Kniha, která změnila motorismus, slaví půl století

Nemusíte být nadšeným fanouškem Chevroletu Corvair, abyste získali pocit, že Ralph Nader byl zavilým nepřítelem automobilismu. Jeho slavná kniha Nebezpečný v každé rychlosti (Unsafe at Any Speed) je obviňována nejen ze zahubení Corvairu, ale také z toho, že zapálila roznětku bezpečnostního šílenství, které změnilo automobilový průmysl.

A ten pocit by nebyl zcela neoprávněný. Corvair sice zahubil spíš příchod konvenčně řešeného kompaktu Nova a z něj odvozeného Camara, ale publicita vyvolaná Naderovou knihou jeho prodejům rozhodně nepomohla. Není ani pochyb o tom, že Nader nebyl zrovna velkým milovníkem automobilů, ostatně sám dosud nevlastní řidičský průkaz. 

Přesto si však Ralph Nader ani jeho kniha nezaslouží odsouzení. Představovala sice útok na tehdejší automobilový průmysl, ale i sami představitelé automobilek později uznávali, že šlo o útok zasloužený. A nešlo jen o Corvair, který v jádru vlastně nebyl úplně špatné auto a za jeho nebezpečnost mohlo spíše nesmyslné šetření na detailech.

Automobilový průmysl jako celek, a ten americký zvláště, si v šedesátých letech kritiku plně zasloužil. Otázky, které Nader v knize nastolil, vedly do roka od jejího vydání ke schválení zákona o bezpečnosti motorových vozidel a založení Národního úřadu pro silniční bezpečnost (National Highway Safety Administration – NHTSA) a donutily tak automobilky k tomu, aby začaly bezpečnosti věnovat mohem větší pozornost. Tady je stručný přehled toho, čím se kniha zabývala:

Sporty Corvair (Sportovní Corvair)

O čem vlastně celá výbušná kniha byla? První, nejznámější kapitola se věnovala problémům Chevroletu Corvair, jehož zadní náprava s kyvnými poloosami měla tendenci ‚sežvýknout‘ pneumatiky pod auto a poslat ho tak do přetáčivého smyku. To mohlo být vyřešeno předním stabilizátorem za pár dolarů, ale u GM se rozhodli raději ušetřit a předepsat místo toho nestejnoměrné tlaky v pneumatikách (15 psi vepředu a 26 psi vzadu). Většina řidičů i obsluh čerpacích stanic však instrukce ignorovala a hustila pneumatiky na oblíbené dvě atmosféry na všech kolech. 

V době vydání knihy už byla její nejznámější kapitola vlastně irelevantní – Chevrolet v roce 1965 představil novou generaci Corvairu se zadním zavěšením z Corvette, která už nebezpečnými jízdními vlastnostmi netrpěla. Mnohem důležitější tak byly paradoxně ostatní kapitoly, o kterých se už dnes nemluví. 

Disaster Deffered (Odvrácená katastrofa)

Druhá kapitola, nazvaná Odvrácená katastrofa, se zabývala uspořádáním interiérů amerických aut. Prvním předmětem kritiky bylo tehdejší bohaté zdobení chromem, které sice vypadalo krásně, ale často oslnilo řidiče odlesky a mohlo tak způsobit nehodu. Dalším terčem pak byly voliče automatických převodovek. Každý výrobce totiž používal jiné rozložení poloh voliče a zákazníci, kteří ovládali auto po paměti, tak často omylem zvolili například zpátečku místo parkovacího režimu. Naderova kniha navrhovala ustanovit standardní uspořádání, které by používali všichni výrobci – a k tomu nakonc došlo. Dalšími tématy kapitoly bylo nekvalitní zpracování a nedodržování záručních podmínek.

The Second Collision (Sekundární kolize)

Tématem třetí kapitoly byla srážka mezi tělem řidiče či cestujícího, ke které dochází jako k sekundární po srážce automobilu s překážkou. Podle Nadera automobilky v té době věděly mnoho o tom, jak zabránit zraněním posádky úpravami sloupku řízení, palubní desky, skel či bezpečnostních pásů, ale ignorovaly je. Tématem byla i samotná pevnost prostoru pro cestující, ať již nedostatečné zajištění dveří nebo ochrana při převrácení. Výsledkem bylo mimo jiné zavedení tzv. ‚Naderovy západky‘, která pomohla udržet dveře zavřené. Smutným výsledkem pro automobilové nadšence bylo opuštění tzv. ‚sebevražedných‘ (proti směru jízdy otvíraných) dveří, které nedosahovaly dostatečné pevnosti.

