Lada Niva 2021: Věřte svým botám

Když společnost AMC představila nový model Lady Niva, tedy vlastně 4x4, protože AvtoVAZ nevlastní název ‚Niva‘, musel jsem se hned dostat za volant. Nějakou tu Nivu už jsem v testu měl, a zatímco píšu tyto řádky, stojí mi pod oknem testovací Niva Travel. Původní verze, tedy ta hranatá, co se pořád tváří, že je rok 1972, se dnes jmenuje Legend a já bych řekl, že po právu. Legenda to skutečně je. Snad žádné jiné auto nevyvolá tolik pozornosti na parkovišti. Lidé chodí, ptají se, jestli se můžou podívat a prolézají záhyby a komentují rozdíly mezi verzemi. Nivu prostě lidi mají rádi. Jezdili s nimi jejich dědové, otcové a nejspíš se s ní svezou i jejich děti. Je to samozřejmě tím, že se v postupně vylepšované podobě vyrábí již od roku 1977 dodnes. Přesně tak, tuhle věc si můžete koupit i s datem uvedení do provozu 2021.

Jak se tedy nová Niva Legend liší od staré známé? Na první pohled si všimnete černých lišt namísto stříbrných, zádi z modelu kombi, která má velké výklopné páté dveře a parkovačky převzaly funkci denního svícení. Samozřejmě tím změny nekončí, ale novou Nivu prostě poznáte snadno. Největší změnou oproti naposledy testované verzi je nová palubka. Konečně již proudy vzduchu ovládají elektromotorky připojené na otočné voliče a musím říct, že tuhle změnu už to vážně chtělo. Stará táhla prostě působila jako byste seděli v žigulíku. Nová palubka má i novou kapličku přístrojů, které ukazují ujetou vzdálenost, venkovní teplotu a spotřebu. Nová je i grafika ukazatelů, které působí moderněji, ovšem mají jednu drobnou nevýhodu: Není na ně přes věnec volantu vidět. Nevím, koho tohle napadlo, ale prostě to tak je.

Při řízení konstrukčně -ehm- vyzrálého vozu si jistě všimnete i dalších specifik. Tak třeba nové sedačky, kterým už neupadává páčka sklápění bohužel nenabízí polohu, která by byla k řízení vozu vyloženě ergonomická. Nakonec tak, i kvůli řadící páce daleko vepředu a uprostřed vozu, budete v Nivě sedět ‚na autobusáka‘ předklonění. Na zadní sedadla se děti dostanou snadno a dokonce najdete i isofixy s upevněním vrchní kotvy za sedačkou. Pro dospělé lze místa také použít. Zážitek bych přirovnal k jízdě třeba ve Fiestě vzadu. Vejdete se, na nohy se nějaké to místo také najde, ale úplně plochá sedačka s téměř kolmým opěrákem k nějakým dlouhým výpravám nevybízí.

Pokud jste nikdy v Nivě nejeli, zaujme vás táhlé kvílení neustále se ozývající ze středové rozvodovky. To proto, že tam je soukolí s přímým ozubením a Niva neustále zní, jako když couve. K ovládání uzávěry středového diferenciálu slouží páka za řadičkou, usídlená tam, kde by člověk čekal volbu silničních rychlostí. Její funkce je sdružená s řazením redukce a její chod je… Gumovitě odporující. Řazení uzávěry i redukce jde provádět na místě a když tam zrovna páčka nechce zapadnout, stači trochu popojet. Já vím, trochu archaické řešení, ale pokud jste někdy opravdu museli do terénu, nedáte na něj dopustit. Žádné blikání kontrolek a čekání na přiřazení. Prostě to tam ‚vrazíte‘ a auto dělá okamžitě to, co po něm chcete.

Právě to je vlastně taková mantra Nivy. To auto vždycky dělá, co po něm chete. Poslušně šplhá do rozblácených kopců, poslušně kříží zadní tuhou nápravu když pod úhlem 45° zdoláváte příkop vedle silnice a fenomenálně brzdí motorem při sjíždění prudkých svahů. Neprůstřelnosti v terénu Niva vděčí dvěma věcem: Zaprvé, velmi nízké pohotovostní hmotnosti 1285 kg a zadruhé trvalému pohonu všech kol s pneumatikami Pirelli Scorpion ATR. Další devízou v terénu je vysoko umístěný přední i zadní nárazník, který umožňuje najet na cokoliv do výše kolen a krátký rozvor zaručí, že na překážce nenecháte břicho. V terénu pak Niva jen těžko hledá soupeře. Nikdy mě nepřestane bavit účastnit se terénních výpadů s naprosto sériovým vozem. Nazvednaé Patroly, Navary a Hiluxy s portálovými nápravami a nesmyslně krátkými redukcemi se valí terénem a pod koly drtí nerovnosti. Niva po vrcholcích poskakuje jako kamzík a dokonce ani zkřížení při kontaktu pouze dvou úhlopříčně umístěných kol pro ní není problém zdolat. Tam kam se velké off-roady neodváží, Niva hravě projíždí. Podobné zaměření ctí i Suzuki Jimny, ale o to se v terénu bojím. Ne že by ho nezvládalo, jen je kolem hodně křehkých a hezkých plastů. Niva má vepředu Nárazník. Ano, Nárazník s velkým ‚N‘. Kus kovu můžete bez výčitek opřít o strom, rozhrnout s ním haldu štěrku nebo použít pro nouzové zastavení. Nivě to vůbec nevadí a na nárazníku není ani škrábanec.

