načítám data...

DS 7 Antoine de Saint Exupéry E-Tense 225: Módní doplněk s krásnými detaily

Francouzská představa o luxusu je plná pohodlí a krásných detailů. Ačkoliv není dokonalá, zcela jistě stojí za zváženou.

zobrazit celou galeriiZobrazit galerii

Francouzské automobilky si většina lidí příliš s luxusními vozy nespojí. Pohodlné, to ano, o to se Citroën postaral díky svým ultrapohodlným korábům s hydropneumatickým podvozkem, jejichž průkopníkem byl hlavně model DS . Ale luxusní? To ne. Abych to tedy uvedl na pravou míru – DS lze považovat za luxusní vůz, který minulý rok měl možnost otestovat Jarda. Ale proč to vlastně zmiňuji? Citroën DS byl natolik významným vozem s výraznou historickou stopou, že skupina PSA v roce 2014 tomuto označení věnovala celou automobilku, která je tak trochu jiná než ostatní luxusní automobilky – vozy mají sice základy v běžných autech, ale odlišují se zejména vzhledem, krásnými interiéry a v neposlední řadě také pokročilými podvozkovými systémy. 

Foto: Marek Brunner, Autíčkář.cz

A takové je i dnes testované DS 7. Ano, nezapře svůj základ v běžných vozech skupiny Stellantis stojících na platformě EMP2, se kterými sdílí nejen pohonné jednotky, ale i základní rozměry a tvary karoserie. Hodně jsem se obával, že na test dostanu jen načančanou verzi předchozí generace Opel Grandland, první auto, které jsem na Autíčkáři testoval. Ale to by bylo skutečně nespravedlivé vůči tomuto autu, protože testovaná DS 7 má možná takřka shodnou pohonnou jednotku (pouze jí chybí zadní elektromotor), ale nemohla by být odlišnější. 

Foto: Marek Brunner, Autíčkář.cz

DS 7 je totiž spíše módní doplněk než běžný luxusní crossover. Celkové tvary možná působí na můj vkus poněkud ocucaněji, příliš “běžně”, ale stačí se zadívat na jednotlivé prvky a pochopíte, proč dává smysl za DS 7 připlatit. Ano, už nemá krásně efektní otáčecí přední světlomety jako před faceliftem, ale teď jsou matrixové a umí vykreslovat protijedoucí provoz. Zadní světlomety zase tvoří jednotlivé kosočtverce, které se v zrcadlovém podkladu světel pěkně odráží a nakonec působí z dálky jednolitě. 

Foto: Marek Brunner, Autíčkář.cz

A ta barva! Na fotkách nelze zachytit její krásu, možná většinou působí jako normální nudná šedá, ale snad se mi povedlo aspoň částečně zachytit, jak krásně se leskne se zlatými a červenými tóny pod slunečními paprsky, na fotografii výše. Jmenuje se Šedá Night Flight a k limitované edici oslavující spisovatele a pilota Antoine de Saint-Exupéryho, od jehož zmizení je letos osmdesátileté výročí, ji dostanete bez příplatku. 

Foto: Marek Brunner, Autíčkář.cz

Součástí této limitky však není jen úžasná barva a plaketky, ale i specifické čalounění a dekorace interiéru, které jsou neméně působivé. Prim zde hraje tmavě hnědá Nappa kůže, již doplňují světlé dekorace a prošívání připomínající noční oblohu a kondenzační čáry za letadly. Jako celek působí interiér velmi umírněně a prémiově, žádná palubní deska svítící jako neony na kolotočích, s čímž se lze setkat ve vozech jiných prémiových značek, ale spousta kvalitní kůže, což je v dnešní přeobrazovkované a přeLEDkované době opravdu příjemná změna. A nelze zapomenout ani na krásné hodiny uprostřed palubky, které se při uvedení vozu do pohotovostního režimu otáčí – no kdo to dnes má? 

Foto: Marek Brunner, Autíčkář.cz

Prémiové jsou i sedačky. Ano, sice tu je (pro mě) stejně nepříjemný posez jako v jiných vozech na této platformě, ale jsou pohodlné, vyhřívané, ventilované (opravdu dobře fungují, ačkoliv jsou ventilátory poměrně hlučné a lehce vibrují) a mají skvělou masážní funkci. Místa je ve všech směrech dostatek, ani vzadu cestující netrpí, ale kvůli posezu vepředu si zkrátka nemohu najít pohodlnou pozici – buď mám příliš natažené ruce k volantu, nebo musím mít trochu přikrčenější nohy, ale to je specifikum této platformy vozů skupiny Stellantis, které k tvarům mého těla zkrátka nejsou přívětivé. 

Foto: Marek Brunner, Autíčkář.cz

Trochu rozpačité pocity mám z infotainmentu a displeje před řidičem. Jedná se o přemalovaný systém z jiných modelů skupiny, tedy nic nového pod sluncem, vypadá hezky, lišta pod displejem s nečudlíky je poměrně šikovná – rychle se dostanete k aktuálně hledaným funkcím, tento systém má však své ale. Zaprvé je trochu nepřehledný – občas jsem některé věci hledal příliš dlouho, ale časem si na to zvyknete a zapamatujete si, co kde najdete. Bohužel se však nezmění rychlost tohoto systému, která je skutečně tristní a v dnešní době už celkem ostudná. 

