Ford Focus ST X: Nekompromisně

Když se řekne hothatch, většině milovníků aut se před očima zjeví Golf GTI. A po právu! Tohle se zasloužilo o vzestup kategorie rychlých nákupních tašek a do značné míry přivodilo zánik levným sporťáčkům a kupé. Jiným se možná vybaví ostrá japonská kompaktní autíčka nebo italské hvězdy rally. Když si ale já mám vybavit hothatch, vidím rychlý Ford. Už od dávných dob Escortů byl pro mě Ford synonymem schopného auta, které v kabátě vcelku obyčejného auta nabízí spoustu zábavy. 

Ostatně Ford v Evropě měl a dodnes má pověst výrobce, který umí naladit podvozek tak, aby i pro petrolheada zcela nepřitažlivé rodinné auto jako MPV či SUV dokázalo řidiči nabídnout něco víc, co by bylo možno označit i za zábavu. Ještě lepší je situace u klasických ‘osobáků’ a v tomto ohledu je ideálním kandidátem model Focus. Není to úplně malé auto, zároveň však není ani zbytečně velké. Je tak akorát. 

A který Focus je nejlepší? Samozřejmě, že Focus ST! Není tak uniformní, jako jeho obyčejnější bratři, ale ani není tak drsný a nekompromisní, jako brutální Focus RS. Zkrátka ideál. Tedy tak tomu bývalo dřív. Jenže teď to vypadá, že Focus RS už to má spočítané a z ST se tak stává vrchol nabídky. Dokáže zůstat tím univerzálem, dokáže uspokojit nadšené řidiče i zájemce o rychlé auto na každý den? To je dnes mým úkolem zjistit.

Přede mnou stojí krásné auto. Jasně, design je věc subjektivní, ale během týdne, po který mi Focus ST dělal společnost, jsem se setkal jen s pozitivními ohlasy na design. Focus přitom nepřichází s žádnou stylistickou revolucí, nejsou tu žádná šílená světla, výrazné ostré hrany, nic takového. Dokonce i koncová světla v C sloupcích typická pro první generace Focusu jsou pryč. Jenže to vůbec nevadí, designérům se podařilo vtisknout autu nízký rozkročený a příjemně dynamický vzhled. Design je dokonce tak dobrý, že pro ostrou verzi ST jej nebylo potřeba příliš upravovat.

Auto sedí o něco níž, dostalo velká kola a nějaký ten spoiler a … a to je vlastně všechno. Žádné šílené průduchy, výrazná křídla, karbonová lízátka, masivní prahy, nic takového. V červeném laku mu to přitom vážně sluší a dvě významně se tvářící koncovky dávají jasně najevo, že tohle je ‘estéčko’. Mně osobně je tento přístup, který je dnes už trochu oldschool, velmi blízký. Takto by měl podle mě hothatch vypadat.

Stejná filozofie panuje i uvnitř. Až na detaily je to tady prostě Ford. Přístrojová kaplička, obrazovka radiomapy, víceméně kulatý volant a řadička manuální převodovky, která je mi tak nějak povědomá. Oproti mnoha automobilovým novinkám, které se na nás teď valí a kde si člověk musí na začátku nechat nějaký čas na aklimatizaci, tady si připadám hned jako doma. Není to ale žádné retro. Obrazovka radiomapy je dostatečně velká, že se na ni vejde i ovládání klimatizace, přístrojový štít nahradila druhá obrazovka. Ve výbavě nechybí ani head-up displej promítaný na odrazové sklíčko. To možná trochu retro je a věřím, že by se problém promítání údajů přímo na fordí vyhřívané čelní sklo dal vyřešit, ale u tohoto auta mi to nevadí – tohle je přeci ST, okresková stíhačka, tady je průhledový štítek jak z Tomcatu vlastně cool.

