Ford S-MAX ST-Line: Závodní autobus pro celou rodinu

Velkoprostorové vozy MPV jsou v krizi podobně jako tradiční rodina. Postupně mizí z nabídek a zákazníci se přesouvají obvykle k SUV a crossoverům, které ale jen těžko mohou nabídnout stejně okázalý vnitřní prostor. Ford nabízí aktuálně dva modely této kategorie, S-MAX a větší Galaxy. Právě S-MAX v provedení ST-Line jsem si vybral pro dnešní test. Tedy vybral si spíš S-MAX mne, protože nikdo se do testování rodinného auta nehrnul. Co také napsat o velkém dopravním prostředku se spoustou sedaček. 

Musím uznat, že tohle auto docela klame tělem, z řady úhlů vypadá jako obyčejný kombík a ne jako sedmimístný autobus. Druhá generace Fordu S-MAX se více snaží různými triky zakrývat svoje rozměry, výbava ST-Line dodává vozu navíc sportovní styl, ačkoliv sportovní je spíše design než chování na silnici. To je ale u dvoutunového auta celkem pochopitelné. Nedávno jsem měl možnost vyzkoušet Mondeo a mám po této zkušenosti pro nové Fordy jistou slabost. S-MAX je o poznání větší, ale daří se mu udržet si dynamický vzhled, který účinně podtrhly doplňky z příplatkové výbavy, ať už litinové devatenáctky, tónovaná okna a celá řada designových drobnůstek, od plástvovité masky chladiče po rafinovaně průhledné a tvarované svítilny. A dojem jen umocňuje červená barva Ruby. Ta autu prostě sluší, ale bych jenom nechválil, poměrně s ní zápasí jasná barva třmenů brzdového typů. Zkrátka tenhle S-MAX není jen nějaký rodinný pracant, za kterým se nikdo ani neohlédne. Hm, budu se muset poradit se svým psychologem, jakému životnímu období předchází to, když člověk chválí vzhled rodinného vozu.

Rodina ale sedí uvnitř a tak se pojďme posadit také. V interiéru žádné schovávání neplatí, S-MAX je prostě velké auto, což je každému jasné, když před sebou vidí lány palubní desky a všechna ta okna okolo. Sportovní dojem pokračuje v celé kabině, které dominují kožené sedačky obšité červenými bavlnkami, přední sedačky jsou polohovatelné všemi možnými směry a podobně jako kulatý volant se se tu jedná hlavně o sportem obšité pohodlí. Sedačka řidiče je vybavená pamětí a otce rodiny po nastartování přisune blíže volantu. Pracovišti před ním vévodí desetipalcový displej infotainmentu, který už tolik elegantní není, ale funguje vcelku  logicky a dobře, hlavně ale jde přepnout do nočního režimu, jehož tmavomodré pozadí vypadá o poznání lépe. Na volantu je nemalé množství ovládacích tlačítek, na které je potřeba si chvíli zvyknout, ale na to bude při cestování s rodinou dost času, v tomhle obýváku přece chcete jet daleko. Doplňky jako hliníkové pedály a tmavý strop hru na elegantní sport v mezích zákona rozvíjejí.

Vznětový čtyřválec s výkonem sto devadesát koní bohatě postačuje k rychlejšímu rodinnému poježdění. Osmistupňová automatická spojka funguje bez výhrad, pod volantem byly v testovaném voze také pádla pro manuální řazení, ale použil jsem je pouze jednou pro dobrý pocit ze splněné povinnosti. Auto jede svižně a díky naladění podvozku a větším kolům pohodlně plave přes nerovnosti, kterých tuzemský živičný povrch poskytuje přehršel. Díky automatickému systému AWD je průjezd zatáčkami velmi plynulý a S-MAX se řídí velmi příjemně. Opravdu to není sporťák, ale jde s ním jezdit docela rychle, ačkoliv spotřeba poskočí oproti té uváděné, vzhledem k velikosti auta je ovšem stále více než rozumná. Jedinou drobounkou výhradu bych měl k tomu, že když si auto ševelí okolo devadesáti po okresce a je potřeba zrychlit na předjetí, potřebuje několik dlouhých vteřin k vyhodnocení situace, podřazení a dodání výkonu. Ale stačí s tím asi počítat a červené bavlnky hned nedělají z řidiče závodníka. V režimu S automat samozřejmě zareaguje rychleji a komu by to nestačilo, může napádlovat nižší rychlostní stupeň sám a hned.

