Jeep Avenger Hybrid 4xe: Limitka The North Face s pohonem všech kol

Jeep Avenger už jsme tu v testu měli. A nutno přiznat, nevedl si vůbec špatně. Tenhle nejmenší model z líhně amerického Jeepu je přitom Američan asi tolik, co já úspěšný maratonec. Kompaktní crossover je postavený na společné platformě s mnoha dalšími a velmi neoffroadovými modely Stellantisu. 

Jak už jsme ale měli příležitost vyzkoušet, konstruktéři si dali záležet na tom, aby každý ze sourozenců dostal svou vlastní osobnost. Svůj styl. A naštěstí se tak neděje jen po stránce designu, jednotlivé modely mají jiné naladění, jinou atmosféru – zkrátka jsou to jiná auta. Alfa Romeo vykřesala z daného základu velmi schopný ostrý elektrický Junior Veloce, Jeep jde opačnou cestou a namísto dokonalého asfaltu pošilhává po prašných cestách necestách.

Jestli jsme v minulosti testovaným verzím Avengeru něco vyčítali, potom to byla absence pohonu všech kol. Já vím, bylo to ode mě trochu nespravedlivé, však revírem auta jako Avenger bude nakonec stejně spíše město či předměstí a všechny ty Jeep-věci jsou tu vlastně jen pro parádu a pro tu radost odlišit se z davu, jenže já jsem v tomto asi už přecijen stará škola. Pro mě má být Jeep prostě čtyřkolka.

A tady ji máme. Dnes si vyzkoušíme Jeep Avenger v provedení 4xe, tedy hybrid s pohonem všech čtyř kol. Ba co víc, pro test jsme si uzmuli rovnou limitovanou verzi The North Face, která vznikla ve spolupráci se slavným výrobcem outdoorového vybavení. Jestli byl standardní model studnicí skrytých legrácek a easter eggů ,tady to jsou hotové žně. Pojďme si tedy malý Jeep prohlédnout.

Jeep Avenger je takovou zmenšeninou tradičního modelu Grand Cherokee, na rozdíl od většího modelu Renegade tak dostal ladnější uhlazenější tvary. Příslušnost ke značce je tu jasně patrná, Avenger se ale zároveň nesnaží tvářit jako něco, co není. Je tím nejmenším z rodiny, je jen crossoverem a namísto nějakého zběsilého zdolávání rozblácených roklí si dává za cíl přinést trochu toho outdoorového stylu.

Když to takto napíšu, může to znít tak trochu jako kašírka, ale věřte mi, není. Jeep to celé bere s humorem a nadhledem a v tom je mi sympatický. Třeba taková brodivost – reálně tu žádná až tak závratná není, výrobce uvádí 400 mm, však Avenger sdílí kompletní pohonnou jednotku včetně sání s koncernovými sourozenci, Jeep si přesto neodpustil legrácku. V předním nárazníku je měrka, kde si úroveň brodivosti vozu můžete zkontrolovat. Měrka s ryskou. A s kachničkou.

A podobných legrácek je tohle auto plné. Na střeše pod jedním ze střešních nosičů je třeba v plastovém výlisku vymodelovaná beruška. Prostě tam je. Pro test jsme získali provedení The North Face, v šedivé barvě. Tento lak je dnes v mimořádné oblibě, mám dojem, že se objevuje snad na třetině všech letos testovaných aut a já jej zcela upřímně nesnáším. Tady mi ale nevadí, auto dostalo výrazné ostře žluté detaily a polep kapoty s logem The North Face, společně s kontrastní černou střechou to celé vlastně ladí.

Uvnitř je ještě více The North Face. Opět jsou tu ostře žluté akcenty, opěradla předních sedadel dostala na své zadní straně dokonce jakési šněrování, jaké mívají batohy zmíněné firmy. Stejně jako u těch batohů, i tady tuhle gumu na uchycení čehokoli asi nikdo nikdy nevyužije, ale zas to přidává kabině na osobitosti a hravosti. Přístrojová deska tohoto Avengeru zase nese potisk s vrstevnicemi Alp. Někde tam je i Mont Blanc. 

Jeep si pro sebe upravil i další drobnosti, radiomapa dostala trochu outdoorovější grafiku s pěknými hodinami, volant má příjemně “chlapácky” tlustý věnec, zkrátka je to Jeep, i když maličký. Ten dojem dodává i kapota, kterou z místa řidiče díky hranatému tvaru auta řidič před sebou vidí a to zde včetně onoho polepu. Jinak je kabina taková, jakou ji známe z malých crossoverů Stellantisu. Pro nějaké velké rodinné cestování to není, tohle je malé spíše městské či příměstské auto, tak akorát pro bezdětné páry či jako druhé auto do rodiny. V případě verze 4xe s pohonem všech kol navíc elektromotor zabral jinak praktický objemný prostor pod podlahou zavazadelníku.

Sedadla Avengeru jsou však příjemná a pohodlná, i sám za sebe se tak nějak poskládám, jedinou výtku si zaslouží hlavové opěrky zadních sedadel, které zkrátka nelze vysunout dost vysoko. Dospělákům se tak budou vždy svou spodní hranou zarývat do zad. Tohle by vážně chtělo vylepšit. Příjemným detailem je naopak polička před spolujezdcem, tohle je praktická věc a zejména v případě malých aut určených pro lokální poskakování by měla být povinná. Škoda jen, že plast nekryje nějaká textilie, aby tady třeba sluneční brýle v zatáčkách s rachotem necestovaly sem a tam. Ale co je to proti věčnosti, tohle lze dodatečně snadno vyřešit…

Vyražme tedy za dobrodružstvím. Náš Avenger dorazil k testu s již zmíněným pohonem všech kol 4xe. To znamená hybridní ústrojí zahrnující starý známý zážehový tříválec o výkonu 136 koní a dvojici elektromotorů. Oba mají 28 koní, jeden pomáhá spalovací jednotce vpředu, ten druhý se stará o pohon zadní nápravy. Avenger tak nemá žádný kardan, zadní náprava je poháněna výhradně elektricky. To je v dané aplikaci skvělé řešení, je jednoduché a pro občasné pošťouchnutí na sněhu či v blátě naprosto dostačující. Elektromotor v takovém případě umí zabírat krásně jemně a věřím, že ve valné většině svízelných situací, do kterých se Avenger může dostat, jej hravě vysvobodí.