Foto: Marek Brunner, Autíčkář.cz

Chtěl jsem si třeba změnit v displeji před řidičem zobrazované informace, na to musíte do nastavení, rozkliknout dvě menu a následně vybíráte, co před sebou chcete mít. Čekal jsem, že bude stačit na vybrané políčko ťuknout a ukáže se menu možností, ale ne! Nejdřív musíte políčko přesunout do koše, a následně přidat nové – jako na tabletu nebo mobilu. V pořádku, to je hezké, ale chtělo by to mít ten systém trochu svižnější, aby tato operace nezabrala pět minut. Stačí, aby se systém zasekl uprostřed akce, a ikona se znovu vrátí zpět. Bohužel se systém v tomto případě zablokuje při rozjezdu, což zamrzí, pokud si s tím zrovna chcete hrát v koloně. Na druhou stranu, tato fíčura je natolik rozptylující, že je to vlastně jen dobře, že řidiče donutí zastavit a věnovat se jí naplno. Je to opravdu škoda, protože celkově tomuto systému schází akorát zrychlit a možná trochu zlepšit přehlednost. 

Foto: Marek Brunner, Autíčkář.cz

Jak DS 7 jezdí, je už tolikrát shrnuto, že bych se jen opakoval. Podvozek je pohodlný ve všech režimech, režim Sport jsem ani nezapínal, protože se zkrátka k autu vůbec nehodí – DSko je trochu jako Volvo, prostě je nevhodné se snažit s ním jezdit rychle, akorát oproti sterilnosti a chladu je extravagantní a přívětivě teplé. Plug-in hybridní motorizace E-Tense 225 kombinuje přeplňovanou jedna-šestku s elektromotorem integrovaným v automatické hydroměničové převodovce, což trochu ubírá na efektivitě jízdy na elektřinu (zhruba 20-25 kWh na sto kilometrů v létě) a občas cítíte, že převodovka řadí, ale jiné řešení by pro předohnaný crossover bylo nejspíš příliš drahé na vývoj. 

Foto: Marek Brunner, Autíčkář.cz

Samozřejmě to lze vyřešit verzí E-Tense 300, která přidává zadní elektromotor a při jízdě na elektřinu se snaží fungovat hlavně jako zadokolka, ale ta nejspíš dává větší smysl pouze pokud čtyřkolku opravdu využijete. Výkon mi ani u testované verze 225 nechyběl a věřím, že pro většinu uživatelů bude naprosto dostačující, naopak ocení trochu delší dojezd na elektřinu, který se v mém případě pohyboval okolo 60 kilometrů na plné nabití.

Foto: Marek Brunner, Autíčkář.cz

Závěr

Jak říká Jaromír, DS 7 je spíše šperk či módní doplněk než normální auto. DSko si nevybíráte rozumem, ale protože chcete být jiní než ostatní. Konkurence má možná pokročilejší infotainment i hybridní systémy, ale nikde jinde v rámci “normálních” prémiovek nedostanete třeba opravdové ručičkové hodiny na palubce. Potkat jinou DS 7 je také celkem oříšek, takže si můžete být celkem jisti, že se budete lišit nejen v ulici před domem, ale i jinde. DS se zkrátka snaží být jiné než ostatní prémiovky a to jim zatím jde velmi dobře.

Foto: Marek Brunner, Autíčkář.cz

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1 598 ccm + elektromotor
Výkon soustavy: 170 kW (225 koní)
Točivý moment: 360 Nm 
Převodovka: osmistupňová automatická s integrovaným elektromotorem
Maximální rychlost: 225 km/h
Hmotnost: 1760 kg 
0-100 km/h: 8,9 s 
Zakladní cena: 1 000 000 Kč
Cena motorizace již od: 1 350 000 Kč
Cena limitované edice s příplatky: 1 713 000 Kč

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

James
19. července 2024, 18:23
0

Něco na těch DS po designové stránce je, ale nějak se nemůžu zbavit dojmu jakési načančané papundeklovosti pod tím vším.
Ale i po té stránce designu mi to přijde trochu tápající, když se třeba zadívám na kola: čím by jako měla být nějak hezká, nebo aspoň zajímavá? Jakoby úplně nevěděli, jakého celkového dojmu ve finále vlastně chtěli dosáhnout
Hodnotit to nějak objektivně určitě nemůžu - nikdy jsem v žádném nejel.
Které z těch trošku starších DS má nejpohodlnější podvozek?
A které trochu spolehlivější jen spalovací motor v kombinaci s automatem?

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Cadillac deVille Coupe 1958 málo kusů  1958
Cadillac deVille Coupe 1958 málo kusů

1958 rok výroby
326 koní výkon
6 400 ccm objem

Chevrolet G20 Chevy VAN 1989
Chevrolet G20 Chevy VAN

1989 rok výroby
170 koní výkon
5 732 ccm objem

Chevrolet Silverado C1500 Anaheim Industries 1992
Chevrolet Silverado C1500 Anaheim Industries

1992 rok výroby
170 koní výkon
5 732 ccm objem

Ford F250 XLT LARIAT 1990
Ford F250 XLT LARIAT

1990 rok výroby
180 koní výkon
7 500 ccm objem