načítám data...

Gianni Agnelli: pan FIAT

Jedno době poplatné heslo říká, že rodina je základ státu. Nevím, jak u nás, ale v Itálii to rozhodně platilo a dodnes platí. Tou rodinou jsou Agnelliové.

zobrazit celou galeriiFoto:   Archiv Značek

Automobilky po celém světě jsou gigantickými podniky. Obří korporáty štěpí svou pozornost na různé strany, kromě samotné výroby aut se stávají zároveň i technologickými laboratořemi, bankovními domy, investičními společnostmi a vším mezi tím. Svou velikostí dosahujá ve svých domovských státech takového významu, že se jim často přizpůsobuje i celostátní politika, protože veřejný zájem a zájem automobilky se zkrátka slévají v jedno.

Přesto však není pravdou, že by tyto obří společnosti neměly své tváře. Teď se tu nebavíme o profesionálních manažerech, mužích a ženách najatých pro daný úkol vést společnost. Bavíme se tu o skutečných tvářích, o rodinných klanech, které po dlouhá desetiletí ovládají průmyslové obry. O lidech, kteří mají svou vizi a svůj styl. Někdy třeba trochu neortodoxní, ale podložený generacemi zkušeností. O průmyslnické šlechtě z dvacátého století.

Foto: Fiat

Gianni Agnelli se narodil před sto lety. Gianni nebylo jeho pravé jméno, jmenoval se Giovanni jako dědeček, Gianni se mu říkalo, aby se to nepletlo. Po dědečkovi zdědil smysl pro humor, odvahu jít si za svým, dřevěného koně na hraní a automobilku Fiat. Tu Giovanni založil a vybudoval doslova od nuly a od Gianniho se neočekávalo nic menšího, než že podnik dovede do 21. století. 

Než se však mohl mladý průmyslník pustit do práce, musel si odbýt službu v armádě. Sloužil u tankového praporu na východní frontě a později také v Africe. Zde byl dokonce postřelen. Je však příznačné, že ke svému zranění nepřišel ve vřavě bitvy, ale v baru při hádce s německým důstojníkem o dívku. Gianni byl prostě Ital se vším všudy.

Foto: Ferrari

Když se vrátil zpět domů, začal se učit na miliardáře. Podnik tehdy vedl dočasně Vittorio Valletta, ale jen do doby, než Gianni bude připravený převzít otěže. K tomu došlo v roce 1966. Dalších třicet let tento muž rozvíjel firmu svého dědečka. A je třeba uznat, že si nevedl vůbec špatně. Fiat byl tou dobou již obrovská firma, nikoli však globální. A právě tady viděl Gianni příležitost a směr, kterým se ubírat. Začal nakupovat továrny po celém světě a expandovat. 

Foto: Fiat

Z automobilky Fiat byla najednou skupina Fiat, továrny rostly po celém světě včetně závodů pro licenční výrobu, jaký v sovětském Togliatti produkoval i nám stále ještě dobře známé žigulíky. Byly soustředěny různé značky od Iveca až po Ferrari. Agnelliho impérium rostlo každým rokem. Postupně nabíralo i další firmy jako třeba mediální domy, ale také fotbalový Juventus. Z Gianni Agnelliho se stal nejbohatší Ital a jeho skupina tvořila 4,4% celého italského HDP.

Foto: Juventus Torino

Teď to možná zní, jako kdyby to vlastně nebylo nic tak hrozně složitého. Gianni se jako majitel automobilového gigantu vlastně už narodil, tak jaképak zásluhy? Jenže skutečnost byla úplně jiná. Doba, ve které vedl skupinu Fiat, nepatřila k těm nejklidnějším. Světové války byly sice již zažehnané, ale to neznamená, že by byl svět klidným místem. Stále nebylo tak úplně jasné, kam se Itálie bude ubírat. Sílila levicová hnutí, objevovaly se separatistické tendence a to vše ještě eskalovala mafie, které nastalý chaos hrál skvěle do karet.

