Mazda 323F V6: Kosmická loď s warp pohonem

Možná jste si někteří všimli, že na Autíčkáři se nám poslední dobou roztrhl pytel s testy starších aut, které nám půjčujete vy, naši čtenáři. Je to super, že se to děje, protože vám díky tomu můžeme psát o velmi zajímavých kouscích, jež ve své době tvořily historii a i v současnosti mají stále mnoho co nabídnout, byť si je možná už ne každý pamatuje.  

Příkladem je auto z dnešního článku: Mazda 323F generace BA z roku 1997. Nabídka na její test mi přišla normálně přes zprávy tady na webu a já z ní měl velkou radost. Tento vůz byl totiž v devadesátých letech pojmem, jenže dnes na něj člověk skoro nenarazí, čímž přirozeně trochu schází z mysli. To je přitom hrozná škoda. Nicméně díky jednomu ochotnému majiteli, jenž mi svůj kousek zapůjčil dokonce na celý týden, vám jej můžu připomenout. Hurá! 

Proč je vlastně tato Mazda tak zajímavá? Protože ač se tomu těžko věří, představena byla už v roce 1994 jako nástupce neméně atraktivní 323F BG s ostře řezaným designem a výklopnými světlomety. Rád bych upozornil, že u nás tou dobou vozový park sestával ze stodvacítek a Favoritů proložených nějakými Žigulíky či vydechlými západními ojetinami a na billboardech se zrovna blýskal úplně nový mladoboleslavský výrobek, typ Felicia (tedy Favorit po ocumlání).

A do tohoto koloritu hirošimská automobilka přinesla nádherný stylový hatchback z pera Gingera Arnolda Ostleho (autora například Porsche 924) s úzkými projektorovými předními světlomety, štíhlou kupé připomínající siluetou, dveřmi s bezrámovými okny a nepřerušeným zadním pásem světel. Oproti ostatním autům to byla učiněná kosmická loď. No řekněte sami, nezaslouží si ohlédnutí? 

Navíc tento konkrétní kousek není žádná běžná specifikace již od. Naopak, jedná se o nejvesmírnější verzi s plnou výbavou a hlavně v této velikostní třídě unikátním motorem, jenž se pro jeho charakter nebojím přirovnat k warpovému pohonu ze Star Treku. Testovaný kompaktní hatchback má pod kapotou vidlicový dvoulitrový šestiválec točící 7500 otáček za minutu. Cool! No, myslím si, že důvodů zavzpomínat na zlatá mazdí devadesátá je více než dost. Jdeme na to. 

Jak už bylo naznačeno, 323F je futuristická a krásná, zvlášť ve V6 variantě přidávající pěkná velká litá kola, decentní nástavce prahů a přiměřeně velké zadní křídlo. Mně se však líbí i stav, ve kterém je tento kousek. Ano, má už trochu sešlý lak, ale jinak je zcela zdráv. Netrápí ho rez ani neodborné zásahy tunerů. Věřte nebo ne, ani nemá snížený podvozek. To je velká vzácnost a na 150 000 kilometrů vážně výkon. Je krásným příkladem faktu, že péčí lze dosáhnout pěkných výsledků. 

Ale teď už se přesuňme do interiéru. Je také tak meziplanetární? No, záleží na úhlu pohledu. Z dnešního hlediska je to vlastně klasický starý japonec s tvrdými plasty lesknoucími se na odpoledním Slunci, pákovými ovladači ventilace, přepínáním palubního počítače tykadlem v rychloměru, digitálními hodinami z mikrovlnky a dalšími charakteristickými aspekty. 

Jenže stačí se podívat na výbavu a pochopíte, že i zde by se prvnímu důstojníkovi Spockovi líbilo (byl-li by toho tedy emočně schopen). Diskutovaná Mazda ročníku 1997 a data představení 1994 nabízí manuální klimatizaci, elektricky ovládaná všechna okna (řidičovo s automatickým dojezdem) i zrcátka, dálkově ovládané centrální zamykání, elektricky vysouvatelnou anténu, nasvícení spínací skříňky, rádio, dva airbagy, ABS a nádherné koňakové kožené čalounění. K tomu všechno, slovy všechno funguje. Pecka, nemyslíte? 

Ostatně vevnitř by byla uspokojena také Spockova vulkánská (praktická) stránka, jelikož je v něm poměrně dostatek místa (jen vyšší pasažéři vzadu naráží hlavou o strop, což se však dá vzhledem k tvaru auta pochopit), je z něj výborný výhled a jeho sedačky mají dobrý tvar a nepřehnanou tuhost. Dobře, mají trochu kratší sedáky, ale tohoto problému si všimli jen ti nejvyšší figuranti. Mně bylo v autě celý týden moc dobře. 

Tou pravou intergalaktickou perlou je však už zmiňovaná pohonná jednotka, benzínový dvoulitrový šestiválec. Jistě, škarohlídi namítnou, že mít šest válců není nic neobvyklého. Ale uvědomte si, že se bavíme o autíčku s rozměry 4245x1695x1355 mm a váhou pouhých 1210kg. Za mě je fascinující, že se do takového prcka s krátkou kapotou vůbec podařilo V6 vměstnat. 

I samotný motor je zajímavý. 2.0 V6 se řadí do rodiny malých celohliníkových šestiválců řady K se čtyřmi ventily na válec, jež byly nabízeny v objemech 1.8-2.5 litru a poháněly všechny řidičštěji orientované modely výrobce vyjma ještě o něco specifičtější rotační řady RX. Všechny svírají prostorově úsporný úhel 60° a kromě specifikace 2.3 jsou vybavené proměnlivým rezonančním plněním válců VRIS. 

