Honda CR-V 2,0 i-MMD Hybrid AWD: Velmi milé překvapení

Honda CR-V je velké rodinné hybridní SUV. Hnědé. Takhle popsáno to vypadá jako záležitost zábavná zhruba jako účetní svodka za třetí kvartál (pro někoho, kdo není účetní). Ale právě ona zdánlivá nijakost vozu mi pomohla v tom, abych k němu přistupoval naprosto bez očekávání. A to nemyslím v negativním smyslu slova, ale v ryze neutrálním. Až na jarní zkušenost s menším HR-V nemám se současnou produkcí automobilky mnoho zkušeností Vedu samozřejmě v patrnosti Civic Type-R jako celkem schopný hot hatch, ale jinak jdou auta s “háčkem” mimo mě. 

A tak jsem si minulé pondělí převzal klíče od v současnosti největšího modelu značky a jal se pomalu zjišťovat, co že mi to bude následující týden dělat společnost. CR-V v příplatkové hnědé působí hodnotně, ale decentně. Nekřičí do světa, že jeho majitel má peníze na auto “za milion”, ale rozhodně neudělá ostudu. Tvary karoserie jsou poměrně konvenční, žádná japonská divočina se nekoná, ale i přesto má Honda svou vlastní tvář. 

Mohutně působící SUV nabídne dost místa ve všech směrech pro cestující v obou řadách. Dvojici sedadel do kufru si bohužel u hybridní varianty přikoupit nelze – překážejí jim baterie. Sedačky jso u opravdu pohodlné, na boční vedení si moc nehrají, připomínají spíše kvalitní kancelářská křesla. Kombinace světle kožených sedadel, dřevěného dekoru a měkčených materiálů hraje na “obývákovou” notu a interiér je příjemně vzdušný a prosvětlený. Jako cestující se budete v Hondě cítit pravděpodobně velmi dobře a nevšimnete si žádného zásadního problému.

Jenže z pozice řidiče se přeci jen pár háčků najde. Tím hlavním je dvojice displejů ve voze, respektive jejich ovládání. Začneme třeba tím, který nahrazuje konvenční přístrojovou desku. Ten je sice přehledný a může zobrazit celou škálu informací, pro přepínání mezi nimi je ale vždy nutné stisknout speciální tlačítko a následně listovat směrovým ovladačem pod levým palcem. Pokud se ale při listování na chvíli zamyslíte, režim přístrojovky se deaktivuje a dalším stiskem šipky si přeladíte stanici rádia. Podvojná menu jsou tu navíc dost nepřehledná a manipulace odvádí řidiče od řízení. To je trochu škoda. Abych ale jen nehanil – přístrojovka umí i jednu super věc – zvládne jako jedna z mála zrcadlit navigační pokyny přes Android auto a Apple Car Play – není tedy nutné se u těchto systémů spoléhat jen na centrální displej.

Druhou potenciální nepříjemnost sebou nese středový displej s infotainmentem. Jak už bylo v testech Hondy mnohokrát napsáno, běží na Androidu 4.0.4, což je relativně zastaralý systém, navíc namontovaný hardware taky není z nejsilnějších a tak je to celé dost rozpačité, pomalé a nelogické. To má ale dvě řešení. Tím prvním je již zmiňované Android Auto/Apple Car Play, tím druhým pak vlastní přizpůsobení systému. Díky konvenčnímu operačnímu systému není s trochou googlení problém si v CR-V přizpůsobit palubní “tablet” k obrazu svému stejně, jako si přizpůsobujeme své smartphony.

Ano, oficiálně to sice nejde, ale věřte, že fóra značky jsou plná návodů jak na to a výměna instalované (a nepříliš moderní) navigace za Waze je procedura asi na dvacet minut. Libůstky jako Torque Pro zobrazující vlastní údaje z OBD bluetooth adaptéru na displeji infotainmentu jsou už jen taková třešinka. Není to ale řešení pro každého a vyžaduje to trochu práce s notebookem, googlení, přepisování názvů instalačních balíčků a podobně. Tuším, že kvůli různým bezpečnostním zásadám zkrátka nemůže Honda nabídnout tuto možnost “oficiálně” a je to velká škoda. Infotainment jako takový bych ale kvůli tomu nezatracoval.