Co je oproti obyčejnému Focusu na první pohled jinak, jsou sedačky. K ST patří sportovní sedadla a tady se Ford vyznamenal. Nejen, že tu skutečně jsou pořádné sportovní sedačky s výborným bočním vedením, ony jsou ještě navíc i pohodlné! Nevím, jak se to Fordu povedlo, ale přestože tohle auto nepluje zrovna na obláčku, nějakým způsobem se zde podařilo zachovat plný komfort. O zbytku auta už tohle říct tak úplně nelze, ale k tomu se ještě dostaneme.

Radiomapa samotná jde spíš cestou evoluce, než by se pokoušela o nějakou revoluci. Trochu zvláštní mu tu připadá přesunutí ovládání klimatizace přímo na hlavní obrazovku. Proti tomu samotnému kroku nic nenamítám, nepatřím mezi ty, kdo mají potřebu, byť jsou obdařeni plně automatickou klimatizací, neustále něco štelovat. Problém je, že palubní deska Focusu s kroutítky klimatizace počítala, ještě nedávno tu celý ovládací panel byl. A po něm tu zbylo prázdné místo. Ford se jej pokusil vyplnit několika ovladači, je tu startovací tlačítko, ovladač hlasitosti či třeba tlačítko skvělého parkovacího asistenta, ale nemůžu si pomoci, je to tu teď takové divně prázdné. 

Jinak ale k radiomapě nemám větších výhrad. Jsou tu i nějaké drobné otravnosti. Třeba přepínání jízdních režimů, které má sice krásné dedikované tlačítko na volantu, to ale pouze vyvolá příslušné menu na obrazovce radiomapy a zbytek si musíte odklikat tam. A tím myslím fakt odklikat, okno se samo ani nezavře. Se stejným nešvarem jsem před časem bojoval i v domácí Škodě Octavii, až by se chtělo říci: “Tuček, Šlajs – stejné chyby, stejné známky.” Ford však alespoň přidal na volant ještě tlačítko ‘S’, které přepíná mezi dvěma nejpoužívanějšími módy napřímo. Ano, centimetr vedle tlačítka na všechny jízdní režimy je druhé tlačítko na vybrané jízdní režimy. Neptejte se mě, proč..

Ale pojďme už jezdit. Při nastartování motoru vás nečeká žádné vyštěknutí ani jiná klaunijáda. Zvuk motoru je výrazný a hutný, to ano, ale tak nějak přirozený. Nebo vlastně ne ‘tak nějak’, on zkrátka je přirozený. Ford u Focusu ST vsadil na kombinaci moderny se starou školou. Ano, ve sportovním módu tu nějaká ta klauniáda je, je tu práskání z výfuku i výraznější tóny motoru, ale když tohle všechno vypnete, auto ztichne jen trochu. To všechno ostatní je totiž opravdové. Však pod kapotou také zůstal solidní motor. Čtyřválec Ecoboost o objemu 2,3 litru je strojovna, kterou dnes už konkurence často nenabídne ani u větších modelů. Výkon dosáhl zdravých 280 koní, tato síla putuje na kola přední nápravy skrz šestistupňovou manuální převodovku.

Převodovka je jedním z lákadel tohoto auta. Nejen, že má příjemně krátké dráhy, ale především působí solidně a přesně. Ve sportovních režimech elektronika pomáhá řidiči automatickými meziplyny, které jsou nastaveny pro ostrou jízdu velmi dobře. Osobně bych uvítal možnost tuhle věcičku zapnout i při ostatních režimech, to ale nelze. V našem případě ještě musím zmínit ono X v názvu testovaného auta. To značí paket X, kterým je ‘náš’ Focus vybavený. Ten kromě několika drobností (větší kola, lepší světla..) obsahuje i jízdní režim pro závodní okruhy, ve kterém vás stabilizace nebude brzdit a nechá vás vytěžit z auta to nejlepší (nebo vyletět do pole, to už dle preferencí a schopností každého pilota). Ani tady si ale tuhost tlumičů či odezvu na plyn nenastavíte. Ostatně konfigurovatelnost je obecně trochu problém Focusu ST. Zatímco konkurenční i30 N si můžete nastavovat jak v počítačové hře, Ford se drží staré školy – my nastavujeme, vy řídíte. Ve finále to vůbec nevadí, protože u Fordu auto nastavit prostě umí. 