Celkový maximální výkon sestavy motorů je 145 koní. Tady jsem měl zpočátku trošičku obavy, Avenger je sice kompaktní vůz, dnes už si ale pomalu zvykáme na docela jiné hodnoty výkonu. Jenže chyba lávky, díky onomu elektrickému pošťouchnutí nemá Jeep o výkon nouzi. V režimu sport potom ještě výrazně ožije a najednou je z něj celkem agilní tryskomyš. Tohle je vážně příjemné překvapení. Na dálnici tak spíše než výkon chybí lepší odhlučnění. Není to nic nepříjemného, ale nějaký ten aerodynamický svist už tu slyšet je. Druhým drobným nešvarem malého hybridu je znatelné startování spalovací jednotky. Není to nic hrozného, ale znát to je.

Příjemný je podvozek. Tady mě nepřestává bavit, jak Stellantis na jednom základě dokázal postavit tolik naprosto odlišných osobností. Zatímco nedávno testovaná Alfa Romeo Junior Veloce se pohybovala od apexu k apexu jako rychlá kočka, Avenger je spíše takový medvídek. Je výrazně komfortnější a na nezpevněných cestách dokonce dokáže to, co velké Jeepy, tedy hrnout se vpřed, zatímco podvozek pod vozem tak nějak bambelá a převaluje. Vážně, s Avengerem se nemusíte bát uhánět polňačkou, tohle auto to umí skvěle. Svou zásluhu na tom pochopitelně mají i kola s vyššími pneumatikami.

Testovaná vrcholná verze má již v základu všechny pokročilé jízdní asistenty. A zde budu opakovat to, co jsem psal už u Alfy Romeo Junior – je to překvapivé, že se to ze všech aut na dnešním trhu podařilo zrovna relativně dostupným kompaktním crossoverům na sdílené platformě Stellantisu, ale tady je všechno udělané na jedničku. Bez jediného ale. Asistenty neobtěžují, nelomcují volantem, nepípají tisíckrát za kilometr. Přitom ale fungují a bdí nad vaší bezpečností. A pokud jako já přesto chcete některé vypnout, je tu jedno jednoduché fyzické tlačítko. Krátký stisk otevře přehledné menu, dlouhý stisk potom rovnou okamžitě deaktivuje vámi přednastavené asistenty. Takhle jednoduše to jde.

Hybrid si žádá příděl okolo šesti litrů na sto kilometrů, což je příjemná hodnota. Jistě, i tady by to mohlo být lepší, ale díru do rodinného rozpočtu vám palivo do malého Jeepu neudělá. Samotné pořízení, to už je jiná, Jeep si za testovaný kus řekne 889.900 korun, což není právě málo. Druhou stranou mince však je, že tohle je úplné maximum, co model Avenger může nabídnout, verze The North Face už v základní výbavě kromě střešního okna obsahuje úplně všechno. 

Verdikt

Takže jak to s tím Avengerem vlastně je? Je to vůbec opravdický Jeep? A má smysl o něm uvažovat? Za mě tedy rozhodně ano. Konstruktérům se podařilo do sdílené platformy dostat trochu toho DNA značky Jeep. A teď nemyslím jen zvuk blinkrů v praštěném rytmu coutry & western (vážně, blinkry Avengeru místo tikání relátka vydávají zvuk jako tlesknutí a dupnutí) či všechny ty outdoorové polepy a hračičky, tohle auto nejen vypadá jako zmenšenina velkého Jeepu, ono tak i jezdí. 

Z místa řidiče máte výhled na hranatou kapotu před sebou, podvozek nevydá žádnou ránu ani v tak náročném terénu, jakým umí být prý pravidelně udržované silničky Středočeského kraje, řízení se nesnaží být nijak sportovní, autíčko ale umí zabrat a dokonce se nechá i řídit trochu dynamicky, aniž by jakkoli protestovalo. S verzí 4xe je tu i pohon všech kol, navíc chytře vyřešený elektromotorem. Nestane se vám tak, že si se svým outdoorovým crossoverem od Jeepu vystřihnete ostudu v první závěji, přitom se ale nemusíte smířit s daní v podobě vyšší spotřeby.

Především je ale s Avengerem zábava. Já se do toho veselého autíčka každý den těšil, ten nadhled a smysl pro humor je důležitý, zlepšuje vám náladu a dělá radost. A to je možná nakonec na Avengeru vůbec to nejdůležitější.

Technické údaje

Motor: Přeplňovaný zážehový tříválec 1199 ccm 
Výkon: 107 kW (145 koní), z toho spalovací motor 100 kW při 5500 ot./min + 2x 21 kW elektromotor
Točivý moment: 230 Nm při 1750 ot./min (+ elektromotory 55 Nm přední, 88 Nm zadní)
Převodovka: šestistupňová automatická
Maximální rychlost: 194 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 9,5 s 
Pohotovostní hmotnost: 1 475 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 5,4 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba  v testu: 6,1 l/100 km kombinovaná
Cena (1.2 Turbo e-Hybrid 145k 4xe The North Face):  889 900 Kč