Dacia Duster na prvních jízdách. Přibyl hybrid, skvělý poměr „value for money“ zůstává

Když se v roce 2010 představil nový Duster, byl to pro Dacii velký krok. Z dnešního pohledu možná větší, než si v tu chvíli zástupci automobilky vůbec uvědomovali. Mezi levná postrkovadla, tvořená několika mutacemi modelu Logan, najednou vstoupilo moderně střižené SUV se solidními terénními vlastnostmi. Okamžitě se stalo ikonou vyznavačů filozofie „value for money“ a vlastně už jí zůstalo. Za dobu existence modelu opustilo rumunskou fabriku Mioveni poblíž města Pitesti 2,4 milionu Dusterů a aktuálně sjíždí z výrobní linky tisíc kusů každý den. 

Mám-li použít slova Zdeňka Grunta, generálního ředitele značek Dacia a Renault v Česku, právě Duster je autem, které celou značku vybudovalo a dotáhlo ji do podoby, jakou známe dnes. 

Dacia Duster potřetí

Letos se Duster představil ve třetí generaci, a když jsem ho viděla poprvé, přiznám se, že mi až spadla čelist. Samozřejmě mi neunikla nedávná výměna loga a celková modernizace modelové řady, která Dacii posunula mílovým krokem do centra současných standardů, jenže Duster jde ještě o kousek dál. Snad nejsem příliš zaslepena svými sympatiemi ke značce (jejíž důvody jsou velmi různorodé), když řeknu, že v mých očích Duster patří k nejhezčím SUV současnosti.

Téměř vodorovná kapota vzdáleně připomíná americké trucky, proporce by schválil i Leonardo da Vinci, obliny jsou vystřídány lomenými přímkami a outdoorové detaily dodávají ten správně dobrodružný výraz, odpovídající současné filozofii Dacie. Tohle není žádné ošklivé kačátko, které bude nahánět přízeň zákazníků pouze bezkonkurenční cenou – i když i ta autu zůstala. Umím si představit, že bych si ho pořídila jednoduše proto, že se mi líbí.

Na první české jízdy s Dusterem jsem se tedy náležitě těšila a rozhodně to nebylo jen proto, že dostanu povolení vyjet až na vrchol Ještědu, pak se podívám do zákulisí liberecké ZOO a nakonec přespím v osadě Jizerka, kde jsou ubytovací kapacity leckdy vyprodané na roky dopředu. 

Starosti s konfigurací

Na cestu jsem dostala kousek s hybridním pohonem, který je v nabídce horkou novinkou a nahrazuje diesel – ten s novou generací mizí v propadlišti dějin. Hybrid se skládá z benzinového čtyřválce o objemu 1,6 litru a dvou elektromotorů – jednoho většího o výkonu 36 kW/49 koní a jednoho vysokonapěťového startér-generátoru. Systém doplňuje ještě 230voltová baterie s kapacitou 1,2 kWh a multimódová převodovka se čtyřmi stupni pro spalovací jednotku a dvěma pro elektrickou. Pouze s tímto pohonem dnes dostanete do Dusteru automat, zároveň se hybrid pojí pouze s pohonem předních kol. 

U nabídky pohonů a konfigurací se ještě chvilku zastavím, neboť je poměrně specifická. Například čtyřkolku pořídíte pouze s mildhybridní motorizací TCe130 a vždy s manuálem. Nejnižší výbavu Essential zase můžete mít jen s pohonem ECO-G 100 jezdícím na LPG. A čtyřválec už najdete pouze ve fullhybridní verzi. Při výběru Dusteru se vám tedy nejspíš pěkně zavaří závity, až budete uvažovat a zvažovat, co je pro vás skutečná priorita a čeho jste ochotni se vzdát. Zástupci značky sice nevyloučili, že další možnosti v budoucnu přibydou, zatím je však nabídka nastavena takto. 

S novou generací dostal Duster novou platformu CMF-B, která přináší několik změn. Nejdůležitější z nich je samozřejmě možnost zástavby elektrifikovaných pohonů, slibuje však také lepší zpevnění karoserie, což by se mělo projevit při jízdě terénem, a také vyšší bezpečnostní standard. Rozměrově auto narostlo pouze zanedbatelně – o nižší jednotky milimetrů – zvětšila se však prostornost kabiny, a to jak v podélném, tak v příčném směru a také na výšku. I přes relativně kompaktní rozměry je teď Duster pohodlným dopravním prostředkem pro čtveřici dospělých, dokonce i nadprůměrně narostlých. To je rozhodně příjemný bonus. 