Tady v Čechách je vůbec potíž najít terén, který by Niva nezvládala. Nezávislé zavěšení vpředu narozdíl od tuhých náprav zvládne vychytat i ty největší výmoly ve vysokých rychlostech. Vysokými rychlostmi myslím například zdolávání štěrkovky k pískolomu rychlostí 80 km/h bez nutnosti být opřený o strop. A tady přichází ke slovu ono zmíněné zdolávání příkopů podél silnic. Rostou támhle třešně? Není problém uhnout kdekoli ze silnice a vyrazit trhat je ze střechy! Projev na asfaltu je překvapivě komfortní. Dlouhý zdvih a měkké pružiny umožňují naprosto ignorovat retardéry a dláždění středu kruhových objezdů. Prostě jedete kam chcete, jak rychle chcete. Na dálnici Niva zvládne 140 km/h a 120 km/h je pohodlná cestovní rychlost, proti které ani zhýčkaní spolujezdci nemohou nic namítat. V zatáčkách ovšem přichází ke slovu vysoká stavba, světlá výška a zmíněné měkčí pružiny. Auto se dost naklání. Není to nic horšího, než libovolný devadesátkový sedan z Francie, ale naklání se. Ne že by se chtěla překotit nebo vzdát trakce. Auto poslušně zaklekne a díky krátkému zpřevodování a příznivému poměru výkonu k váze ochotně vytáhne řidiče z oblouku. Na silnici obecně dynamika Nivy budí velké překvapení. Když předjíždíte BMW, které se na dálnici loudá, máte souboj s ním naprosto zaručený. Nikdo v BMW se nechce nechat zahanbit Nivou.

Motor je osvědčená sedmnáctistovka, vycházející z původní strojovny. Plnění palivem je elektronické s nepřímým vstřikem a velmi dobře zvládá provoz na LPG, které najdete v seznamu továrních příplatků. Příplatky se však na testovaném voze neplýtvalo. Vlastně jde o úplné holátko, až na ‚lepší‘ volant. Žádná klima. Při jízdě však stačí stažená okénka, která díky specifické aerodynamice dokáží rychle vyměnit vzduch v kabině. Jediným vyloženě ‚archaickým‘ dojmem působí původní páčky pod volantem. Jsou tenké a ne tak úplně po ruce ale po chvíli si na ně zvyknete. Bohužel na stěrače jsem si nezvykl doteď. Jsou maličké a nemají moc velký přítlak, takže občas je ven trochu hůř vidět. Zejména když se rozhodnete vůz maskovat rovnoměrným nánosem bahna. A to se vám určitě stane protože Niva tak nějak k terénním radovánkám přímo vybízí. Je jako psík co potřebuje vyvenčit. Ochotně se vrhne do přírody aby sem-tam uháněla po zarostlých lukách, hrabala se v zemi a ztrácel se v hlubokých lesích. V průběhu testu naštěstí neulovila ani jediného zajíce, i když bylo vidět, že by moc a moc chtěla.

Závěr

Tohle auto vážně není pro každého. Má velmi specifický záměr a tím je denní provoz po nezpevněných cestách. Tedy já bych ji adoptoval i do Prahy, ale víte, jak je to se psem ve městě. Najednou bych musel každou chvíli do nějakého parku či na polygon. Jako dělnické auto mimo asfalt je ovšem boží. Nevadí ji být zanešená bahnem zvenku a prachem zevnitř. Všechno funguje jak čekáte a jednoduchá technika je naprosto spolehlivá a jednoduchá na údržbu. Kdo se potřebuje vždycky dostat kamkoliv se mu zamane a nechce za pravý off-road (kterých už dnes mnoho není) utratit mnoho peněz, zjistí, že Niva si obhájí každý haléř z 360 000 korun pořizovací ceny. Stejně tak dojde uznání i u milovníků spolehlivé a prosté techniky a konečně si ji zamilují lidé, kteří vyhledávají pozornost okolí. Pro ostatní zůstane ruským reliktem, ale to je ten druh lidí, co ani nemá pořádné boty, takže na jejich názoru nezáleží. Moje prošláplé ‚dvoulitry‘ Nivu zbožňují a já samozřejmě také.