Ale dost už bylo povídaček o dotykových displejích, jdeme se projet. Testova ná verze byla vybavena tím nejdražším pohonným ústrojím, pod kapotou tak spolupracoval dvoulitrový nepřímovstřikový čtyřválec pracující v Atkinsonově cyklu s elektromotorem. Výkon putuje na obě nápravy mechanickým převodem (není zde využité jednodušší řešení, kdy zadní nápravu pohání jen elektromotor) přes bezstupňovou převodovku e-CVT. Ta se neovládá konvenční pákou, ale čtveřicí tlačítek. Řešení je to přehledné, elegantní, prostorově nenáročné a není mu co vytknout. 

Odezva na plyn je díky elektromotoru slušná, v městském provozu je mohutné SUV překvapivě agilní. Spalovací motor tu na rozdíl od konkurence běží skoro pořád a vypíná se jen výjimečně. Většinu času ale neslyšně přede na neutrál a pouze dobíjí baterie, zatímco s autem hýbou elektromotory. Díky tomu se nezatěžuje častými energeticky náročnými starty a je kdykoli připraven zabrat bez prodlevy. A evidentně to funguje i z hlediska ekonomiky provozu – ve městě si CR-V i při svižném proplétání se provozem řeklo o nějakých 5,1 litru na sto kilometrů. A to na bezmála dvoutunový vůz není špatná hodnota.

Na dálnici už to samozřejmě taková sláva není – elektromotor tu sice stále pomáhá, kvůli méně častému brždění tu ale nepřijde tak často ke slovu rekuperace a při nočním přesunu po (německé, jak jinak) dálnici s tempomatem na sto padesáti svítila na palubním počítači spotřeba 7,3 na sto. Trochu otravný je mimo město i vytočený zvuk motoru ve stoupáních. Mnohdy bych si rád “odřadil” o virtuální kvalt výše, bohužel to ale u Hondy není možné. Pádla pod volantem slouží jen pro nastavení úrovně rekuperace. 

Podvozek je naladěný tak, jak se na rodinné auto sluší. Je prostě neutrální. Asi tam někde dole je, ale ničím neobtěžuje, nestrhává na sebe pozornost, prostě jen funguje. A podobně je na tom i řízení. Auto jede tam, kam se natočí volant a díky velmi dobře fungující čtyřkolce to platí bez ohledu na to, zda je pod koly suchý asfalt, nebo vrstva zledovatělého uježděného sněhu. Věřte mi, vyzkoušel jsem to. No a když se pak vypne stabilizace a najde se dostatečně bezpečné místo a trochu telecí řidič…ale dost už, to přeci do testu rodinného SUV nepatří. 

Jakožto bezdětný člověk se zálibou ve starých a notoricky nespolehlivých autech se opravdu nepovažuji za typického zákazníka Hondy CR-V . Ale po týdnu za volantem musím říct, že by mě její každodenní řízení vůbec neuráželo. Ba naopak – do pohodlných sedaček potažených bílou kůží jsem usedal rád a i přes pár drobných ergonomických chybiček mám z tohoto rodinného dostavníku moc dobrý pocit. Pokud sháníte velké auto do milionu, rozhodně se zkuste “céervéčkem” alespoň svézt. Dost možná si o něm dosud, stejně jako já, vůbec nic nemyslíte. A dost možná budete, stejně jako já, nakonec mile překvapeni, snad i nadšeni. A to i přes to, že jde jen o jen velké rodinné hybridní SUV. Hnědé.

Verdikt

Honda CR-V oproti minulým generacím zase o kousek dospěla, vyrostla a hlavně dostala do vínku skvělé hybridní ústrojí. Výsledkem je solidní rodinné auto, které překvapí slušnou dynamikou a levným provozem a potěší vysokou úrovní bezpečnosti díky plejádě dobře fungujících asistentů a osvědčené čtyřkolce, kterou nerozhodí ani zledovatělá cesta. Zamrzí tak snad jen zastaralý infotainment vyžadující trochu improvizace a nemožnost zastavění třetí řady sedaček do hybridní verze. Pokud ale nemáte mnoho dětí a nevadí vám využívat Android auto (nebo se případně povrtat v palubním systému), bude se vám CR-V moc líbit. 

Technické údaje

Motor: zážehový čtyřválec 1993 ccm  fungující v atkinsonově cyklu, elektromotor
Výkon: 107 kW spalovací motor, 135 kW elektromotor
Točivý moment: 175 Nm spalovací motor, 315 Nm elektromotor
Převodovka: bezstupňová eCVT
Maximální rychlost: 180 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 9,2 s 
Provozní hmotnost: 1797 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 5,5l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 6,1 l/100 km kombinovaná
Základní cena vozu (1,5 VTEC Turbo 2WD Comfort): 669 900,- Kč
Cena testované verze (2,0 i-MMD Hybrid AWD Lifestyle): 979 900,- Kč