Hybrid ostudu neudělá

Po nastartování se ozve… ticho, a hned nato se auto rozjíždí s čistě elektrickým pohonem. Hybrid v městském prostředí slibuje až 80 % jízdy na elektřinu a právě tento fakt bude jeho největším přínosem. Hladká jízda v hrobovém tichu je u Dacie velmi příjemným, dosud nepoznaným zážitkem. Připojování spalovacího motoru probíhá stejně nenápadně a v nižší rychlosti ho poznáte jen podle zhasnutí ikonky EV na přístrojovce. S lehkou nohou a plynulým stylem jízdy je hybrid mimořádně milým společníkem, a pokud člověk realizuje větší část svých cest uvnitř města, jde bezesporu o nejlepší možnou motorizaci. 

Na dálnici už bude hodně záležet na tom, jak rychle jste zvyklí auto hnát. V mezích rychlostních limitů budete stále spokojeni, při vyšším tempu nebo při prudkém zrychlování už se začne ozývat motor, který jde po vybití baterie do vysokých otáček, neboť se kromě jízdy samotné snaží i o její dobití. Zde se uplatní odhlučnění, na němž konstruktéři rovněž trochu zapracovali. Zvuk motoru sice zcela neodstíní, určitě se však nemusíte obávat kraválu na palubě. Rozdíl vynikl zejména ve srovnání s Joggerem, za jehož volantem jsem se nazítří vracela do Prahy (byť není úplně přesné, neboť do Joggeru se již osazují pouze tříválce). 

Vytáčení motoru si pak všimnete i v kopcovitém terénu, kde elektřina příliš nepomáhá a všechnu dřinu musí zastat spalovák. Na druhou stranu – až se budete vracet z vrcholků zpět do nížiny, můžete jet i v okreskové rychlosti pouze na elektřinu. Přestože dobrodruzi sáhnou nejspíš po čtyřkolce se spalovákem, do civilizace a běžného užívání se hybrid hodí skvěle. Osobně navíc rozhodně dávám přednost zvuku čtyřválce před tříválcovým rykem, ale to už záleží na vkusu každého soudruha. Mimochodem, na Ještěd jsem dorazila s průměrnou spotřebou 5,6 litru.

Hezký a praktický i uvnitř

Vraťme se ještě na chvilku do kabiny, která mě designem nadchla stejně jako vnější podoba. Dacia na ní dokazuje, že i levný interiér lze udělat stylově a funkčně. Nenajdete tu žádné sofistikované materiály, všechno však působí odolně a není nouze o nápadité detaily. Až offroadová strohost a robustnost některých ovladačů se k Dusteru hodí. 

Novinkou je desetipalcový displej radiomapy, který umí bezdrátové zrcadlení telefonu, potěší i fikané vypínání některých otravných asistentů, nařízených Evropskou unií. Nalevo od volantu máte tlačítko s autem v kolečku a po jeho dvojí stisknutí deaktivuje všechno, co chcete (tuto volbu provedete předem v infotainmentu). Milým detailem je také schopnost stále zobrazovat povolenou rychlost a přitom eliminovat akustické upozornění. 

Za zmínku stojí i „simply clever“ vychytávky, hlavně pak systém YouClip. Jedná se o šikovné úchytky, kterých můžete mít ve voze až osm a připevníte k nim příslušenství v podobě držáku na mobil, na tablet či na pití, praktických háčků nebo třeba lampičky.

Čtyřkolkou jsem se během akce nesvezla, zmíním však aspoň několik parametrů, které v terénu přijdou vhod. Řidič mí k dispozici tři terénní režimy – snow, mud/sand a offroad, který rozdělí točivý moment mezi nápravy v poměru 50:50. Nechybí ani asistent sjezdu. Přední nájezdový úhel činí 31 a zadní 36 stupňů, světlá výška je 217 mm a brodit lze hloubku až 450 mm. Na SUV s velmi konkurenceschopnou cenovkou to vůbec není špatné.

První dojem z nového Dusteru je parádní a malebná krajina Jizerských hor se na tom jistě podílí jen zanedbatelnou měrou. Ještě že zrovna nesháním nové auto, jinak by mi ho rovnou prodali. Cenovka sice rozhodně nezačíná pod třemi sty tisíci, jak tomu bylo u předchozí generace v okamžiku jejího představení, na dnešní poměry je však pořád téměř lidová. Nejlevnější výbavu Essential s LPG pořídíte za 429 900, čtyřkolka s TCe130 začíná na 598 900 korun s výbavou Journey a hybrid stojí 622 900 korun.