Dvoulitrová mutace v 323F dosahuje maximálního výkonu 106 kW (144 koní) při 6000 otáčkách a nejvyššího točivého momentu 180 Nm při 5000 ot/min. V autě je instalována napříč (stejně zabírá doslova celý motorový prostor) a svůj výkon přenáší na přední kola pomocí obligátní pětistupňové manuální převodovky. Její projev je opravdu hodně vzdálený čemukoliv ze stejné velikostní třídy a stáří, co jsem měl kdy možnost si vyzkoušet.   

Díky tomu, že má svůj objem rozložený do šesti malých válců místo běžně velkých čtyř, je velmi vysokootáčkový. Až do čtyř-pěti tisíc zabírá vlastně docela nevýrazně. Jakmile se však ručička otáčkoměru ocitne kousek před číslicí 5, motor i díky systému VRIS, jehož dvě klapky zajistí přísun většího množství vzduchu, výrazně ožije a začne se energicky drát vstříc omezovači u čísla 7,5. Jistě, pořád se bavíme o tahu atmosférického dvoulitru, ale musí se nechat, že pokud je řidič ochoten pracovat s řadící pákou, umí i tato babička ukázat nejednomu autu záda. 

A pak ten jeho zvuk. To je vážně koncert i se sériovým výfukem, zcela neporovnatelný s jakoukoliv tehdejší Astrou nebo Escortem, o naší Felicii nemluvě. Je-li jedna věc, která z Mazdy 323F V6 dělá pravou futuristickou kosmickou loď, je to právě zvuková stránka jejího pohonu. Dvoulitr je v nízkých otáčkách sametově jemný (na volnoběh je také zcela prostý vibrací), ve středním pásmu uhrančivě ryje a v nejvyšších otáčkách epicky řeže. Je to vážně skvělé, přikládám video. 

Je pravda, že zbytek pohonného ústrojí už je svým chováním poněkud přízemnější. Řízení s hydraulickým posilovačem je samozřejmě podstatně přímější a informativnější než v dnešních autech, ale čekal bych, že bude ještě víc. Řazení je sice přesné, ale má poměrně dlouhý a gumový chod řadící páky. Na brzdy je spoleh, ovšem pouze až se k jejich účinku člověk propracuje přes půl chodu pedálu. Jenže nesmíme zapomínat, že auto má 26 let a za sebou 150 000 km, už má nárok na nějaké vůle.  

Podvozek s přední nápravou typu McPherson a zadním multilinkem sice skýtá příjemný kompromis mezi pohodlím a jízdními vlastnostmi, ani on však není dokonalý. Je na něm cítit, že ho šestiválec kapku zatěžuje. Kola samotná mají gripu poměrně dost, jenže auto v zatáčkách trochu trpí na přenos váhy a zaklekává na přední vnější kolo. Při energické jízdě pak prý má tendence k nedotáčivosti a při ubrání plynu se naopak umí kvůli lehkému zadku i přetočit. To vám ale nepotvrdím, tolik jsem nechtěl Mazdu trápit.  

Takže ano, ani tato devadesátková vesmírná loď není bez chyby. Zlé jazyky by dokonce mohly tvrdit, že mít vysokootáčkový dvoulitrový šestiválec v malém autě je vlastně trochu zbytečné, protože objektivně se k velké váze na přední nápravě přidává i komplikovaný servis pro neobvyklost jednotky a množství místa, jež zabírá a také vysoká spotřeba benzínu (jezdil jsem za přibližně jedenáct litrů) i oleje, přičemž nic z toho by nemuselo platit, kdyby tu ty válce byly jen čtyři. 

Jenže já jsem názoru, že to vůbec není na závadu. Myslím si, že je super, že Mazda něco takového vymyslela a dostala na silnice. Za prvé právě tato konkrétní motorizace nejlíp podtrhuje supermoderní space age náturu auta a za druhé by to přece byla strašná nuda, kdyby všichni dělali všechno stejně. Testovací týden jsem si tak velmi užil a auto ode mě dostává oba palce nahoru. Je skvělé!

Verdikt

Mazda 323F má i dnes, po skoro třiceti letech od představení, mnoho co nabídnout. Její design je pořád atraktivní, nabízí výbavu, ve které ani současnou optikou nic podstatného nechybí (tedy pokud nepotřebujete asistenty co se pokoušejí řídit za vás) a zvlášť ve specifikaci s charakterním šestiválcovým dvoulitrem umí pořád zařídit zajímavé svezení. Ve své době to byla opravdová kosmická loď s warp pohonem a já už přesně vím proč!   

Děkuji moc majiteli za půjčení, byl to super zážitek!

Máte i vy podobnou šestiválcovou Mazdu 323F? Dejte vědět do komentářů, majitel se rád pobaví o uživatelských zkušenostech. A pokud byste náhodou chtěli tuto, možná vám ji prodá. Akorát si tím není jistý, má ji rád. Ale můžete to zkusit, stačí napsat uživateli s nickem Oris.

Za krásné fotky děkuji Tomáši Strachovi! Jeho tvorbu najdete na instagramovém profilu @_mr.fear44_

Technická data

1997 Mazda 323F 2.0 V6 

Motor: atmosférický vidlicový zážehový šestiválec 1995 cm3
Výkon: 106 kW (144 k) při 6000 ot/min
Točivý moment: 180 Nm při 5000 ot/min
Převodovka: pětistupňová manuální
Provozní hmotnost: 1210 kg 
Maximální rychlost: 213 km/h
0-100 km/h: 8,5 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 8,9 l/100 km
Spotřeba v testu: 11,2 l/100 km