načítám data...

DS9 Rivoli 225 E-Tense Opera: Forma předchází funkci

Vzhledem odkazuje na legendární Citroën, je to ale skutečný nástupce?

zobrazit celou galeriiZobrazit galerii

Vozy DS jsou mi docela sympatické. Často slýchám kritiku, že prý snad nestojí na dost prémiovém základě, že nemají dostatečně objemné motory, nebo že je to všechno jen takové líbivé pozlátko, jenže co když je to ve skutečnosti záměr? Spoustě lidem je vcelku jedno, jak velký mají motor, nebo s čím jejich vůz sdílí platformu, ale ocení pěknou kůži a neotřelý design. A přesně pro ně tu DS je a svojí roli, která lze trochu zjednodušeně označit jako “originální stylový módní doplněk” plní velmi dobře.

Proto mě vlastně do jisté míry překvapilo, když značka před několika lety oznámila vývoj velkého sedanu. Mám sice sedany moc rád, ale zároveň je vnímám jako poměrně konzervativní kategorii, která módním vlnám příliš nepodléhá. Stylová SUV mi zkrátka k francouzské hře na haute couture seděla tak nějak lépe. Na druhou stranu byla ale u značky odkazující se ve svém názvu na legendární Citroën DS jen otázka času, než se pokusí o vlastní projekt na motivy této automobilové legendy. Foto: Jakub Pospíšil, Autíčkář.cz

Ona královská linie DS – CX – XM – C6 je ale velice delikátní rodokmen, na který nejde navázat jen tak ledajakým autem. A ačkoli se tu objevuje několik moc hezkých detailů, jako jsou například pozičky v zadních sloupcích, nebo lišta vedoucí středem kapoty, nemůžu nakonec “devítce” s čistým svědomím přiřknout titul pokračovatele rodu. Na to je tu příliš málo technologií, nečekaných inovací a oné pověstné Citroëní divnosti. Budu-li se ale na vůz koukat jako na jakousi volnou kreaci vzdávající legendě poctu, pak si vlastně nemám na co stěžovat.

Velmi slušný základ, kterým je platforma podařeného Peugeotu 508 se tu povedlo poměrně výrazně upravit. Nejvýraznější je zcela jistě prodloužení rozvoru, díky kterému má posádka na zadních sedadlech opravdu královskou porci prostoru a kabina je celkově více vzadu, díky čemuž vůz působí vyváženějším dojmem. Kazí to jen umístění přední nápravy, respektive dlouhý “předkus”, který jasně prozrazuje motor napříč a hnaný předek.  Foto: Jakub Pospíšil, Autíčkář.cz

Za Peugeotí 1,6 THP pod kapotou si DS vyslechlo kritiky už dost, na můj vkus možná až moc. V základu bez pomoci elektromotorů to chápu, tam jde skutečně o podměrečný agregát, ale v testované plug-in hybridní verzi už si na nedostatek výkonu stěžovat nemůžu. Trochu mě mrzela jen občasná jankovitost drivetrainu, která mi docela sedla ke sportovněji střižené 508, ale tady působí nepatřičně. Obzvláště s vybitou baterií, kdy není možné se v nižších rychlostech vézt na vlně točivého momentu elektromotoru. A pak je tu nepříjemnost se spotřebou, která je PHEV vozům z rodiny Stellantisu všem společná – nabité to sice “skoro nežere”, ale s vybitou baterkou jezdíte za nějakých osm a půl litru na sto, v případě ostřejšího tempa klidně za deset. Což v kombinaci s pouze dvaačtyřicetilitrovou nádrží znamená poměrně krátký dojezd a časté zastávky na benzínce. Tomuhle autu by zkrátka strašně slušel naftový šestiválec, ale to je v dnešní době už jen prázdné povzdechnutí, nikoli výtka výrobci. 

Podvozek je díky moderní technologii Active Scan Suspension skenující povrch silnice před vozidlem pohodlný, ale k vzduchové, neřku-li hydraulické plavnosti má přeci jen ještě daleko. Opět mi přišel možná až zbytečně sportovní a dravě se vrhající do zatáček, což v kombinaci s koženými křesly a vizáží limuzíny působilo trochu rozpolceně. 

Foto: Jakub Pospíšil, Autíčkář.cz

Právě na ona kožená křesla vyvedená ve vínové barvě a celkové řemeslné zpracování interiéru naopak nemohu říci křivého slova. Trochu jsem se bál, aby to vevnitř nebyla směsice koncernových dílů, na které někdo nalepil kůži a hliník, ale tak to rozhodně není. Detaily jsou zpracované opravdu pečlivě, vše dokonale lícuje, nic nevrže. I nepohledové části jsou poctivě očalouněné, hliník je vždycky opravdu hliník a ne plast, místy navíc vkusně gilošovaný. Tohle DS zkrátka umí a interiér Opera je opravdu mistrovským dílem, obzvlášť v téhle barevné verzi. Kombinace vínové přístrojovky a modrozelených číslic na tachometru mi připomíná staré osmdesátkové ameriky s prvními digitálními přístrojovkami a zabrnkala na správnou nostalgickou notu. Snad jen ten volič převodovky známý ze všech ostatních vozů Stellantisu je, ačkoli dostal vlastní kožený přebal, přeci jen příliš univerzální. 

