Ford Mustang s197 4,0 V6: Krám, ale šarmantní

Skoro se mi tomu nechce věřit, ale už to je víc než rok, kdy mi napsal můj dobrý kamarád Mirek zprávu “Nechceš Mustanga? :D” (přesně takhle i se smajlíkem). Na takovou zprávu se “ne” ve slušné společnosti neodpovídá a tak jsem začal vyzvídat. Jakého, za kolik, proč a tak vůbec. Nedozvěděl jsem se skoro žádné odpovědi, Mirek na auta moc není, auta se chtěl zbavit jeho kolega, navíc se zmínil, že v tom autě jel asi jen dvakrát a vždycky z firemního večírku společensky unaven, ale určitě to bylo modrý…

A tak jsem o týden později stanul před červeným kabrioletem se světlou střechou, generace označované jako S197, zkrátka takové to první retro. Auto bylo bez technické, lehce unavené a uvnitř vlhké a trošičku plesnivé. Plátěná střecha neseděla úplně dobře, navíc byl kromobyčejně deštivý podzim. Ale byl to Mustang. Dlouhá kapota, svalnaté blatníky, ostře řezané křivky. Tohle auto si jen tak s něčím nespletete. A hlavně byl levný. Mustanga jsem vždycky chtěl, pokukoval jsem ale spíše po New Edge verzi, tak kolem roku 2000, protože tyhle hezké stály zkrátka moc peněz. Tak jsem si nadělil předčasný vánoční dárek. Pořád jsem se utěšoval tím, že když mi nesedne, tak ho zkrátka “flipnu”. Ale už běhěm prvních metrů, kdy se vůz rozpohybovával po půl roce stání, motor šel nepravidelně, z palubky svítila “barevná hudba” a trochu to v něm smrdělo jsem věděl, že budeme kámoši. 

Mustang generace S197 se vyráběl od roku 2005 a nastartoval americkou muscle retro vlnu, na kterou pak naskočil i Challenger a Camaro. Tenhle konkrétní kousek je z roku 2007 a svůj život začal jako základní kabrio s dýchavičnou 4,0 V6 Cologne, myslím, že dost možná ve službách nějaké autopůjčovny. Pak přišla nějaká ta rána, asi ne moc velká soudě podle toho, že je Mustang stále dvoustopý, a transport do Evropy. V srpnu 2008 ho přihlašuje frýdecký magistrát a podle všeho s ním pak jezdil jakýsi nestor mezi amerikanisty – pán, co podle kolegy Machače “tahal v devadesátkách bečky píva na horskej penzion za kamárem”. Pak se jeho stopa ztrácí, v TP se dočtu jen to, že mezitím byly vystavené další dva tiskopisy OTP náhradou za popsaný. Nikdo s ním ale moc nejezdil, protože se ke mě dostal s čerstvými osmdesáti tisíci mílemi.

Je to zkrátka takové to auto, co byste si rozhodně neměli kupovat. Nejasná historie, málo záznamů, základní motorizace, prokazatelné nehody v minulosti. Cebii jsem mu raději ani nevyjížděl, ještě bych se polekal. Mirkův kolega mi prozradil, že vůz má za sebou ještě setkání se stromem na pravou zadní čtvrtinu, což se dá vyčíst i z lehce rozdílného odstínu laku.

Tahle generace Mustangu je trochu zrádná v tom, že pořád vypadá dost nově, případně se dá říci, že stárne do krásy. Ale konstrukčně je bohužel v dnešní době už beznadějně zastaralá. Pokud máte zkušenost s nějakým dva, tři, pět, klidně i deset let starým “koněm”, pravděpodobně si ho pamatujete jako možná trochu těžké, ale veskrze řidičsky schopné auto, co se s ním dá hezky svézt po okreskách a i se slabší motorizací vypráská většinu běžné konfekce. Tak přesně tohle pro základní S197 před faceliftem bohužel neplatí – Důvodů je několik a pěkně si je rozebereme. 

