Fiátkův zápisník: Italské léto v Čechách

Redakční pětistovka je se svým zápisníkem zase zpět. Naposledy jste si mohli přečíst o výletě do vlašských krajů, kde vlastně Fiat nikdy nebyl, neboť pochází z Polska. Některým možná taková cesta připadala jako totální nuda nehodná jakékoli písemné zmínky, návštěva této krajiny ve voze tak vlašském, jak jen to jde, však rozhodně nuda není. Vyzkoušejte to sami, jestli nevěříte. Kromě každodenní rutiny v ulicích rozžhaveného a rozkopaného pekla jménem Brno, podíval se dále fiátek i východní Slovensko oslavit svatbu. Dokonce i trochu neplánovaně navštívil zázemí autorizovaného servisu. Vezměme to ale pěkně popořadě.

Kdybych nebyl poměrně dobře seznámen s principy počasí a meteorologii zavrhoval coby obskurní umění televizních pimprlín, které jenom slibují, ale stejně jim to nikdy nevyjde, věřil bych, že někdo vzal otočný ovladač ročních období a z polohy ‚Léto‘ přepnul přímo do polohy ‚Zima‘. Jak jinak si může obyčejný člověk vysvětlit, že o víkendu je 25°C, a včera ráno už byl na střechách aut led a jinovatka. Podzimní zkušenosti mi tedy s Fiatem budou chybět a pomalu bych měl v hromadách haraburdí ve sklepě pohledat zimní gumy.

​

Jestliže byl podzim oficiálně zrušen, léto stálo za to. Dlouhé a horké, se spoustou bouřek, na nudu a jednotvárnost si nikdo nemohl stěžovat. Snad kromě klimatizace pětistovky, která běžela takřka neustále, aby bojovala za udržení příjemné teploty v maličké kabině. Víceméně se jí to dařilo, ačkoli pevná prosklená střecha s poměrně neúčinnou roletkou vehementně napomáhaly instalaci pekla. Ona roletka totiž prosvítá, a nejvíce to pocítíte na své hlavě, na kterou neustále svítí. Sice méně, než bez roletky, ale svítí. Zkrátka léto se vším všudy. Další auto bude určitě bez panoramatické střechy, a rozhodně to nebude kabriolet. A už vůbec ne Miata!

Dalším z úkolů blankytného šviháka bylo přepravit 4 dospělé osoby na vzdálenost 400 kilometrů za účelem návštěvy svatby kamaráda. Taková cesta se nám nezdála jako příliš pohodlná, leč nebylo zbytí, vlaky neposkytovaly dostatečnou časovou rezervu. Čtvrtý pasažér nakonec nastupoval o něco později, a ačkoli nabízel na cestu svou zachovalou Felicii, v den cesty jí naštěstí selhaly brzdy a tak bylo v otázce dopravního prostředku definitivně jasno. Má paměť se opět projevila jako značně nespolehlivá a velké bylo naše překvapení, že kamarád neměří 165 cm, jak jsem si myslel, nýbrž 180. Netvářil se tedy příliš nadšeně, když mu bylo přiděleno místo na zadní lavici pro děti. Každopádně na něj svezení muselo udělat velice silný dojem, protože si sám pětistovku na operák objednal pár dní po návratu. Tímto Martina zdravím a přeju mu za volantem fiátka samé pěkné zážitky!

Slovenské silnice jsou vůbec obdivuhodné. Kamkoli jedete, vězte, že vede-li tam dálnice, máte napůl vyhráno. Silnice prvních tříd jsou ale jiná písnička. Na trase Trenčín – Poprad není dálnice kompletní a tak jste konfrontováni s veselou realitou silnic první třídy, plnou výmolů a vyjetých kolejí. Máte-li štěstí a prší, budete obohaceni o kvanta rozstříkující se vody, díky které připomínají náklaďáky spíše remorkéry na zvlněné hladině, než cokoli jiného.

Teplé letní počasí mělo pozitivní vliv na spotřebu, která se navzdory permanentně zapnuté klimatizaci málokdy dostala přes 6 litrů ve městě, mimo město pak o litr méně. Se skokovou změnou teplot přišlo odpovídající zvýšení obou údajů spotřeby, a to zhruba o litr. Buď jak buď, dvanáctistovka FIRE je přítelem rodinného rozpočtu.

Legendární italské spolehlivosti dostála splašená homole taky, byť ne tak fatálním způsobem, jak byste mohli očekávat. Jednou se začal ozývat klepavý zvuk z přední části auta. Pečlivým poslechem bylo zjištěno, že vychází zpředu zprava. Podotknu dvě věci. Odpružení pětistovky pracuje trošku hlučně hned, jakmile hotové auto vyjede z továrny. Je to dáno (malým) množstvím použitého odhlučnění, rozměry a konstrukcí karoserie a určením auta. Druhá věc je, že opravdu nemám rád hlučné odpružení, a už vůbec nestrpím jakékoli klepání čehokoli. Proto bylo potřeba jednat. Mimochodem, dalším zdrojem skvělého klepání je spona bezpečnostního pásu spolujezdce, když v určité poloze sedadla při volném houpání naráží do mechanismu sklápění opěradla. Jaká náhoda je, že tato poloha sedadla je právě ta nejčastěji používaná.

Zpět k servisu. Mechaniky bylo zjištěno, že se žádná závada nevyskytuje. Požadoval jsem tedy písemné potvrzení, že je vůz v pořádku a v kondici odpovídající tehdejšímu nájezdu (13 000 km). Ještě téhož odpoledne následoval telefonát oznamující zázračné nalezení příčiny pazvuků, totiž horního uložení pravého předního tlumiče. No vida. Celkový proces dále proběhl bez větších zádrhelů, snad jen zdržení v podobě čekání na dodání náhradního dílu protáhlo celkovou dobu opravy na několik dní, a to i přes víkend. Dokonce mi bylo poskytnuto náhradní vozidlo v podobně lednice na kolečkách, totiž Fiatu Doblo bílé barvy. Obvyklý služebák České Pošty na mě udělal dojem hlavně účinnou klimatizací, skvělým výhledem a překvapivě pohodlným a tichým odpružením. Tramvajové koleje, výmoly, kanály, nic z toho nevyvedlo Doblo z míry. Značný fun factor celému ježdění dodával pohled na Doblo zezadu, ze kterého vypadá jako pračka, případně kuchyňská trouba. Jinak je to docela příjemná dodávka, navíc za ty peníze.

A to by bylo asi vše, co se přes letní měsíce událo. Až na jednu technickou záležitost se vlastně neudálo nic špatného, všechno bylo krásné, veselé a pěkné. Témeř si říkám, že takový pozitivní a milý vůz se k mé osobě naprosto nehodí. Příští díl bude pravděpodobně dílem posledním, a kromě krátkého shrnutí celého roku a konečného zúčtování nákladů, se s vámi podělím i o zkušenosti s vracením vozu z programu operativního leasingu. Doufám, že budou stejně pozitivní, jako celý fiátek.