Kalendář Pirelli pro rok 2016 a večerní polemika o emancipaci

Můžete sice namítat, že všechny krásky byly vyobrazeny s jemnocitem profesionála, vyfoceny v lechtivých, nikoliv však lascivních pózách a že Pirelli kalendáře byly samá krása a rozhodně žádná prasárna. Jenže je třeba si uvědomit, že se píše rok 2015 a že v dnešní době lze urazit takříkajíc ‚kohokoli čímkoli‘.

I decentní Pirelli kalendář, jakási obrazová oáza klidu každého petrolheada, se tak ocitnul pod palbou feministek. Výsledkem jejich snažení je, že se na snímcích fotografky Annie Leibovitz už nebudou objevovat ženy krásné, ale ženy, které něco dokázaly a splňují podmínku toho, že se na ně nekouká tak úplně dobře. Na stránkách kalendáře se tak objeví například Tavi Gevinson, Serena Williams, Amy Schumer, Yoko Ono, Fran Lebowitz, Kathleen Kennedy a další.

Kdosi si od tohoto počinu zjevně slibuje, že se tím přestane nahlížet na ženy jako na objekty. Už vidím, jak jde majitel autosalónu prvního otočit kalendář, aby uznale pokýval hlavou nad povislými křivkami ženy, která sice není hezká, ale zato napsala knihu o řešení indiferenciálních rovnic druhého řádu.

Přitom na fascinaci krásnými ženami přece není nic špatného. Některé se prostě hodí před objektiv, některé zase pro získávání nobelovek. My redaktoři Autíčkáře taky nejsme žádní extrémní krasavci, a tak radši než abychom lezli před foťák, sedíme za klávesnicí. Přestaňme už konečně míchat dohromady nesmíchatelné.

Druhý pohled :)

Původně jsem chtěla nového kolegu Dominika výchovně podrápat za šíření poplašných zpráv. Šmírem potřísněné stěny autodílen budou odteď místo prdelatých princezen zdobit fotky babic formátu Heleny Illnerové, Dany Drábové a Kateřiny Cajthamlové, auta budou jezdit na krev novorozeňat, pivo se začne pít brčkem, prostě nic už nebude jako dřív. Kdepak. Ujišťuji vás, že zombie apokalypsa nenastává, život jde dál… (A už vůbec se neděste, že redaktoři Autíčkáře snad nejsou parta sexy šviháků – ve skutečnosti sedí za klávesnicí jen z vrozené skromnosti.)

Musím se přiznat, že se mi kalendář Pirelli na rok 2016 líbí. A vůbec si nemyslím, že hlásá vítězství feministek. Na celou věc se totiž můžeme podívat úplně naruby – i z žen ošklivých, starých, oplácaných nebo úplně obyčejných se totiž můžou stát ‚objekty‘, ať už to znamená cokoli. Chce to jen víc fantazie, přemýšlení a estetické otevřenosti. Když si šéfové Pirelli pro svůj umělecký počin s více než padesátiletou tradicí vybrali Annie Leibovitz, jistě neočekávali přehlídku plážových víl v monokinách. Chtěli přitáhnout pozornost celého světa, což se povedlo na výbornou. Celý svět se právě teď na internetech hádá, jestli jde o vítězství ducha nad hmotou, politiky nad estetikou a oblud nad kráskami. Všichni už dávno zapomněli, že úplně stejně prskali v roce 2013, když se v kalendáři objevila těhotná Adriana Lima, nebo 2011, kdy Karl Lagerfeld na jeho stránky propašoval jedince mužského (aspoň myslím) pohlaví. A napřesrok budou zapomenuty i dámy z ročníku 2016. Svět se točí dál.

Přestože kalendář kdysi vznikl jako reklama na pneumatiky, postupně se přesunul do škatulky umění. Kdo prahne po umění, spočine na netradičních fotkách potěšeným zrakem, kdo prahne po autoerotice přímočaré kráse, polepí si stěny plakáty z časopisů pro dospělé.