Hyundai i30 1.6 CRDi: Znovu, lépe, radostněji?

V okamžiku, kdy jsem se rozhodl sepsat své dojmy z nové i30, cítil jsem se poněkud provinile. Ano, provinile, protože vím, že byste na tomto místě raději viděli článek o nějakém starším, řidičsky atraktivním voze s aurou legendy. Jestliže se podivujete, proč píšu „rozhodl“, má to prostý důvod. Tento automobil nebyl zapůjčen importérem a řídil jsem jej na služební cestě. Jedná se tedy o auto z půjčovny. A všechno to dělám i přesto, že vím, o čem si chcete číst, ale také proto, že vím, o čem si chce číst většinový čtenář. Věřte nebo ne, testy obyčejných vozů, které si i řadový motorista může koupit, prostě táhnou. Dalším důvodem je skutečnost, že na českém internetu si toho o i30 moc nepřečtete. Pokud jsem počítal dobře, našel jsem dva, maximálně tři články. Pojďme se tedy krátce podívat na to, co se změnilo a čím by nová i30 mohla oslovit potenciální kupce. 

Ještě než začneme, neodpustím si poznámku k marketingu Huyndai na našem trhu a k obvyklým testům vozů soupeřícím o podíl stejného koláče prodeje, o který se uchází i i30. Navážet se do reklamní kampaně provázející i30 se přímo nabízí, ale také by to bylo příliš snadné. Stačí si otevřít kteroukoli diskuzi na motoristických webech a zjistit, že to dělá prakticky každý. Takže my to dělat nemusíme, věřím, že si čtenář dokáže fundovaný názor udělat sám. A také nebudeme zmiňovat Škodu, jakkoli přímo proti ní nová i30, stejně jako ty předchozí, míří. Místo toho se v místech, kde uznám za potřebné, podíváme ke konkurenci se stejnou karoserií, tedy hatchbacky nižší střední třídy. Ano, hatchbacky. A ano, už jsem si rýpnul.

Když jsem poprvé spatřil fotky nové i30, zažil jsem pocit podobný radosti, nebo snad úlevě. Ta tam je výrazně klínovitá karoserie prazvláštních ‚rybích‘ tvarů, a značného vylepšení doznala i přístrojová deska a interiér celkově. Kdykoli přišla na předchozí i30 řeč, mohl jsem třeba věřit, že jezdí dobře, je pohodlná, nebo kvalitní, ovšem přes její vzhled jsem nebyl ochoten se přenést. Namítnete, že vzhled je výhradně otázkou osobních preferencí, ovšem moje znáte. Třeba máte jiné. Novinka má tedy klasický tvar evropského hatchbacku, s víceméně stejně vysokým pontonem po délce vozu, s dlouhou nízkou přídí a elegantní zádí, kde jediným prvkem se schopností vyvolat pozdvižené obočí jsou vysoko na nárazníku umístěné mlhovky. Možná sice budou dobře vidět, ale také budou lépe oslňovat, což v Čechách znamená, že si jejich umístění při jízdě za nějakou i30 dříve nebo později všimnete.

Interiér? Opět výrazně jiný než u předešlé generace a opět bližší evropskému vkusu. Takový volant bych označil dokonce za vyloženě pěkný, s kvalitně působícími ovládacími prvky. Ale skutečným místem debat bude opět tablet palubního systému. Ten ční opravdu vysoko, a nebudete-li mít štěstí na verzi s navigací a velkým displejem, můžete obdivovat lacině vyhlížející přístroj trčící přímo uprostřed. Samotné funkce velkého infotainmentu jsou logické, přehledné a kdokoli si s nimi hravě poradí. Dokonce se přesunulo tlačítko Domů z pravého horního do levého horního rohu, tedy blíže řidiči. Jeho umístění daleko od řidiče jsme kritizovali například u Tucsonu. Displej by si možná zasloužil lepší rozlišení, leč jeho světelnost je dostatečná za všech okolností a předávané informace přečtete bez nesnází. Sedačky nikterak nevybočují ze standardu třídy, ale také ničím neoslní. Na těch zadních dokonce naleznou dostatek místa nad hlavou i lidé kolem 190 cm, což je dáno rovnou střechou. Trochu překvapeni však budou prostorem na kolena. Novinka sice nemá výrazně změněný rozvor a není ani kratší, místo na nohy na zadních sedadlech je však menší, než tomu bylo dříve. Pravděpodobně to je dáno zvětšeným objemem kufru a posunutím kabiny mírně vzad. Vepředu se však sedí dobře, příjemně nízko a dokonce ani středový tunel netlačí řidiče do nohy. Zajímavou věc objevíte v prostoru pedálů. Aktuální i30 totiž opustila řešení na zemi ukotveného pedálu plynu, což je podle mě trochu škoda.  Co do kvality provedení a použitých materiálů bych kokpit Hyundaie zařadil někam mezi koncern VW a vozy Ford. Auta od VW nabízejí elegantněji vyhlížející kabiny, které však v posledních iteracích mohou na leckoho působit trochu křehce, Ford má kabiny postavené solidně a bytelně, ale poněkud lacině, navíc u Focusu je to dáno blížícím se koncem modelového cyklu.