Motor táhne prakticky od volnoběhu, sbírá se rychle z jakýchkoli otáček a jakmile překročí hodnotu 4000 ot/min, začíná ta pravá zábava. Focus ST dělá všechno to, co po něm chcete. Je rychlý, to ano, díky chytrému diferenciálu najde grip i tam, kde není, ale to je jen malá část jeho kouzla. To podstatné je, jakým způsobem vám zážitky z jízdy předává. Cítíte každý pohyb auta, nebojíte se jít až na hranu jeho možností, protože i tam neustále víte, co se pod koly děje. V ovladatelnosti Focus jen těžko hledá konkurenci. A všechno vám servíruje plnými doušky. Ryk motoru, drncání, tuhost řízení, prskání z výfuku – to všechno dělá váš zážitek opravdový. Kvůli zábavě za volantem ani nemusíte jet tak moc rychle. Ale můžete.

Tahle starosvětskost Focusu ST má samozřejmě i svou stinnou stránku. Jak už jsem psal, většina zážitku z Focusu pramení z ryzí mechaniky jen velmi decentně kořeněné nějakými těmi elektronickými party triky. Ryzí mechanika je tu natvrdo, nejde jen tak vypnout. Což ale znamená, že nejde vypnout. Focus ST nebude ani v nejkomfortnějším módu (i přes příplatkový adaptivní podvozek) komfortní auto. Pořád je tvrdý, hlučný, uřvaný. Jasně, však to my od něj přece chceme, ale mnohá dnešní auta dokáží stiskem tlačítka přenastavit svůj charakter. Focus ne. Je buď sportovní nebo ještě víc sportovní. Myslete na to, než pozvete tchýni na rodinný výlet.

Verdikt

Takže koupit nebo nekoupit Focus ST X? Tohle auto musíte mít v krvi. Jistě, doma můžete tvrdit, že je to přece pořád docela rozumné auto, zavazadlový prostor je slušný, čtyři dospělí se dovnitř vejdou, Ford tu nechal i ty praktické vyskakovací chrániče hrany dveří, prostě  veskrze praktický vůz. Ale přitom dobře víte, že tohle auto je především hračka a nikdy to ‘jen automobil’ nebude. Je tvrdý, je hlučný a 2.3 EcoBoost vám za míň jak devět litrů na sto jezdit nebude. A jestli jo, tak děláte něco špatně.

Jenže tohle všechno je naprosto irelevantní a příliš dospělácké. Tak neuvažují lidé, kteří jezdí Focusem ST. Tohle auto udělá z každé vaší cesty rychlostní zkoušku, zážitek, dobrodružství. Bude vás natolik zásobit dojmy a vjemy, že možná už nikdy nic jiného nebudete chtít. Obyčejná auta pro vás už budou navždy příliš obyčejná a nudná. A pokud patříte právě do této skupiny řidičů, potom vám Focus ST X doporučuji z celého srdce. Namísto brutální síly krocené elektronikou tu dostanete poctivé sportovní náčiní, které můžete opravdu řídit a královsky se u toho bavit.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 2 261 cm3
Výkon: 206 kW (280 k) v 5 500 ot./min 
Točivý moment: 420 Nm v 3 000 – 4 000 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Provozní hmotnost: 1 512 kg 
Maximální rychlost: 250 km/h
0-100 km/h: 5,7 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 8 l/100 km
Spotřeba v testu: 10,2 l/100 km
Cena (Focus ST X): 1 001 9000 Kč
Cena testovaného kusu: 1 048 000 Kč Kč