Podvozek  je velice tradičně americký. Vepředu MacPherson, vzadu tuhá náprava s panhardskou tyčí. Výsledek je přinejmenším kompromisní. Obzvláště u kabrioletu, jehož tuhost je sice lepší, než třeba u Volva C70, Chysleru Sebring, nebo jiných cruiserů, ale na sportování to také není. I přes to, že všechna kabria mají z výroby namontovaný zadní stabilizátor (který u V6 kupé chybí, ale není těžké si ho tam dodat, takže ho snad už většina aut má). Zadek odskakuje a při propružení si znatelně "sedá" do strany, což mi trochu připomnělo staré rámové Lincolny. Přední náprava je o poznání čitelnější, ale na delikátnost soudobých BMW nebo Alf rovnou zapomeňte. Tohle je vesnická Fordka. Dokonce i Mondeo že stejné doby je podvozkově o dost schopnější.

Motor a převodovka základní verze pak spolehlivě zabíjí poslední snahy o závodění. Prastarý “kolín”, SOHC V6 s konstrukčním základem kdesi v šedesátých letech je sice vcelku spolehlivý ingot, ale jeho 157 kW nastupuje vlažně a nejistě. Snad aby to působilo sportovněji, mají V6 Mustangy poměrně citlivý plynový pedál, takže řidičům, co nejsou zvyklí, auto sice nejede, ale za to cuká. Pětistupňový automat Tremec taky nepatří mezi nejzdařilejší převodovky. Je sice celkem trvanlivý, ale řadí líně a navíc jde o jednu z těch převodovek, co nemají “dipstick” na olej a výměny se v nich dělají přes dvojitý výpušťák ve vaně. 

Internet je sice plný různých kitů a návodů, jak základnímu “koni” přidat trochu sportovnosti, konec konců i v inzerci najdete spoustu Roush/Shelby/whatever vytuněných šestiválců, co “pojedou i véosmu”, ale skoro si říkám, že na to tohle auto nikdy nebylo určené. Základní Mustang je totiž mnohem spíš auto pro holky. Je totiž hlavně hezký. Má styl, snadno se řídí, nedělá nic moc nečekaného. Složíte si v něm střechu, pustíte kvalitní audio, spálíte si krk a je vám hezky.

Chcete-li si pořídit Mustanga kvůli sportovnějšímu svezení, připlaťte si za osmiválec. 4,6 žere mimochodem zhruba stejně jako vé šestka, ale jezdí o dost lépe, gétéčkový podvozek pomáhá ovladatelnosti a narazíte-li na manuál, máte prakticky vyhráno. I pofaceliftová 3,7 V6 udělá nadšenému řidiči rozhodně lepší službu, je to konstrukčně mnohem novější a živější motor, navíc s nižším apetitem. Čtyřlitr je takový trochu brblavý dinosaurus, Ani do těch otáček se mu moc nechce, konec konců nejvyššího výkonu dosahuje v 5300 otáčkách a vrchol krouťáku má dokonce jen na 3500 rpm. (4,6 V8 oproti tomu 5,750 rpm/4500 rpm).

A jaká verze S197 před faceliftem je dle mého názoru vůbec nejlepší? Máte-li dostatečně vysoký rozpočet, koukejte určitě po Bullitovi z let 2008 a 2009. Nejen že v tmavozelené na tmavých Torque thurstech vypadá naprosto famózně, ale ve Fordu ho také náležitě upravili. Z továrny má studené sání, motor se zvýšeným výkonem na 315 koní, jiné výfuky, výše posazený omezovač otáček, lepší zadní nápravu, odolnější diferenciál, manuál a vůbec všechno je tam úplně správně. 

A to by pro dnešek mohlo stačit. Příště zrekapitulujeme rok s tímhle konkrétním kouskem, zaměříme se na patálie, co mi připravil, potěším všechny, kdo se rádi baví nad cizím neštěstím, projdeme si nějaké ty úpravy a dokonce dojde i na nějaký ten nezbytný vzhledový tuning.