Upozornění: Článek neobsahuje pointu
Klouzající spojka
To, že se Kubajs stěhoval znamenalo šanci zajezdit si s něčím velkým. To, že zapůjčená dodávka bude spíše dobrodružná, než nová, bylo zřejmé. Převzali jsme ji tedy, podepsali papíry, Kubík, že pojede směrem Liberec a já domů. Jenže po chvilce jsem dostal esemesku, že nemám pít, protože tomu klouže spojka. Když se pak ozval z Jablonce, že si není jistý, jestli dojede zpátky, otevřel jsem si pivo a přisoudil to celé jen Kubově povaze dělat z malých překážek velká dobrodružství.
Druhý den jsem se jen dozvěděl, že prý turbo neuslyším, pousmál se nad tím, že naučím zobáka lítat a zjistil, že zobák má fakt pravdu. Prostě i na dvojku (s naloženým autem) nešlo nad 3000 otáček akcelerovat jinak, než velmi citlivě, protože jinak to klouzalo. Inu, přijal jsem trest a stal se jen dalším v řadě, který chtěl jen dojet. Jízda 70 do kopce na dálnici, protože to víc nejelo, byla nejen nudná, ale hlavně nesmírně frustrující, protože mi bylo jasné, že tvořím špunt a štvu všechny dva kilometry dozadu.
Vybíral jsem tedy cestu ideálně po čtyřproudech a bez nutnosti prudkých rozjezdů, kterých nebylo vozidlo schopno. Odevzdával jsem jej po několika dnech naprosto vyčerpaný a s radostí se odebral na desetiminutovou procházku ranním deštěm směrem k tramvaji. Byla to zajímavá zkušenost a jsem rád, že to dopadlo tak, jak to dopadlo, ale ta tenze mezi reflexem na to šlápnout a vnitřním odporem k pálení rychle mizícího obložení byla k neunesení. Navíc jsem si ověřil, nakolik jsem tím bláznivým řidičem, co se snaží nezavazet a stresuje se za ostatní. Ale k tomu se ještě dostaneme…
Práci je potřeba plánovat
Dostal jsem do pracek třítunovou Grand Californii, která nejede a když se rozjede, tak nejde zastavit ale zato blbě zatáčí a vůbec je to miláček domeček. Byl jsem na ni hodný, do kopců funěla, z kopců bambelala a uprostřed toho všeho jsem našel v neděli v podvečer polouzavřený přechod na jedné z kapacitních místních komunikací směrem na Malvazinky. Polouzavřený, protože na něm banda pracantů bravurně přemalovávala značení.
Viděl jsem, jak jsou chlapi naštvaní, když kolem nich jezdí auta, kterých už v tuhle chvíli nebylo nejméně a tak jsem si zařval něco o tom, že ten, koho to napadlo tu malovat v neděli večer, to musel bejt vůl.
Úplně vidím, jak se budou divit, že si někdo stěžuje, když přece na ouřadě na to mysleli a dělali to o víkendu!
Jenže nikdo si stěžovat nebude. Řidiči jsou čím dál tím více obklopování blikajícími, reflexními a bezpečnostními prvky ve snaze je zklidnit, že nějaké to uzavření komunikace se v tom ztratí. Všem je jedno, jestli někoho něco frustruje, protože máme přece všichni jezdit vlakem s náhubkem "a proč a že jsme sobci" bývá ten poslední argument. Nakonec i ten slušný řidič sklopí zrak, pomyslí si něco o zadnici a ohne hřbet.
Parní válec
Stejně jako je mi proti srsti jezdit kolem borců sekajících příkopy bez přejetí do protisměru, tak nějak čekám aspoň základní snahu vyjít mi vstříc, abych třeba i jen tušil, co se po mě chce. Chlapi na přechodu možná jen prostě slízli smetanu, protože se někde zdrželi, ale pondělní ráno. Přátelé, to byl koncert.