The Power to Polute (Moc znečišťovat)

Ekologie byla v roce 1965 neznámým slovem, ale smog nikoliv. Zvláště pokud jste žili například v Los Angeles. Naderova kniha byla jedním z impulsů k zavedení kalifornských předpisů o emisích výfukových plynů. Dnes, v době, kdy je i drtivá většina ojetých aut vybavena katalyzátory a dalšímii systémy, se to může zdát jako nepodstatné. Tehdy ale boj za ekologii přispěl k tomu, aby se ve velkých městech dalo vůbec dýchat.

The Engineers (Inženýři)

Americký automobilový průmysl byl v 60. letech ovládán především marketingem. Automobilky vynakládaly obrovské peníze na to, aby pomocí každoročních designových obměn donutily zákazníky měnit auta co nejčastěji, než budou ‚zastaralá‘. Na to vynakládaly až 700 dolarů na auto (v době, kdy běžné nové auto stálo 2-3 tisíce dolarů). Na bezpečnost přitom ze strachu, že vysokou cenou odradí zákazníky, vynakládaly jen asi 23 centů na automobil.

The Stylists (Designéři)

Americká (ale do jisté míry i evropská) auta z 50. a 60. let byla navrhována především s ohledem na vizuální působivost. Křídlaté koráby z konce padesátek tím byly typické už od pohledu, ale ani auta ze šedesátých let nebyla zrovna vrcholem účelnosti. Dnes to jsou výjimečná díla průmyslového designu, která musí každý motoristický nadšenec obdivovat, ale ve své době to byly prostě dopravní prostředky, které obětovaly funkčnost, bezpečnost, úspornost či výrobní náklady touze po výrazném vzhledu.

The Traffic Safety Establishment (Úřady a dopravní bezpečnost)

Podle Naderovy knihy byla mantra tehdejší dopravní bezpečnosti, zvaná ‚tři E‘ (Engineering, Enforcement, Education – konstrukce, vymáhání, vzdělání) vytvořena ve dvacátých letech tak, aby odvedla pozornost od problémů s bezpečností vozidel samotných, včetně toho, že některá byla prodávána s pneumatikami, které nedokázaly zvládnout plnou hmotnost vozidla. ‚Konstrukce‘ byla v tomto případě zaměřena výhradně na silnice, nikoliv na auta. Nicméně i podle Nadera měly silnice svůj díl viny – ještě v roce 1965 bylo prý utraceno 320 milionů dolarů za vzhled dálnic a jen půl milionu za jejich bezpečnost…

V současnosti, kdy nemine měsíc, aby se nezrodil další, často přehnaný či nesmyslný předpis řešící bezpečnost či ekologickou šetrnost automobilů, je snadné zapomenout, že byly časy, kdy takové regulace vůbec neexistovaly a automobilky si mohly prodávat do značné míry, co chtěly. Ač bychom si rádi idealisticky mysleli, že volná ruka trhu a moudrost zákazníků vyřeší vše, je Naderova kniha Nebezpečný v každé rychlosti a fakt, že vůbec musela být napsána, jasným důkazem, že tomu tak není. Když necháte automobilkám a zákazníkům volné ruce, budou výsledkem auta jako z kresleného seriálu. Extravagantní, krásná, s divokými tvary, fantastickými výkony a úžasným komfortem, ale také nebezpečná a znečišťující své okolí. Naderova kniha stála u konce ‚zlatého věku‘ amerického automobilového průmyslu a na začátku toho, co my nadšenci označujeme za ‚temný věk‘, tedy éru aut vizuálně nudných, pomalých a zatížených požadavky na bezpečnost a ekologii. 

V té době však byly regulace nezbytné. V roce 1966 poprvé počet mrtvých na amerických silnicích přesáhl 50 000, dnes dosahuje jen zhruba 36 000 – při mnohem větším počtu automobilů i najetých mil. Pro představu, počet úmrtí na milion najetých mil klesl z 5,3 na dnešních 1,07. Ralpha Nadera je možné kvůli útoku na automobilový průmysl nemít rád, ale ve skutečnosti prokázal automobilismu jako takovému obrovskou službu.