Mazda CX-5 G194 AWD: Cesta za dobrodružstvím

Mazdu CX-5 jsme už jednou testovali, kolega Dan k ní měl jedinou zásadnější výtku a ta směřovala k řekněme ne zcela adekvátnímu výkonu pohonné jednotky. Logickým krokem je proto volba silnějšího agregátu, v případě Mazdy tedy zážehového čtyřválce Skyactiv o objemu 2,5 litru a výkonu 200 koní. A ač v Autíčkáři nepatří logické kroky k tradicím, tentokrát jsme neodolali a do testu skutečně přibrali právě tuto variantu. Dál by bylo logické svěřit test někomu, kdo si rozumí s vozy kategorie SUV. Nebo jej dát některému z redakčních nadšenců pro atmosférické motory Skyactiv. Smůla – dostal jsem ji já. Dnes to nebude žádný shovívavý test, připravte se, milí Mazdí fanatici, dnes se zapotíte. Já vám dám Jinba-Ittai…

Tak třeba hned první pohled na vůz. Automobil nezapře současný designový jazyk Mazdy, v případě CX-5 však vůz trochu nakynul, ale například světla zůstala maličká. A potom je tu ta přední obří tlama s přesahující kapotou evokující kachní zobák. Proto mě překvapil názor několika lidí, kteří se vyjádřili tím způsobem, že jak to auto před sebou vidí, hned by si ho šli koupit. No dobrá, z některých úhlů není CX-5 tak úplně ošklivá. Vlastně je místy i tak trochu hezká. A v tom červeném fantastickém laku na slunci občas září, až by se za ní člověk ohlédnul. Půjdem radši dál, nebo to auto začnu snad ještě chválit….

Uvnitř je to typická Mazda. Na barvy zapomeňte, interiéru dominuje černá plastová čerň. Obrazovka radiomapy je na dnešní poměry maličká a ani přístrojový štít nenabízí kdovíjakou informační smršť. Konvenční rychloměr a otáčkoměr doplňuje třetí přístrojový ‘tubus’ s grafickým displejem zobrazujícím informace z palubního počítače. Působí to trochu zpátečnicky, ale zároveň tomu nelze upřít jistý nádech sportovního pocitu. Má to své kouzlo, ne že ne. Radiomapa nejen vypadá jednoduše, ona jednoduchá skutečně je. Její grafika by si pravda zasloužila nějaký ten update, nicméně co se uživatelské přívětivosti týče, nemůžu najít žádnou chybu, která by stála za zmínku. A to se vážně snažím. Všechny funkce jsou tam, kde je člověk hledá. Je tu jeden otravný prvek – obrazovka radiomapy je sice dotková, ale jen když automobil stojí, za jízdy lze radiomapu ovládat pouze kolečkem za řadící pákou. Jenže i to je vlastně velmi rozumné řešení. Všechny podstatné informace nadto Mazda promítá i na sklo (konečně opravdu na sklo a ne na ten protivný průhledný vysouvací štítek).

Co se vnitřního prostoru týče, tady je mé tažení proti Mazdě prohrané už dopředu. Místa je všude spousta, šířka kabiny je velkorysá, i v podélném směru je místa dost a zbývá i nějaký prostor pro zavazadla. Mazda zapracovala na použitých materiálech a dokonce se pustila i do zdařilých tvarových experimentů na přístrojové desce. Drobnou výtku mám k víku zavazadlového prostoru. Já vím, že si toho v Japonsku při závěrečných testech nikdo nemohl všimnout, ale my v Evropě potřebujeme, aby se dalo vyklopit o trochu výš. Naše čela jsou za současného stavu věcí na kolizním kurzu s hranou otevřených pátých dveří. Ale to je jen detail. Pojďme raději jezdit, tam si na Mazdě konečně smlsnu.

Jak už jsem zmínil, pod kapotou testované Mazdy se usídlil atmosférický zážehový čtyřválec Skyactiv o objemu 2,5 litru. Mazda se stále odmítá podvolit zdravému rozumu a místo přeplňování dál pokračuje s experimenty. Po rotačním Wankelově motoru ve sporťácích tak teď pro změnu používá atmosférické benzínové jednotky s nesmyslným kompresním poměrem blížícím se k hodnotám motorů naftových. Ostatně v plánu Mazdy na poměrně blízkou budoucnost je i vznětový benzínový motor. Šílenství dosahuje vrcholu. Jenže ono to funguje. Spotřeba CX-5 se během týdenního testu, během kterého se Mazda propétala pražským provozem i rakouskými horskými silničkami, ustálila na 8,5 l/100 km. U velkého SUV s pohonem všech kol, automatickou převodovkou a relativně velkým atmosférickým motorem o výkonu téměř 200 koní to opravdu není vůbec špatné.

