Renault Espace: Odvaha dělat věci jinak

K Renaultu Espace mám docela osobní vztah. V rodině jsme měli dva kousky, kulatou třetí a později i čtvrtou generaci po faceliftu. Obojí v prodloužené Grand verzi a s pěknou výbavou. Najezdil jsem v nich docela dost kilometrů jako řidič, ale i na místě spolujezdce a na zadních sedadlech (občas i na těch úplně vzadu v kufru). Když se poprvé objevily obrázky současné verze (je tomu už bezmála osm let, premiéru si odbyl v roce 2013 na pařížském autosalonu, prodávat se začal o dva roky později), byl jsem trochu smutný. Ten tam byl obří vnitřní prostor, skvělá variabilita interiéru se samostatně posuvnými a vyjímatelnými sedadly na zcela ploché podlaze a proporce malého autobusu, z Espacu se rozměrově stalo cosi, co vypadalo jako poměrně malé a zdaleka už ne tak variabilní auto s nějak podivně velkými koly. 

A to byl vlastně zhruba jediný názor, který jsem si na nový Espace stihl udělat. Od té doby jsem v něm totiž nikdy neseděl a ani se s ním nějak blíže nesetkal. Není divu – na našich silnicích jich totiž nejezdí zrovna mnoho. K testovacímu bílému vozu jsem tak přistupoval s neurčitou letitou “křivdou” na téma nedostatku místa, ale hlavně s velkou zvědavostí, co že to vlastně ten Renault vyrobil a zda jde o důstojného nositele slavného jména.

I nezkušenému pozorovateli je jasné, že nový Espace je velmi jiný, než jeho předchůdce. Hlavním rozdílem je, kromě nové stylizace karoserie, fakt, že vůz hraje na mnohem luxusnější notu. Ani v interiéru předchozích verzích se v případě zvolené vyšší výbavy necítila posádka jako v omyvatelném přepravníku zvěře, jak to u některých MPV bývá, tady je to ale celé ještě o dva levely výše. Je vidět, že při navrhování se dostala zasloužená pozornost každému malému detailu. Povrchy, zpracování, barvy, tvary a moderní technologie tu jasně ukazují, že sedíte ve vlajkové lodi. Vlastně se to zdá jako dost odvážný krok, že v době, které vládnou v luxusním segmentu velká SUV, případně tradiční sedany, se rozhodl Renault na vrchol své nabídky postavit automobil z prý vymírající kategorie. 

Jenže Espace není jen další ze spousty běžných aut, je to něco úplně jiného. Svými tvary balancuje někde na rozhraní mezi crossoverem, kombíkem, MPV a díky velkým kolům a aerodynamické siluetě připomíná rekvizitu ze sci-fi filmu z přelomu tisíciletí. Je dost futuristický, čímž naprosto správně navazuje na své stejnojmenné předchůdce, kteří se také mohli honosit titulem nositele pokroku a nových neotřelých řešení. A ani v nejmenším nepůsobí jako modelově sedm let starý vůz. Skoro mi přijde, jako by si nesl i trochu hravé technické rozpustilosti známé třeba z nepříliš obchodně úspěšného, ale jinak facinujícího modelu Avantime.

Když už jsme nakousli ten vnější vzhled, Espace docela dobře maskuje svými proporcemi masivní rozměry. Využívá na to snadný trik. Všechno je tu zkrátka trochu větší než obvykle. Je to jako byste vzali takové normální auto a celé ho trochu zvětšili a čekali, zda si toho někdo všimne. Velká kola, mohutný ponton karoserie, ale dokonce i znak na přední masce, všechno je tu fakt velké. Nepůsobí to ale nijak nabubřele nebo nehezky, naopak si vůz díky tomu zachoval vyvážené proporce. Snad jedinou malou výtku si zaslouží nepříliš výrazná bílá barva testovaného kusu. Espacu sluší spíše tmavší odstíny, můj tajný tip by byla tmavozelená metalíza. 

