Kia Sportage HEV: Rodinný ideál prakticky bez chyby

Poslední, tedy pátá generace modelu Sportage už v evropských zemích není žádnou novinkou. Prohání se tu od roku 2021 a v nemalém počtu ji můžeme vidět i na našich silnicích. Vždyť třeba v loňském roce u nás byla Sportage 15. nejprodávanějším automobilem (2277 ks podle SDA). A přesto že už je vídáme častěji, stále mi nepřijde okoukaná. Vnější design prostě musí každého zaujmout. Neříkám, že se bude vždy líbit, konzervativnějším jedincům možná může přijít trochu za hranou, ale pro mne a větší část lidí, které jsem oslovil, je to pěkné a odvážné auto. Chladným rozhodně nikoho nenechá. A to se vlastně týká celého koncernu. Ještě si vzpomínám, jak mi před třeba patnácti lety přišel design vozů Hyundai už trochu za hranou a Kia zas bývala spíš nudnější. Nyní obě značky zaměstnávají i evropské designéry a je to znát. Třeba tato generace Sportage je autem vyvíjeným v Evropě a určený právě evropským zákazníkům. Tohle byl skvělý tah (samozřejmě z pohledu Evropana).

Kia Sportage první generace byla jedním ze dvou aut, kterými značka vstoupila na evropské trhy v roce 1994. Jednalo se o spíše terénní vozidlo, ale manažeři značky rychle a správně odhadli vývoj trhu a s každou další generací se vozy stávají více silničními SUV tak, jak je známe dnes. Přesto Kia nikdy nezapomněla, jako někteří (zdravíme do Francie), na pohon všech kol.

Pojďme ale postupně a začneme zvenku. Novému designovému jazyku, který přinesl model EV6 a postupně jej všechny modely přebírají, říká Kia „spojení protikladů“, což hezky vystihuje celý Sportage. Základní tvar vozu je vlastně poměrně čistý a jednoduchý – prostě klasické SUV střední velikosti bez nějakých výstřelků jako třeba skosená střecha a la coupé a podobně. Detaily vozu jsou ale dost odvážné a dávají autu originalitu. Přední schované hlavní světlomety, výrazné denní svícení ve tvaru rozděleného písmene X nebo třeba vykrojení kapoty, kterému Kia říká tygří nos (podobné je i na vrchu čelního skla), jsou výraznými prvky přídě, kterých si hned každý všimne. Z boku zaujme stoupající linie oken, která je v C sloupku rozdělena výrazným „skokem“. Za příplatek je možné mít i černou barvu střechy, která kontrast v této oblasti ještě zvýrazňuje. Vzadu jsou pak výrazné svítilny a zase hezky čistě a přesto originálně tvarované páté dveře. Na tomto konkrétním kusu je i krásná barva Yucca Steel, která nakonec z fotek tolik nevynikne. Název (i popis v technickém průkazu) říkají, že je šedá, avšak většinou je lehce dozelena nebo domodra, podle toho, v jakého úhlu na auto dopadá světlo. Tenhle příplatek za 16 tisíc (obecně perleťové barvy) rozhodně stojí za to.

Další částí s krásnou barvou je béžový interiér. Asi to nebude úplně nejpraktičtější volba, a pokud máte ještě hodně malé děti nebo třeba převážíte psy a podobně, zvolíte spíše klasickou černou variantu. Pokud ale vozíte většinou pasažéry, kteří po sedadlech nešlapou v botách a neroztírají po nich zmrzlinu, máte možnost mít interiér, který je krásný a celou kabinu rozjasní. S prostorností v klasickém obsazení – tedy maximálně čtyři pasažéři, není vůbec žádný problém a ani ti zadní si nemají na co stěžovat. Kromě místa je bude za jízdy těšit i hromada praktických drobností jako třeba USB porty pro nabíjení na boku předních sedadel, držák na bundu (nebo jiné věci) integrovaný do přední hlavové opěrky, háček na tašky zezadu předního opěradla nebo vlastní zóna klimatizace. Opěradla se dají také naklápět, jak je v dnešních moderních SUV zvykem. K zavazadelníku snad jen dvě poznámky – 587 litrů a elektrické dveře. Co chtít víc?

Vás ale jistě nejvíce zajímá především sedadlo řidiče, co? Na toho čeká kulatý volant po celém obvodu a dva 12,3 palce velké displeje zasazené do jednoho prohnutého panelu přes půl auta. Obě zobrazovací plochy mají perfektní čitelnost i bez stínění, stejně tak rozlišení a také i citlivost na dotyk (u toho středového). Tady si není na co stěžovat. Třetí displej je ukryt pod výdechy klimatizace a umí toho ovládat více, než se na první pohled zdá. V základním zobrazení na něm jsou zkratky pro multimédia a navigaci, ale po stisknutí symbolu větráku se možnosti změní na podrobné ovládání klimatizace. Tohle hezky elegantně šetří místo, ale nesnižuje uživatelský komfort. Dobrá myšlenka. Toto ovládání jsem si vyzkoušel už v Kia Niro, kterou jsem měl v lednu, ale ve Sportage asi vyslyšeli prosby uživatelů a přidali drobnost – panel se z klimatizace po chvilce vždy vrátí do ovládání multimédií, které je potřeba jednoznačně ovládat častěji. Už se mi tedy nestávalo, že jsem si chtěl ztlumit točítkem rádio a omylem jsem si nastavil 16 stupňů na klimatizaci. Je to drobnost, ale potěší.