Z výbavy je tu k dispozici prakticky vše, na co si vzpomenete, jak se na vlajkovou loď sluší. Odvětrávané masážní sedačky vpředu i vzadu, semi-autonomní řízení, spousta asistentů, noční vidění, infračervené sledování očí řidiče, laserové světlomety… Vše funguje spolehlivě, snad jen ten infotainment, který stojí na poměrně letitém základu už svůj věk neschová. Funguje sice svižně, ale je členěn nelogicky a zastaralým designem už také dojem neudělá. Budeme tedy doufat, že se i do DS9 časem dostane zbrusu nový a velice podařený nástupnický systém, ze kterého jsem byl opravdu nadšený v DS4.

Foto: Jakub Pospíšil, Autíčkář.cz

Možná to vypadá, že jsem na DS9 nenechal nit suchou. Stěžuji si tady na podvozek, na motor, na infotainment…spíše jsem měl ale nějak nastavená očekávání a ta se tak úplně nepotkala s realitou. Najezdil jsem tisíce kilometru v XM, DS považuji za to nejpokrokovější auto historie, a tak, když jsem viděl pozičky v c-sloupku a lištu na kapotě, čekal jsem nástupce. Místo toho jsem dostal velmi dobře postavený moderní sedan s plug-in hybridem. V rámci možností, které DS má a platformy, kterou dostalo k dispozici, se se zadáním “pocta DS” popasovali asi nejlépe, jak mohli. Není to další člen legendární linie zmíněné výše, ale jako stylový módní doplněk na čtyřech kolech funguje skvěle. Všichni se za ním otáčí, kolemjdoucím se líbí, ostudu neudělá a ze zadního sedadla bude pro spoustu lidí naprosto srovnatelný i s nejvyšší třídou luxusních vozů. Když si uvědomím, kolik luxusu, metrů čtverečních kvalitní kůže, kilogramů broušeného hliníku a centimetrů prostoru pro kolena na zadních sedačkách za své peníze dostanu, je DS9 vlastně kup století. 

Foto: Jakub Pospíšil, Autíčkář.cz

Verdikt

Povedený design, propracované detaily, krásný interiér, originalita a spousta místa pro cestující jsou pro spoustu kupujících ty nejdůležitější kritéria, podle kterých si vybírají svůj vůz. Ti budou s DS9 nadmíru spokojení. Tohle auto se neprodává po stovkách, roční odbyt u nás o dhadovala tisková mluvčí už při představení na jednotky kusů. To ale zároveň znamená exkluzivitu, neokoukanost a wow efekt, který by jinak vyvolaly vozy násobně dražší. Kompromisy jsou tu tedy nevyhnutelné a zda je akceptujete, nebo ne, už je jen na vás jako na kupujícím. Je to trochu jako chůze v lodičkách na jehlových podpatcích – někteří si to neumíme představit, jiní v nich tráví každý den, protože jim to za to zkrátka stojí. 

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný čtyřválec 1598 ccm + elektromotor
Výkon soustavy: 170 kW (225 koní) 
Točivý moment: 360 Nm 
Převodovka: osmistupňový hydroměnič
Maximální rychlost: 240 km/h 
Pohotovostní hmotnost: 1914 Kg 
Zrychlení 0–100 km/h: 8,3 s 
Průměrná spotřeba udávaná: 1,5 l/100 km (PHEV s nabitou baterií
Průměrná spotřeba v testu: 8,4 l/100 km (Nabito 2x, ujeto 833 km)
Základní cena: 1 525 000,- Kč
Cena testovaného kusu (DS9 Rivoli Opera Nappa Rubis 1,6 PureTech 225 Plug-in se všemi příplatky): 1 896 000,- Kč

Foto: Jakub Pospíšil, Autíčkář.cz

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

HeavySmoker
07. července 2022, 16:01
0

V 70-tych rokoch americké automobilky usilovali o zvýšenie marží. Pár rokov predtým zaznamenali u Fordu úspech keď na platforme dostupného auta nižšej triedy postavili Mustang a image podporili dobrými výsledkami v motoršporte. Tá stratégia sa ale vyčerpala v momente keď prišiel ropný šok. Miesto toho sa automobilky rýchlo preorientovali na faux-luxury, keď ste si mohli na plebejské auto objednať Brougham balíček za veľmi prijateľné peniaze. Vynilová strecha, chrómovanie, klimatizácia, drevený dekor. Bol to okamžitý úspech. Dnes tu máme Peugeot 508 Brougham / Custom / Classic / d'Elegance / Limited, ale prišiel 50 rokov po funuse. Najviac ma mrzí že Stellantis to vie keď sa snaží a DS4 je toho dôkazom.

