby až po finální rage quit :D

bitner
25. října 2018, 11:48
0

Domina jo?

Vo
Vorlosup
24. října 2018, 14:21
0

I přes Hamsterův odpor k německým tříkolkám je Sprinter opravdu dál než konkurence. Akorát doufám, že tahle generace na tom bude lépe s největším problémem Mercedesů a dodávek obecně, korozí... když vám po necelých 4 letech prorezne na skrz střecha stojí na zvážení. Plus doporučuji se vyhnout servisu u H&Ž...

reagovat
beastar
24. října 2018, 14:32
1

Užitkový Mercédesy mám radši, než osobáky. Alespoň teda posledních řekněme 10 let starý modely. Recenze dobrý. Teda spíš článek. Teda no taková zvláštní autíčkářovina. A to je fajn. Jinak by mě nikdo nedonutil si přečíst o mikrobuse za dvojku:)) Dost mě uchvacuje ta cena v porovnání s tim, že nějaký V60 D4 nestojí zase o tolik míň. Přestože je to jiná kategorie a tak dále...Je vtipný jakej kus auta umí MB vyrobit v porovnání s některou konkurencí a kolik si za to řekne.

Pro neustálé chváliče a chvástali od Volva téma k zamyšlení.... Nic ve zlym Vajgaři,)

reagovat
ma
martinw
25. října 2018, 08:58
0

Z tohodle praktickýho pohledu na cenotvorbu a užitek mě v ČR překvapuje, že tu nejezdí víc pick-up auťáků. Přeci jen v době kdy oktávka v lepší výbavě stojí jako např. Navara nebo Hilux si člověk říká - opravdu se nechám oblbnout tou výbavou v oktávce ? Není lepší koupit auto na kterým je 2x železa za stejnou cenu ? :)

beastar
25. října 2018, 10:20
0

To je v podstatě to co myslím obecně. Prodají ti defakto malý auto za cenu velkyho a ještě se tváří jak je to levný:)) A samozřejmě se to netýká jen zmíněných výrobců. Já bych teda šel spíš do Navary, než do oktávky. Tady je vůbec složení autoparku divný... 89% škodovek lidi nemyslí. Lidi kupují a potom je 89% ojetych škodovek zase si to kupují... A těch 11% tam možná někdo řeší cenu/výbavu a železo.

Adam Forman
25. října 2018, 10:31
4

Hele mě tohle bylo taky dost divný a tak jsem si vzal za úkol tohle zjistit. Závěr? Většina dotázaných reagovala variací na téma "Sousedi to maj taky". Opravdu je pro většinu kupujícíh lidí nejdůležitější nevyčnívat. My Autíčkáři jsme zpravidla takové individuality, že růžový kabriolet nepovažujeme za nic divmého, ale u dealera se opravdu nejčastěji setkávají s otázkou "A co lidi kupujou?". Jenže ono to nekončí u aut. Tohle stádní myšlení pokračuje v kultuře, sociálním cítění... A tak se v hospodách chválí oktávky, střílí migranti a sleduje Soudkyně Barbara. nedávno jsme na to narazili v komentářích. Hnát je z hospod za novými zážitky! Třeba do tý Navary...

beastar
25. října 2018, 10:43
0

Bohužel je to tak. I s tím kabrioletem. Měl sem týden červenou oktávku. Pravda je že to bylo jako nebýt. Všude neviděn a neslyšen s tsi pod kapotou. A to byla červená...

Je to smutný. Potom s takovejma lidma mluviš o tom co by chtěli za auto pro zábavu. A cápek řekne asi tu oktávku RS. Aha a co jste řídil? No já měl 6 oktávek. Jedničku a ...pokračuje. Buď s tebou ve všem nesouhlasí, má tě za blba. Nebo souhlasí protože jeho zkušenosti mimo Boleslav neexistují.

Nemám nic proti Škodě. Lidi si to dělají úplně sami. V závislosti na tom co popisuješ. Přitom škodovka dávno není levná. Jistou kvalitu si zachovala. Avšak konkurence umí taktéž překvapit. No. Proč lidi nakupují mazdu 6? Giulii? Auris? Odpověď je moc blízko oktávce a superbu. Takže nás už zase čeká další období plný ojetejch škodovek po firmách.



Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Ford Focus Kombi 2002
Ford Focus Kombi

2002 rok výroby
73 koní výkon
1 380 ccm objem

Dodge Avenger  2008
Dodge Avenger

2008 rok výroby
140 koní výkon
1 996 ccm objem

Škoda Octavia Elegance 2006 2,0TDI 6°DSG  2006
Škoda Octavia Elegance 2006 2,0TDI 6°DSG

2006 rok výroby
140 koní výkon
1 968 ccm objem

Chrysler 300C  2007
Chrysler 300C

2007 rok výroby
218 koní výkon
2 987 ccm objem

Renault Mégane CC coupe cabrio 2.0 16V 2004
Renault Mégane CC coupe cabrio 2.0 16V

2004 rok výroby
99 koní výkon
2 000 ccm objem