Na středovém panelu se otočným voličem ovládá převodovka. Volič má slušně vymezené dráhy a dorazy, takže se nakonec ovládá poměrně jistě, ale přesto mi tento způsob nepřipadá úplně ideální. Dál už zde jsou jen některá nejčastěji používaná tlačítka – vyhřívání a ventilování sedadel, ovládání senzorů nebo třeba volič jízdních režimů. Vše funguje, jak má, ale přesto bych tu měl jednu větší výtku. Opravdu musel být tento velký kus plastu, na který se neustále sahá nebo odkládá ruka, v černém lesklém laku, na kterém je okamžitě vidět jakýkoli otisk nebo nečistota? To je ale asi jediná piha na vlastně dokonalém rodinném autě.

Pojďme pod kapotu, protože tady je to nakonec poměrně zajímavé. Tento konkrétní kus v sobě ukrývá motor 1.6 T-GDI a hybridní ústrojí. Výkon samotného motoru činí 180 koní (132 kW) a jednotka je zajímavá třeba proměnnou délkou otevření sacích ventilů. K tomu se přidává ještě dalších 60 koní (44 kW) elektromotoru, který pohání baterie o kapacitě 1,49 kWh, která se dobíjí buď jízdou a brzděním, nebo motorem. Externě to nejde. Celkový výkon celého auta je sympatických 230 koní (169 kW) a 350 Nm, a to už je na rodinné auto slušná porce. Se zrychlením 8 vteřin za stovku (u předokolky, 8,3s u 4x4) sice sporťáky nahánět nebudete, ale přesto výkon k dost rychlé jízdě bohatě stačí. Můžete mít verzi s pohonem předních nebo všech kola a právě auto hrabajícími všemi čtyřmi koly mi dělalo společnost.

V základním nastavení je auto čistá předokolka, ale po volbě některého z terénních režimů umí rozdělit výkon mezi nápravy až 50 : 50. Přivézt systém do nějakého zaváhání není vůbec lehké. Při agresivnějším rozjezdu si automaticky pošle trochu výkonu dozadu, aby se vyhnul protáčení kol a vystřelil co nejefektivněji. Točivý moment elektromotoru autu v nízkých otáčkách přidává odpich, ale pak už se hned zapojuje spalovací motor. I na mokré louce nebo lehkém bahně si kola při rozumném zacházení s plynem dokázala celkem lehce poradit. Zdá se tedy, že největším limitem budou použité pneumatiky, ale ty už si musí každý majitel vybrat individuálně.

A co projev pohonné soustavy? Elektromotor je vložen mezi převodovku a klasický motor, což znamená, že i když jedete na elektřinu, tak auto řadí převodové stupně. Většinou si toho ale ani nevšimnete. V čistě elektrickém režimu je ideálně po městě schopné ujet doslova jen pár kilometrů, ale třeba na poskakování do kolon je to ideální. Navíc se malá baterie nabíjí rekuperací velmi rychle, a tak stačí chvilka a už je tam zas přes půlku kapacity. Příjemné je ale odhlučnění a sladění systému, kdy často při nízké zátěži ani nemáte šanci postřehnout, na co zrovna jedete. Benzínový čtyřválec je prost jakéhokoli obtěžujícího zvuku a také vibrací. Nastartování a připojení je neznatelné. Jen brzdy mi přišly trochu zvláštně naladěné, jako by rekuperace sbírala energii ještě tak další vteřinu po sundání nohy z pedálu.

A teď jestli ten hybrid vlastně něco ušetří. Moje dlouhodobá spotřeba nakonec ukazovala sympatických 6,2 litru. Musím ale uznat, že jsem kromě pár ostřejších kilometrů jezdil s rodinou opravdu volně. Když jsem auto přebíral, tak redaktor přede mnou měl průměr rovných 8 litrů a podle mne bude pravda někde uprostřed, takže bych počítal s průměrnou spotřebou asi necelých 7 litrů na sto kilometrů. To by mělo být asi o litr méně než auto s motorem 1.6 T-GDI bez hybridní pomoci. Jenže s hybridem majitel nezíská jen o něco lepší spotřebu, ale taky znatelně lepší dynamické parametry (180 vs. 230 koní, 9,6 vs. 8,3 s na 100 km/h). Přesto je příplatek zhruba 100 tisíc korun… řekněme nemalý.

Závěr

Kia Sportage je skvělým autem bez výraznějších slabin. Interiér je plný simply clever chytrých řešení a praktických drobností. Je vidět, že cílem bylo vyvinout praktický rodinný automobil. Vlastně jedinou trochu otravující drobností jsou otisky prstů na středovém panelu okolo řadicího ovladače, a jestli je právě tohle tím nejhorším, pak mi z toho vychází, že je Sportage opravdu výborným autem. Bohužel se s kvalitou těchto korejských vozů také zvedá jejich prodejní cena. Současná Sportage už se tolik nesnaží konkurovat cenami, ale spíše kvalitou. Hybridní provedení s pohonem 4 x 4, vysokou výbavou TOP a příplatky za lak a světlý interiér s ventilovanými sedadly (paked Premium), který jste testoval, vyjde na milion a 86 tisíc k tomu. Přesto mi přijde, že tu za své peníze dostane majitel odpovídající techniku, výbavu i kvalitu. Nedivím se, že těchto aut vídáme tolik.

Technické údaje

Motor: zážehový čtyřválec 1,6 turbo + elektromotor
Baterie: 1,49 kWh
Celkový výkon: 169 kW (230 koní)
Točivý moment: 350 Nm 
Maximální rychlost: 193 km/h
0-100 km/h: 8s (8,3s u 4x4)
Kombinovaná spotřeba výrobce/ v testu: 6,4 l / 100 km / 6,2 l / 100 km
Základní cena modelu (1,6 benzín 4x2): 669 980,- Kč
Cena testované verze (1.6 T-GDI HEV 4x4 TOP + paket Premium): 1 085 980,- Kč