reagovat
beastar
08. července 2022, 07:47
0

Máš to nastudováno velmi hezky. Ovšem v jednom směru nemůžu souhlasit. A v tom má pravdu tady pan redaktor Pospíšil:)) A to sice že záměr je v tom prodat krásný auto člověku, co mu je právě jeho původ a technika dole úplně jedno. Ano u mě to bylo tak, jsem velký fanda DS designu a těch detailů. Nekoupil sem si jedno domů protože mě prostě ta technika a historie není jedno. Jinými slovy pro nás fanoušky automobilů to není primárně určené.

Ano ten koncept je trochu přežitý. Zase kdo to dnes na trhu nabízí? A cenově se vejdou ještě do snesitelné roviny. Jasně že tenhle motor je opravdu v takovém autě funny thing. Jenže ono to reálně bude stačit. DS existuje protože nikdo nečeká že osloví davy. Její klid má jistit Citroen. Ztělesňuje francouzský pohled na svět a hlavně svět detailu. Každý to nepochopí. Je potřeba si do toho sednout. Odtud pramení i veskrze pozitivní recenze tady od různých autorů. Ono tě to skutečně obklopí a ohromí. Hlavně ty věci v tom autě fungují to není nějaká vinylová střecha a chromový kliky.

HeavySmoker
08. července 2022, 09:57
0

Nemám nič proti zacieleniu značky, dať ľuďom zaujímavý design, originálny interiér a trochu veselých detailov je v poriadku a je to celkom osviežujúci smer. Ten motor a technika sú poplatné dobe a v DS-ku určite robili prieskum či to budú klienti akceptovať. Len si myslím že DS ako prémiový výrobca má mať v portfóliu modely ktoré sú urobené poriadne alebo vôbec. Konrétne DS9 mi príde ako polovičatá snaha, presne ako tie americké Brougham krámy. Keď sa pozriem na DS4, vnímam to ako svojbytné auto s jasným zacielením za ktorým sú peniaze na vývoj vidieť. Keď pozriem na toto, vnímam to ako Čínsky Peugeot ktorý nemali nosiť na náš trh. Myslím že za to môže hlavne ten exteriér, pretože objektívne svoj názor podporiť neviem.

ro
rock
07. července 2022, 16:05
0

"V základu bez pomoci elektromotorů... jde... o podměrečný agregát"

Ať koukám do ceníku jak koukám, u nás se čistě spalovací verze prostě neprodává. V nabídce jsou jenom nabíjecí hybridy.
A to je za mne velký mínus, protože řešit na jednom autě tankování a současně i nabíjení je zkrátka vopruz. Zvlášť když ten podmotorovanej Puretech je trošku jinak naladěnej než v hybridu, samotný auto má 3 metráky hmotnostní výhodu a díky tomu stejný dynamický vlastnosti jako (nabitej) testovanej E-Tense 225.

Jinak auto jako takový se mi líbí a klidně bych ho jako alternativu německé prémie nebo dneska už všudypřítomného Volva zvažoval.

reagovat
riderhenry
07. července 2022, 16:46
1

Jako k Volvu super alternativa, i jízdně mi přijde DS Volvu docela blízké. Ale u Němců si ještě osobně právě vážím té techniky, takže tam bych měl jasno. Ale kdo zvažuje Volvo, určitě doporučuji vyzkoušet. Mě DS příjemně překvapilo.

beastar
08. července 2022, 07:51
1

Souhlas. DS7 jsem si nevybral, prostě hlavně kvůli technice a platformě. Nakonec dostal přednost o dost dražší Mercedes. A ano ty motory obecně nejsou nic extra, co se v tom objevují. Skoro dvě tuny, zrychlení nic moc. Člověk v tom musí vidět jiné věci aby si to pořídil. A v tom je ten trik.



Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Hummer H2  2008
Hummer H2

2008 rok výroby
400 koní výkon
6 200 ccm objem

Chevrolet Caprice 9C1 Police 1992
Chevrolet Caprice 9C1 Police

1992 rok výroby
250 koní výkon
5 700 ccm objem

Chevrolet Tahoe Z71 4x4 2007
Chevrolet Tahoe Z71 4x4

2007 rok výroby
320 koní výkon
5 300 ccm objem

Cadillac Escalade ESV 2010
Cadillac Escalade ESV

2010 rok výroby
403 koní výkon
6 200 ccm objem