Samotnou kapitolou jsou asistenti, jmenovitě ten pro jízdu v pruzích, adaptivní tempomat, čtenář značek omezujících rychlost a asistent parkovacího typu. Hlídání pruhů funguje spolehlivě pokud jsou pruhy namalovány solidně. Adaptivní tempomat lze nastavit na čtyři vzdálenosti, ale i v té nejkratší mně osobně přijde, že příliš submisivně začíná v pravém pruhu dálnice brzdit. Tlačítky na volantu jde mimochodem zapnout tempomat klasický, stačí se proklikat několika volbami k rafinovaně schovanému nastavení. Čtení značek funguje také a přiznávám, že S-MAX zvládá číst omezení rychlosti mnohem lépe než já. Podélné parkování, které asi dělá řidičům více problémů, jde Fordu také docela solidně, nechává si hodně místa od obrubníku, ale proč ne. Příčně však zahazuje auto bez ohledu na ostatní vozy, doprostřed mezi dvě místa a podobně. Až jsem začal ostatní účastníky, kteří podobně odloží své auto podezírat, že si to udělalo také samo. Ještě je tu asistent, který zabraňuje srážce, ale ten žije ve svém vlastním světě, který mi není úplně jasný. 

Rodinné auto tu ovšem není pro řidiče, ale pro rodinu, tak se za ní pojďme mrknout ještě na zadní sedačky. Před nimi je opravdu bohatě místa, to ale bude potřeba, protože šesté a sedmé místo v zavazadelníku před sebou nemá místo žádné a pokud budeme tyto dvě sedačky používat, je potřeba přední řadu posunout dopředu. Přesto jsou poslední dvě místa spíše nouzovým řešením, ale může na nich cestovat i dospělý redaktor Autíčkáře. Samozřejmě vyzkoušeno. Výhradu bych měl ke stolkům, které se vyklápějí odspodu a proto nesnesou příliš tlaku shora, což by nemuselo pro červené bavlnky na sedačkách dopadnout dobře. Po otevření zavazadelníků se objeví pětice tlačítek, kterými lze sklopit na dálku všech pět zadních míst. Škoda, že se pak všechny opěradla musí vrátit ručně, ale zase to skýtá super námět na zábavu dětí hrajících si v garáži. Po sklopení sedaček je dno kufru rovné a téměř tisíc litrů nabízí místa víc než dost.

Interiér nepřekypuje milióny chytrých nápadů, ale není jich ani málo. Užitečné je určitě pouzdro na brýle ve stropě před řidičem a malé výklopné zrcátko pro kontrolu rodiny. Odkládacích prostorů je celkem dost, loketní opěrka je pohodlně široká a kontejner pod ní marnivě hluboký. Ačkoliv je S-MAX vybavený značkovým hifi systémem SONY, nebyl jsem se zvukem úplně spokojený, ale uznávám, že podání basů nebude pro rodinu tou nejzásadnější informací při výběru vozu. Horší to bude asi s cenou za všechno to vybavení příplatkového typu. Ford S-MAX není horká novinka a nezboří asi ani prodejní žebříčky, ale tenhle závodní autobus mne bavil tím, jak bezproblémově fungoval a hezky vypadal. To nakonec docela stačí, kdy se člověku stane, že mu na autě téměř nic nevadí. Nevím, jestli bych si S-MAX pořídil kvůli rodině, ale zcela pochopím, když si někdo početnou rodinu pořídí kvůli němu.

Technické údaje

Motor: vznětový čtyřválec 1995 ccm 2.0 EcoBlue AWD
Výkon: 140 kW (190 koní)
Točivý moment: 400 Nm 
Převodovka: osmistupňová automatická
Maximální rychlost: 206 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 9,9 s 
Provozní hmotnost: 1984 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 5,7 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 8,1 l/100 km kombinovaná
Cena testované verze: (ST-Line EcoBlue AWD) 1 235 700 Kč