Nejsou tu však jen dobré zprávy. Zvuk motorů Skyactiv, do kterých člověk coby do posledních atmosférických jednotek vkládá velké naděje, není nijak okouzlující. A s CX-5 má i tato strojovna poměrně dost práce. Motor není na auto slabý, to jistě ne, ale nedal bych mu lichotivější přízvisko než ‘adekvátní’. Jakmile dojde na prudší akceleraci, dosud hladce a poklidně pracující automat zešílí, vyšle otáčky vstříc omezovači a kabinu Mazdy prostoupí nečekané množství disharmonického hluku.

Mé po kritice Mazdy prahnoucí já však ještě mnohem větší naděje vkládá do podvozku. Dynamika, emoce, Jinba-Ittai – to určitě, v takové stodole. S SUV je to stále stejné. Podvozek musí být tvrdý, jinak není šance zkrotit velkou hmotu s vysoko položeným těžištěm. A i přes všechnu snahu a oběť stran komfortu se SUV nemůže přiblížit svými jízdními vlastnostmi osobnímu autu. Když jsem si pročítal materiály k Mazdě CX-5, nemohl jsem se ubránit škodolibému úsměvu. Všude spousta textu o dynamice, vývojáři dokonce i CX-5 osadili systémem G-Vectoring, který přenáší v zatáčkách sílu na vnější kola. Na příplatková kola o rozměru 19”. Zkrátka očividně spousta snahy udělat ze stodoly sporťák.

První kilometry tak přinesly rozčarování. Mazda se nechová tak, jak jsem zkušeně předpovídal. Není mé předpovědi ani blízko. Navzdory dynamickému vzhledu, 19” kolům a všem těm G-Vectoring-věcem je Mazda houpavě pohodlná. Jakmile dojde na zakroucené silnice, je auto dobře čitelné a bezpečně nedotáčivé. A když jde do tuhého, zaklekne Mazda do oblouku a pomocí celé té armády technologických zázraků vás vytáhne ze šlamastyky, do které jste se dostali. Ale nedělá to ráda. Její doménou je poklidná svižná jízda. Uhánět krajinou, zatímco si motor poklidně ševelí a podvozek lehounce pohupuje. Auto přímo vybízí k velkým kilometrovým porcím. Chce jet na výlet. Ale ne na žádný petrolheadský výlet na okresku, ze které se po hodině blbnutí vrátíte se srdcem v krku a košilí zralou do pračky, chce jet na výlet do míst z plakátů na všechna ta SUV, chce vyrazit do Alp, na francouzské pláže, na italské pobřeží, chce se prohánět nekonečnou severskou krajinou.

Verdikt

Mám pocit, že mi ta zdrcující kritika příliš nevyšla. Jenže co naplat – CX-5 mě zkrátka příjemně překvapila. Mazda nastavila podvozek svého SUV tak, jak by to měli udělat všichni – na pohodlné dlouhé přesuny kamkoli. Nesnaží se o falešný pocit ze sportovního auta, je rychlá a komfortní. Je vrcholný motor Skyactiv řešením pohonu takového SUV? Ne tak úplně. Je mnohem vhodnější volbou než menší dvoulitrová jednotka, to zcela nepochybně. Otázkou však je, zda se vůbec technologie Skyactive pro SUV hodí. Zda by tu nebyl vhodnější přeplňovaný motor, který by při akceleraci nenarušoval pohodu na palubě honem za vysokými otáčkami. SUV by se mělo vést na vlně nízko položeného točivého momentu. Zkrátka Skyactiv bych ponechal sportovněji střiženým autům. I tak ale musí být můj verdikt pozitivní. Mazda postavila SUV tak, jak si myslím, že by postavené být mělo. Řeči o adrenalinu, sportovních vlastnostech a výzvách tak zůstaly nesplněným slibem. A chtělo by se říci – naštěstí. SUV totiž má služit k cestě za dobrodužstvím, není vůbec nutné činit dobrodružství už ze samotné cesty.

Technické údaje

Motor: atmosférický zážehový čtyřválec 2.488 ccm
Výkon: 194 koní (143 kW) v 6 000 ot./min
Točivý moment: 258 Nm při 4 000 ot./min
Převodovka: šestistupňová automatická
Pohotovostní hmotnost: 1 560 kg 
Maximální rychlost: 195 km/h
0-100 km/h: 9,2 s 
Kombinovaná spotřeba (udávaná): 7,1 l/100 km
Základní cena (CX-5 Revolution Top G194 AWD): 907.900,- Kč