V interiéru je příjemně a předsudky o MPV jako voze pro ty, kteří rezignovali na život a zasvětili svou existenci převážení malých lidí a ledniček tu pod prosklenou střechou bere rychle za své. Střídají se tu prvky tradičního luxusu s modením futurismem. Pohodlná kožená křesla s kosočtvercovým prošíváním kontrastují s pestře svítícím ambientním osvětlením (je fakt hezky zpracované, kromě pásků v palubní desce nabídne i barevně sladěné stylové lampičky na B a C sloupcích). Decentní dřevěný dekor doplňují graficky velmi vkusné displeje středového infotainmentu a palubní desky, mohutný panel mezi předními sedadly korunuje zajímavě tvarovaná řadící páka. S tou se teda pojí i jedna malá past na nepřipraveného řidiče – tam, kde mají většinou voliče převodovek odblokovací tlačítko, se tu nachází knoflík parkovací polohy. Takže pokud se (stejně jako já) budete při prvním usednutí do Espace snažit intuitivně zařadit “D” a zmizet, zůstanete stát na místě protáčejíc motor na neutrál. Pro volbu rychlosti je tu potřeba celou řadící páku vyhnout doleva a následně posunout buď dopředu pro “R”, nebo vzad pro “D”. Dá se na to naštěstí zvyknout dost rychle, není to ani nějak špatné, je to prostě jen jiné.

Pokud si v současné době budete chtít na stránkách českého Renaultu nakonfigurovat Espace, dostanete na výběr z jedné výbavy (té nejvyšší – Initiale Paris – kterou jsem testoval) a jednoho motoru – dvoulitrového dvousetkoňového dieselu v tandemu se šestistupňovým automatem. K autu se hodí výborně, má dost síly a je příkladně kultivovaný, na druhou stranu v minulosti se pod kapotou Espace objevovaly i zajímavější benzínové víceválce a je mi trochu líto, že tady žádný takový zvolit nelze. Ale taková je holt doba, s tím moc neuděláme. Nafťák je tu naladěný pohodově, je tichý, nerušivý, ale dynamicky dostatečný. 

Moc mile mě překvapil podvozek a řízení. Espace disponuje adaptivními tlumiči a systémem 4control, jež natáčí všechny čtyři kola, takže i přes bezmála pětimetrovou délku je agilní a mrštný a zvláště v nižších rychlostech, typicky při proplétání se městským provozem, vyloženě překvapuje stáčivostí a výbornou manévrovatelností. Řidiči jsou k dispozici čtyři více či méně editovatelné jízdní režimy, ve kterých lze nastavit poměrně bohatou škálu parametrů, nicméně většina těchto záležitostí funguje nejlépe v komfortním módu, kdy se z Espace stane velmi pohodlné auto, ve kterém je vyloženě radost absolvovat dlouhé přesuny.  

Teoreticky je tu sice k dispozici i režim sport, kdy je podvozek tvrdý, plyn ostrý, převodovka ukázkově cuká a z reprodutorů se linou zvuky rozzlobeného osmiválce, ale to se sem opravdu moc nehodí. Mnohem lepší je zapnout si masáž odvětrávaného sedadla, nastavit si pěknou barvu ambientního osvětlení, nechat adaptivní tempomat s aktivním držením v pruzích dělat svojí práci a užívat si kvalitního audiosystému. Jen si dejte pozor – v cíli se vám dost možná nebude chtít vystupovat. 

Verdikt

Renault se vydal netradiční cestou a do role vlajkové lodi pasoval vůz, který zná většina řidičů jako striktně rodinné MPV. Nutno ale říci, že ho důkladně přepracoval a se svými předchůdci tento nový Espace sdílí spíše myšlenku pokroku a futurismu, než nějaké praktické rysy. Nakonec jsem docela opatrný i s tím zařadit ho do kategorie velkoprostorových aut. Je to spíše crossover. Nemyslím tím moderní synonymum oplastovaného zvýšeného hatchbacku, který je sice méně praktický, ale za to dražší, ale vůz, který opravdu efektivně kříží několik automobilových kategorií do jedinečného a unikátního celku. 

Tenhle Renault rozhodně není pro každého. Konzervativci v něm budou možná chtít nalézt původní rodinnou dodávku a budou trochu zklamaní menším vnitřním prostorem, ti, jež touží po opulentním luxusu zas nebudou spokojení s netradičním tvarem karoserie. Ale určitě se najde i pár lidí, kteří rádi dělají věci jinak a dokážou ocenit originální nápady a neotřelá řešení. A pro ně je Espace jako stvořený.

Technické údaje

Motor: Přeplňovaný vznětový čtyřválec 1997 ccm 
Výkon: 147 kW (200 k)
Točivý moment: 400 Nm 
Převodovka: šestistupňová automatická
Maximální rychlost: 215 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 9,1 s 
Provozní hmotnost: 1840 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 6,6 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 7,7 l/100 km kombinovaná
Cena testovaného vozu (Plná výbava se vším): 1 304 000 Kč