Jedu s tou velkou Californií "Nahoru" ulicí Veleslavínskou. Kolem autosalonu je jako vždy živo, naproti vjezdu do zámečku jsou odstavena pracovní auta, přejíždím tedy pomalu do protisměru. Vpravo je nějaké okuželkované prostranství a z horního výjezdu autosalonu se pomalu odvaluje takový ten malý parní válec, co na něm sedí chlap a co vlastně není parní. Pomalu jede směrem do cesty, beru ho tedy širokým obloukem, ale on jede dál, takže to vzdám a zastavím. Chlap na válci mi nadává prej jestli nemám brzdy neboco.
Na rohu vykuželkovaného prostranství postává nějaký maník a zapaluje si. Stačilo by mu mávnout a poprosit o přednost. Místo toho nedělá nic. Chlap na válci si myslí, že když vyjíždí na silnici, tak má přednost a nebohý řidič aby se šel…
Inu, je to jaké je. Snažím se v sobě vypěstovat tolik tolerance, co moje peněženka a místní nálevna unese, ale v poslední době mi přjde, že se těch hloupostí snad děje nějak víc.
Navíc pozoruji, že je to všechno dáno takovou tou "důvěrou v bližního".
- Asfaltér si myslel, že přece někdo to musel označit a ten šofér je vůl
- Šofér si myslel, že přece nemůže asfaltéra napadnout mu vjet z nějakého parkoviště do cesty
- A kouřící maník spolíhal na to, že se ještě nestalo, aby to nějak nedopadlo.
Přednost na hlavní
Situace je jednoduchá, jedeme asi 45 km/h po hlavním průtahu malým městem. Přede mnou paní s kombíčkem, za mnou další tři auta. Najednou kombíček zastavuje a dává přednost cyklistovi s dítětem, který čekal na vedlejší. Nepochopil jsem, proč. Za námi pěti je hromada místa, kolem bychom profrčeli tak za 15 sekund?
Jenže místo toho se zde odehrává souboj mezi gestikulací řidičky a strachu z rychle brzdící kolony u cyklisty.
Nakonec jsme se rovnostářsky prostě zdrželi všichni a měli k tomu i trošku krizovou situaci. A to vše ve jménu dobra.
Na takového člověka snad ani neumím být zlý.
Jak to máte s postojem k ostatním řidičům vy?
07. října 2020, 20:32
-3
bezohlednost je tak nejak standard ve vychodni evrope, proto jezdim dodavkou
07. října 2020, 23:09
4
Vždycky sem přemýšlel, v jakém stavu číst autorovi články....Mno.... Teď už vím že po pár Plzních ne, nějak sem to nepochopil...
Ale s tou posledni zkušeností souhlas, z cyklisty na vedlejší se často kde kdo může posrat, jde z toho strach;))
08. října 2020, 00:57
2
Druhom piva to nebude 2x APA a tiez som to nedal, skusim zase zajtra
08. října 2020, 08:02
3
heh
08. října 2020, 08:58
0
KUBAJS! Nejsme tak nízcí jako [email protected], abychom všechno upatlali veselýma zviřátkama! ;-) Ale jinak ano, omlouvám se, jde fakt jen o střípky, článek nemá pointu... Omluvte prosím autorovo selhání...
-
Komentář upraven 8. 10. 2020, 08:58:34
08. října 2020, 10:41
5
Diskuze ma jointu.
08. října 2020, 09:16
0
Tak na druhé prečtení lepší :)
Mne na podobné situácie super fungoval moj nebohý chrysler. Zaberal som si na ceste svojich 10 m2, sedel som si v kresle lepšom ako v obývávaku. a tak nejako mi bolo všetko jedno. 90% času som bol zrelaxovaný, nikam som sa neponáhlal. Paradoxne ideálne auto do zapchatého mesta, keď si odmyslíme parkovanie.
08. října 2020, 09:20
0
S tím gaučem souhlas, dlouho jsem přemáhal své šílenství, které mi radilo nákup Citroenu C6
09. října 2020, 10:44
0
Nesnáším brzdy provozu (zvlášť ty bezohledné "JÁ jedu"), takže jsem se taky cítil dost blbě, když jsem se jednou musel od Jihlavy do Brna plazit 80-90 km/hod a předjížděly mě i kamiony.
V dnešní době bohužel platí, že přednost na hlavní je bohužel spíš "doporučení" a často musím myslet/jednat i za ty okolo, abychom se domů všichni dostali celí.