Gianni Agnelli byl však dokonalý diplomat. Dokázal se dohodnout se všemi, najít kompromis přijatelný pro obě strany. Dokázal si získat důvěru odborářů a také si ji zasloužit. Díky tomu Fiat přestál všechny společenské bouře a když Agnelli v roce 1996 opouštěl svou funkci, byl podnik skutečně připravený na nové tisíciletí.

Foto: LIFE

Gianni si ale uměl život i náležitě užívat. Byl to takový správně potrhlý italský miliardář, přesně takový, jakého byste si patrně představili. Extravagantní muž se zálibou v módě, ale zároveň skvělý zábavný společník. Ač vzděláním byl právník, miloval techniku a samozřejmě především automobily. V jeho sbírce bylo hned několik naprostých unikátů, z nichž většinu mu jeho zaměstnanci věnovali jako dary.

Jediný Gianniho syn, Edoardo, nedokázal převzít otěže rodinné firmy. Nebyl mu souzen ani talent pro citlivou diplomacii, ani láska k technice. Mladý muž hledal smysl svého bytí snad úplně všude, hledal odpovědi v náboženství, propadl Islámu, svou odpověď však nenašel a ukončil svůj smutný život sebevraždou. To byla rána, ze které se Gianni nikdy zcela nevzpamatoval.

Foto: Ferrari

Teď by se slušelo říci, že časy velkého muže s vášní pro automobily jsou pryč. A že už se nevrátí. Romantická představa rodinné firmy, kde se žezlo vedení, ale i zkušenosti a znalosti předávají z otce na syna, to všechno už se nikdy nevrátí. Namísto rodin jako Agnelli dnes světový kapitál poletuje ve virtuálním prostoru mezi různými fondy a bankami. Jen kravaťáci a tabulky, samá nuda. A Fiat jako takový? Modelová nabídka se smrskla na pár variací na téma Fiat 500, Lancia zanikla úplně, Ferrari se vyčlenilo ze skupiny a Alfa Romeo balancuje svým objemem výroby na hraně rentability. Rodinné podniky Starého kontinentu zanikají a přichází smršť kapitálu z Asie. Bez citu a vášně. Alespoň tak se nám to může zde ve středu Evropy zdát.

Foto: Stellantis

Pravda je však někde jinde. Spojením s francouzskými automobilkami se koncern Stellantis, jehož součástí dnes Fiat je, stal největším výrobcem automobilů na světě. Na vrcholu této společnosti dnes stojí John Elkann coby předseda představenstva a největší balík akcií Stellantisu pak drží jistá společnost Exor NV. Tahle jména vám možná nic neříkají, ale když si najdete podrobnosti, celé to do sebe začne zapadat. Exor NV je totiž společnost zcela ovládaná rodinou Agnelli. A John Elkann? To je Gianniho vnuk. Rodina je stále základ státu a rodina Agnelli zůstane symbolem italského průmyslu i nadále, o tom není pochyb.

 

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Na
Namaste
15. ledna 2022, 12:25
0

Škoda že je svet tak o korporatnej politike...

Kde sa vo firmach ako stellantis pri vsetkej ucte najde manazer, ktory povie... "Spravme auto" so srdcom

Ono ta talianska potrhlost vymyslat detaily na krasu...

Rad si kupim osemventilove fire punto s nejakou dizajnovou vychytavkou.. kamos sa v nich rad vrta... 300 hp turbo... Ma to v tom rypaciku nieco z 3200gt maserati a to sa mi paci :-)

reagovat
Frankie
15. ledna 2022, 18:30
1

Hezká byla scéna z Le Mans 66, jak chlápci od Henryho Forda II dávali nabídku na koupi Ferrari panu Enzovi Ferrarimu, a jak jeho fotograf pak běžel k Agnellium s touto informací. No a jak pá Fiat koupil Ferrari a s čím poslal Enzo managery Fordu zpět do USA.
A timto oslím můstkem se dostávám i k tomu o čem psát, číst. Zajímavé rodinné vazby a jiné v automobilkách. Co kdy jak bylo, vzniklo, spojilo se, ale i rozhádali.

beastar
18. ledna 2022, 12:45
0

Stejně zajímavá rozhodnutí dělal v GM i DeLorean. Možná jako syn rumunské emigrace měl taky víc vyvinuté cítění k designu. Dokázal si v té hromadě bigotních kravaťáků dupnout a prosadit si své vize. Jak dopadl pak vlastní projekt víme, ale i tak to tyhle lidi by měli dělat auta.