Co do vzhledu se tedy i30 přiblížila Evropě, zahodila asijskou rozmáchlost a většinově převládá střízlivost s náznaky elegance. Ale jak se řídí a jak jezdí? Na Autíčkáři velmi rádi a velmi často říkáme, že dnes prakticky není možné koupit nové auto, které by bylo vyloženě špatné, a také říkáme, že většina aut jezdí dnes mnohem lépe, než budou kdy jejich řidiči potřebovat. To se samozřejmě týká jízdních vlastností, respektive jejich limitů. Moderní podvozky s novými pneumatiky mají limity zkrátka daleko a tedy jsou bezpečné, a dostanete-li je na limit, pomůže vám všudypřítomná stabilizace. Tak to má také i30. Oproti minulé generaci je znát zaměření spíše směrem k pohodlí, jízdně je však podvozek velmi schopný a nechá si líbit i relativně vysoké rychlosti, to všechno bez zbytečného odskakování, čemuž vděčí mimo jiné také víceprvkové zadní nápravě. Abych trochu srovnával, podobně jezdil například Seat Leon, kterým jsem jezdil nedávno, ale měl jsem dojem, že nájezd do zatáčky je u Hyundaie o něco jistější, což může být způsobeno také poměrně ostrým převodem řízení, díky kterému nemusíte ani do ostrých zatáček přehmatávat. Když ovšem srovnáme s takovým Fordem Focus, který má pravda už několik let na trhu za sebou, ani aktuální i30 nedosahuje jeho podvozkových kvalit, zejména na méně kvalitních cestách. Není daleko, ale jakmile jedete po rozbité cestě, i30 sice neztratí mnoho jistoty, zato se začně docela hlasitě ozývat. Ano, dělají to i ostatní vozy, ale Focus je i za takové situace tichý, v nejhorším případě se ozve dobře utlumené žuchnutí, a to se bavíme o docela starém autě.

U akustického komfortu ještě chvíli zůstaneme. Vůbec nechápu, co se konstruktérům honilo hlavou, když odhlučňovali kabinu. Aerodynamický hluk v její přední části je potlačen takřka ukázkově, stejně jako hluk od kol, jenomže kdykoli opustíte hladký povrch nových silnic, bude vám dělat společnost všudypřítomný monotónní hukot od zadních kol. O to víc tenhle přešlap zamrzí, že hlučí jenom polovina auta, skoro jako by na zadní část už tlumicích materiálů pochybělo. 

Mírné překvapení mi připravila půjčovna volbou motorizace, pod kapotou se totiž nacházela naftová jedna šestka, s naftou se jindy nesetkávám. Přiznám se rovnou, moje pocity byly smíšené. Jednalo se o slabší 85 kW verzi, takže dynamické zázraky by navíc s přihlédnutím k dlouhým převodům čekal jen blázen, a realita byla nakonec velmi blízká očekávání. Rozumně silný motor stačí na předjíždění a celkově se svými výkony hodí k pohodlnému cestování na dálnici i mimo ni. Od moderního motoru v novém autě bych však očekával větší kultivovanost. Dokud jedete a máte alespoň 1800 otáček, skoro byste nepoznali na jaké palivo jedete. Starty, rozjezdy a jízda při nižších otáčkách je však písnička docela jiná a vyvolává vzpomínky poněkud staršího data výroby. Ať už hlukem nebo vibracemi, v těchto režimech se motor naopak za svůj původ nestydí a dává ho hlasitě najevo. Nevím, zda to bylo syrovostí vozu, třeba se to časem zlepš, ale když ne, je to trochu ostuda. Leč naftomilům to bude jedno a ostatní si koupí benzín, který bude jezdit se spotřebou velice podobnou.

Jestli stále ještě čtete, asi se začínáte ptát, jaké tedy tohle auto vlastně je? Jaký má charakter, jak na člověka působí? Inu, bude to asi znít trochu příkře, ale tohle je přes všechna sebevědomá marketingová prohlášení a driftování v reklamách stále jenom hatchback nižší střední třídy, navíc korejský. Nemohu se ubránit pocitu, že je na něm trochu vidět, jak moc promlouvalo do výroby finanční oddělení s účtárnou. Je to auto dobře navržené, kvalitně vyrobené, ale na některých místech viditelně nákladově optimalizované. Navíc, jako většina běžných hatchbacků nižší střední je trochu nudné, bez charakteru. Skoro jako by si v Koreji (vím, že byla i30 navržena převážně v Německu) řekli, že evropské auto znamená nudné a bezcharakterní.  Dnes je taková většina aut a zákazníci pravděpodobně dávají přednost možnostem zvolit si výbavu a vhodný motor, než hledat charakter ve spotřebiči na každodenní ježdění, pokud vůbec nějaký charakter někdy hledali. Navíc musíme přihlédnout k tomu, že v dané kategorii často rozhoduje také cena, a tak to často vypadá, že jsou si auta vzájemně velice podobná až k nerozeznání. 

Hyundai mě zkrátka příliš za srdce nechytil, a ačkoli mu nemohu upřít uznání za odklon od šílených asijských tvarů jak zvenčí, tak uvnitř, kdybych měl jedním větou shrnout, co vlastně v Nošovicích vyrobili, použil bych slovo „euroauto“. Popravdě řečeno, jsem vlastně docela rád, že nemusím v nejbližší době nakupovat vůz nižší střední třídy a nikomu tuto úlohu nezávidím, protože je takových euroaut plná. Když nepočítáme různé hothatche a rychlejší varianty, už dlouho jsem neřídil auto této kategorie, ze kterého bych měl opravdu radost. No a nová i30 do masy hatchbacků nižší střední třídy vlastně perfektně zapadá.