Bohužel je jich čím dál méně.

Le
LennyLeonard
16. ledna 2022, 16:00
0

Dekuji za hezky clanek

reagovat
vonkreuz
16. ledna 2022, 16:42
0

Nevěřte filmům. :-) Přečtěte si knížku od Enza Ferrariho Mé strašné radosti. V prvním českém vydání z roku 1970 popisuje námluvy s Fordem v sedmé kapitole od strany 145. Ferrari to bral jako společný podnik, Ford to vzal jako koupi s Ferrariho rozhodovacím limitem 10000$. Gianni Agneli měl rád stříbrná a tmavě modrá auta, nejlépe bez střechy. Proto vlastnil stříbrnou Testarossu Spyder. Kvůli úrazu v mládí měl omezenou hybnost (ohebnost) levé nohy, proto byla Testarossa s poloautomatickou/robotickou převodovkou (něco jako Selespeed od AlfaRomeo). Vlastnil i jedinou Lancia Delta Integrale v kabriu, opět samozřejmě stříbrnou. Tmavě modrá byla světové jediná Lancia Thema 8.32 SW. Pár let zpátky myslím v Anglii nebo Holandsku byla taková na prodej, ale byl to bastl, kdy do kombi vestavěli motor 8.32 ze sedanu.

reagovat
Ronoath
16. ledna 2022, 17:36
0

No, jenom aby ta rodina začala něco dělat, protože nevím, zda si nějaký nový Fiat budu moci ještě koupit... Situace okolo této automobilky se mi zdá ještě tristnější, než když jsem před pěti lety kupoval Tipo.

Jinak samozřejmě díky za pěkný článek... Uvítal bych pokračování s těmi klenoty jeho sbírky.

reagovat
Ha
Habakukk
18. ledna 2022, 11:42
1

Podle mě promarněné téma o Gianni Agnelli. Dalo se to uchopit z mnoha úhlů, ve výsledku se jedná o povrchní článek kde se člověk vlastně nic moc nedozví. Když už zabrousíme do novodobé historie chybí tam geniální tah vzniku Fiat Chrysler Automobiles. Pokud budou další články a velkých automobilových rodinách přimlouvám se o větší hloubku ta povrchnost je jen na škodu zajímavého tématu.

reagovat
Honza Hamster Křeček
20. ledna 2022, 07:52
1

Vznik FCA je uz jina historie a s jinymi (nemene zajimavymi) postavami, Gianni Agnelli zemrel deset let pred vznikem FCA. Jeho zasluhy jsou predevsim v onom pretvoreni Fiatu v globalni spolecnost se zavody po celem svete.

Ha
Habakukk
20. ledna 2022, 08:15
0

Potom je tam úplně zbytečná vsuvka o současné produkci a fuze do Stellantisu se který Gianni Agnelli má také pramálo společného. Prostě velmi zajímavé téma které si zaslouží několik článků takto je to takový trochu povrchní slepenec.



Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Chrysler Voyager  1997
Chrysler Voyager

1997 rok výroby
120 koní výkon
2 499 ccm objem

Dodge Charger  1972
Dodge Charger

1972 rok výroby
230 koní výkon
5 200 ccm objem

Buick Wildcat 4-door Hardtop 1966
Buick Wildcat 4-door Hardtop

1966 rok výroby
330 koní výkon
6 572 ccm objem

Chrysler Newport Custom 1969
Chrysler Newport Custom

1969 rok výroby
216 koní výkon
6 277 ccm objem